Élisabeth Vigée Le Brun

Život v kostce

Dcera pastelisty z Paříže (1755–1776)

Élisabeth Louise Vigée se narodila 16. 4. 1755 v Paříži. Otec Louis Vigée byl portrétista a pastelista, člen malířského cechu Académie de Saint-Luc, matka Jeanne Maissinová pracovala jako kadeřnice. Dívka chodila do klášterní školy a po návratu domů ji otec pustil do svého ateliéru. Zemřel v roce 1767, když jí bylo dvanáct. Matka se pak znovu vdala za klenotníka a Élisabeth musela přispívat na rodinu, a tak už jako dospívající malovala portréty za peníze. Učila se hlavně sama: kopírovala obrazy starých mistrů v pařížských sbírkách, například Rubense a Rembrandta, a radili jí malíři z otcova okruhu. V roce 1774 jí úřady zavřely ateliér, protože brala platící zákazníky bez členství v cechu. Do Académie de Saint-Luc proto vstoupila a mohla pak vystavovat na jejím salonu. V roce 1776 se provdala za obchodníka s obrazy Jeana-Baptista-Pierra Le Bruna, jehož sbírku mohla studovat a kopírovat.

Malířka královny (1778–1789)

V roce 1778 ji povolali do Versailles, aby namalovala celopostavový portrét Marie Antoinetty. Obraz poslali královnině matce, císařovně Marii Terezii, do Vídně a dnes patří Uměleckohistorickému muzeu. Následovaly desítky dalších portrétů královny a jejích dětí. V roce 1780 se malířce narodila dcera Julie, kterou pak opakovaně malovala. V roce 1783 ji přijali do Královské akademie malířství a sochařství, přestože manželé obchodníků s uměním tam neměli přístup. Rozhodl zásah krále a královny. Ačkoli byla portrétistka, předložila jako přijímací dílo alegorii Mír přivádějící Hojnost. Doufala totiž, že ji akademie zařadí mezi malíře historických výjevů, kteří měli nejvyšší prestiž. Na salonech v letech 1783, 1785, 1787 a 1789 vystavila přes padesát obrazů. Na salonu roku 1787 visel velký portrét Marie Antoinetty s dětmi, který měl královnu ukázat jako starostlivou matku v době, kdy její obliba prudce klesala.

Dvanáct let v cizině (1789–1802)

V noci po pochodu Pařížanek na Versailles v říjnu 1789 uprchla s dcerou dostavníkem z Paříže, přestrojená, aby ji nikdo nepoznal. Usadila se v Římě, kde v roce 1790 namalovala autoportrét pro sbírku autoportrétů ve florentské galerii Uffizi. Obraz jí podle Metropolitního muzea sloužil i jako reklama, protože v cizině musela živit sebe i dceru jen malováním. Malovala pro neapolský královský pár, královna Marie Karolína byla sestrou Marie Antoinetty, od roku 1792 pak pro šlechtu ve Vídni, mimo jiné kněžny z rodu Lichtenštejnů. V roce 1795 odjela do Petrohradu a portrétovala členy rodiny carevny Kateřiny II. Velké. Akademie v řadě evropských měst ji jmenovaly členkou. Ve Francii mezitím figurovala na seznamu emigrantů a z něj ji vyškrtli až po letech úsilí jejího manžela a příbuzných.

Návrat, Londýn a stáří v Louveciennes (1802–1842)

Do Paříže se vrátila v lednu 1802. Brzy poté odjela na několik let do Londýna, kde portrétovala anglickou společnost, a později cestovala i do Švýcarska. Zbytek života prožila střídavě v Paříži a ve venkovském domě v Louveciennes u Versailles. Dcera Julie zemřela v roce 1819. V letech 1835–1837 vydala ve třech svazcích své paměti Souvenirs, kde líčí dvůr před revolucí, cesty po Evropě i rady pro začínající portrétisty. Zemřela v Paříži 30. 3. 1842 ve věku 86 let a pohřbena je na hřbitově v Louveciennes.

Jak malovala

Vigée Le Brun malovala hlavně olejem na plátno nebo dřevěnou desku, v mládí i pastelem jako otec. Její portréty spojují rokokovou jemnost a světlé pastelové barvy s klidnější skladbou klasicismu, který se prosazoval v 80. letech 18. století. Nelíbily se jí strojené účesy a šaty tehdejší módy, a pokud to modelky dovolily, oblékala je do volných bílých šatů, šál a turbanů, inspirovaných antikou a Raffaelem. Od vlámských mistrů převzala práci s denním světlem: na Autoportrétu ve slaměném klobouku podle National Gallery napodobila Rubensovo spojení rozptýleného a přímého slunečního světla. Malovala podle živého modelu při několika sezeních a vedla si seznam portrétovaných zákazníků podle let. Postavy staví blízko k divákovi a dává jim přirozená gesta, objetí nebo pootevřené rty. Právě to přinášelo jejím obrazům bezprostřednost, kterou současníci obdivovali i kritizovali.

Co se od Vigée Le Brun naučit: 4 tipy pro akryl

• Pleť v tenkých vrstváchAkryl ředěný médiem nanášejte na tvář v několika tenkých vrstvách. Nechte každou zaschnout a teprve pak přidejte další. Barva bude průsvitná a pleť měkčí než při jedné husté vrstvě.
• Světlé pozadí s nebemMísto tmavé zdi zkuste za postavu namalovat oblohu s několika mraky. Modrošedé pozadí rozjasní celý obraz a postavu od něj snadno oddělíte teplejšími tóny.
• Jednoduchý oděvNeztrácejte se v detailech oblečení. Bílá látka, šála nebo jednobarevný šátek s několika záhyby stačí a pozornost zůstane na tváři a gestu.
• Odlesk v okuDo oka namalujte nakonec malou tečku čisté bílé na straně, odkud přichází světlo. Pohled tím ožije a tvář získá výraz.

Chci malovat jako Élisabeth Vigée Le Brun

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Za více než šedesát let tvorby namalovala stovky portrétů. Nejznámější jsou podobizny Marie Antoinetty a autoportréty, ve kterých se často zobrazila s dcerou Julií nebo s paletou v ruce.

• 
  Marie Antoinetta s dětmi

  1787 · Musée national des châteaux de Versailles et de Trianon
• 
  Autoportrét s dcerou Julií

  1786 · Louvre, Paříž
• 
  Marie Antoinetta s růží

  1783 · Musée national des châteaux de Versailles et de Trianon
• 
  Madame Grand

  1783 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Julie Le Brun před zrcadlem

  1787 · Metropolitan Museum of Art, New York

Kde vidět její obrazy naživo

Nejvíc obrazů Vigée Le Brun mají francouzské státní sbírky, další visí v muzeích po celé Evropě a v USA. Tabulka uvádí místa s ověřeným konkrétním dílem; stav vystavení jsme kontrolovali na webech galerií 21. 10. 2026. Nejblíž od Prahy je Vídeň.

Nejblíž Praze: portrét Marie Antoinetty z roku 1778 v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Vystavení jsme na webu muzea nemohli ověřit, před cestou se proto informujte přímo u muzea.

Zajímavosti

• Na salonu roku 1783 vystavila portrét Marie Antoinetty v prostých mušelínových šatech. Veřejnost to pohoršilo, obraz z výstavy stáhla a nahradila ho portrétem královny v hedvábných šatech s růží.
• Autoportrét s dcerou z roku 1786 vyvolal na salonu rozruch, protože se na něm usmívá s pootevřenými ústy a jsou jí vidět zuby. Podle tehdejších pravidel slušnosti se to na portrétu nehodilo.
• Autoportrét ve slaměném klobouku vytvořila podle Rubensova portrétu, který viděla na cestě po Flandrech v roce 1781. National Gallery vlastní její vlastnoruční repliku, originál je v soukromé sbírce.
• Velký portrét Marie Antoinetty s dětmi visel ve Versailles do června 1789. Pak ho po smrti nejstaršího syna z obrazu, korunního prince Ludvíka Josefa, odstranili.
• Na náhrobku v Louveciennes má podle vlastního přání nápis „Ici, enfin, je repose…“, tedy „Tady konečně odpočívám…“.

Související malíři

• Bez obrázku
  Jean-Honoré Fragonard

  🇫🇷 1732–1806 · rokoko
• Bez obrázku
  Thomas Gainsborough

  🇬🇧 1727–1788 · rokoko
• Bez obrázku
  Antoine Watteau

  🇫🇷 1684–1721 · rokoko
• Bez obrázku
  Canaletto (Giovanni Antonio Canal)

  🇮🇹 1697–1768 · vedutismus