Hora Sainte-Victoire

Co obraz zobrazuje

Obraz ukazuje široké údolí řeky Arc u Aix-en-Provence na jihu Francie a nad ním vápencovou horu Sainte-Victoire. Hora stojí uprostřed horizontu, její světlé svahy jsou namalované studenými modrými a růžovými tóny. Údolí pod ní tvoří mozaika zelených a žlutých polí, cest a malých statků. Vpravo uprostřed přechází údolí železniční viadukt s řadou oblouků. Levý okraj vyplňuje vysoký kmen borovice. Její větve se táhnou přes celou horní část obrazu a kopírují obrys hory. Krajinu Cézanne maloval z vyvýšeného místa u Montbriandu, statku své sestry a švagra nad Aix. Celek působí klidně a bez lidí. Podle The Courtauld je to nejmonumentálnější a nejpečlivěji dokončené ze tří pláten, která Cézanne tomuto výhledu věnoval.

Hora jako stavba z ploch

Hora není modelovaná stínem. Cézanne ji složil z malých plošek modré, růžové a okrové, které vedle sebe vytvářejí objem. Studené barvy ji odsouvají do dálky, i když stojí uprostřed obrazu.

Viadukt a pára z vlaku

Vpravo vede přes údolí železniční viadukt trati z Aix do Marseille. The Courtauld upozorňuje, že klid krajiny ruší jen tento moderní most a stopa páry za projíždějícím vlakem.

Borovice jako rám

Kmen borovice uzavírá obraz zleva a větve visí přes nebe jako opona. Podle muzea šlo o jeden z Cézannových oblíbených způsobů, jak krajinu zarámovat. Křivky větví navíc opakují linii hory.

Statek v údolí

Vlevo dole svítí žlutý dům s jasnými hranami. Domy a pole Cézanne zjednodušil na kvádry a obdélníky. Drobné červené tečky v popředí i v dálce podle The Courtauld spojují celou plochu dohromady.

Příběh vzniku

Hora Sainte-Victoire se zvedá východně od Aix-en-Provence, kde se Paul Cézanne v roce 1839 narodil a kde v roce 1906 zemřel. Od 80. let 19. století ji maloval znovu a znovu z různých míst. Výsledkem jsou desítky olejomaleb a akvarelů. Ze stejného období jako londýnský obraz pochází také verze s viaduktem v údolí řeky Arc z let 1882–1885, kterou vlastní Metropolitan Museum of Art v New Yorku.

Obraz s velkou borovicí vznikl kolem roku 1887. Cézanne stál na svahu u Montbriandu nad údolím. Je to jedno z mála pláten, která po roce 1880 podepsal. Signaturu „P. Cézanne“ najdete vpravo dole. Když obraz poprvé vystavil na výstavě amatérských umělců v Aix, setkal se s nepochopením.

V roce 1896 ho Cézanne daroval mladému básníkovi Joachimu Gasquetovi, který ho obdivoval. Gasquetův portrét od Cézanna dnes visí v Národní galerii Praha. Gasquet obraz v roce 1908 prodal pařížské galerii Bernheim-Jeune. Přes londýnskou The Independent Gallery se dostal k průmyslníkovi Samuelu Courtauldovi, který ho koupil na jaře 1925. Courtauld podle svých slov poprvé cítil „kouzlo“ Cézannovy malby v roce 1922 a postupně sestavil největší soubor jeho děl ve Spojeném království. V roce 1934 obraz věnoval dnešní The Courtauld Gallery.

K hoře se Cézanne vracel až do konce života. Od roku 1902 ji maloval z ateliéru v Les Lauves nad Aix. Pozdní verze, například obraz z let 1902–1904 ve Philadelphia Museum of Art, jsou volnější a skládají se z velkých barevných skvrn.

Proč je tak slavný

Krajina jako pevná stavba

Cézanne nechtěl zachytit prchavý okamžik jako impresionisté. Hledal stálou strukturu krajiny a stavěl ji z barevných ploch. Tím ukázal cestu malířům 20. století.

Jeden motiv, mnoho obrazů

Série hory Sainte-Victoire je jedním z nejznámějších případů, kdy malíř zkoumá stejný motiv po celý život. Každá verze má jiný úhel, světlo a stupeň zjednodušení.

Most k moderně

Geometrické pojetí hory bývá spojováno s nástupem kubismu u Picassa a Braqua. Jak velký byl přímý vliv série, je mezi historiky umění předmětem debaty.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na rámu a na opakování. Kmen borovice vlevo a větve nahoře tvoří přírodní rám, ve kterém leží údolí s horou. Linie větví sleduje obrys hory, takže popředí a pozadí spolu „rýmují“. Údolí je rozdělené na vodorovné pásy polí, které vedou oko do hloubky k viaduktu a k hoře. Barevně obraz pracuje s kontrastem teplých a studených tónů: zelené a žluté plochy vpředu, modrá a růžová v dálce. Pro vlastní malbu si můžete vzít tři věci: zarámujte krajinu stromem nebo větví, rozložte údolí na pásy a vzdálené plochy malujte chladnějšími barvami než blízké.

Paleta

• Šedomodrá oblohy
  #94B9D6
• Lila růžová hory
  #B9A3AE
• Svěží zelená polí
  #4F8A57
• Žlutá okrová
  #D8B866
• Tmavá jehličnatá zeleň
  #2E4E4D
• Cihlová červená
  #C46A4C

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Zarámujte krajinu stromem

Postavte k okraji plátna kmen nebo větev, která přesahuje přes nebe. Krajina za ní získá hloubku a oko se zastaví uprostřed obrazu.

Dálku malujte chladně

Vzdálené kopce a hory malujte modrou, fialovou a růžovou, popředí teplou zelenou a žlutou. Rozdíl teplot sám vytvoří prostor.

Stavte z plošek

Místo plynulých přechodů pokládejte vedle sebe krátké rovnoběžné tahy různých odstínů. Tvar vznikne z barevných plošek a malba bude pevná.

Chci namalovat svoji horu

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Hora Sainte-Victoire s velkou borovicí patří The Courtauld Gallery v Somerset House na londýnském Strandu. Podle záznamu ve sbírce muzea teď v galerii nevisí. Do 17. 1. 2027 je zapůjčená na výstavu Cézanne et nous v pařížském Grand Palais, kterou Grand Palais připravil s Musée d'Orsay. Výstava ukazuje kolem 70 Cézannových děl vedle prací pozdějších malířů.

Vstupenky kupujte jen na webu Grand Palais nebo, po návratu obrazu, na webu The Courtauld. Před cestou si ověřte, kde obraz právě visí.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Národní galerie Praha vlastní Cézannův Dům v Aix (Jas de Bouffan) z doby kolem roku 1887 a Portrét Joachima Gasqueta, tedy muže, kterému Cézanne obraz s horou daroval. Vystavení si ověřte u galerie. Další tipy najdete na stránce kde vidět obrazy Cézanna.

Zajímavosti a mýty

• Hora Sainte-Victoire je vápencový masiv východně od Aix-en-Provence. Cézanne ji znal od dětství a maloval ji z několika míst v okolí.
• Obraz s velkou borovicí je jedním z mála pláten, která Cézanne po roce 1880 podepsal. Podpis je vpravo dole.
• Prvním majitelem po Cézannovi byl básník Joachim Gasquet. Jeho portrét od Cézanna má dnes Národní galerie Praha.
• Na obraze je vidět i moderní technika: železniční viadukt a podle The Courtauld také stopa páry za vlakem.
• Cézanne si v roce 1902 postavil ateliér v Les Lauves nad Aix a horu odtud maloval až do své smrti v roce 1906.

Další díla autora

• 
  Hráči karet

  1890–1895 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Hora Sainte-Victoire a viadukt v údolí řeky Arc

  1882–1885 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Koš s jablky

  kolem 1893 · Art Institute of Chicago
• 
  Dům v Aix (Jas de Bouffan)

  kolem 1887 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Slunečnice

  Vincent van Gogh · 1888 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  V Moulin Rouge

  Henri de Toulouse-Lautrec · 1892–1895 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

  Paul Gauguin · 1897–1898 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte

  Georges Seurat · 1884–1886 · pointilismus