Realismus

Umělecký směr · 19. století

🇫🇷 Francie, pak celá Evropa a USA · kolem 1848–1880

Realismus je malířský směr, který vznikl ve Francii kolem roku 1848 a místo hrdinů a bohů zobrazoval obyčejné lidi a všední život bez přikrášlení.

Pohřeb v Ornans od Gustava Courbeta, 1849–1850 – dlouhá řada smutečních hostů v černém stojí u otevřeného hrobu pod skalami
Gustave Courbet, Pohřeb v Ornans, 1849–1850. Musée d’Orsay, Paříž. Wikimedia Commons, public domain.

Co je realismus

Realismus je směr v malířství, který se zrodil ve Francii v polovině 19. století. Jeho malíři chtěli ukázat svět takový, jaký je, ne takový, jaký by měl být. Malovali rolníky, dělníky, venkovské pohřby, pradleny, trhy a ulice. Nevyhýbali se chudobě, únavě ani ošklivosti a vycházeli z toho, co sami viděli.

Slovo realismus v umění prosadil podle londýnské Tate ve 40. letech 19. století spisovatel Champfleury. Jeho přítel Gustave Courbet pak v roce 1855 nazval Pavilonem realismu svou vlastní výstavu a z názvu se stalo označení celého směru. Metropolitní muzeum v New Yorku cituje Courbetova slova z roku 1861: „Malířství je umění v podstatě konkrétní a může spočívat jen v zobrazení skutečných a existujících věcí.“

Realisté se vymezili proti dvěma tehdy uznávaným proudům. Proti akademické malbě, která oslavovala dějiny, mytologii a ideální krásu, a proti romantismu s jeho exotickými náměty a vypjatými city.

Jak realismus vznikl

Barbizon a revoluce roku 1848

Cestu realismu připravili krajináři, kteří od 30. let malovali v lese Fontainebleau u vesnice Barbizon. Místo ideální krajiny s antickými ruinami zachycovali obyčejné stromy, pole a pastviny. Do Barbizonu se v roce 1849 přestěhoval Jean-François Millet a až do smrti tam maloval rolníky při práci. Rozhodujícím zlomem byla revoluce roku 1848, která ve Francii svrhla krále Ludvíka Filipa. Podle Metropolitního muzea realisté v následujících letech „zdemokratizovali“ umění: na velká plátna, dosud vyhrazená dějinám a náboženství, dostali chudé a pracující lidi.

Courbet a Pavilon realismu (1849–1855)

Gustave Courbet poslal na Salon v letech 1850–1851 obrazy ze svého rodného kraje: Tlouklce kamene a Pohřeb v Ornans. Pohřeb měří přes tři metry na výšku a skoro sedm na šířku a ukazuje venkovany v životní velikosti. Kritici mluvili o ošklivosti a část publika v obrazech viděla politickou provokaci. Když porota Světové výstavy v roce 1855 odmítla jeho Ateliér malíře a Pohřeb v Ornans, postavil si Courbet nedaleko výstaviště vlastní Pavilon realismu. Do katalogu napsal text, kterému se dnes říká Realistický manifest. O dva roky později vyvolal skandál i Millet se Sběračkami klasů, protože otevřeně ukázaly venkovskou chudobu.

Realismus se šíří Evropou (1860–1890)

Mladší malíři si z realismu vzali odvahu malovat současnost. Édouard Manet přivedl na plátno pařížskou kurtizánu (Olympia) i nahou ženu na výletě (Snídaně v trávě) a v roce 1867 si po Courbetově vzoru postavil vlastní výstavní pavilon. V Německu Courbet v roce 1869 vystavoval v Mnichově a zapůsobil na Wilhelma Leibla. V Rusku vzniklo v roce 1870 Sdružení putovních výstav, takzvaní peredvižnici, kteří vozili obrazy ze současného života po celé říši. Nejznámějším z nich je Ilja Repin, autor Burlaků na Volze. V USA maloval venkov, válku a moře Winslow Homer.

Čeští realisté

Do Čech přinesl realismus Karel Purkyně, kterého v Paříži v letech 1856–1857 zasáhly Courbetovy obrazy. V Praze pak maloval portréty a zátiší bez přikrášlení a v Národních listech psal kritiky proti uhlazené salonní malbě. Antonín Chittussi odjel v roce 1879 do Paříže a Barbizonu a přenesl francouzský pohled na krajinu do české krajinomalby. Realistické výjevy z pražského života maloval Luděk Marold, tíživé příběhy z okraje společnosti Jakub Schikaneder. Z realismu vyšli i krajináři Julius Mařák a Otakar Lebeda. Koncem století se pozornost malířů přesunula ke světlu a náladě a realismus vystřídal impresionismus a symbolismus. V USA na něj ve 20. století navázal americký realismus.

Jak poznat realistický obraz

  • Všední námětPráce na poli, pohřeb na vesnici, trh, dílna nebo ulice. Malíř ukazuje současnost, kterou zná z vlastního okolí.
  • Obyčejní lidéHlavní postavou je rolník, dělník, kovář nebo pradlena. Často v životní velikosti, jakou dřív dostávali jen králové a světci.
  • Bez přikrášleníTváře nejsou idealizované, oblečení je obnošené a ruce zničené prací. Obraz nic nepřidává ani neschovává.
  • Podle skutečnostiRealisté malovali podle živých modelů a přímo v krajině. Repin jezdil za burlaky na Volhu, Courbet maloval sousedy z Ornans.
  • Zemité barvyPřevládají hnědé, šedé, okrové a tmavě zelené tóny. Barva bývá hutná, Courbet ji nanášel i malířským nožem.
  • Žádný děj navícChybí alegorie, andělé a dramatická gesta. Napětí vzniká z toho, co se opravdu stalo nebo co lidé prožívají.

Malíři realismu

Samostatné stránky máme o patnácti malířích, kteří s realismem spojili celou tvorbu nebo její důležitou část. Ve Francii k realistům patřili také Jean-François Millet a Honoré Daumier, v Německu Adolph Menzel a Wilhelm Leibl. Josef Mánes, Jaroslav Čermák a Julius Mařák vyšli z romantismu, Václav Brožík z akademické historické malby. Andrew Wyeth patří už do 20. století a k americkému realismu.

Nejslavnější obrazy realismu

Výběr obrazů, které realismus nejlépe vystihují, od Francie přes Rusko a USA po Prahu. Všechna díla jsou volné dílo, obrázky pocházejí z Wikimedia Commons a otevřených sbírek muzeí.

Co si z realismu vzít pro vlastní malbu: 4 tipy pro akryl

  • Malujte, co máte před sebouHrnek, boty u dveří, jablko na stole. Realisté hledali námět kolem sebe. Obyčejná věc namalovaná pozorně umí být silnější než vymyšlená scéna.
  • Omezte paletuZkuste malovat jen pálenou sienou, okrem, ultramarínem a bílou. Ze zemitých barev namícháte šedé i teplé tóny a obraz bude jednotný.
  • Nanášejte barvu hutněNa světla použijte hustší barvu, klidně malířskou špachtlí, jako to dělal Courbet. Stíny nechte tenčí. Povrch obrazu tak sám pomůže tvarům.
  • Nekreslete hezčí, než to jeOdolejte chuti narovnat pomačkaný ubrus nebo vyhladit tvář. Právě nepravidelnosti dělají obraz živým a uvěřitelným.

Chci malovat jako realisté

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Kde vidět realisty naživo, i v Česku

Realisty mají muzea po celé Evropě i v USA a velkou sbírku českých realistů vlastní Národní galerie Praha. Tabulka uvádí galerie s ověřenými díly malířů z této stránky, stav jsme kontrolovali na webech galerií v říjnu 2026. Před cestou si vystavení ověřte na webu galerie.

GalerieMěstoCo tam uvidíteOdkaz
Národní galerie Praha (Veletržní palác)nejblíž Praze🇨🇿 PrahaExpozice 1796–1918: Umění dlouhého století. Purkyně: Podobizna kováře Jecha a Sova sněžná, Chittussi: Z Českomoravské vysočiny, Schikaneder: Vražda v domě, Marold: Vaječný trh v Praze. Ve sbírce jsou i Courbetova Žena s kvítím na klobouku, Manetova Podobizna Antonina Prousta a Repinův Autoportrét (1915). Ověřte aktuální expozici.Expozice
Moravská galerie v Brně🇨🇿 Brnokrajiny Antonína Chittussiho z let 1879–1887 a obrazy Schikanedera a Marolda. Ve sbírce, ověřte aktuální expozici.Oficiální web
Musée d'Orsay🇫🇷 PařížCourbet: Pohřeb v Ornans a Ateliér malíře, Manet: Olympia a Snídaně v trávě, Homer: Letní nocVstupenky a otevírací doba
Musée Courbet🇫🇷 Ornansmuzeum v rodném městě Gustava Courbeta s jeho rodinnou farmou ve Flagey a ateliéremOficiální web
The Metropolitan Museum of Art🇺🇸 New YorkCourbet: Žena s papouškem (sál 811), Sargent: Madame X (sál 771), Homer: Golfský proud (sál 767) a Prásknutí bičem (sál 763)Plánujte návštěvu

Nejvíc realistů máte v Praze: Národní galerie ve Veletržním paláci vystavuje v expozici 19. století Purkyně, Chittussiho, Schikanedera, Marolda, Mánesa i Mařáka. Online katalog galerie je teď mimo provoz, proto si vystavení konkrétních obrazů ověřte přímo u ní. Hlavní díla Ilji Repina, například Burlaci na Volze, jsou v Ruském muzeu v Petrohradu a v Treťjakovské galerii v Moskvě.

Co bylo před realismem a co po něm

Realismus vyrostl z odporu k romantismu a akademické malbě a otevřel cestu malbě současného života.

  • Vor Medúzy od Théodora Géricaulta, 1818–1819 – trosečníci na voru uprostřed vln, nahoře muž mává látkou na vzdálenou loď
    předchůdce · Géricault namaloval skutečnou katastrofu, city ale vyhrotil
  • Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém od Václava Brožíka, 1883 – Hus v černém stojí v gotické síni před shromážděním prelátů a kardinálů v červených a bílých rouchách
    současník a soupeř · dějiny a ideální krása podle pravidel akademie
  • Imprese, východ slunce od Clauda Moneta, 1872 – přístav Le Havre v ranní mlze s oranžovým sluncem a čluny v popředí
    navazuje · všední život zůstal, hlavním tématem se stalo světlo
  • Výkřik od Edvarda Muncha, 1893 – postava s rukama u tváře na mostě pod rudou zvlněnou oblohou nad fjordem
    reakce · místo viditelné skutečnosti sny, nálady a vnitřní prožitky
  • Americká gotika od Granta Wooda, 1930 – farmář s vidlemi a jeho dcera před bílým domem s gotickým oknem
    navazuje · americké město a venkov ve 20. století

Zajímavosti

  • Courbetův obraz Tlouklci kamene, kterým realismus začínal, už neexistuje. Shořel v únoru 1945, když ho převáželi z Drážďan do pevnosti Königstein.
  • Courbet zemřel 31. 12. 1877 ve švýcarském exilu, den předtím, než měl začít splácet obnovu Vendômského sloupu, který za Komuny strhli.
  • Modelem umírajícího careviče na Repinově obraze Ivan Hrozný a jeho syn Ivan byl spisovatel Vsevolod Garšin. Jeho portrét od Repina visí v Metropolitním muzeu v New Yorku.
  • Purkyňova Sova sněžná měří 154,5 × 120,5 cm a celá stojí jen na odstínech bílé a šedé. Je to největší z jeho obrazů v katalogu Národní galerie.
  • Manet po Courbetově vzoru postavil v roce 1867 u Světové výstavy vlastní pavilon a vystavil v něm padesát obrazů.

Časté otázky

Co je realismus v malířství?

Realismus je malířský směr, který vznikl ve Francii kolem roku 1848. Zobrazuje současný život a obyčejné lidi věrně a bez přikrášlení, často s důrazem na práci, chudobu a venkov.

Kdo založil realismus?

Za zakladatele realismu se považuje Gustave Courbet. V roce 1855 uspořádal vlastní výstavu Pavilon realismu a napsal k ní text označovaný jako Realistický manifest. Slovo realismus předtím prosadil spisovatel Champfleury.

Kdo patří mezi nejznámější realisty?

Ve Francii Gustave Courbet, Jean-François Millet a Honoré Daumier, v Rusku Ilja Repin a další peredvižnici, v USA Winslow Homer. K realismu se v raných dílech řadí i Édouard Manet.

Kdo jsou čeští realisté?

Prvním výrazným českým realistou byl Karel Purkyně. Realistickou krajinu maloval Antonín Chittussi, pražský život Luděk Marold a lidi na okraji společnosti Jakub Schikaneder.

Jaký je rozdíl mezi realismem a impresionismem?

Realisté malovali všední život pečlivě a v tlumených barvách, často v ateliéru a s důrazem na námět. Impresionisté převzali současné náměty, ale zajímalo je hlavně světlo v jedné chvíli, malovali venku krátkými tahy čistých barev. Více na stránce impresionismus.

Kde vidět realisty v Česku?

Nejvíc realistických obrazů má Národní galerie Praha ve Veletržním paláci, kde visí Purkyně, Chittussi, Schikaneder i Marold. Galerie vlastní i díla Courbeta, Maneta a Repina. Krajiny Chittussiho má také Moravská galerie v Brně.

Zdroje a licence

  1. Wikidata: realismus (Q2642826)
  2. The Metropolitan Museum of Art: Nineteenth-Century French Realism, Heilbrunn Timeline of Art History
  3. Tate: Art term – Realism
  4. The Metropolitan Museum of Art: Gustave Courbet (1819–1877)
  5. Musée d'Orsay: Pohřeb v Ornans
  6. Wikipedie (anglicky): Realism (art movement)
  7. Wikipedie (česky): Realismus (výtvarné umění)
  8. Wikipedie (anglicky): Peredvizhniki
  9. Wikipedie (anglicky): Barbizon school
  10. Stránky malířů ArtMoment (Courbet, Manet, Repin, Homer, Sargent, Purkyně, Chittussi, Schikaneder, Marold a další) a jejich zdroje

Obrázky a licence

Pohřeb v Ornans, Gustave Courbet, 1849–1850. Musée d’Orsay, Paříž (RF 325). Zdroj: Wikimedia Commons (Google Art Project), https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gustave_Courbet_-_A_Burial_at_Ornans_-_Google_Art_Project.jpg. Licence: PD-Art.

Autoportrét (Zoufalec), Gustave Courbet, kolem 1844–1845. Qatar Museums, dlouhodobá zápůjčka v Musée d’Orsay, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gustave_Courbet_-_Le_Désespéré_(1843).jpg. Licence: PD-Art.

Henri Fantin-Latour, Édouard Manet, 1867. The Art Institute of Chicago (1905.207). Zdroj: https://www.artic.edu/artworks/87467/edouard-manet. Licence: CC0.

Ilja Repin, Autoportrét, 1915. Národní galerie Praha (O 7951). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ilya_Repin_self-portrait_at_work.jpg. Licence: PD-Art (PD-old).

Winslow Homer, fotografie, Napoleon Sarony, kolem 1880. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Winslow_Homer_by_Sarony.jpeg. Licence: volné dílo (public domain).

John Singer Sargent, fotografie, James E. Purdy, 1903. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:John_Singer_Sargent_1903.jpg. Licence: volné dílo (public domain).

Karel Purkyně, Vlastní podobizna, 1868. Národní galerie Praha (O 4660). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karel_Purkyn%C4%9B_-_Self-Portrait_-_O_4660_-_National_Gallery_Prague.jpg. Licence: PD-Art (PD-old).

Jan Maloch, fotografie Josefa Mánesa. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Josef_M%C3%A1nes_by_Jan_Maloch_(cropped)_(cropped).jpg. Licence: public domain (PD-old).

Jan Vilímek, Jaroslav Čermák (České album). Národní knihovna ČR. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jaroslav_%C4%8Cerm%C3%A1k_%E2%80%93_Jan_Vil%C3%ADmek_%E2%80%93_%C4%8Cesk%C3%A9_album_(cropped).jpg. Licence: public domain (PD-old).

Fotografický ateliér Winter, Vídeň: Julius Mařák. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Julius_Ma%C5%99%C3%A1k.JPG. Licence: public domain (PD-old).

Antonín Chittussi, dobová fotografie, autor neznámý. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: volné dílo (PD-old).

Václav Brožík, kresba Jan Vilímek (1860–1938), České album. Národní knihovna ČR. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: volné dílo.

Jakub Schikaneder, kresba Josef Mukařovský (1851–1921), Světozor 1887, č. 49. Digitalizace Akademie věd ČR. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: volné dílo (PD-old).

Luděk Marold, kresba Josef Mukařovský (1851–1921), Světozor 1892, č. 42. Digitalizace Akademie věd ČR. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: volné dílo (PD-old).

Otakar Lebeda, fotografie před rokem 1901, autor neznámý. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Otakar_Lebeda_(1877-1901).jpg. Licence: volné dílo (PD-anon-70-EU).

Tlouklci kamene, Gustave Courbet, 1849–1850. Dříve Gemäldegalerie Drážďany, zničeno 1945. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gustave_Courbet_018.jpg. Licence: PD-Art.

Olympia, Édouard Manet, 1863. Musée d'Orsay, Paříž (RF 644). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Edouard_Manet_-_Olympia_-_Google_Art_Project_3.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Burlaci na Volze, Ilja Repin, 1870–1873. Ruské muzeum, Petrohrad. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ilya_Repin_-_Barge_Haulers_on_the_Volga_-_Google_Art_Project.jpg. Licence: PD-Art (PD-old, Google Art Project).

Prásknutí bičem, Winslow Homer, 1872. The Metropolitan Museum of Art, New York. Zdroj: https://www.metmuseum.org/art/collection/search/11140. Licence: CC0 (Open Access).

Podobizna kováře Jecha, Karel Purkyně, 1860. Národní galerie Praha. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karel_Purkyn%C4%9B_-_Politizuj%C3%ADc%C3%AD_kov%C3%A1%C5%99.jpg. Licence: PD-Art (PD-old).

Z Českomoravské vysočiny, Antonín Chittussi, 1882. Národní galerie Praha (O 4594). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antonín_Chittussi_-_From_the_Bohemian-Moravian_Highlands_-_O_4594_-_National_Gallery_Prague.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Vražda v domě, Jakub Schikaneder, 1890. Národní galerie Praha. Zdroj: Wikimedia Commons (foto Ophelia2), https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jakub_Schikaneder_-_Murder_in_the_House.JPG. Licence: volné dílo (PD-old-80, fotografie uvolněna autorem jako PD).

Vor Medúzy, Théodore Géricault, 1818–1819. Musée du Louvre, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:JEAN_LOUIS_THÉODORE_GÉRICAULT_-_La_Balsa_de_la_Medusa_(Museo_del_Louvre,_1818-19).jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém, Václav Brožík, 1883. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vaclav_Brozik_-_Hus.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Imprese, východ slunce, Claude Monet, 1872. Musée Marmottan Monet, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Monet_-_Impression,_Sunrise.jpg. Licence: public domain (PD-old).

Výkřik, Edvard Munch, 1893. Nasjonalmuseet, Oslo. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Edvard_Munch,_1893,_The_Scream,_oil,_tempera_and_pastel_on_cardboard,_91_x_73_cm,_National_Gallery_of_Norway.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-auto-expired).

Americká gotika, Grant Wood, 1930. Art Institute of Chicago. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Grant_Wood_-_American_Gothic_-_Google_Art_Project.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-80-expired).

Na malířských večerech ArtMoment nemalujeme díla realistů ani jejich motivy. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.