Home / Amorfa, teplá chromatika

Amorfa, teplá chromatika

Obraz · 1911–1912 · olej na plátně

Amorpha, chromatique chaude (angl. Amorpha, Warm Chromatics)

František Kupka · 1911–1912

Amorfa, teplá chromatika je abstraktní obraz Františka Kupky z let 1911–1912, vystavený v Paříži roku 1912; patří pražskému Museu Kampa.

Co obraz zobrazuje

Obraz nezobrazuje žádnou rozpoznatelnou věc. Čtvercové plátno vyplňují oblouky, kruhy a jejich výseče, které se navzájem protínají a překrývají jako průhledné vrstvy. Převládají teplé tóny: okrová, oranžová, světle i tmavě hnědá. Proto obraz nese přívlastek „teplá“. Vpravo stoupá od spodního okraje k hornímu svislý sloupec oválných tvarů v sytě purpurové a červené barvě, rozmístěných ve dvou řadách. Vlevo leží velký okrový kruh, pod ním se rozbíhají tmavé klínovité plochy. Tmavší zelenohnědé trojúhelníky ve spodní části dodávají kompozici váhu. Celek působí jako záznam pohybu nebo rytmu, ne jako popis předmětu. Slovo amorfa pochází z řeckého výrazu pro „beztvarý“ a chromatika je hudební pojem pro postup v půltónech; Kupka tak obrazu dal jméno spíš jako skladbě. Obraz si můžete prohlédnout v Museu Kampa, reprodukci tu kvůli autorským právům neuvádíme.

Sloupec purpurových oválů

Nejvýraznější prvek obrazu tvoří purpurové ovály stoupající v pravé polovině. Jejich sytá barva a hrubší povrch vystupují z teplého okrového podkladu. Rytmicky se opakují jako tóny melodie.

Prolínající se kruhy

Celou plochou procházejí oblouky a kruhy, které se protínají a vytvářejí menší výseče. Kupka podle encyklopedie Larousse oddělil kruhové motivy v teplých barvách od svislých kompozic v chladnějších tónech.

Okrový kruh vlevo

Velký světlý kruh na levé straně připomíná kotouč nebo hlavu. Kupka studoval barevné kruhy a pohyb kulatých těles, například v sérii Newtonovy kotouče ze stejných let.

Tmavé klíny dole

Spodní část tvoří tmavé zelenohnědé trojúhelníky a klíny. Fungují jako základ, ze kterého se světlejší tvary zvedají vzhůru, a vyvažují živé barvy nahoře.

Příběh vzniku

Na cestě k obrazu bez námětu stál podle Centre Pompidou a sbírky Peggy Guggenheimové v Benátkách obraz Dívka s míčem z roku 1908, na kterém si Kupkova nevlastní dcera Andrée hraje v zahradě s barevným míčem. Kupka z něj vycházel v řadě kreseb a pastelů: zachycoval dráhu míče, rozkládal ji do oblouků a soustředných kruhů, až se postava ztratila úplně. Sám si k jedné ze studií poznamenal, že stojí na počátku techniky, z níž vyrostla jeho Fuga.

Ze stejného cyklu vznikly dva velké obrazy: Amorfa, dvoubarevná fuga a Amorfa, teplá chromatika. Kupka na nich pracoval v letech 1911 a 1912 a připravoval je řadou studií. Olejová studie k oběma plátnům je ve sbírce pařížského Centre Pompidou, pastelové studie mají Guggenheimovo muzeum v New Yorku a sbírka Peggy Guggenheimové v Benátkách. Na Podzimním salonu v Paříži v roce 1912 Kupka obě plátna vystavil. Patří k prvním abstraktním obrazům, které kdy byly představeny pařížskému publiku. Kritika i veřejnost je přijaly s pobouřením.

Kupka chápal malbu podobně jako hudbu. Fuga i chromatika jsou hudební pojmy a obraz má podle jeho představy působit rytmem a barvou, bez příběhu a bez předlohy. Tomuto přístupu se říká orfismus. Zatímco dvoubarevná fuga stojí na kontrastu modré a červené, teplá chromatika pracuje s odstíny okrové, oranžové a purpurové.

Obě Amorfy dnes zůstávají v Praze, ale v různých sbírkách. Dvoubarevná fuga patří Národní galerii Praha. Teplou chromatiku získala sběratelka Meda Mládková, která Kupkovo dílo soustavně sbírala a později svou sbírku věnovala Praze. Obraz je dnes jedním z hlavních děl stálé expozice František Kupka – Mistr světového umění v Museu Kampa na Malé Straně.

Proč je tak slavný

Jeden z prvních abstraktních obrazů

Spolu s Dvoubarevnou fugou patří k prvním čistě abstraktním obrazům vystaveným v Paříži. Kupka je díky nim řazen k průkopníkům abstrakce vedle Kandinského, Maleviče a Mondriana.

Malba jako hudba

Hudební název a rytmus opakovaných tvarů ukazují Kupkovu představu, že obraz může působit podobně jako skladba, bez námětu a vyprávění.

Pražský příběh

Obraz namalovaný v Paříži skončil ve sbírce Medy Mládkové a dnes je vystavený v Praze. Spolu s Dvoubarevnou fugou v Národní galerii tak obě Amorfy můžete vidět v jednom městě.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na opakování jednoho tvaru, kruhu nebo oválu, v různých velikostech. Velké oblouky tvoří kostru obrazu, menší ovály v pravé části vytvářejí rytmus jako noty na lince. Barevnost je omezená na teplou škálu a jen jeden výrazný akcent, purpur, poutá oko. Tmavé plochy dole drží obraz při zemi, světlé nahoře ho otevírají. Pro vlastní malbu se z obrazu dá vzít hlavně práce s omezenou škálou příbuzných barev a s rytmem opakovaného tvaru. Paleta níže je orientační, barvy samotné chráněné nejsou.

Paleta

  • Žlutá okrová
    #B37B46
  • Pálená siena
    #A76C39
  • Teplá hnědá
    #7D5D38
  • Tmavá umbra
    #413725
  • Kaštanová
    #5E382C
  • Purpurová (ovály)
    #8E2F4F

Paleta je jen orientační odhad hlavních tónů podle reprodukce, kterou kvůli autorským právům nezveřejňujeme. Skutečné barvy si porovnejte s originálem v Museu Kampa.

Jeden tvar, mnoho velikostí

Vyberte si jediný tvar, třeba kruh, a opakujte ho přes celé plátno ve třech až čtyřech velikostech. Necháte-li tvary přesahovat, vznikne hloubka bez perspektivy.

Teplá škála s jedním akcentem

Namalujte obraz jen v okrových, oranžových a hnědých tónech a přidejte jednu sytou barvu, třeba purpur. Akcent přitáhne oko přesně tam, kam chcete.

Rytmus jako v hudbě

Opakujte malé tvary v pravidelných i nepravidelných rozestupech, jako by šlo o noty. Obraz bez námětu tak dostane pohyb a vnitřní řád.

Chci namalovat svoji Amorfu

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Amorfa, teplá chromatika visí ve stálé expozici František Kupka – Mistr světového umění v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 503/2, Praha 1 – Malá Strana. Expozice v sedmi kapitolách představuje přes sedmdesát Kupkových děl od 90. let 19. století po 50. léta 20. století. Kromě Amorfy tam uvidíte i obraz Katedrála (1912–1913) a Tvar žluté (1919–1923).

Vstupenky a aktuální informace najdete na oficiálním webu Musea Kampa. Druhou Amorfu, Dvoubarevnou fugu, vlastní Národní galerie Praha; její aktuální vystavení si ověřte u galerie. Další díla najdete na stránce kde vidět obrazy Kupky.

Zajímavosti a mýty

  • Obě Amorfy, teplou chromatiku i dvoubarevnou fugu, vystavil Kupka poprvé společně na Podzimním salonu v Paříži v roce 1912.
  • Cesta k obrazu začala u malby Dívka s míčem z roku 1908. Kupka z dráhy míče postupně vyvinul systém oblouků a kruhů bez postavy.
  • Kupka svá díla často léta přepracovával a datoval je až později. Proto se u Amorfy uvádí rozmezí 1911–1912, Museum Kampa uvádí rok 1912.
  • Kupkova díla jsou autorskoprávně chráněna do 31. 12. 2027, proto obraz na této stránce neukazujeme.

Časté otázky

Kdo namaloval Amorfu, teplou chromatiku?

Amorfu, teplou chromatiku namaloval český malíř František Kupka v letech 1911–1912 v Paříži.

Kde je Amorfa, teplá chromatika?

Amorfa, teplá chromatika visí ve stálé expozici Františka Kupky v Museu Kampa na Malé Straně v Praze.

Kdy vznikla Amorfa, teplá chromatika?

Obraz vznikl v letech 1911–1912 a poprvé byl vystaven na Podzimním salonu v Paříži v roce 1912. Museum Kampa ho datuje rokem 1912.

Co znamená název Amorfa, teplá chromatika?

Amorfa znamená beztvará a chromatika je hudební pojem. Název říká, že obraz nezobrazuje žádnou věc a pracuje s teplými barvami podobně jako hudba s tóny.

Jaký je rozdíl mezi Amorfou, teplou chromatikou a dvoubarevnou fugou?

Oba obrazy vznikly ze stejného cyklu a byly vystaveny společně v roce 1912. Dvoubarevná fuga stojí na modré a červené a patří Národní galerii Praha, teplá chromatika pracuje s okrovou, oranžovou a purpurovou a patří Museu Kampa.

Jak velký je obraz Amorfa, teplá chromatika?

Obraz má čtvercový formát přibližně 105 × 105 cm. Je to olej na plátně.

Další díla autora

Podobné obrazy

  • Obrázek doplníme s vlastní stránkou
    Kompozice VIII
    Vasilij Kandinskij (Wassily Kandinsky) · 1923 · abstrakce
  • Chráněné dílo, bez obrázku
    Struktury a liniové obrazy
    Zdeněk Sýkora · 1962–2011 · abstrakce
  • Chráněné dílo, bez obrázku
    Já a vesnice
    Marc Chagall · 1911 · modernismus
  • Obrázek doplníme s vlastní stránkou
    Hypnotizér
    Bohumil Kubišta · 1912 · kubismus

Zdroje a licence

  1. Museum Kampa: stálá expozice František Kupka – Mistr světového umění
  2. Museum Kampa: návštěva a adresa
  3. Centre Pompidou: La Petite fille au ballon (text o vzniku cyklu Amorfa)
  4. Peggy Guggenheim Collection: Study for Amorpha, Warm Chromatism and for Fugue in Two Colors
  5. Larousse, Dictionnaire de la peinture: Kupka
  6. ČTK / Archiweb: Kdysi vysmívaný Kupka je dnes tahákem aukcí i ozdobou galerií (2012)
  7. Wikipedie (francouzsky): František Kupka

Obrázky a licence

Amorfa, teplá chromatika je chráněné dílo (František Kupka zemřel v roce 1957, ochrana trvá do 31. 12. 2027; práva spravuje ADAGP). Podle kap. 7 zadání stránka neobsahuje žádnou reprodukci, obraz můžete vidět v Museu Kampa: https://www.museumkampa.cz/vystava/kupka-gutfreund/.

Na malířských večerech ArtMoment Kupkovu Amorfu ani její motivy nemalujeme. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.

Subscribe to newsletter