Rokoko

Umělecký směr · 18. století

🇫🇷 Francie · přibližně 1720–1780

Rokoko je umělecký sloh 18. století, který vznikl ve Francii a po pompézním baroku přinesl světlé pastelové barvy, křivky a hravé scény o lásce.

Houpačka od Jeana-Honoré Fragonarda, kolem 1767 – dívka v růžových šatech na houpačce v zahradě, jí odlétá střevíček, dole v keři leží mladík
Jean-Honoré Fragonard, Houpačka, kolem 1767. Wallace Collection, Londýn. Wikimedia Commons, public domain.

Co je rokoko

Rokoko je umělecký sloh, který se rozvinul ve Francii v první polovině 18. století a odtud se rozšířil po Evropě. Proti slavnostnímu a monumentálnímu umění doby Ludvíka XIV. postavil lehkost, menší měřítko a soukromí. Obrazy jsou světlé, ladí do růžové, krémové, perlově šedé a bledě modré, kompozice se vlní v obloucích a často nejsou souměrné. Místo hrdinů a světců na nich vidíte zamilované páry v zahradách, kostýmované postavy z divadla, bohyně lásky a portréty v hedvábí.

Název pochází z francouzského slova rocaille. Označovalo výzdobu umělých jeskyní a fontán z kamínků a mušlí a později zvlněný ornament ve tvaru mušle, typický pro rámy, zrcadla a stěny té doby. Londýnská National Gallery uvádí, že slovo rokoko poprvé posměšně použili klasicisté na konci 18. století. Jako neutrální název období se ujalo až v 19. století.

Ve Francii se rokoko chápe jako samostatný sloh. Ve střední Evropě, a tedy i v Česku, navazovalo na baroko tak plynule, že se mu často říká pozdní baroko.

Jak rokoko vzniklo

Po Ludvíku XIV.: od paláce k salonu (1715–1720)

V roce 1715 zemřel Ludvík XIV. a šlechta se z Versailles vracela do Paříže. Do městských paláců si nechávala zařizovat menší, útulnější místnosti: salony, kabinety a budoáry s vyřezávaným obložením a zrcadly. Malba se těmto prostorům přizpůsobila. Zmenšil se formát a ubylo velkých náboženských výjevů. Přibyly obrazy pro potěšení, které visely nad krbem nebo nad dveřmi.

Watteau a galantní slavnosti (1717–1750)

Za otce rokokové malby se považuje Antoine Watteau. Do Paříže přišel v roce 1702, maloval divadelní kulisy a v Lucemburském paláci studoval velký cyklus Petra Paula Rubense. V roce 1717 předložil Královské akademii obraz Pouť na ostrov Kythéru: páry v kostýmech se v zasněné krajině chystají k odplutí na ostrov bohyně lásky. Pro takový obraz Akademie neměla žádnou kategorii, a tak vytvořila novou, galantní slavnost (fête galante). Po Watteauově smrti v roce 1721 v ní pokračovali Nicolas Lancret a Jean-Baptiste Pater. Ve 20. a 30. letech se ve Francii prosadil i rokokový ornament. Ze stěn a nábytku se přenesl na rámy obrazů a celé interiéry.

Boucher, madame de Pompadour a Benátky (1735–1770)

Vrchol francouzského rokoka spojují dějiny umění s Françoisem Boucherem. První zakázku pro krále dostal v roce 1735, maloval mytologické a pastýřské scény a navrhoval také tapiserie, divadelní dekorace a porcelánové figurky. Od roku 1750 až do své smrti v roce 1764 byla jeho hlavní mecenáškou madame de Pompadour, královská favoritka. V roce 1765 se Boucher stal prvním malířem krále a ředitelem Akademie. Jeho žák Jean-Honoré Fragonard namaloval kolem roku 1767 Houpačku, scénu, kterou dnes zná skoro každý, kdo slyší slovo rokoko.

Svou podobu mělo rokoko i v Benátkách. Giovanni Battista Tiepolo maloval nástropní fresky plné nebe a světla a v letech 1750–1753 vyzdobil biskupskou rezidenci ve Würzburgu. Canaletto maloval pro anglické cestovatele jasné pohledy na Benátky a v letech 1746–1755 i na Londýn. V jižním Německu, Rakousku a Čechách se rokoko uplatnilo hlavně ve výzdobě kostelů a zámků. Typickým českým rokokovým malířem byl Norbert Grund z Malé Strany, autor drobných obrázků s postavami v krajině. V Anglii se rokokem inspiroval Thomas Gainsborough, který se v Londýně učil u francouzského rytce Huberta Gravelota.

Konec hry: návrat k antice (1770–1789)

V polovině 18. století objevily vykopávky Herculanea a Pompejí antické umění v nové šíři a vkus se začal měnit. Kritici rokoku vyčítali povrchnost a hledali umění, které by vychovávalo. Symbolický zlom přišel v letech 1771–1772. Hraběnka du Barry, milenka Ludvíka XV., odmítla Fragonardův cyklus Průběh lásky a objednala si místo něj klasicistní obrazy od Josepha-Marie Viena. V roce 1784 namaloval Vienův žák Jacques-Louis David Přísahu Horatiů a nastoupil klasicismus. Na pomezí obou slohů stála Élisabeth Vigée Le Brun, portrétistka královny Marie Antoinetty. Do Královské akademie vstoupila v roce 1783 a po pochodu na Versailles v říjnu 1789 z Francie uprchla. Revoluce pak světu, pro který rokoko vzniklo, udělala konec.

Jak poznat rokokový obraz

  • Světlé pastelové barvyMísto tmavého pozadí a ostrého šerosvitu baroka převládá světlá růžová, krémová, bledě modrá, zlatá a perlově šedá. Obraz působí, jako by byl prozářený odpoledním sluncem.
  • Křivky a asymetrieKompozice stojí na obloucích a diagonálách. Stromy se vlní, šaty vlají a nic není přesně souměrné, podobně jako mušlový ornament rocaille.
  • Láska a volný časGalantní slavnosti v parku, flirtování, houpačky, hudba a pikniky. Bohové se mění v zamilované páry a z mytologie zbývá hlavně Venuše a Amor.
  • Divadlo a kostýmWatteau maloval postavy z italské komedie, Pierota a Harlekýna. Postavy často stojí jako na jevišti, v kostýmech a s přírodou jako kulisou.
  • Lehký a rychlý rukopisBarva se nanáší lehce, často viditelnými tahy. Fragonard maloval tak rychle, že některé portréty působí jako skica dokončená na jeden zátah.
  • Malý formát pro soukromíMnoho obrazů je malých a určených do soukromých pokojů, nad krb nebo nad dveře. Monumentální rozměr si nechalo rokoko pro nástropní fresky.

Malíři rokoka

Samostatné stránky máme o pěti malířích a malířkách, které odborné zdroje řadí k rokoku. Canaletto je zároveň hlavním představitelem vedutismu, malby pohledů na města. Gainsborough a Vigée Le Brun stojí na přechodu k dalším stylům. Bez vlastní stránky zatím zůstávají François Boucher, Nicolas Lancret, Jean-Baptiste Pater, Giovanni Battista Tiepolo a český malíř Norbert Grund.

Nejslavnější rokokové obrazy

Výběr obrazů, které rokoko nejlépe vystihují. Všechna díla jsou volné dílo, obrázky pocházejí z Wikimedia Commons a otevřených sbírek muzeí.

Co si z rokoka vzít pro vlastní malbu: 4 tipy pro akryl

  • Míchejte do barev bílouPastelové tóny vzniknou, když do sytých barev přidáte titanovou bílou. Namíchejte si předem tři nebo čtyři světlé odstíny a držte se jich, obraz pak bude jednotný.
  • Stavte obraz na obloukuZkuste vést hlavní linii obrazu jako písmeno S nebo jako oblouk houpačky. Koruny stromů, cesta nebo šaty se mohou vlnit stejným směrem.
  • Malujte lehce a rychleNemalujte detail po detailu. Velké plochy nahoďte širokým štětcem a jen několika rychlými tahy naznačte listí, krajku nebo záhyby látky.
  • Vyryjte linku do mokré barvyFragonard ryl krajku násadou štětce do čerstvé barvy. Akryl schne rychle, takže to zkuste hned po nanesení silnější vrstvy, třeba na vlasech nebo trávě.

Chci malovat jako rokokoví malíři

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Kde vidět rokokovou malbu naživo, i v Česku

Rokokovou malbu mají muzea po celé Evropě. Tabulka uvádí galerie s ověřenými díly malířů z této stránky, stav jsme kontrolovali na webech galerií v říjnu 2026. Před cestou si vystavení ověřte na webu galerie.

GalerieMěstoCo tam uvidíteOdkaz
Lobkowiczký palác (Lobkowiczké sbírky)nejblíž Praze🇨🇿 PrahaCanaletto: dva pohledy na Temži (1746–1747), které si objednal kníže Ferdinand Filip Lobkowicz. Jeden z nich byl zapůjčen na výstavu do Vídně, ověřte aktuální expozici.Oficiální web
Národní galerie Praha🇨🇿 PrahaNorbert Grund: Vlastní podobizna s paletou (kolem 1750) a další drobné obrazy českého rokoka. Ve sbírce, ověřte aktuální expozici.Oficiální web
Kunsthistorisches Museum🇦🇹 VídeňVigée Le Brun: celopostavový portrét Marie Antoinetty (1778); Canaletto: Punta della Dogana. Ve sbírce, ověřte aktuální expozici.Návštěva
Gemäldegalerie Alte Meister🇩🇪 DrážďanyCanaletto: Vjezd do Canal Grande (1722–1723) a drážďanské veduty jeho synovce Bernarda Bellotta. Ve sbírce, ověřte aktuální expozici.Návštěva
Musée du Louvre🇫🇷 PařížWatteau: Pouť na ostrov Kythéru a Pierrot (sál 917); Vigée Le Brun: Autoportrét s dcerou Julií (sál 933); Fragonard: ZávoraVstupenky a otevírací doba
Wallace Collection🇬🇧 LondýnFragonardova Houpačka (kolem 1767) a další francouzská malba 18. století. Ve sbírce, ověřte aktuální expozici.Oficiální web
The National Gallery🇬🇧 LondýnGainsborough: Ranní procházka (sál 34); Watteau: Stupnice lásky a Boucher: Pan a Syrinx (sál 35); Vigée Le Brun: Autoportrét ve slaměném klobouku (sál 15); Canaletto (sál 33)Návštěva

Nejblíž máte rokoko v Praze: v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě visí Canalettovy pohledy na Temži a Národní galerie Praha má ve sbírce obrazy Norberta Grunda. Online katalog Národní galerie je teď mimo provoz, proto si vystavení ověřte přímo u ní. Velkou sbírku francouzského a benátského rokoka najdete ve Vídni a v Drážďanech.

Co bylo před rokokem a co po něm

Rokoko vyrostlo z baroka a zlehčilo ho. Po něm přišel přísný klasicismus a citový romantismus, rokokovou lehkost ale znovu objevili impresionisté.

  • Rubens a Isabella Brantová v zahradním loubí, kolem 1609–1610 – mladý malíř a jeho žena sedí ruku v ruce pod zimolezem
    předchůdce · Rubens byl hlavním vzorem Watteaua
  • Přísaha Horatiů od Jacquese-Louise Davida, 1784 – tři bratři v římské zbroji natahují ruce k mečům, které drží jejich otec, vpravo truchlící ženy
    navazuje · David, antika a přísná kresba místo hry
  • Poutník nad mořem mlhy od Caspara Davida Friedricha, kolem 1817–1818 – muž v tmavém kabátě stojí zády na skále nad horami zahalenými mlhou
    navazuje · cit, příroda a vlastní prožitek
  • Houpačka od Pierre-Augusta Renoira, 1876 – mladá žena v bílých šatech s modrými mašlemi na houpačce v zahradě se skvrnami slunce
    pozdní ohlas · Renoir obdivoval Bouchera a Fragonarda

Zajímavosti

  • Kategorii galantní slavnost vytvořila francouzská Akademie v roce 1717 kvůli jedinému malíři. Watteauův přijímací obraz Pouť na ostrov Kythéru nepatřil do žádné z dosavadních kategorií, a tak Akademie raději vymyslela novou.
  • Objednavatel Houpačky chtěl podle dobových pamětí, aby houpačku roztáčel biskup. Fragonard z něj na obraze udělal staršího muže v civilu.
  • Autoportrét s dcerou Julií od Élisabeth Vigée Le Brun vyvolal v roce 1787 na salonu rozruch. Malířka se na něm usmívá s pootevřenými ústy a jsou jí vidět zuby, což se tehdy na portrétu nehodilo.
  • Drážďanské a varšavské veduty podepsané „Canaletto“ nenamaloval Canaletto, ale jeho synovec Bernardo Bellotto, který přízvisko po strýci převzal.
  • Slovo rokoko vzniklo jako posměšek. Klasicisté jím na konci 18. století označovali staromódní, přezdobené umění předchozí generace.

Časté otázky

Co je rokoko?

Rokoko je umělecký sloh 18. století, který vznikl ve Francii po smrti Ludvíka XIV. a rozšířil se po Evropě. V malbě se vyznačuje světlými pastelovými barvami, křivkami, asymetrií a lehkými náměty, jako jsou galantní slavnosti, láska a portréty.

Odkud pochází název rokoko?

Název pochází z francouzského slova rocaille, které označovalo výzdobu umělých jeskyní a fontán z kamínků a mušlí a později zvlněný mušlový ornament. Slovo rokoko poprvé posměšně použili klasicisté na konci 18. století.

Kdo patří mezi nejznámější rokokové malíře?

Mezi nejznámější rokokové malíře patří Antoine Watteau, François Boucher, Jean-Honoré Fragonard, Élisabeth Vigée Le Brun, Giovanni Battista Tiepolo a Canaletto. V Anglii se rokokem inspiroval Thomas Gainsborough, v Česku Norbert Grund.

Kdy rokoko vzniklo a kdy skončilo?

Rokoko se rozvinulo ve Francii přibližně od roku 1720 a vrcholilo v polovině 18. století. Od 70. let ho vytlačoval klasicismus a s Francouzskou revolucí v roce 1789 skončilo i prostředí, pro které vzniklo.

Jaký je rozdíl mezi barokem a rokokem?

Baroko je monumentální a dramatické, s ostrým šerosvitem, náboženskými a historickými výjevy a velkými formáty. Rokoko z něj vychází, ale je lehčí a intimnější: světlé pastelové barvy, asymetrie, menší obrazy do soukromých pokojů a náměty lásky a zábavy. Více na stránce baroko.

Kde vidět rokoko v Česku?

Rokokovou malbu v Česku najdete v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě, kde visí dva Canalettovy pohledy na Temži, a v Národní galerii Praha, která má ve sbírce obrazy Norberta Grunda. Velké sbírky rokoka mají blízko Vídeň a Drážďany.

Zdroje a licence

  1. Wikidata: rokoko (Q122960)
  2. The National Gallery, Londýn: Glossary – Rococo
  3. The National Gallery, Londýn: François Boucher (1703–1770)
  4. The National Gallery, Londýn: Jean-Antoine Watteau
  5. Musée du Louvre: Pouť na ostrov Kythéru (INV 8525)
  6. The Wallace Collection: Houpačka (P430)
  7. The Metropolitan Museum of Art: Élisabeth Louise Vigée Le Brun (1755–1842)
  8. Wikipedie (anglicky): Rococo
  9. Wikipedie (česky): Rokoko
  10. Wikipedie (anglicky): Fête galante
  11. Wikipedie (anglicky): Giovanni Battista Tiepolo
  12. Wikipedie (česky): Norbert Grund
  13. Stránky malířů ArtMoment (Watteau, Fragonard, Vigée Le Brun, Gainsborough, Canaletto) a jejich zdroje

Obrázky a licence

Houpačka, Jean-Honoré Fragonard, kolem 1767. Wallace Collection, Londýn (P430). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fragonard,_The_Swing.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Portrét Antoina Watteaua, Louis Crépy ml. podle autoportrétu, kolem 1727 (výřez). Rijksmuseum, Amsterdam (RP-P-OB-63.692). Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: CC0.

Autoportrét, Jean-Honoré Fragonard, kolem 1800–1806. Musée du Louvre, depozit ve Villa-Musée Jean-Honoré Fragonard, Grasse. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Élisabeth Vigée Le Brun, Autoportrét ve slaměném klobouku, 1782. National Gallery, Londýn (NG1653). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Self-portrait_in_a_Straw_Hat_by_Elisabeth-Louise_Vigée-Lebrun.jpg. Licence: PD-Art.

Thomas Gainsborough, Autoportrét, kolem 1787. Royal Academy of Arts, Londýn (03/1395). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thomas_Gainsborough_(1727–1788)_-_Self-portrait_-_03-1395_-_Royal_Academy_of_Arts.jpg. Licence: PD-Art.

Portrét Canaletta a Visentiniho, Antonio Visentini podle Giovanniho Battisty Piazzetty, 1735 (výřez). The Metropolitan Museum of Art, New York. Zdroj: Wikimedia Commons. Licence: CC0.

Pouť na ostrov Kythéru, Antoine Watteau, 1717. Musée du Louvre, Paříž (INV 8525). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:L'Embarquement_pour_Cythère,_by_Antoine_Watteau,_from_C2RMF_retouched.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Vývěsní štít obchodníka Gersainta, Antoine Watteau, 1720. Zámek Charlottenburg, Berlín (GK 1200). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gersaint.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Dívka čtoucí, Jean-Honoré Fragonard, kolem 1769. National Gallery of Art, Washington (1961.16.1). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fragonard,_The_Reader.jpg. Licence: PD-Art (NGA Open Access, public domain).

Autoportrét s dcerou Julií, Élisabeth Vigée Le Brun, 1786. Louvre, Paříž (INV 3069). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Élisabeth-Louise_Vigée-Le_Brun_-_Madame_Vigée-Le_Brun_et_sa_fille_(1786).JPG. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Modrý chlapec, Thomas Gainsborough, kolem 1770. The Huntington Library, Art Museum and Botanical Gardens, San Marino. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thomas_Gainsborough_-_The_Blue_Boy_(c._1770).jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Ranní procházka, Thomas Gainsborough, 1785. National Gallery, Londýn. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thomas_Gainsborough_-_Mr_and_Mrs_William_Hallett_('The_Morning_Walk')_-_WGA8418.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Temže v den primátorské slavnosti, Canaletto, 1746–1747. Lobkowiczké sbírky, Praha. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Giovanni_Antonio_Canal,_il_Canaletto_-_The_River_Thames_with_St._Paul's_Cathedral_on_Lord_Mayor's_Day_-_WGA03942.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Rubens a Isabella Brantová v zahradním loubí, Peter Paul Rubens, kolem 1609–1610. Alte Pinakothek, Mnichov. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Peter_Paul_Rubens_-_Rubens_and_Isabella_Brant_in_the_honeysuckle_bower.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Přísaha Horatiů, Jacques-Louis David, 1784. Musée du Louvre, Paříž. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Le_Serment_des_Horaces_-_Jacques-Louis_David_-_Musée_du_Louvre_Peintures_INV_3692_;_MR_1432.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Poutník nad mořem mlhy, Caspar David Friedrich, kolem 1817–1818. Hamburger Kunsthalle. Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Friedrich,_Caspar_David_-_Wanderer_über_dem_Nebelmeer.jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Houpačka, Pierre-Auguste Renoir, 1876. Musée d'Orsay, Paříž (RF 2738). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Auguste_Renoir_-_The_Swing_-_Google_Art_Project.jpg. Licence: public domain (Google Art Project, PD-Art).

Na malířských večerech ArtMoment nemalujeme díla rokokových malířů ani jejich motivy. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.