Plačící žena
Obraz · 1937 · olej na plátně
Femme en pleurs (angl. Weeping Woman)
Plačící žena je portrét Dory Maar, který Pablo Picasso namaloval v říjnu 1937 jako dozvuk Guernicy; obraz patří londýnské galerii Tate.
Co obraz zobrazuje
Obraz zachycuje hlavu a ramena ženy, která pláče do kapesníku. Tvář je natočená doleva a rozložená na ostré lomené plochy bílé, zelené, žluté, modré, červené a fialové barvy. Plochy drží pohromadě silné černé obrysy, takže obraz působí trochu jako vitráž. Žena má na hlavě červený klobouk s modrou květinou a tmavé vlasy jí splývají na záda. Uprostřed obličeje se mačká změť prstů, zubů, kapesníku a slz. Pozadí je rozdělené na tmavší a světlejší plochy a nic dalšího v něm není. Tate obraz popisuje jako výrazně stylizovaný profilový portrét ženy zasažené žalem. Přestože je tvář pojatá abstraktně, model se dá poznat: je to fotografka a malířka Dora Maar, Picassova tehdejší partnerka.
Oči jako přetékající podšálky
Oči jsou namalované zepředu, jako by přetékaly slzami, a sedí na cípech kapesníku. Tate upozorňuje, že jsou ztvárněné téměř dětsky, a právě proto působí silně. Slzy v nich vypadají jako pevné předměty.
Kapesník a zuby
Bílý kapesník přes ústa je rozlámaný do ostrých úlomků. Žena do něj zatíná zuby a prsty, takže ruka, látka a ústa splývají v jeden tvar. Na tomto místě je žal vyjádřený nejsyrověji.
Klobouk s květinou
Červený klobouk s modrou květinou je elegantní doplněk, který k pláči nepatří. Květinu na klobouku a proud vlasů vykládá kritik deníku The Guardian Jonathan Jones jako drobný náznak naděje uprostřed smutku.
Pohled z několika stran
Nos je zobrazený z profilu, ústa ze tří čtvrtin a oči zepředu. Picasso tak používá kubistický postup, ve kterém tvář skládá z několika pohledů najednou. Podobně řešil i hlavy ženských postav v Guernice.
Příběh vzniku
Na jaře 1937 maloval Picasso v Paříži velké plátno Guernica, reakci na bombardování baskického města 26. 4. 1937. Do obrazu umístil několik naříkajících žen a první kresby samotné plačící hlavy vznikly ještě během práce na něm. Motiv ho ale neopustil ani po dokončení Guernicy. Podle katalogu Tate vytvořil mezi květnem a koncem října 1937 nejméně 36 děl s plačící ženou: devět obrazů, 21 kreseb a šest drobných kreseb na krabičkách od zápalek. Největší soubor z nich dnes patří Museo Reina Sofía v Madridu, kde visí i Guernica.
Londýnská verze je poslední a nejsložitější z obrazů. Na rámu, na který je plátno napnuté, je napsáno datum 26. 10. 1937, signatura „Picasso 37“ je u pravého okraje. Modelem byla Dora Maar, fotografka spojená se surrealisty, se kterou se Picasso seznámil v roce 1935 nebo 1936. Právě ona fotografovala jednotlivé fáze vzniku Guernicy. Na Picassových portrétech se často objevuje v slzách. Sama později řekla, že žádný z jeho portrétů ji nezachycuje a že jsou to všechno jen Picassové.
Hned 9. nebo 10. 11. 1937 obraz od Picassa koupil anglický surrealistický malíř a sběratel Roland Penrose. V roce 1938 ho v Londýně vystavil spolu s Guernicou a jejími studiemi. V roce 1963 ho daroval synovi Antonymu. Po krádeži v roce 1969 ho rodina zapůjčila galerii Tate a v roce 1987 ho britský stát přijal místo daně a předal Tate do sbírky.
Proč je tak slavný
Dozvuk Guernicy
Obraz převádí obecný válečný nářek z Guernicy na jednu konkrétní tvář. Bývá proto vykládán jako obraz utrpení Španělska v občanské válce, přestože zachycuje skutečnou ženu.
Barvy proti smutku
Sytá žlutá, zelená a červená se k pláči nehodí. Roland Penrose napsal, že právě tento rozpor působí znepokojivě, jako by neštěstí přišlo bez varování.
Příběh modelky
Dora Maar byla uznávaná fotografka. Kvůli obrazu se ale dlouho mluvilo hlavně o ní jako o Picassově „plačící ženě“, což dnes historici umění vnímají kriticky.
Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu
Hlava zabírá téměř celou plochu obrazu a je posunutá trochu doleva, takže vpravo zbývá prostor pro záda a vlasy. Nejsvětlejší místo, bílý kapesník, leží ve středu plátna a oko na něj padne jako první. Kolem něj Picasso skládá ostře ohraničené plochy čistých barev, mezi které klade černou linku. Teplé barvy (žlutá, červená) jsou na tváři, studené (modrá, fialová) v pozadí a na klobouku, a tvář proto vystupuje dopředu. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít práci s pevnou černou konturou, rozdělení plochy na menší políčka a kontrast teplé a studené barvy. Paleta je orientační a barvy samotné chráněné nejsou.
Paleta
- Citronová žlutá
#E6CF3A - Jasná zelená
#4E9A5B - Rumělková červená
#C8392E - Ultramarínová modř
#2F4C9B - Světlá fialová
#9A86B8 - Černá kontura
#1C1A1C
Barvy jsou orientačně odečtené z reprodukce na webu Tate a od originálu se mohou lišit.
Černá linka drží celek
Když malujete pestrými barvami vedle sebe, ohraničte plochy tmavou linkou. Barvy se nebudou slévat a obraz dostane jasnou stavbu.
Tvář jako mozaika
Zkuste obličej nebo předmět rozdělit na pět až deset plošek a každou vymalovat jiným odstínem. Uvidíte, jak se tvar dá postavit jen z barev.
Nejsvětlejší místo do středu
Nejsvětlejší plochu obrazu dejte tam, kam chcete přitáhnout pohled. Ostatní barvy kolem ní ztlumte nebo ztmavte.
Chci namalovat svoji Plačící ženu
Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.
Jak ho vidět naživo
Plačící žena patří do sbírky Tate. K 23. 10. 2026 podle webu galerie není vystavená. Tate obměňuje expozice a své nejznámější obrazy půjčuje i na výstavy, proto si před cestou ověřte stav přímo na stránce obrazu na webu Tate. Sbírková expozice v Tate Modern (Bankside, Londýn) je zdarma, placené jsou jen některé výstavy, viz oficiální informace o návštěvě.
Další verze plačící ženy z října 1937 vlastní National Gallery of Victoria v Melbourne a Musée national Picasso-Paris. Kresby a obrazy na stejné téma najdete také v Museo Reina Sofía v Madridu vedle Guernicy.
Nejbližší dílo autora od Prahy: Picassův Autoportrét z roku 1907 a další jeho obrazy vlastní Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Víc na stránce kde vidět Picassa.
Zajímavosti a mýty
- Dne 7. 4. 1969 ukradli zloději obraz z londýnského domu Rolanda Penrose spolu s dalšími 25 díly. Dělníci je v červenci 1969 našli v domě určeném k demolici v londýnské čtvrti Ealing.
- Verzi z 18. 10. 1937 koupila v roce 1986 National Gallery of Victoria v Melbourne. Ještě téhož roku ji zloději ukradli s politickými požadavky na podporu umění a obraz se našel ve skříňce na nádraží.
- Plačící žena měla původně být i v Guernice. Picasso ji tam do pravého dolního rohu vložil, ale pak ji znovu odstranil.
- Obraz byl vystaven a reprodukován pod mnoha jmény (Woman Weeping, La Femme qui pleure). Tate se drží názvu z katalogu Christiana Zervose, sestaveného za spolupráce Picassa.
Časté otázky
Kdo namaloval Plačící ženu?
Plačící ženu namaloval španělský malíř Pablo Picasso v Paříži v roce 1937. Londýnská verze je datovaná 26. 10. 1937.
Kde je obraz Plačící žena?
Nejznámější verze Plačící ženy patří galerii Tate v Londýně (inventární číslo T05010). K 23. 10. 2026 podle webu Tate není vystavená. Další verze má National Gallery of Victoria v Melbourne a Musée national Picasso-Paris.
Kdy vznikla Plačící žena?
Plačící žena vznikla v říjnu 1937, na rámu je datum 26. 10. 1937. Patří k sérii kreseb a obrazů, které Picasso tvořil od května do října 1937.
Co znamená Plačící žena?
Plačící žena zobrazuje žal a bývá vykládána jako obraz utrpení Španělska v občanské válce, navazující na Guernicu. Modelem byla Picassova partnerka, fotografka Dora Maar.
Jak velký je obraz Plačící žena?
Plačící žena z Tate měří 60,8 × 50 cm. Je to olej na plátně.
Kdo je žena na obraze?
Ženou na obraze je fotografka a malířka Dora Maar, Picassova partnerka v letech 1936–1945. Fotografovala i vznik Guernicy.
Další díla autora
- Chráněné dílo, bez obrázku1937 · Museo Reina Sofía, Madrid
- Chráněné dílo, bez obrázku1907 · MoMA, New York
- Chráněné dílo, bez obrázku1905 · soukromá sbírka
- Chráněné dílo, bez obrázku1907 · Národní galerie Praha
Podobné obrazy
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouJosef Čapek · 1929 · kubismus
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouBohumil Kubišta · 1912 · kubismus
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouEmil Filla · 1907 · kubismus
- Chráněné dílo, bez obrázkuKamil Lhoták · 1939–1990 · Skupina 42
Zdroje a licence
- Tate: Weeping Woman, Pablo Picasso, 1937 (záznam ve sbírce, katalogové heslo)
- Tate: data záznamu T05010 (stav vystavení, rozměry, provenience)
- Wikidata: The Weeping Woman (Q3267954)
- Wikipedie (anglicky): The Weeping Woman
- Wikipedie (francouzsky): La Femme qui pleure (Picasso)
- Museo Reina Sofía: Guernica
Obrázky a licence
Plačící žena je chráněné dílo (Pablo Picasso zemřel v roce 1973, ochrana trvá do konce roku 2043). Podle kap. 7 zadání stránka neobsahuje žádnou reprodukci, obraz si můžete prohlédnout na webu Tate: https://www.tate.org.uk/art/artworks/picasso-weeping-woman-t05010.
Na malířských večerech ArtMoment Plačící ženu ani její motivy nemalujeme. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.