Zdeněk Sýkora

Život v kostce

Louny, válka a studium (1920–1947)

Zdeněk Sýkora se narodil 3. 2. 1920 v Lounech a s tímto městem na Ohři zůstal spojený celý život. V roce 1938 tu maturoval na reálném gymnáziu a odešel studovat na Vysokou školu báňskou v Příbrami. Studium mu v listopadu 1939 přerušilo uzavření českých vysokých škol. Za války se v Lounech přidal k neformální skupině mladých surrealistů kolem Jaroslava Janíka a Kamila Linharta, s nímž v roce 1943 vytvořil knihu Někam jít. Hodně tehdy také fotografoval, jeho nejstarší datovaná fotografie pochází z roku 1937. Po válce začal studovat výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii a brzy přešel na nově založenou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Učili ho mimo jiné Cyril Bouda, Martin Salcman a František Kovárna. Absolvoval v roce 1947 a na fakultě zůstal jako pedagog.

Krajiny kolem Ohře (1947–1960)

V 50. letech maloval hlavně krajinu v okolí Loun, často spolu s přítelem a malířem Vladislavem Mirvaldem. Obrazy z té doby jsou realistické, později přešel k zářivým barvám ve fauvistickém duchu. V letech 1958–1960 vznikl cyklus Zahrady, ve kterém se tvary rostlin postupně mění v barevné skvrny a plochy. První samostatnou výstavu měl v roce 1952 v pražské Alšově síni. Od roku 1960 také vedl lounský výtvarný kroužek, a to dalších 19 let.

Struktury a počítač (1961–1972)

Na začátku 60. let se Sýkora obrátil ke geometrické abstrakci. V roce 1963 dokončil Šedou strukturu, první obraz složený z opakovaných geometrických prvků (malých čtverců s půlkruhy a výseky) uspořádaných v mřížce. Ve stejném roce se stal členem nové pražské skupiny Křižovatka. Od roku 1964 spolupracoval s matematikem Jaroslavem Blažkem. Pravidla, podle kterých se prvky na obraze skládají, nechali spočítat počítačem LGP-30 na Matematicko-fyzikální fakultě. Počítač nic nemaloval, jen vypočítal rozmístění prvků, které pak Sýkora ručně přenesl na plátno. Svůj postup popsal v odborných časopisech Kunst (1969) a Leonardo (1970). V roce 1966 se stal docentem malby, vystavoval v Záhřebu na přehlídce Nové tendence a v roce 1968 na výstavě documenta 4 v Kasselu. Ve stejné době vznikla mozaika na větracích komínech Letenského tunelu v Praze, dokončená v roce 1969.

Linie (1973–2011)

Od roku 1973 maloval Linie: barevné čáry, které se vinou, kříží a mění tloušťku přes celé plátno. Délku, barvu, směr i šířku jednotlivých čar určovala náhoda, kterou generoval počítač nebo obyčejná hrací kostka. Výsledek tak nedokázal předem odhadnout ani sám autor. Na fakultě učil do roku 1980. Od poloviny 80. let pracoval se svou ženou Lenkou Sýkorovou, bývalou studentkou, která se stala spoluautorkou, kurátorkou jeho výstav a správkyní archivu. V roce 1984 vznikl obraz Linie č. 24 – Poslední soud, který v roce 2006 koupilo pařížské Centre Pompidou. Velké výstavy mu uspořádala Galerie hlavního města Prahy (1995 a 2010) a Museum der Moderne v Salcburku (2005). Získal francouzský Řád umění a literatury (2003), rakouskou cenu Herberta Boeckla (2005) a Cenu Vladimíra Boudníka (2008). Zemřel 12. 7. 2011 v Lounech ve věku 91 let.

Jak maloval

Sýkora stavěl obrazy podle předem daných pravidel. U Struktur si nejdřív navrhl sadu prvků: čtverec rozdělený na barevné plochy s půlkruhem nebo výsekem kruhu. Ty pak skládal do pravidelné mřížky tak, aby na sebe tvary navazovaly nebo naopak kontrastovaly. Program určil, který prvek kam patří, a malíř se tím řídil. U Linií pravidla uvolnil a nechal rozhodovat náhodu: ta vybírala barvu, šířku i směr čáry. Barvy jsou čisté a jasné, plochy rovné, bez viditelných tahů štětce. Pozorný divák přesto zblízka uvidí stopy kružidla a tužkou psaná čísla, podle kterých obraz vznikal. Velké formáty, jako je čtyřdílné plátno 300 × 300 cm v Centre Pompidou, působí z dálky jako jeden pohyb a zblízka jako spleť samostatných čar. Na rozdíl od většiny abstraktních malířů své doby nevycházel z citu, ale z přesného zadání. Za zdroj inspirace přitom vždy označoval přírodu a krajinu kolem Loun, kterou maloval v mládí.

Co se od Sýkory naučit: 4 tipy pro akryl

• Pravidlo místo náladyNež začnete, stanovte si jednoduché pravidlo: například jen tři barvy a jen svislé a vodorovné tahy. Omezení vás donutí přemýšlet o kompozici a obraz bude působit soudržně.
• Nechte rozhodnout kostkuOčíslujte si šest barev a házejte kostkou. Která padne, tou namalujete další pruh nebo plochu. Vznikne kombinace, kterou byste si sami nevybrali, a často překvapivě funguje.
• Čisté hrany s páskouOstré geometrické tvary namalujete snadno s malířskou páskou. Nalepte ji, přetřete okraj nejdřív podkladovou barvou, pak barvou plochy, a pásku strhněte, dokud barva není úplně suchá.
• Jeden tvar, mnoho variacíVyberte si jeden jednoduchý prvek, třeba čtverec s půlkruhem, a opakujte ho v mřížce v různém natočení a barvách. Už s jedním tvarem vznikne bohatý obraz.

Chci malovat jako Zdeněk Sýkora

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Sýkora zemřel v roce 2011, jeho díla jsou proto chráněna autorským právem a obrázky jeho obrazů tu neukazujeme. Výběr uvádí díla, jejichž rok a umístění jsou ověřené. Některé jeho práce jsou součástí staveb a můžete je vidět přímo v ulicích.

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Šedá struktura

  dokončena 1963 · první obraz ze Struktur složený z geometrických prvků
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Linie č. 24 – Poslední soud

  1984, olej na plátně, 300 × 300 cm, čtyři díly · Centre Pompidou, Paříž · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Mozaika na komínech Letenského tunelu

  dokončena 1969 · větrací komíny Letenského tunelu, Praha, veřejný prostor
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Mozaika v kulturním domě v Litvínově

  1975, obnovena 2016 · kulturní dům Citadela, Litvínov
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Zahrady (cyklus)

  1958–1960 · cyklus na přechodu od krajiny k abstrakci

Kde vidět jeho obrazy naživo

Sýkorovy obrazy vlastní české i zahraniční sbírky, od Paříže po Vídeň. Tabulka uvádí instituce, u kterých jsme ověřili, že jeho díla mají ve sbírce. Stálou expozici jsme kontrolovali 23. 10. 2026; u většiny galerií si aktuální vystavení ověřte předem.

Bez vstupenky uvidíte Sýkorovu mozaiku na větracích komínech Letenského tunelu v Praze. Centre Pompidou je od září 2025 kvůli rekonstrukci zavřené, znovu otevřít se má kolem roku 2030.

Zajímavosti

• Počítač, se kterým Sýkora od roku 1964 pracoval, byl LGP-30 na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Výpočty obrazů pro něj připravoval matematik Jaroslav Blažek.
• Linie č. 24 – Poslední soud je podle Centre Pompidou jediný obraz série Linie, který má vlastní název, a zároveň jeden z největších. Měří 300 × 300 cm.
• Obrazy z cyklu Linie patří k nejdražším dílům českých malířů. Linie č. 94 (1992) se v roce 2024 vydražila v Sotheby’s za více než milion eur.
• V Počedělicích u Loun, kde Sýkora často maloval u Ohře, stojí pamětní panel. Od roku 2013 se tam každý červenec konají setkání na jeho památku.
• Divadelní oponu pro lounské divadlo namaloval v letech 1962–1963. Při rekonstrukci divadla na počátku 21. století opona zmizela.

Související malíři

• Bez obrázku
  František Kupka

  🇨🇿 1871–1957 · abstrakce
• Bez obrázku
  Vasilij Kandinskij (Wassily Kandinsky)

  🇷🇺🇫🇷 1866–1944 · abstrakce
• Bez obrázku
  Hilma af Klint

  🇸🇪 1862–1944 · abstrakce
• Bez obrázku
  Adriena Šimotová

  🇨🇿 1926–2014 · nová figurace