Pšeničné pole s havrany

Co obraz zobrazuje

Obraz má neobvyklý protáhlý formát, je zhruba dvakrát širší než vysoký. Spodní dvě třetiny plátna vyplňuje zralé obilí namalované krátkými hustými tahy žluté a okrové, které se ohýbají, jako by jimi cloumal vítr. Horní třetinu zabírá tmavomodrá obloha s několika bílými obláčky a nad polem letí hejno černých havranů. Ptáci jsou jen naznačení, každý vznikl z jednoho nebo dvou tahů štětce ve tvaru písmene V. Z popředí vybíhají tři cesty: prostřední, červenohnědá s pruhy zelené trávy, se stáčí do pole a v obilí mizí. Dvě boční cesty utíkají z obrazu ven. Na obraze není žádná postava ani stavení. Van Gogh Museum upozorňuje na silné barevné dvojice: modrá obloha proti žlutooranžovému obilí a červená cesta zesílená zelenými pruhy trávy.

Hejno havranů

Havrani jsou černé tahy ve tvaru písmene V, menší vpravo nahoře a větší dole nad obilím. Tím vzniká dojem, že hejno letí k divákovi. Ptáci bývají vykládáni jako znamení smrti i jako obyčejná součást krajiny. Van Gogh sám je nijak nevysvětlil.

Cesta, která končí v obilí

Prostřední cesta je namalovaná červenou a hnědou, lemovaná pruhy zelené trávy. Doprostřed obrazu dojde a pak zmizí v obilí. Často se o ní píše jako o cestě „nikam“, výklad je ale stejně nejistý jako u havranů.

Bouřková obloha

Obloha se skládá z krátkých tahů několika modrých odstínů, od téměř černé po světlou. Bílé obláčky jsou nanesené hustě a kontrastují s tmavým okolím. Tahy mají různý směr, takže nebe působí neklidně.

Obilí ve větru

Klasy jsou krátké šikmé tahy žluté, okrové a zelené, mezi nimi se objevují červené čárky. Barva je nanesená v silné vrstvě, takže i na reprodukci je vidět reliéf. Směr tahů napovídá, kudy se obilí ohýbá.

Příběh vzniku

V květnu 1890 se Van Gogh po roce v ústavu v Saint-Rémy přestěhoval do vesnice Auvers-sur-Oise severně od Paříže. V posledních týdnech života tam maloval téměř obraz denně. V červnu a červenci 1890 používal plátna protáhlého formátu, dvakrát širší než vysoká, a na nich vzniklo i Pšeničné pole s havrany.

V neděli 6. 7. 1890 navštívil bratra Thea a jeho ženu Jo v Paříži. Po návratu do Auvers jim kolem 10. 7. 1890 napsal, že od té doby namaloval tři velká plátna. Dvě z nich popsal jako nesmírné lány obilí pod rozbouřeným nebem a dodal, že se v nich nebál vyjádřit smutek a krajní osamělost. Zároveň ale doufal, že obrazy ukážou i to, co na venkově považuje za zdravé a posilující. Letter Project spojuje tento popis právě s Pšeničným polem s havrany a Pšeničným polem pod zataženým nebem, třetím plátnem byla Daubignyho zahrada.

Van Gogh zemřel 29. 7. 1890 na následky střelného zranění. Obraz zůstal v rodině: po smrti obou bratrů přešlo malířovo dílo na Theovu vdovu Jo van Gogh-Bongerovou a později na jejich syna Vincenta Willema. Ten v roce 1962 převedl sbírku na nadaci Vincent van Gogh Foundation a stát se zavázal postavit pro ni muzeum. Van Gogh Museum v Amsterdamu otevřela královna Juliana 2. 6. 1973.

Proč je tak slavný

Malba, která zní jako bouřka

Silné doplňkové barvy a husté tahy dávají obrazu napětí, které je cítit i z malé reprodukce. Van Gogh Museum o něm píše jako o jednom z nejslavnějších Van Goghových obrazů.

Legenda o posledním obraze

Dlouho se tvrdilo, že je to poslední obraz, který Van Gogh namaloval. Muzeum to označuje za vytrvalý mýtus, příběh ale obrazu přinesl obrovskou pozornost.

Obraz, který si každý vykládá po svém

Havrani, temné nebe a cesta mizející v obilí svádějí k symbolickým výkladům. Malířova vlastní slova o smutku i o síle venkova nechávají prostor oběma čtením.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na vodorovném pásu: obzor leží asi v jedné třetině výšky od horního okraje, takže převažuje obilí. Protáhlý formát vede oko zleva doprava a cesty z popředí ho táhnou do hloubky. Pohyb dodávají směry tahů, na obloze krouží, v obilí se sklánějí. Celý obraz drží jen několik barev ve dvou dvojicích, modrá proti žluté a červená proti zelené. Pro vlastní malbu si z toho vezměte hlavně sílu omezené palety a to, že i jednoduchá krajina ožije, když tah štětce kopíruje pohyb.

Paleta

• Tmavá ultramarínová
  #203F7E
• Kobaltová modř
  #5D80AC
• Chromová žluť
  #D2C24C
• Žlutý okr
  #BDA237
• Pálená siena
  #A3663D
• Trávově zelená
  #6E8B3D

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Široký formát pro krajinu

Zkuste plátno, které je dvakrát širší než vysoké. Krajina se v něm rozprostře a obzor můžete posadit vysoko nebo nízko podle toho, co chcete zdůraznit.

Dvě dvojice barev

Postavte obraz na dvou doplňkových dvojicích, třeba modré se žlutou a červené se zelenou. Míchejte jen jejich odstíny a obraz bude působit sytě a jednotně.

Ptáky jedním tahem

Drobné postavy, ptáky nebo stromy v dálce nekreslete. Položte jeden či dva rychlé tahy tmavou barvou a nechte je různě velké, vznikne tak hloubka.

Chci namalovat svoje Pšeničné pole s havrany

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Pšeničné pole s havrany patří do sbírky Van Gogh Museum, Museumplein 6, Amsterdam. K 23. 10. 2026 podle webu muzea prochází restaurováním a není vystavené. Před cestou si na stránce obrazu ověřte, zda je zpět v expozici.

Vstupenky se kupují online s výběrem data návštěvy, pořiďte si je proto předem na oficiálním webu Van Gogh Museum, ne u přeprodejců. Ve stejném muzeu je vystavena Kvetoucí mandloň z února 1890.

Nejbližší dílo autora od Prahy: obraz Zelené obilí (1889) z pobytu v Saint-Rémy vlastní Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další galerie najdete na stránce obrazy Van Gogha naživo.

Zajímavosti a mýty

• Mýtus: Pšeničné pole s havrany je poslední Van Goghův obraz. Van Gogh Museum uvádí, že po něm namaloval ještě několik dalších děl.
• Van Gogh o podobných obrazech napsal, že v nich chtěl vyjádřit smutek a krajní osamělost, ale také to, co na venkově vidí zdravého a posilujícího.
• V dubnu 1991 byl obraz spolu s dalšími 19 díly ukraden z Van Gogh Museum. Policie všechny obrazy našla ještě týž den.
• Protáhlý formát dvou čtverců vedle sebe používal Van Gogh jen v posledních týdnech života, v červnu a červenci 1890 v Auvers-sur-Oise.

Další díla autora

• 
  Hvězdná noc

  1889 · MoMA, New York
• 
  Kvetoucí mandloň

  1890 · Van Gogh Museum, Amsterdam
• 
  Slunečnice

  1888 · National Gallery, Londýn
• 
  Ložnice v Arles

  1888 · Van Gogh Museum, Amsterdam

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Hráči karet

  Paul Cézanne · 1890–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  V Moulin Rouge

  Henri de Toulouse-Lautrec · 1892–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

  Paul Gauguin · 1897–1898 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte

  Georges Seurat · 1884–1886 · pointilismus