Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

Co obraz zobrazuje

Obraz má tvar dlouhého vlysu, je skoro třikrát širší než vyšší. Na pozadí tahitské krajiny s modrými stromy, potokem a horami za mořem je rozestavěna řada postav. Vpravo dole leží spící dítě a vedle něj sedí tři ženy. Uprostřed stojí mladý muž se zdviženými pažemi a trhá ze stromu ovoce. Vlevo od něj dívka jí ovoce, kolem ní jsou dvě kočky a koza. V pozadí stojí modrá socha božstva s pozvednutýma rukama. Úplně vlevo sedí stará žena, která si drží hlavu v dlaních, a u jejích nohou bílý pták. V levém horním rohu napsal Gauguin na žlutou plochu název obrazu, v pravém horním rohu podpis a rok 1897. Podle Museum of Fine Arts se obraz čte zprava doleva, od spícího dítěte ke stařeně.

Mezi hlavními skupinami jsou další postavy. Za mužem s ovocem kráčejí ve stínu stromu dvě ženy v dlouhých růžových šatech a hovoří spolu. Před nimi sedí zády k divákovi postava, která si zvedá ruku k hlavě. U modré sochy stojí štíhlá žena v tmavých šatech a dívá se stranou. Krajina nemá jednotnou perspektivu: postavy jsou různě velké podle toho, jak důležité jsou, ne podle vzdálenosti. Stromy s modrými, zkroucenými kmeny propojují popředí s pozadím. Barvy jsou syté a ploché, bez stínů v akademickém smyslu. Celek tak působí spíš jako snový obraz nebo nástěnná malba než jako záznam skutečného místa.

Spící dítě a tři ženy

Pravá skupina se spícím dítětem představuje začátek života. Tady podle muzea obraz začíná. Za ženami odpočívá černý pes, další z tichých svědků scény.

Muž trhající ovoce

Postava uprostřed sahá po ovoci na stromě. Bývá vykládána jako obraz dospělosti a každodenního života, někdy i jako narážka na Evu a strom poznání.

Modrá socha

Modrou sochu s pozvednutýma rukama popsal Gauguin podle dochovaných textů jako symbol „onoho světa“. Stojí mimo běh života, který ukazují ostatní postavy.

Stařena a bílý pták

Stará žena na levém okraji se blíží smrti a podle Gauguina je s ní smířená. Bílý pták u jejích nohou má podle malíře znázorňovat marnost prázdných slov.

Nápis v rohu

Název je napsaný přímo na plátně na žluté ploše vlevo nahoře. Na obraze nemá otazníky. Otazníky se přidávají až v názvu díla.

Příběh vzniku

Paul Gauguin (1848–1903) odjel na Tahiti poprvé v roce 1891. Hledal tam prostší a původnější svět, než znal z Francie. Po krátkém návratu do Paříže se v roce 1895 vrátil do Polynésie natrvalo. Konec roku 1897 byl pro něj velmi těžký. Byl nemocný, zadlužený a dostal zprávu o smrti své dcery Aline. Museum of Fine Arts píše o hluboké psychické krizi.

V této situaci se rozhodl namalovat velké plátno, které mělo shrnout jeho myšlenky. Podle dochovaných dopisů příteli Georges-Danielu de Monfreidovi ho chápal jako své vrcholné dílo a zároveň jako jakousi závěť. Po dokončení obrazu se pokusil o sebevraždu, která se nezdařila. Otázky z názvu podle některých badatelů vycházejí z katechismu, který Gauguin poznal jako student semináře u Orléansu.

V roce 1898 obraz poslal Monfreidovi do Paříže. Ten ho předal obchodníkovi Ambroisi Vollardovi, který ho od 17. 11. do 10. 12. 1898 vystavil ve své galerii spolu s dalšími Gauguinovými obrazy z Tahiti. Kritika byla rozpačitá. V roce 1901 plátno koupil sběratel Gabriel Frizeau z Bordeaux. Pak prošlo rukama obchodníků a norského sběratele Jørgena Bredera Stanga. Museum of Fine Arts v Bostonu ho získalo 16. 4. 1936 od newyorské Marie Harriman Gallery.

Proč je tak slavný

Velké otázky v jednom obraze

Název klade tři otázky, které si klade každý člověk. Obraz na ně neodpovídá, ale ukazuje celý lidský život od narození po stáří.

Shrnutí Gauguinova díla

Sám malíř obraz považoval za vrchol své práce. Jsou v něm postavy a motivy, které se objevují na jeho dalších tahitských obrazech.

Monumentální formát

S šířkou přes 3,7 metru patří k jeho největším plátnům. Vlysový tvar připomíná nástěnnou malbu a vede oko po celé délce.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Obraz je komponovaný jako vlys, který se čte zprava doleva. Postavy jsou rozdělené do tří skupin: dítě se ženami vpravo, muž s ovocem uprostřed a stařena vlevo. Svislá postava uprostřed dělí plochu na dvě poloviny a drží celek pohromadě. Gauguin pracuje s velkými plochami jedné barvy a s tmavými obrysy. Teplá oranžová a zlatavá pleť postav stojí proti studeným modrým a zeleným tónům krajiny. Žluté rohy nahoře rámují obraz jako starou fresku. Pro vlastní malbu si můžete vzít tři věci: rozdělit široký formát do skupin, dát doprostřed jeden svislý prvek a postavit teplé motivy proti studenému pozadí.

Paleta

• Tmavá modř
  #1F4F6B
• Tyrkysová modrozelená
  #3A7F8C
• Okrově zlatá pleti
  #D9A845
• Citronově žlutá rohů
  #E4C35A
• Hnědá země
  #6B4A3A
• Tmavá lesní zeleň
  #1E4A3A

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Široký formát rozdělte na skupiny

Na dlouhém plátně rozmístěte motivy do dvou nebo tří skupin s mezerami. Oko pak obraz čte jako příběh zleva doprava nebo naopak.

Teplé proti studenému

Hlavní motivy malujte teplou oranžovou a okrovou, pozadí modrou a zelenou. Postavy či předměty z plátna samy vystoupí.

Plochy a obrysy

Místo jemných přechodů položte větší plochy jedné barvy a ohraničte je tmavou linkou. Obraz získá dekorativní, plakátový výraz.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný dílem Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Obraz patří Museum of Fine Arts (MFA) v Bostonu, 465 Huntington Avenue. Web muzea při ověřování 23. 10. 2026 blokoval automatický přístup, proto aktuální sál ani vystavení nemáme ověřené. Před návštěvou si je zkontrolujte přímo na webu muzea.

Vstupenky kupte jen na oficiálním webu MFA Boston a vyhněte se přeprodejcům.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Národní galerie Praha vlastní Gauguinův obraz Bonjour Monsieur Gauguin z roku 1889. Vystavení si ověřte u galerie. Další místa najdete na stránce kde vidět obrazy Gauguina.

Zajímavosti a mýty

• Na plátně název nemá otazníky. Gauguin ho napsal do levého horního rohu jako tři řádky bez interpunkce.
• Obraz se čte zprava doleva, od spícího dítěte ke stařeně, tedy obráceně, než jsme v Evropě zvyklí číst.
• V češtině se název překládá dvojím způsobem: Kdo jsme? i Co jsme? Francouzské „Que sommes-nous“ doslova znamená „Co jsme“.
• V roce 1901 obraz koupil Gabriel Frizeau z Bordeaux za 2 500 franků.
• Museum of Fine Arts v Bostonu má obraz ve sbírce od 16. 4. 1936.

Další díla autora

• 
  Zjevení po kázání

  1888 · Scottish National Gallery, Edinburgh
• 
  Tahitské ženy

  1891 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Ia Orana Maria

  1891 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Bonjour Monsieur Gauguin

  1889 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  V Moulin Rouge

  Henri de Toulouse-Lautrec · 1892–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Pšeničné pole s havrany

  Vincent van Gogh · 1890 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Hráči karet

  Paul Cézanne · 1890–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Břízová nálada

  Antonín Slavíček · 1897 · impresionismus