Vlastní podobizna umělce malujícího portrét manželky

Co obraz zobrazuje

Malíř stojí v polopostavě u stojanu a otáčí se přes rameno k divákovi. Na hlavě má kožešinovou čepici s červeným dýnkem, přes tmavě zelený kabát s rudohnědým rukávem přehozený plášť. Pravou rukou vede štětec k plátnu, v levé drží paletu se svazkem štětců. Na stojanu vpravo je skoro hotový portrét ženy s šedě napudrovanými vlasy. Podle Národní galerie je to Kupeckého manželka Zuzana. V levém dolním rohu stojí stolek se zásuvkou, na něm velká lasturová mušle, dvě skleněné lahvičky a kulatá krabička, v zásuvce leží štětec. Pozadí je tmavé a tlumené, světlo dopadá zleva na malířovu tvář, ruce a košili. Obě tváře, mužova i ženina, jsou namalované ve stejné výšce a obě se dívají na diváka.

Tvář malíře

Kupecký se zachytil s vráskami, knírkem a pozorným pohledem. Česká televize s Národní galerií připomíná, že autoportréty mu nesloužily k sebeobdivu, ale k poznání sebe sama.

Portrét manželky Zuzany

Na stojanu je podobizna Zuzany, dcery malířova prvního učitele Benedikta Klause. Vzali se v roce 1709. Její tvář je namalovaná stejně živě jako malířova, takže hranice mezi obrazem a skutečností se stírá.

Paleta a štětce

Levá ruka svírá paletu a celý svazek štětců. Malíř se představuje při práci, ve své roli. Tak se podle České televize zobrazoval nejraději, i když se maloval i jako kuřák nebo poutník.

Zátiší na stolku

Na stolku leží perleťová mušle, lahvičky a štětec. Drobné zátiší vyvažuje kompozici v levém dolním rohu a ukazuje věci z ateliéru.

Příběh vzniku

Jan Kupecký se narodil v letech 1666–1667 v rodině českých evangelíků, kteří odešli do Horních Uher, nejspíš do Pezinku. Učil se u malíře Benedikta Klause, kolem roku 1687 odešel do Itálie a přes dvacet let působil hlavně v Římě. Kolem let 1707–1709 se vrátil do Vídně a v roce 1709 si vzal Klausovu dceru Zuzanu. Ve Vídni se z něj stal vyhledávaný portrétista šlechty i císařského dvora. Sám se označoval za českého malíře a ke jménu připojoval přídomek Bohemus.

Obraz vznikl v roce 1711, dva roky po svatbě. Na zadní straně plátna je nápis Joh. Kupezky pinx. a letopočet 1711. Národní galerie uvádí, že Kupecký tu jen nepatrně obměnil kompozici o dva roky staršího autoportrétu z vídeňské Österreichische Galerie (dnes Belvedere). Na něm se zachytil při práci na podobizně neznámého muže. V pražské verzi muže nahradil manželkou.

Kupecký použil oblíbený barokní typ „obrazu v obraze“: na stojanu stojí skoro hotový portrét a jeho postava se ocitá ve stejné rovině jako malíř. Národní galerie připomíná, že takové podání manželské dvojice se blíží svatebním dvojportrétům a zobrazením ideálního páru známým od 16. století. Autoportrétů namaloval Kupecký během života celou řadu. Jeden z italského období má florentská galerie Uffizi, autoportrét s manželkou a synem z doby kolem roku 1718 vlastní Muzeum výtvarných umění v Budapešti.

V roce 1723 se Kupecký s rodinou kvůli obavám z náboženského pronásledování přestěhoval do Norimberka, kde v roce 1740 zemřel. Pražský autoportrét je dnes ve sbírce Národní galerie pod inventárním číslem O 2657 a patří do expozice starého umění ve Schwarzenberském paláci.

Proč je tak slavný

Obraz v obraze

Malíř a jeho rozpracovaný portrét manželky se dívají na diváka ze stejné roviny. Hra se skutečností a malbou dělá z obrazu víc než běžný autoportrét.

Malíř jako člověk, ne jako hrdina

Kupecký se nezkrášluje. Vrásky, unavené oči a obyčejný pracovní oděv ukazují portrétistu, který spojil eleganci francouzské malby s věcností holandských mistrů.

Český malíř v cizině

Kupecký prožil většinu života mimo Čechy, přesto se hlásil k českému původu. Autoportrét s portrétem manželky patří k jeho dílům, která můžete vidět v Praze.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na dvou tvářích ve stejné výšce: malíř vlevo, manželka na plátně vpravo. Mezi nimi vede šikmá linie paže se štětcem, která obě postavy propojuje. Malířovo tělo tvoří velký tmavý trojúhelník, ze kterého vystupuje jen světlá tvář, bílá košile a ruce. Zátiší v levém dolním rohu vyvažuje stojan vpravo nahoře. Pro vlastní malbu si můžete vzít tři věci: dvě hlavní místa obrazu propojte linií, světlo soustřeďte na tvář a ruce a velké plochy oděvu nechte v tmavých, jednoduchých tónech.

Paleta

• Tmavá umbra
  #1F1208
• Pálená siena
  #3C2511
• Tmavá lahvová zeleň
  #2E3A2A
• Rudohnědá (rukáv)
  #7A3F2A
• Teplý okr (pleť)
  #C99A73
• Perlová šedá
  #B7B2A8

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Obraz v obraze

Namalujte do svého obrazu jiný obraz, rám nebo okno s vlastním motivem. Vznikne hra dvou rovin, která diváka zastaví.

Světlo jen tam, kde je příběh

Velké plochy nechte tmavé a světlem zvýrazněte jen místa, kam se má divák podívat, například tvář nebo ruce.

Propojte dvě místa linií

Mezi dva hlavní prvky obrazu veďte šikmou linii, třeba větev, paprsek nebo cestu. Kompozice se tím spojí v jeden celek.

Chci namalovat svůj autoportrét

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Autoportrét patří do sbírky Národní galerie Praha a je vystavován v expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci, Hradčanské náměstí 2, Praha 1. Online katalog galerie byl při ověření 23. 10. 2026 dočasně mimo provoz, proto si před návštěvou ověřte, zda je obraz právě vystavený.

Vstupenky kupte na oficiálním webu Národní galerie. Ve stejné sbírce jsou i další Kupeckého portréty, například Podobizna malíře miniatur Karla Bruniho, a díla jeho přítele Petra Brandla, se kterým spolupracoval na Alegorii malířství a Alegorii sochařství. Starší vídeňskou verzi autoportrétu hledejte v galerii Belvedere. Přehled najdete na stránce obrazy Jana Kupeckého.

Zajímavosti a mýty

• Signaturu a letopočet 1711 najdete na zadní straně plátna, ne na líci obrazu.
• Pražský obraz je téměř stejný jako starší vídeňský autoportrét. Rozdíl je hlavně v tom, koho malíř na stojanu maluje: ve Vídni muže, v Praze manželku.
• Kupecký se v autoportrétech zobrazoval i jako kuřák s dýmkou nebo jako poutník. Autoportrét s dýmkou má rovněž Národní galerie Praha.
• Rok po vzniku obrazu, v roce 1712, portrétoval Kupecký v Karlových Varech ruského cara Petra I. Maloval také císaře Karla VI. a vojevůdce Evžena Savojského.
• K proslavení v Římě mu pomohl polský princ Alexandr Benedikt Sobieski, syn krále Jana III. Sobieského.
• Česká televize v roce 2011 obrazu věnovala díl cyklu Národní galerie nikdy nezavírá s kurátorkou Annou Zajícovou.

Další díla autora

• 
  Podobizna malíře miniatur Karla Bruniho

  1709 · Národní galerie Praha
• 
  Autoportrét s manželkou a synem

  kolem 1718 · Szépművészeti Múzeum, Budapešť
• 
  Autoportrét s dýmkou

  počátek 18. století · Národní galerie Praha
• 
  Podobizna Hedviky Františky Wussinové

  1716 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Simeon s Ježíškem

  Petr Brandl · kolem 1730 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Návrat ztraceného syna

  Rembrandt van Rijn · kolem 1668 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Dvorní dámy

  Diego Velázquez · 1656 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny

  Karel Škréta · 1653 · baroko