Ložnice v Arles

Co obraz zobrazuje

Obraz ukazuje malý pokoj v patře Žlutého domu v Arles, kde Van Gogh bydlel. Vpravo stojí mohutná dřevěná postel natřená žlutě, s citronově zelenými polštáři a šarlatově červenou přikrývkou. U stěn jsou dvě jednoduché židle s výpletem ze slámy a malý stolek s umyvadlem, džbánem a lahvemi. Na zadní stěně je zavřené zelené okno, na háčcích visí oblečení a ručník a nad postelí několik obrazů. Stěny jsou dnes světle modré a podlaha z červených dlaždic. Prostor je zvláštně zkreslený: zadní stěna se zdá šikmá a podlaha stoupá k oknu. Van Gogh Museum uvádí, že to není chyba, protože roh pokoje byl ve skutečnosti zkosený. Malíř chtěl, aby obraz působil klidně a sváděl ke spánku.

Postel s červenou přikrývkou

Postel zabírá skoro polovinu obrazu. V dopise bratrovi Van Gogh popsal dřevo jako žluté jako čerstvé máslo, prostěradlo a polštáře jako velmi světlou citronovou zeleň a přikrývku jako šarlatovou. Mohutnost nábytku měla podle něj vyjadřovat nerušený odpočinek.

Portréty na stěně

Nad postelí visí dva malé portréty. Podle anglické Wikipedie jde o Van Goghovy podobizny přátel, belgického malíře Eugèna Bocha a poručíka Paula-Eugèna Millieta. Na dalších verzích obrazu jsou na stěně jiné portréty.

Stolek s umyvadlem

Malý toaletní stolek je oranžový, umyvadlo modré. Nad ním visí zrcátko a vedle zelené okno se zavřenými okenicemi. Předměty mají silné tmavé obrysy a ploché barvy bez stínů.

Židle se slaměným výpletem

Židle jsou stejné, jaké Van Gogh krátce předtím koupil do celého domu. Žlutá dřevěná konstrukce se slaměným sedákem se objevuje i v jeho dalších obrazech, například ve slavné Van Goghově židli.

Příběh vzniku

V roce 1888 si Van Gogh pronajal čtyři místnosti ve Žlutém domě na Place Lamartine v Arles. V přízemí měl ateliér a kuchyni, v patře dvě malé ložnice. Chtěl tam založit ateliér pro malíře a čekal na příjezd Paula Gauguina. Pokoj si zařídil sám prostým nábytkem a pověsil do něj vlastní obrazy. V polovině října, po několika dnech, kdy si kvůli únavě očí musel odpočinout, se pustil do obrazu vlastní ložnice.

V dopise bratrovi Theovi z 16. 10. 1888 poslal náčrt a podrobně popsal barvy. Stěny měly být bledě fialové, podlaha z červených dlaždic, dveře lila. Stíny vynechal a barvy položil ploše jako na japonských dřevořezech. Napsal: „Pohled na obraz má odpočinout hlavě, nebo spíš představivosti.“ Obraz pro něj byl odvetou za vynucený odpočinek.

Dnešní barvy se od Van Goghova popisu liší. Van Gogh Museum vysvětluje, že silné kontrasty jsou výsledkem změn barviv v průběhu let. Stěny a dveře byly původně fialové, ne modré.

Na jaře 1889, když byl Van Gogh v nemocnici, obraz poškodila záplava. Theo navrhl dát plátno podlepit a vrátit ho bratrovi, aby si ho mohl zopakovat. První verze nikdy neopustila rodinu. Od roku 1962 patří Vincent van Gogh Foundation, kterou založil malířův synovec, a je trvale zapůjčena Van Gogh Museum v Amsterdamu.

Další verze: v září 1889 namaloval Van Gogh v Saint-Rémy kopii ve stejné velikosti, kterou dnes vlastní Art Institute of Chicago (73,6 × 92,3 cm). Krátce nato vznikla menší verze pro matku a sestru Wil, dnes v Musée d’Orsay v Paříži (56,5 × 74 cm). Verze se liší hlavně portréty na stěně.

Proč je tak slavný

Obraz o klidu

Van Gogh chtěl namalovat obraz, který diváka uklidní. Prostý pokoj s plochými barvami se stal symbolem jeho snu o domově a ateliéru na jihu Francie.

Barvy, které se změnily

Výzkum Van Gogh Museum ukázal, že stěny byly původně fialové. Obraz je proto i učebnicovým příkladem toho, jak se pigmenty v čase mění.

Tři verze na třech místech

Tři verze visí v Amsterdamu, Chicagu a Paříži. V roce 2016 je Art Institute of Chicago poprvé vystavil společně na výstavě Van Gogh’s Bedrooms.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je postavená na perspektivě, která se schválně neřídí pravidly. Podlaha prudce stoupá, postel se šikmo táhne do hloubky a zadní stěna je zkosená. Oko tak nejdřív padne na velkou žlutou postel a pak se podél podlahy dostane k oknu. Barvy jsou položené ve velkých plochách a odděleny tmavými obrysy, podobně jako v japonských dřevořezech. Doplňkové dvojice, červená s zelenou a žlutá s fialovou, dělají obraz jasným, a přesto vyváženým. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít hlavně ploché barevné plochy s obrysem, výrazné doplňkové barvy a odvahu zkreslit perspektivu ve prospěch výrazu.

Paleta

• Šedomodrá (stěny dnes)
  #8C9487
• Žlutá okrová (postel)
  #A27B0A
• Šarlatová červeň (přikrývka)
  #6F250C
• Citronová zeleň (polštáře)
  #A59B3A
• Teplá hnědá (podlaha)
  #8B703F
• Oranžová siena (stolek)
  #7D5919

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit. Původní fialová stěn dnes vybledla do modré.

Barvy bez stínů

Zkuste předměty namalovat jednou plochou barvou s tmavým obrysem, bez stínování. Obraz bude jasný a klidný jako plakát.

Doplňkové dvojice

Vyberte si dvě dvojice doplňkových barev, třeba červenou se zelenou a žlutou s fialovou, a rozmístěte je po plátně. Obraz bude pestrý, ale vyrovnaný.

Perspektiva podle pocitu

Nebojte se podlahu nebo stůl trochu naklonit k divákovi. Mírně zkreslená perspektiva přitáhne pozornost a dodá obrazu osobitost.

Chci namalovat svoji Ložnici v Arles

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Ložnice v Arles visí ve Van Gogh Museum na Museumplein v Amsterdamu. K 23. 10. 2026 je podle webu muzea vystavená. Muzeum má největší sbírku Van Goghových děl na světě, včetně verze Slunečnic z roku 1889.

Vstupenky do Van Gogh Museum se prodávají s časovým vstupem, kupte je proto předem na oficiálním webu muzea a vyhněte se přeprodejcům. Druhou verzi uvidíte v Art Institute of Chicago, kde je k 23. 10. 2026 vystavená v sále 241, třetí v Musée d’Orsay v Paříži.

Nejbližší dílo autora od Prahy: obraz Zelené obilí (1889) vlastní Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další díla najdete na stránce obrazy Van Gogha naživo.

Zajímavosti a mýty

• Ložnice nebyla obdélníková. Pokoj měl tvar lichoběžníku, proto zadní stěna na obraze působí šikmo.
• Van Gogh chtěl obraz zasadit do bílého rámu, protože v malbě samotné není žádná bílá.
• Okno v pokoji vedlo na Place Lamartine a veřejný park. Dveře vpravo vedly ke schodišti, levé do pokoje pro hosty, který chystal pro Gauguina.
• Žlutý dům, ve kterém ložnice byla, se nedochoval. Při spojeneckém náletu 25. 6. 1944 byl těžce poškozen a později zbořen.

Další díla autora

• 
  Hvězdná noc

  1889 · MoMA, New York
• 
  Kavárenská terasa v noci

  1888 · Kröller-Müller Museum, Otterlo
• 
  Slunečnice

  1888 · National Gallery, Londýn
• 
  Pšeničné pole s havrany

  1890 · Van Gogh Museum, Amsterdam

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Hora Sainte-Victoire

  Paul Cézanne · kolem 1887 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  V Moulin Rouge

  Henri de Toulouse-Lautrec · 1892–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

  Paul Gauguin · 1897–1898 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte

  Georges Seurat · 1884–1886 · pointilismus