Svoboda vede lid

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje boj na pařížské barikádě během červencové revoluce roku 1830. Středem kompozice kráčí žena s obnaženými ňadry a frygickou čapkou na hlavě. V pravé ruce zvedá trikoloru, v levé drží pušku s bajonetem a ohlíží se na muže za sebou. Po její levici běží chlapec s pistolí v každé ruce, vlevo ji následuje muž v cylindru s puškou a dělník se šavlí. Celá skupina překračuje hromadu dlažebních kostek, prken a padlých těl, která leží v popředí přes celou šířku plátna. Vpravo v pozadí se z dýmu vynořují domy a věže katedrály Notre-Dame. Barvy jsou převážně tlumené, hnědé, šedé a kouřově bílé. Výrazně z nich vystupuje jen červená, bílá a modrá, které se opakují ve vlajce i v oblečení postav. Žena je zároveň alegorií svobody a postavou z ulice, a právě tohle spojení obraz od počátku dělá tak výrazným.

Svoboda s trikolorou

Žena ve frygické čapce, symbolu svobody z doby Velké francouzské revoluce, drží vlajku vysoko nad hlavou. Trikolora se po roce 1830 vrátila jako státní vlajka. Postava bývá chápána jako předobraz Marianne, symbolu Francouzské republiky.

Chlapec se dvěma pistolemi

Pařížský kluk v baretu s velkou brašnou přes rameno křičí a mává pistolemi. Bývá spojován s postavou Gavroche z Hugových Bídníků, román ale vyšel až v roce 1862 a souvislost je jen výklad.

Muž v cylindru

Muž v cylindru a tmavém kabátě představuje měšťanstvo, dělník se šavlí vedle něj lidové vrstvy. Dlouho se tvrdilo, že jde o autoportrét Delacroixe, dnešní historici umění to ale odmítají a model zůstává nejistý.

Věže Notre-Dame

Vpravo v dálce se v kouři rýsují věže katedrály Notre-Dame. Při pozorném pohledu je na jedné z nich vidět malá trikolora. Detail umisťuje scénu do konkrétního města a připomíná, že povstalci obsadili i centrum Paříže.

Padlí v popředí

Spodní okraj obrazu zabírají mrtví povstalci i vojáci. Těla tvoří jakýsi podstavec, ze kterého Svoboda vykračuje směrem k divákovi. Při restaurování v letech 2023–2024 se v levém dolním rohu znovu objevila bota, která pod ztmavlým lakem splývala s dlažbou.

Příběh vzniku

Červencová revoluce proběhla v Paříži ve dnech 27.–29. 7. 1830 a svrhla krále Karla X. Na trůn místo něj usedl Ludvík Filip. Delacroix, tehdy už uznávaná osobnost romantické malby, se bojů sám neúčastnil. O pár týdnů později se ale do tématu pustil. Podle záznamu Louvru maloval obraz od září do prosince 1830 v ateliéru, který si pronajímal na nábřeží quai Voltaire. Bratrovi v říjnu napsal, že když už za vlast nebojoval, aspoň pro ni bude malovat.

Porota plátno přijala 13. 4. 1831 a obraz pak visel na Salonu, který se otevřel 1. května, pod názvem „Le 28 juillet. La Liberté guidant le peuple“ (28. červenec. Svoboda vede lid). V srpnu 1831 ho stát koupil za 3 000 franků. V letech 1832 a 1833 se krátce ukázal v Musée du Luxembourg, pak ale skončil v depozitáři, protože jeho revoluční vyznění bylo pro novou vládu nepohodlné. Kolem roku 1839 ho dostal zpátky sám malíř a uložil ho u své tety ve Frépillonu u Paříže.

Po revoluci roku 1848 si obraz stát vyžádal zpět. Veřejnost ho znovu viděla na Světové výstavě v Paříži v roce 1855, od roku 1863 visel v Musée du Luxembourg a v listopadu 1874 se přestěhoval do Louvru. Za obou světových válek ho muzeum ukrylo mimo Paříž. Velké restaurování proběhlo v letech 1949 a 1999 a zatím poslední od října 2023 do dubna 2024. Restaurátoři při něm odstranili zežloutlé vrstvy laku, takže se vrátily bílé mraky, šedé tóny šatů Svobody a výraznější barvy vlajky.

Proč je tak slavný

Revoluce namalovaná jako současnost

Delacroix nezobrazil antické hrdiny, ale Pařížany z ulice v jejich vlastním oblečení a jen pár týdnů po události. Velký formát, obvykle určený historickým a náboženským scénám, tak dostala aktuální politika.

Postava, která se stala symbolem

Žena s trikolorou bývá pokládána za nejznámější raný obraz Marianne, ženské personifikace Francie. Výřez obrazu s portrétem Delacroixe nesla v letech 1978–1995 francouzská stofranková bankovka.

Obraz, který se vrací v popkultuře

Kompozici převzala řada pozdějších umělců. V roce 2008 se Delacroixova malba s nápisem Viva la Vida objevila na obalu alba skupiny Coldplay a vrací se i ve filmech a seriálech.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice má tvar pyramidy. Její vrchol tvoří zvednutá vlajka, základnu široký pás těl a trosek v popředí. Postavy jsou namačkané v úzkém pásu a celý dav se pohybuje šikmo zleva dozadu, směrem k divákovi. Delacroix pracuje s kontrastem: kolem Svobody nechává světlé, zakouřené nebe, takže její silueta se od pozadí ostře odráží. Sytá barva je soustředěná na pár míst, zbytek obrazu drží v hnědých a šedých tónech. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít tři věci: postavit hlavní motiv do světlého pozadí, vést oko po trojúhelníku a nejsilnější barvu šetřit jen na několik opakovaných míst.

Paleta

• Rumělková červená
  #C4483A
• Pruská modř
  #2C3751
• Nebeská modř
  #618CC0
• Kouřová šeď
  #8B8B8B
• Světlý okr
  #C9B79A
• Tmavá umbra
  #3B2D1F

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce po restaurování a od originálu se mohou lišit.

Pyramida drží celek

Rozložte hlavní tvary do trojúhelníku s vrcholem nahoře a širokou základnou dole. I hodně postav nebo předmětů pak působí uspořádaně a stabilně.

Světlo za hlavním motivem

Pozadí za nejdůležitějším tvarem zesvětlete. Tmavá silueta proti světlé ploše přitáhne pohled dřív než jakýkoli detail.

Barva jako signál

Většinu plochy namalujte v tlumených zemitých tónech a jednu sytou barvu použijte jen na třech nebo čtyřech místech. Oko je mezi sebou samo propojí.

Chci namalovat svou Svobodu vedoucí lid

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Svoboda vede lid visí v Musée du Louvre v Paříži, v křídle Denon v 1. patře v sále 700 (sál Mollien s francouzskou romantickou malbou). Stejný sál podle webu Louvru hostí i další velká Delacroixova plátna, mimo jiné Dantovu bárku, Masakr na Chiu a Smrt Sardanapalovu, a také Géricaultův Vor Medúzy. Louvre upozorňuje, že údaje o sálech v online katalogu nemusí být po přestavbě systémů aktuální.

Vstupenky si rezervujte předem s časovým vstupem na oficiálním webu Louvru a vyhněte se přeprodejcům. Před cestou si na webu muzea ověřte, že je obraz vystavený.

Nejbližší dílo autora od Prahy: obraz Jezdec napadený jaguárem (1855) má ve sbírce Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další místa najdete na stránce obrazy Eugèna Delacroixe naživo.

Zajímavosti a mýty

• Častý omyl: obraz nezobrazuje Velkou francouzskou revoluci z roku 1789, ale červencovou revoluci z roku 1830.
• Původní název podle Louvru zní „28. červenec 1830. Svoboda vede lid“. Muzeum eviduje i druhý název „Une Barricade“ (Barikáda).
• Delacroix plátno podepsal a datoval červenou barvou vpravo zhruba v polovině výšky: „Eug. Delacroix. 1830“.
• V roce 1999 obraz odletěl na výstavu do Tokia. Mimo Louvre byl vystaven i v letech 2012–2013 v pobočce Louvre-Lens na severu Francie.
• Restaurátoři v letech 2023–2024 zjistili, že šaty Svobody nebyly původně celé žluté, ale světle šedé. Žlutý nádech jim dal až starý lak.

Další díla autora

• 
  Dantova bárka

  1822 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Masakr na Chiu

  1824 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Smrt Sardanapalova

  1827 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Alžírské ženy v jejich příbytku

  1834 · Musée du Louvre, Paříž

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Bojová loď Téméraire

  William Turner (J. M. W. Turner) · 1839 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vůz se senem

  John Constable · 1821 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Saturn požírá svého syna

  Francisco Goya · 1819–1823 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vor Medúzy

  Théodore Géricault · 1818–1819 · romantismus