Akademismus

Umělecký směr · 19. století

🇫🇷 Francie a akademie celé Evropy · vrchol kolem 1815–1900

Akademismus je styl malby, který se řídil pravidly uměleckých akademií. V 19. století vládl Salonu s hladce malovanými historickými a mytologickými obrazy.

Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém od Václava Brožíka, 1883 – Hus v černém stojí v gotické síni před shromážděním prelátů a kardinálů v červených a bílých rouchách
Václav Brožík, Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém, 1883. Staroměstská radnice, Praha. Wikimedia Commons, public domain.

Co je akademismus

Akademismus je styl malby a sochařství, který vznikl pod vlivem uměleckých akademií. Tyto školy učily podle pevných pravidel, pořádaly výstavy a rozhodovaly o zakázkách, takže určovaly i vkus publika. Vzorem bylo antické umění a malíři jako Raffael. Akademický obraz má dokonalou kresbu, hladký, pečlivě dokončený povrch a idealizované postavy. Nejvýš si akademie cenila velkých historických obrazů.

Kořeny sahají do Itálie 16. století, vrcholu ale styl dosáhl v 19. století po skončení napoleonských válek. Tehdy navázal na klasicismus a česká Wikipedie o něm píše, že klasicismus završil. Měřítkem byla Paříž: tamní Akademie krásných umění, její škola École des Beaux-Arts a výstava Salon.

Proti akademickým pravidlům se od poloviny 19. století postavili realisté a impresionisté. Ve Francii se pak akademickým malířům posměšně říkalo „pompiers“, tedy hasiči, a jejich obrazy na desítky let zmizely v depozitářích.

Jak akademismus vznikl

Od Bologni k Paříži (1582–1815)

Malíř Annibale Carracci otevřel v roce 1582 v Bologni soukromou akademii. Vzorem pro celou Evropu se ale stala francouzská Královská akademie malířství a sochařství, založená v roce 1648. Za Ludvíka XIV. měla oslavovat krále a dostala do rukou výuku i státní zakázky. Od roku 1663 udílela Římskou cenu, stipendium na několikaletý pobyt v Římě, a od roku 1667 pořádala výstavu zvanou Salon. Akademie seřadila malířské žánry podle prestiže: nahoře historie, mytologie a náboženské výjevy, pod nimi portrét, výjevy ze všedního života, krajina, zvířata a nakonec zátiší. V roce 1768 vznikla podle stejného vzoru londýnská Královská akademie umění v čele s Joshuou Reynoldsem.

Salon a École des Beaux-Arts (1815–1863)

Výuka na pařížské škole trvala roky a měla přísné pořadí. Student nejdřív kopíroval rytiny, pak kreslil podle sádrových odlitků antických soch a teprve potom podle živého modelu. Barvy a štětce dostal do ruky až po zvládnutí kresby. Uznání přinášela medaile na Salonu, kam mohlo za dva měsíce přijít až půl milionu lidí. Jean-Auguste-Dominique Ingres od roku 1825 zasedal v Akademii, v letech 1835–1841 vedl Francouzskou akademii v Římě a pak učil na École des Beaux-Arts. Hvězdou Salonu v roce 1863 byla Zrození Venuše od Alexandra Cabanela, dnes v Musée d’Orsay.

Salon odmítnutých a odpor (1863–1900)

Ve stejném roce porota odmítla dvě třetiny přihlášených obrazů. Císař Napoleon III. nechal odmítnutá díla vystavit zvlášť a na tomto Salonu odmítnutých se objevila Snídaně v trávě od Édouarda Maneta. Malíři jako Gustave Courbet a impresionisté začali vystavovat sami. Akademie si přesto udržela vliv. Jean-Léon Gérôme učil na École des Beaux-Arts v letech 1864–1904 a jeho ateliérem prošlo přes dva tisíce studentů. William-Adolphe Bouguereau, nejtypičtější salonní malíř své generace, učil od roku 1875 na soukromé Académie Julian, kam mohly chodit i ženy.

Čeští akademici a generace Národního divadla

V Praze vznikla Akademie výtvarných umění v roce 1799. Jaroslav Čermák se ale za historickou malbou vydal do Bruselu k Louisi Gallaitovi a od roku 1853 vystavoval na pařížském Salonu. Václav Brožík a Vojtěch Hynais studovali v Paříži u Gérôma a sbírali ocenění na Salonech. Brožík za Mistra Jana Husa na koncilu kostnickém (1883) a další obří plátna objížděl výstavy v Evropě i Americe a v roce 1896 se stal členem Francouzské akademie krásných umění. Hynais navrhl v Paříži oponu Národního divadla, hotovou v roce 1883. Oba patří ke generaci Národního divadla a od let 1893 a 1894 učili na pražské Akademii, kterou v roce 1896 zestátnili. Ve 20. století jejich obrazy moderna odmítla jako teatrální. Návrat přinesla až pařížská Musée d’Orsay, otevřená v roce 1986, a u Brožíka souborná výstava Národní galerie Praha v roce 2003.

Jak poznat akademický obraz

  • Dokonale hladký povrchTahy štětce nejsou vidět. Francouzi tomu říkali „fini“, tedy dokončenost, a hrubě malovaná plocha platila za nedodělek.
  • Přesná kresbaAnatomie, perspektiva a proporce jsou bez chyby. Kresba se učila roky, než student směl malovat barvou.
  • Velký příběhDějiny, mytologie, Bible a alegorie. Historický obraz stál v žebříčku žánrů nejvýš, zátiší nejníž.
  • Idealizovaná krásaTěla a tváře podle antických soch a Raffaela, bez vrásek a nahodilostí. Časté jsou ženské akty v roli bohyň.
  • Scéna jako divadloHlavní postava stojí ve světle, kolem ní desítky dalších s výraznými gesty. Kostýmy, zbraně a interiéry jsou nastudované podle pramenů.
  • Velký formátSalonní plátna mívají několik metrů. Brožíkovy historické obrazy mají šest až sedm metrů na šířku.

Malíři akademismu

Samostatné stránky máme o pěti malířích spojených s akademiemi. Brožík a Hynais jsou hlavní čeští akademici, Čermák se historické malbě vyučil v Bruselu. Ingres vedl akademickou výuku v Paříži a Reynolds byl prvním předsedou londýnské akademie. Nejznámější francouzští akademici William-Adolphe Bouguereau, Alexandre Cabanel a Jean-Léon Gérôme vlastní stránku zatím nemají. V Česku k nim patří také František Ženíšek a Maxmilián Pirner.

Nejslavnější obrazy akademismu

Výběr obrazů, které akademickou malbu nejlépe vystihují. Všechna díla jsou volné dílo, obrázky pocházejí z Wikimedia Commons a otevřených sbírek muzeí.

  • Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém od Václava Brožíka, 1883 – Hus v černém stojí v gotické síni před shromážděním prelátů a kardinálů v červených a bílých rouchách
    Václav Brožík · 1883 · olej na plátně · Staroměstská radnice, Praha
  • Tu felix Austria nube od Václava Brožíka, 1896 – slavnostní zásnuby v katedrále, uprostřed panovníci a děti v bohatých šatech
    Václav Brožík · 1896 · olej na plátně, 430 × 730 cm · Belvedere, Vídeň (nyní nevystaveno)
  • Pěvec balad od Václava Brožíka, 1882 – mladý pěvec s rozpřaženou paží zpívá před šlechtickou společností v hradní síni
    Václav Brožík · 1882 · olej na plátně, 215 × 322 cm · Národní galerie Praha
  • Opona Národního divadla od Vojtěcha Hynaise, 1883 – alegorická scéna s okřídlenou postavou nad skupinou lidí, kteří přinášejí dary
    Vojtěch Hynais · 1883 · olej na plátně, zhruba 140 m² · Národní divadlo, Praha
  • Paridův soud od Vojtěcha Hynaise, 1892 – tři nahé bohyně v zahradě před Paridem, který sedí vlevo v červeném turbanu
    Vojtěch Hynais · 1892, menší verze · olej na plátně · Národní galerie Praha (velká verze z roku 1894 visí v budově Akademie věd ČR)
  • Protireformace od Jaroslava Čermáka, 1854 – mnich v bílém hábitu vchází do tmavé chalupy plné rolnické rodiny
    Jaroslav Čermák · 1854 · Národní galerie Praha
  • Turecké lázně od Jeana-Augusta-Dominiqua Ingrese, 1862 – kruhový obraz se skupinou žen v lázních, vpředu sedící žena zády s loutnou
    Jean-Auguste-Dominique Ingres · 1862 · Louvre, Paříž

Co si z akademismu vzít pro vlastní malbu: 4 tipy pro akryl

  • Udělejte si skicuAkademici nikdy nezačínali rovnou na velkém plátně. Načrtněte si kompozici na papír, vyzkoušejte dvě nebo tři varianty a pak teprve malujte.
  • Jedno místo ve světleVyberte, co je na obraze nejdůležitější, a dejte tomu nejsvětlejší světlo a nejostřejší detail. Okraje obrazu nechte tmavší a volnější.
  • Hladké přechodyAkryl schne rychle, proto pracujte po menších plochách. Dva sousední tóny namíchejte předem a spojte je, dokud jsou vlhké, měkkým plochým štětcem.
  • Lesk látekSaténu nebo kovu dodá lesk jediný světlý odlesk na hraně záhybu. Malujte ho až nakonec, téměř čistou bílou, malým štětcem.

Chci malovat jako akademičtí malíři

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Kde vidět akademickou malbu naživo, i v Česku

Akademickou malbu najdete v Praze lépe než většinu jiných směrů. Tabulka uvádí galerie s ověřenými díly malířů z této stránky, stav jsme kontrolovali na webech galerií v říjnu 2026. Před cestou si vystavení ověřte na webu galerie.

GalerieMěstoCo tam uvidíteOdkaz
Národní galerie Praha (Veletržní palác)nejblíž Praze🇨🇿 PrahaExpozice 1796–1918: Umění dlouhého století. Brožík: Pěvec balad, Portrét dámy s chrtem, Hynais: Paridův soud, Podobizna T. G. Masaryka, Čermák: Protireformace. Ve sbírce, ověřte aktuální expozici.Expozice
Staroměstská radnice🇨🇿 PrahaBrožík: Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém a Zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem v reprezentačních sálechProhlídky
Národní divadlo🇨🇿 PrahaHynais: Opona Národního divadla (1883), před představením a při prohlídkách budovyProhlídky budov
Národní muzeum, historická budova🇨🇿 PrahaHynais: alegorické malby v Pantheonu (kolem roku 1900)Oficiální web
Musée d'Orsay🇫🇷 PařížCabanel: Zrození Venuše (1863), Bouguereau: Zrození Venuše (1879) a velká sbírka salonní malbyVstupenky a otevírací doba
Musée du Louvre🇫🇷 PařížIngres: Turecké lázně (1862) a Velká odaliska (1814)Vstupenky a otevírací doba

Nejvíc akademické malby máte v Praze: obrazy Brožíka, Hynaise a Čermáka vystavuje Národní galerie ve Veletržním paláci, Brožíkova velká plátna visí na Staroměstské radnici a Hynaisova opona v Národním divadle. Online katalog Národní galerie je teď mimo provoz, proto si vystavení ověřte přímo u ní. Brožíkovo plátno Tu felix Austria nube patří vídeňskému Belvederu, podle jeho sbírky ale teď není vystavené.

Co bylo před akademismem a co po něm

Akademismus převzal pravidla klasicismu a celé 19. století se s ním přely nové směry.

  • Přísaha Horatiů od Jacquese-Louise Davida, 1784 – tři bratři v římské zbroji natahují ruce k mečům, které drží jejich otec, vpravo truchlící ženy
    předchůdce · David, kresba a antické vzory
  • Svoboda vede lid od Eugèna Delacroixe, 1830 – žena s francouzskou trikolorou vede ozbrojený dav přes barikádu
    soupeř · barva a vášeň proti kresbě a pravidlům
  • Ofélie od Johna Everetta Millaise, 1851–1852 – mladá žena v šatech plyne na zádech po potoce mezi květinami a zelení
    vzpoura v Londýně · proti pravidlům Královské akademie
  • Pohřeb v Ornans od Gustava Courbeta, 1849–1850 – dlouhá řada smutečních hostů v černém stojí u otevřeného hrobu pod skalami
    odpor · všední život místo bohů a hrdinů
  • Imprese, východ slunce od Clauda Moneta, 1872 – přístav Le Havre v ranní mlze s oranžovým sluncem a čluny v popředí
    odpor · vlastní výstavy mimo Salon od roku 1874
  • Plakát Gismonda od Alfonse Muchy, 1894 – Sarah Bernhardtová v dlouhém zlatavém rouchu s palmovou ratolestí
    navazuje · Hynaisovy pozdní dekorativní práce už nesou rysy secese

Zajímavosti

  • První výstavu impresionistů v roce 1874 navštívilo podle Metropolitního muzea asi 3 500 lidí. Salon, který se otevřel o dva týdny později, jich přilákal kolem 450 000.
  • Na École des Beaux-Arts se malba barvou vyučovala až od roku 1863. Do té doby se tam studovala hlavně kresba a malovat se student učil v ateliéru některého z akademiků.
  • Římskou cenu zrušil až v roce 1968 ministr kultury André Malraux, po studentských nepokojích v květnu 1968.
  • Brožík byl v roce 1896 jako jediný český umělec zvolen členem Francouzské akademie krásných umění a o rok později dostal šlechtický titul.
  • Modelem pro okřídlenou postavu na Hynaisově oponě Národního divadla byla francouzská malířka Suzanne Valadonová.

Časté otázky

Co je akademismus?

Akademismus je styl malby a sochařství, který se řídil pravidly uměleckých akademií. Vyznačuje se přesnou kresbou, hladkým povrchem, idealizovanými postavami a velkými historickými a mytologickými náměty. Vrcholu dosáhl v 19. století.

Odkud pochází název akademismus?

Název pochází od uměleckých akademií. Nejvlivnější byla pařížská Královská akademie malířství a sochařství, založená v roce 1648, s vlastní školou, výstavou Salon a Římskou cenou.

Kdo patří mezi nejznámější akademické malíře?

Ve Francii William-Adolphe Bouguereau, Alexandre Cabanel a Jean-Léon Gérôme, k akademické tradici patří i Ingres. V Česku hlavně Václav Brožík a Vojtěch Hynais, z historických malířů také Jaroslav Čermák.

Kdy akademismus vznikl a kdy skončil?

Akademie vznikaly od 16. století v Itálii a od roku 1648 ve Francii. Vrchol akademismu přišel po roce 1815. Jako uznávané umění skončil před první světovou válkou, kdy převládly moderní směry.

Jaký je rozdíl mezi akademismem a impresionismem?

Akademici malovali v ateliéru hladce dokončené obrazy s velkými příběhy. Impresionisté malovali venku krátkými viditelnými tahy všední život a světlo. Od roku 1874 vystavovali mimo Salon. Více na stránce impresionismus.

Kde vidět akademickou malbu v Česku?

V Praze: obrazy Brožíka, Hynaise a Čermáka v Národní galerii ve Veletržním paláci, Brožíkova plátna na Staroměstské radnici a Hynaisovu oponu v Národním divadle. Ve světě má největší sbírku salonní malby pařížská Musée d’Orsay.

Zdroje a licence

  1. Wikidata: akademismus (Q189458)
  2. The Metropolitan Museum of Art: The Salon and the Royal Academy in the Nineteenth Century
  3. The National Gallery, Londýn: Glossary – Academy
  4. Akademie výtvarných umění v Praze: Historie
  5. Biografický slovník českých zemí: Václav Brožík
  6. Biografický slovník českých zemí: Vojtěch Hynais
  7. Wikipedie (anglicky): Academic art
  8. Wikipedie (česky): Akademismus
  9. Wikipedie (anglicky): Hierarchy of genres
  10. Wikipedie (anglicky): Salon (Paris)
  11. Wikipedie (anglicky): Salon des Refusés
  12. Wikipedie (anglicky): William-Adolphe Bouguereau
  13. Stránky malířů ArtMoment (Brožík, Hynais, Čermák, Ingres, Reynolds) a jejich zdroje

Obrázky a licence

Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém, Václav Brožík, 1883. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vaclav_Brozik_-_Hus.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Václav Brožík, kresba Jan Vilímek (1860–1938), České album. Národní knihovna ČR. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: volné dílo.

Vojtěch Hynais, fotografie neznámého autora, Album representantů všech oborů veřejného života československého, 1927. Moravská zemská knihovna v Brně. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: volné dílo (PD-anon-70-EU).

Jan Vilímek, Jaroslav Čermák (České album). Národní knihovna ČR. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jaroslav_%C4%8Cerm%C3%A1k_%E2%80%93_Jan_Vil%C3%ADmek_%E2%80%93_%C4%8Cesk%C3%A9_album_(cropped).jpg. Licence: public domain (PD-old).

Autoportrét ve 24 letech, Jean-Auguste-Dominique Ingres, 1804. Musée Condé, Chantilly. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ingres,_Self-portrait.jpg. Licence: PD-Art.

Joshua Reynolds, Autoportrét, kolem 1747–1749. National Portrait Gallery, Londýn. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Self-portrait_c.1747-9_by_Joshua_Reynolds.jpg. Licence: PD-Art.

Tu felix Austria nube, Václav Brožík, 1896. Belvedere, Vídeň (inv. 2768a-b). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Václav_Brožík_-_Tu_felix_Austria_nube_-_2768a-b_-_Kunsthistorisches_Museum.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Pěvec balad, Václav Brožík, 1882. Národní galerie Praha (O 17353). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Václav_Brožík_-_Ballad_Singer_-_O_17353_-_National_Gallery_Prague.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Opona Národního divadla, Vojtěch Hynais, 1883. Národní divadlo, Praha. Zdroj: Wikimedia Commons (pohlednice vydavatelství Pressfoto), https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hynais,_curtain,_1833.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Paridův soud, Vojtěch Hynais, 1892. Národní galerie Praha. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vojtěch_Hynais_-_The_Judgement_of_Paris,_1892.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-auto-expired).

Protireformace, Jaroslav Čermák, 1854. Národní galerie Praha. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cermak,_Jaroslav_-_Protireformace_(1854).jpg. Licence: PD-Art (PD-old).

Turecké lázně, Jean-Auguste-Dominique Ingres, 1862. Musée du Louvre, Paříž (RF 1934). Zdroj: Wikimedia Commons (C2RMF), https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Le_Bain_Turc,_by_Jean_Auguste_Dominique_Ingres,_from_C2RMFFXD.jpg. Licence: PD-Art.

Přísaha Horatiů, Jacques-Louis David, 1784. Musée du Louvre, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Le_Serment_des_Horaces_-_Jacques-Louis_David_-_Musée_du_Louvre_Peintures_INV_3692_;_MR_1432.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Svoboda vede lid, Eugène Delacroix, 1830. Musée du Louvre, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:La_Liberté_guidant_le_peuple_-_Eugène_Delacroix_-_Musée_du_Louvre_Peintures_RF_129_-_après_restauration_2024.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Ofélie, John Everett Millais, 1851–1852. Tate, Londýn. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:John_Everett_Millais_-_Ophelia_-_Google_Art_Project.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Pohřeb v Ornans, Gustave Courbet, 1849–1850. Musée d’Orsay, Paříž (RF 325). Zdroj: Wikimedia Commons (Google Art Project), https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gustave_Courbet_-_A_Burial_at_Ornans_-_Google_Art_Project.jpg. Licence: PD-Art.

Imprese, východ slunce, Claude Monet, 1872. Musée Marmottan Monet, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Monet_-_Impression,_Sunrise.jpg. Licence: public domain (PD-old).

Gismonda, Alfons Mucha, 1894. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Alfons_Mucha_-_1894_-_Gismonda.jpg (Art Renewal Center). Licence: PD-Art (PD-old-80).

Na malířských večerech ArtMoment nemalujeme díla akademických malířů ani jejich motivy. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.