Édouard Manet

Život v kostce

Paříž, plavba do Ria a ateliér Thomase Coutura (1832–1856)

Édouard Manet se narodil 23. 1. 1832 v Paříži jako nejstarší ze tří synů zámožné rodiny. Otec Auguste byl vysokým úředníkem ministerstva spravedlnosti a počítal s tím, že syn bude právník. K umění ho přivedl strýc z matčiny strany, který s ním chodil do Louvru. Otec nakonec souhlasil s kariérou námořního důstojníka. V roce 1848 se proto sedmnáctiletý Manet plavil na cvičné lodi do Rio de Janeira, přijímací zkoušku na námořní školu ale dvakrát nesložil. Otec pak ustoupil a v letech 1850–1856 Manet studoval v pařížském ateliéru akademického malíře Thomase Coutura. Hodně času trávil v Louvru, kde kopíroval staré mistry, hlavně Tiziana a Španěla Diega Velázqueze. Na studijních cestách po Nizozemsku, Německu a Itálii ho zaujal i Frans Hals.

Salon a skandály (1856–1866)

V roce 1856 si otevřel vlastní ateliér a začal malovat současné Pařížany: pijáky, pouliční zpěváky, toreadory. Na pařížském Salonu (každoroční oficiální výstavě) v roce 1861 dostal čestné uznání za obraz Španělský zpěvák. Brzy nato namaloval Koncert v Tuileriích, davový obraz z pařížského parku, na kterém zachytil své přátele včetně básníka Charlese Baudelaira i sebe sama. O dva roky později porota odmítla víc než polovinu přihlášených děl a císař Napoleon III. kvůli protestům nařídil uspořádat Salon odmítnutých. Manet na něm vystavil tři obrazy včetně Snídaně v trávě s nahou ženou mezi dvěma oblečenými muži. Diváci byli pobouřeni námětem a kritici ještě víc volnou, skicovitou malbou. V témže roce 1863 se oženil s nizozemskou klavíristkou Suzanne Leenhoffovou. Na Salonu 1865 pak visela Olympia, akt sebevědomé pařížské kurtizány podle vzoru Tizianovy Venuše Urbinské, který Metropolitní muzeum označuje za nejšokovanější dílo celé výstavy. Manetovi stála modelem Victorine Meurentová, kterou maloval opakovaně. Zklamaný přijetím odjel v srpnu 1865 do Španělska, aby viděl Velázquezovy obrazy na vlastní oči.

Vlastní výstava, přátelé a impresionisté (1867–1879)

Když ho v roce 1867 vynechali ze Světové výstavy v Paříži, postavil si za peníze z dědictví naproti jejímu vchodu vlastní pavilon a ukázal v něm padesát obrazů. Téhož roku ho v obsáhlém článku hájil spisovatel Émile Zola. Manet se scházel s mladšími malíři v kavárně Guerbois, s Edgarem Degasem se seznámil už v roce 1859 při kopírování v Louvru. Malířka Berthe Morisotová, které stál často modelem, se v roce 1874 provdala za jeho bratra Eugèna. V létě 1874 maloval v Argenteuil spolu s Claudem Monetem a Pierrem-Augustem Renoirem a jeho paleta se rozjasnila. Na žádné z osmi výstav impresionistů ale nevystavil, dál chtěl uspět na oficiálním Salonu. V letech 1867–1869 namaloval tři verze Popravy císaře Maxmiliána, které ve Francii nesměly být vystaveny.

Uznání a poslední léta (1880–1883)

Koncem 70. let se Manetovi začalo zhoršovat zdraví a lékaři mu doporučili léčebné pobyty. V létě 1880 si pronajal vilu v Bellevue u Paříže. V roce 1881 dostal na Salonu medaili za portrét novináře Henriho Rocheforta a na podzim se stal rytířem Čestné legie. Poslední velký obraz, Bar ve Folies-Bergère, vystavil na Salonu v roce 1882. Pak už maloval jen malé formáty, hlavně zátiší a květiny ve skleněných vázách. Zemřel po dlouhé nemoci 30. 4. 1883 v Paříži ve věku 51 let a je pohřben na hřbitově Passy. Do roka uspořádala jeho souborná výstava ve škole krásných umění 179 obrazů, pastelů, kreseb a grafik, tedy přímo v instituci, jejíž poroty ho tolikrát odmítly.

Jak maloval

Manet maloval olejem na plátno a už v ateliéru Thomase Coutura se vzepřel tamnímu postupu, kdy se obraz pomalu stavěl z mnoha vrstev na tmavém podkladu. Malbu kladl rovnou na světlý podklad krycí barvou, takzvaně alla prima (obraz se maluje najednou, bez podmaleb a lazur), takže dokázal dokončit obraz i během jednoho sezení. Plochy zjednodušoval, vynechával jemné přechody mezi světlem a stínem a postavy proto působí ploše, skoro jako výstřižky. Tento rys mu kritici vyčítali, ale mladší malíři ho převzali. Na rozdíl od impresionistů se nevzdal černé: černé šaty, cylindry a pozadí patří k jeho nejvýraznějším barvám a staví proti nim světlou pleť a bílé látky. Kompozice si vypůjčoval od starých mistrů, například od Tiziana nebo z rytiny podle Raffaela, ale obsadil je současnými Pařížany. Od fotografie a japonských dřevořezů převzal ostré ořezy, kdy rám obrazu usekne postavu nebo předmět. V Baru ve Folies-Bergère si navíc pohrál s perspektivou: odraz v zrcadle záměrně posunul tak, že neodpovídá skutečnosti.

Co se od Maneta naučit: 4 tipy pro akryl

• Černá jako plnohodnotná barvaNebojte se čisté černé. Položte ji do velké plochy, třeba na oblečení nebo pozadí, a vedle ní nechte světlou barvu. Kontrast celý obraz zpevní a světlé části se rozzáří.
• Malujte rovnou na světlý podkladNepodmalovávejte, namíchejte konečný odstín a položte ho na bílé plátno hned napoprvé. Akryl rychle schne, takže malba zůstane svěží a nezkalí se opakovaným přemalováváním.
• Zjednodušte přechodyMísto jemného stínování rozdělte tvar jen na světlou a tmavou plochu s ostrou hranou. Obličej nebo vázu tak namalujete rychleji a obraz bude působit moderněji a čitelněji.
• Odvážný ořezNechte motiv vyjít za okraj plátna, třeba useknutou postavu nebo kus stolu. Ořez jako z fotografie dodá i jednoduchému zátiší napětí a pocit zachyceného okamžiku.

Chci malovat jako Édouard Manet

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Manetovy hlavní obrazy vznikly v Paříži a většina z nich dnes visí v pařížském Musée d’Orsay. Výběr začíná díly, o kterých na ArtMoment připravujeme samostatnou stránku. Všechna díla jsou volné dílo, obrázky pocházejí z Wikimedia Commons.

• 
  Snídaně v trávě

  1863 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Olympia

  1863 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Bar ve Folies-Bergère

  1882 · Courtauld Gallery, Londýn
• 
  Železnice

  1873 · National Gallery of Art, Washington
• 
  Balkon

  1868–1869 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Podobizna Antonina Prousta

  1855–1856 · Národní galerie Praha

Kde vidět jeho obrazy naživo

Nejvíc Manetových obrazů má pařížské Musée d’Orsay, další jsou ve velkých sbírkách v Evropě a v USA. Tabulka uvádí galerie s ověřeným dílem, stav jsme kontrolovali na webech galerií 21. 10. 2026. Web Musée d’Orsay nebyl při ověření dostupný, proto u něj uvádíme jen sbírku. Před cestou si vystavení ověřte na webu galerie.

Nejblíž máte Manetův obraz přímo v Praze: Národní galerie má ve sbírce Podobiznu Antonina Prousta. Její online katalog je teď mimo provoz, proto si vystavení ověřte u galerie. Další Manetovo dílo, Dámu v růžovém (kolem 1880), vlastní Státní umělecké sbírky v Drážďanech (Galerie Neue Meister).

Zajímavosti

• Manet se plavil jako sedmnáctiletý kadet do Rio de Janeira. Z námořní kariéry nakonec sešlo, protože dvakrát neprošel přijímací zkouškou.
• Snídaně v trávě se původně jmenovala Koupání. Rozložení tří hlavních postav převzal Manet z renesanční rytiny Marcantonia Raimondiho podle kresby Raffaela.
• Jména Manet a Monet se liší jen jedním písmenem. Podle Metropolitního muzea Manet zpočátku podezíral mladšího Moneta, že napodobuje jeho styl a podepisuje se podobně jako on. Po vyjasnění se z nich stali přátelé.
• Na Baru ve Folies-Bergère jsou na pultu vidět lahve piva Bass s červeným trojúhelníkem. Obraz vznikl v ateliéru a modelem byla barmanka jménem Suzon, která tam za Manetem docházela.
• Ač bývá řazen k impresionistům, na žádné z jejich osmi společných výstav nevystavil. Celý život se snažil uspět na oficiálním Salonu.

Související malíři

• Bez obrázku
  Camille Pissarro

  🇫🇷 1830–1903 · impresionismus
• Bez obrázku
  Gustave Courbet

  🇫🇷 1819–1877 · realismus
• Bez obrázku
  Berthe Morisot

  🇫🇷 1841–1895 · impresionismus
• Bez obrázku
  James McNeill Whistler

  🇺🇸 1834–1903 · tonalismus