Vlast (lunety ve foyeru Národního divadla)

Co obraz zobrazuje

Lunety jsou půlkruhová pole na stěnách hlavního foyeru Národního divadla. Aleš do nich navrhl čtrnáct scén, které podle Památníku národního písemnictví vyprávějí bájnou cestu hrdiny. Ten jako chlapec slyšel vyprávět o ztracené svobodě své vlasti a rozhodne se ji získat zpět. Na cestě prochází různými kraji české země, překonává nástrahy a zkoušky a po splnění úkolu odchází do říše mrtvých za svými předky. Každá luneta je spojená s jedním místem nebo krajem, mezi nimi jsou Domažlice, Rudohoří, Severní průsmyky, Krkonoše, Táborsko, Stráž na pomezí a závěrečný Žalov. Postavy jsou mladí bojovníci, ženy v řízách, koně a bájné bytosti, zasazené do krajiny s nízkým obzorem. Půlkruhový tvar Aleš využil tak, že figury sledují oblouk a vyplňují ho do krajů.

Žalov: rozloučení

Na poslední lunetě cyklu ukazuje žena s vlajícími vlasy jezdci cestu k pohřebišti s kamennými mohylami. Žalov uzavírá příběh hrdiny, který odchází za předky. Je to jediná luneta, kterou Aleš ve foyeru směl provést sám.

Domažlice: boj na hranici

Na lunetě Domažlice, spojené s českou hranicí, stojí hrdina se zbraní proti přízračným postavám a kostlivci. Návrh z roku 1880 má pohyblivou, rozmáchlou kresbu, která je pro Alšovy předlohy typická.

Otava zlatonosná

Jezdec napájí koně v řece a u břehu sedí dvě ženské postavy, jedna z nich se džbánem. Kompozice ukazuje, jak Aleš skládal postavy do půlkruhu, aby pole vyplnily.

Příběh vzniku

Aleš začal o cyklu přemýšlet dávno před soutěží. Podle Národní galerie vytvořil v roce 1878 cyklus Báj o vlasti, ze kterého vzešla Vlast. Návrhy kreslil v letech 1877–1878 u mecenáše Alexandra Brandejse v Suchdole u Prahy. V roce 1879 podal s přítelem Františkem Ženíškem pod heslem „Okřídlená paleta“ návrhy do soutěže na výzdobu Národního divadla. Porota jim udělila první cenu a za konečné provedení měl odpovídat Ženíšek. Z odměny se Aleš v dubnu 1879 oženil a v létě odjel na studijní cestu do Itálie.

V roce 1880 porota Výboru pro zřízení Národního divadla Alšovi zakázala, aby své návrhy maloval na stěny foyeru. V letech 1880–1881 přesto dokončil kartony všech čtrnácti lunet. Provedení svěřili jiným malířům. Studie o Hynaisově oponě uvádí, že se na malbách podle Alšových návrhů ve foyeru podílel slovinský malíř Janez Šubič. Památník národního písemnictví píše, že spontánnost a energie Alšových předloh se tím setřela a výsledek se posunul k akademicky uměřenému ideálu. Jedinou lunetu, Žalov, směl Aleš provést sám.

Následoval spor. V roce 1884 se Aleš a Ženíšek střetli o autorství kompozic ve foyeru. Ženíšek ve foyeru namaloval podle Alšových návrhů i čtyři nástěnné obrazy Mýtus, Zpěv bohatýrský, Historie a Život. Archiv Národního divadla označuje cyklus Vlast za vyvrcholení Alšovy rané tvorby. Historik umění František Žákavec v roce 1918 navrhoval umístit Alšovu Vlast mimo divadlo, aby vynikly původní předlohy. Lunety ale zůstaly ve foyeru, kde je vidí návštěvníci divadla dodnes.

Proč je tak slavný

Cyklus o celé zemi

Čtrnáct lunet provádí českou zemí od Domažlic po Krkonoše. Ve foyeru Národního divadla tak stojí obrazový příběh o české zemi, jak si ji představovala generace, která divadlo stavěla.

Spor o autorství

Příběh návrhů, které autor nesměl sám namalovat, patří k nejznámějším epizodám stavby divadla. Národní galerie ho řadí k tomu, co se o Alšovi ví nejvíc.

Generace Národního divadla

Lunety jsou součástí výzdoby, na které pracovali Aleš, Ženíšek, Hynais, Myslbek, Brožík nebo Mařák. Podle ní dostali tito umělci společné označení generace Národního divadla.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Luneta je těžký formát: rovná spodní hrana a nad ní oblouk. Aleš ho řeší tak, že nejvyšší postavu nebo hlavu koně staví do středu pod vrchol oblouku a ostatní figury nechává klesat k okrajům. Pohyb postav často vede šikmo přes celé pole, takže se oko dostane z jednoho rohu do druhého. Krajina má nízký horizont a postavy zabírají většinu plochy. Na kresbách je vidět rytmická linie, pevný obrys a málo detailů v pozadí. Pro vlastní malbu si můžete vzít práci s neobvyklým formátem, který sám určuje kompozici, a rozmístění motivu podle tvaru plátna.

Paleta

• Okrová
  #C2A46E
• Siena pálená
  #9C5B3B
• Šedá zeleň
  #7D8468
• Tlumená modř
  #6A7E92
• Tmavá umbra
  #3E342C
• Lomená bílá
  #E7E0D2

Dostupné reprodukce jsou černobílé, paleta je proto jen orientační návrh v zemitých tónech, které jsou pro Alšovu malbu typické; skutečné barvy lunet se mohou lišit.

Formát jako výzva

Nakreslete si na plátno oblouk nebo kruh a motiv do něj vměstnejte. Tvar vám sám napoví, kam dát nejvyšší bod a kam nechat postavy klesat.

Nejdřív linie, pak barva

Začněte pevnou kresbou obrysů tenkým štětcem a barvu přidejte až potom. Postavy budou čitelné i z dálky.

Pohyb šikmo přes obraz

Veďte hlavní pohyb úhlopříčně, třeba jezdce nebo ukazující ruku. Obraz ožije a oko se po něm rozběhne.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný Alšovým cyklem Vlast

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Lunety jsou v hlavním foyeru historické budovy Národního divadla na Národní třídě v Praze, v patře nad hlavním vestibulem. Foyer je přístupný návštěvníkům představení o přestávkách. Bez vstupenky na představení se do něj dostanete s komentovanou prohlídkou budovy, termíny najdete na oficiálním webu Národního divadla.

Ve stejné budově visí opona Vojtěcha Hynaise. Alšovy olejomalby, například Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, vlastní Národní galerie Praha. Kresebné studie k cyklu Vlast má ve sbírce například Památník národního písemnictví. Více najdete na stránce Mikoláš Aleš.

Zajímavosti a mýty

• Aleš s Ženíškem podali soutěžní návrhy pod heslem „Okřídlená paleta“ a vyhráli první cenu.
• Ze čtrnácti lunet směl Aleš sám provést jen jednu, závěrečný Žalov.
• Ve foyeru nad lunetami je nástropní triptych Františka Ženíška Zlatý věk, Úpadek a Znovuvzkříšení umění.
• Studijní kresbu padlého křižáka k lunetě Severní průsmyky z roku 1878 má Památník národního písemnictví ve sbírce Karáskovy galerie.

Další díla autora

• 
  Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem

  1878 · Národní galerie Praha
• 
  U hrobu božího bojovníka

  1877 · Národní galerie Praha
• 
  Huláni ve sněhu

  1882 · Národní galerie Praha
• 
  Hulán a sedlák

  1879 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Kalendářní deska Staroměstského orloje

  Josef Mánes · 1865–1866 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Únos hercegovinské ženy

  Jaroslav Čermák · 1861 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Déšť, pára a rychlost

  William Turner (J. M. W. Turner) · 1844 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Svoboda vede lid

  Eugène Delacroix · 1830 · romantismus