Slunečnice

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje kytici patnácti slunečnic ve žluté hliněné váze na stole. Pozadí je světle žluté, deska stolu tmavší okrová a obě plochy odděluje tenká modrá linka. Podle National Gallery jsou květy v různých fázích života: jedno poupě ještě nerozkvetlo, sedm slunečnic je v plném květu a sedm už ztratilo okvětní lístky a zraje do semen. Některé květy se otáčejí k divákovi, jiné se sklánějí nebo vadnou. Van Gogh si vystačil s jedinou základní barvou, sám obraz označil za malbu celou ve žluté. Žlutá tu přechází od syté oranžové okrové po bledý zelenkavý odstín pozadí. Tahy sledují směr okvětních lístků, listů a stonků, semeníky jsou namalované krátkými vystouplými tečkami husté barvy. Kulaté středy květů působí jako malá slunce.

Podpis na váze

Obraz je podepsaný modře přímo na váze, jen křestním jménem Vincent. National Gallery uvádí, že lidé jeho příjmení špatně vyslovovali. Podepsal jen ty verze, které považoval za dost dobré k vystavení.

Poupě vlevo dole

Zelený květ v levém dolním rohu ještě nerozkvetl. Spolu s odkvétajícími květy ukazuje celý koloběh života slunečnice, od poupěte po semeno. Galerie to spojuje s nizozemskou tradicí květinových zátiší, která připomínala pomíjivost.

Plný květ uprostřed

Uprostřed kytice svítí slunečnice s oranžovým semeníkem a zelenými listeny. Barvu tu Van Gogh nanesl v silné vrstvě (impasto), kterou umožnily nové hustší olejové barvy 19. století.

Odkvétající květy

Vpravo nahoře visí povadlé lístky a vedle nich hnědé semeníky bez lístků. Vystouplé tečky barvy napodobují ježatý povrch zrajících semen. Zblízka je dobře vidět, jak plasticky je obraz namalovaný.

Lístky malované po směru

Na květu vlevo nahoře je vidět, jak dlouhé tahy štětce sledují tvar každého lístku. National Gallery přirovnává jejich vlnité linie k pozdější secesi.

Příběh vzniku

V únoru 1888 se Van Gogh přestěhoval z Paříže do Arles na jihu Francie a pronajal si Žlutý dům. Snil o společném ateliéru umělců a pozval do Arles přítele Paula Gauguina, který měl Van Goghovy pařížské slunečnice rád. Na jeho příjezd chtěl dům vyzdobit. Kolem 21. 8. 1888 napsal bratrovi Theovi: „Maluji s chutí Marseillana, který jí bujabézu, což tě nepřekvapí, když jde o malování velkých slunečnic.“ Plánoval celou výzdobu ateliéru složenou jen z velkých slunečnic.

Podle National Gallery namaloval v srpnu 1888 během jediného týdne čtyři obrazy slunečnic. Pracoval rychle, než květy uvadly. Nejdůležitější jsou poslední dva, mnichovská verze a obraz z National Gallery. Van Gogh je podepsal a pověsil do pokoje pro hosty, kde měl Gauguin bydlet. Gauguin přijel 23. 10. 1888. Soužití skončilo po hádce 23. 12. 1888, kdy si Van Gogh uřízl část levého ucha a Gauguin odjel do Paříže.

V lednu 1889 Van Gogh namaloval tři repliky, které nazval zcela rovnocennými kopiemi. Chtěl je spolu s originály věšet jako postranní obrazy k portrétu Augustiny Roulinové, zvanému Ukolébavka. Mnichovskou a londýnskou verzi vybral na výstavu skupiny Les XX v Bruselu na začátku roku 1890. V dopise kritikovi Albertu Aurierovi napsal, že by mohly vyjadřovat myšlenku vděčnosti.

Další verze. Arleských Slunečnic ve váze je celkem sedm. Pět je veřejně vystavených: v National Gallery v Londýně, ve Van Gogh Museum v Amsterdamu, v Neue Pinakothek v Mnichově, ve Philadelphia Museum of Art a v Muzeu Sompo v Tokiu. Jedna verze je v soukromé sbírce a jedna shořela v Japonsku za druhé světové války. Už v Paříži v roce 1887 Van Gogh namaloval jinou sérii, s utrženými květy ležícími na zemi.

Londýnskou verzi v roce 1924 koupila britská národní sbírka z prostředků Courtauldova fondu. Dnes ji vlastní National Gallery.

Proč je tak slavný

Malíř slunečnic

Žádný jiný malíř není spojen s jednou květinou tak jako Van Gogh se slunečnicí. Sám o ní mluvil jako o své květině a už brzy po jeho smrti se mu začalo říkat malíř slunečnic.

Obraz celý ve žluté

Van Gogh omezil paletu na jedinou základní barvu a ukázal, kolik odstínů unese. Využil nové žluté pigmenty a husté barvy, které tehdy přišly na trh.

Rekordy a protesty

Tokijská verze se v roce 1987 vydražila u Christie’s za téměř 40 milionů dolarů, tehdy rekord. V říjnu 2022 polili aktivisté sklo před londýnskou verzí polévkou, obraz zůstal nepoškozený.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je jednoduchá: váza stojí uprostřed, kytice se rozevírá do šířky a horní květy sahají téměř k okraji plátna. Vodorovná linka stolu dělí obraz zhruba ve třech čtvrtinách výšky a dává mu pevnou základnu. Napětí vzniká z toho, že každý květ míří jinam, některé k divákovi, jiné dolů nebo do strany. Obraz drží pohromadě omezená paleta žlutých, okrových a hnědých tónů, oživená zelenými listy a modrou linkou. Pro vlastní malbu si z něj můžete vzít hlavně práci s jednou barvou v mnoha odstínech, tahy po směru tvaru a silnou vrstvu barvy tam, kde chcete texturu.

Paleta

• Světlá citronová (pozadí)
  #E3D482
• Světlá okrová
  #D2BA6C
• Žlutá okrová
  #B38F2C
• Zelenkavá žlutá
  #BCBC66
• Tmavá okrová (semeníky)
  #996C21
• Olivově hnědá
  #7B6029

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Jedna barva, deset odstínů

Vyberte si jednu barvu a namalujte celý obraz v jejích odstínech, od světlé po tmavou. Přidejte jen malý kontrast, třeba zelenou nebo modrou linku.

Tah sleduje tvar

Okvětní lístek, list nebo stonek malujte jedním tahem po jeho směru. Tvar pak vznikne z pohybu štětce, ne z obrysu.

Textura hustou barvou

Na místo, které má být hrubé, naneste akryl silnou vrstvou a vytvarujte ho krátkými ťupnutími štětce. Na světle pak vrhá drobné stíny.

Chci namalovat svoje Slunečnice

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Slunečnice visí v National Gallery, Trafalgar Square, Londýn. K 23. 10. 2026 jsou podle webu galerie vystavené v sále 43, kde visí i další Van Goghovy obrazy, například Pšeničné pole s cypřiši nebo Dlouhá tráva s motýly. Praktické informace o návštěvě a případných rezervacích najdete na oficiálním webu National Gallery.

Nejbližší dílo autora od Prahy: obraz Zelené obilí (1889) vlastní Národní galerie Praha. Nejbližší verze Slunečnic patří Neue Pinakothek v Mnichově. Budova je v rekonstrukci a výběr děl je vystavený v Alte Pinakothek a ve sbírce Schack, aktuální stav si ověřte v online sbírce. Další díla najdete na stránce obrazy Van Gogha naživo.

Zajímavosti a mýty

• Van Gogh namaloval sedm Slunečnic ve váze. Pět visí ve veřejných sbírkách v Londýně, Amsterdamu, Mnichově, Philadelphii a Tokiu, jedna je v soukromých rukou a jedna shořela za války v Japonsku.
• Gauguin namaloval obraz Van Gogh malující slunečnice. Scéna je ale vymyšlená, sezona slunečnic už skončila a Van Gogh během Gauguinova pobytu slunečnice nemaloval.
• Gauguin od Van Gogha získal v roce 1887 výměnou dvě malé pařížské studie slunečnic. Později chtěl i jednu z arleských verzí, Van Gogh ale odmítl.
• Londýnské Slunečnice jsou v galerii zasazené do italského rámu ze 17. století, tedy o dvě stě let staršího než samotný obraz.

Další díla autora

• 
  Hvězdná noc

  1889 · MoMA, New York
• 
  Kavárenská terasa v noci

  1888 · Kröller-Müller Museum, Otterlo
• 
  Ložnice v Arles

  1888 · Van Gogh Museum, Amsterdam
• 
  Autoportrét s obvázaným uchem

  1889 · Courtauld Gallery, Londýn

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Hora Sainte-Victoire

  Paul Cézanne · kolem 1887 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  V Moulin Rouge

  Henri de Toulouse-Lautrec · 1892–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

  Paul Gauguin · 1897–1898 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte

  Georges Seurat · 1884–1886 · pointilismus