Paul Gauguin

Život v kostce

Lima, moře a pařížská burza (1848–1882)

Eugène Henri Paul Gauguin se narodil 7. 6. 1848 v Paříži. Otec byl liberální novinář, matka pocházela z rodiny s příbuznými v Peru. V roce 1850 se rodina vydala do Limy, otec ale cestou zemřel. Paul tak prožil rané dětství u matčiných příbuzných v Limě a do Francie se vrátil v roce 1854. Vyrůstal v Orléansu, v roce 1865 se nechal najmout k obchodnímu námořnictvu a poté sloužil u válečného loďstva. Od roku 1871 pracoval v Paříži na burze, místo mu sehnal rodinný přítel a sběratel umění Gustave Arosa. V roce 1873 se oženil s Dánkou Mette-Sophií Gadovou a měli spolu pět dětí. Ve volném čase začal malovat, kupoval obrazy impresionistů a koncem 70. let se stal neoficiálním žákem Camilla Pissarra. Na výstavě impresionistů se poprvé objevil v roce 1879, na té poslední v roce 1886 už vystavil 19 obrazů.

Od makléře k malíři: Bretaň a Arles (1882–1890)

Krach pařížské burzy v roce 1882 mu vzal velkou část příjmů a v roce 1883 se rozhodl živit jen malováním. Rodina se přestěhovala do Rouenu a pak do Kodaně, odkud se Gauguin v roce 1885 vrátil do Paříže a žil v bídě. V létě 1886 poprvé přijel do bretaňského Pont-Avenu, kde se dalo žít levně. V roce 1887 odplul s přítelem Charlesem Lavalem do Panamy a odtud na Martinik. Zpět v Pont-Avenu namaloval v roce 1888 Zjevení po kázání, ve kterém opustil impresionismus a pracoval s velkými plochami nepřirozené barvy. Metropolitní muzeum ho označuje za výzvu, která odstartovala symbolismus v malířství. Na podzim 1888 strávil asi devět týdnů s Vincentem van Goghem ve Žlutém domě v Arles. Spolupráce skončila v prosinci po Van Goghově zhroucení. V roce 1889 vystavil s přáteli v kavárně Volpini v areálu pařížské Světové výstavy.

První cesta na Tahiti (1891–1895)

Peníze na cestu do Tichomoří získal v únoru 1891 dražbou svých obrazů v pařížské aukční síni Drouot. Naposledy navštívil ženu a děti v Kodani a 1. 4. 1891 odplul na Tahiti, tehdy francouzskou kolonii. Hledal tam svět nedotčený evropskou civilizací. Hlavní město Papeete ho zklamalo, a tak se usadil ve vesnici Mataiea. Vznikly tu obrazy Tahitské ženy a Ia Orana Maria, jeho první velké tahitské plátno. V srpnu 1893 se vrátil do Francie. V Paříži krátce sdílel ateliér s Alfonsem Muchou a připravoval výstavu v galerii Durand-Ruel, která měla jen částečný úspěch. Vznikaly také dřevořezy pro knihu Noa Noa.

Poslední léta v Polynésii (1895–1903)

V roce 1895 odjel na Tahiti znovu a do Evropy se už nevrátil. Trápily ho nemoci a dluhy a v roce 1897 se dozvěděl o smrti dcery Aline. Koncem téhož roku dokončil obraz Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?, který sám považoval za vrchol své tvorby. Od roku 1900 mu obchodník Ambroise Vollard posílal pravidelné zálohy za obrazy, a tak se v září 1901 mohl přestěhovat do Atuony na ostrově Hiva Oa v Markézách. Postavil si tam dům, maloval a psal a dostával se do sporů s katolickou misií i s úřady. Paul Gauguin zemřel 8. 5. 1903 v Atuoně ve věku 54 let a je pochován na tamním hřbitově. Velká posmrtná výstava na pařížském Podzimním salonu v roce 1906 silně zapůsobila na mladou generaci, mimo jiné na Pabla Picassa. Jeho romantizovaný obraz Polynésie i vztahy s velmi mladými místními dívkami jsou dnes předmětem kritiky.

Jak maloval

Gauguin začínal jako impresionista pod vlivem Pissarra a krátce převzal i souběžné tahy štětcem, které viděl u Paula Cézanna. Od roku 1888 ale maloval úplně jinak. Tvary zjednodušil, obtáhl tmavou konturou a vyplnil velkými plochami syté barvy. Tomuto postupu se říká kloazonismus (podle smaltů, ve kterých jednotlivé barvy oddělují kovové přepážky) a Gauguin ho rozvíjel společně s Émilem Bernardem. Inspiraci hledal v japonských dřevořezech a v lidovém umění. Barvu nevolil podle skutečnosti, ale podle výrazu: v Zjevení po kázání je plocha, na které zápasí Jákob s andělem, jasně červená. Klasickou perspektivu a jemné přechody barev potlačil, takže jeho obrazy působí plošně a dekorativně, často s matným povrchem. Raději maloval zpaměti a z představivosti než přímo před motivem a k tomu nabádal i Van Gogha. Příteli Émilu Schuffeneckerovi v roce 1888 napsal: „Nekopírujte přírodu příliš doslova. Umění je abstrakce.“ Kromě malby vytvářel dřevořezy, keramiku a vyřezávané dřevěné reliéfy a sochy.

Co se od Gauguina naučit: 4 tipy pro akryl

• Velké plochy jedné barvyRozdělte motiv na několik velkých tvarů a každý vyplňte jednou sytou barvou bez stínování. Akryl zasychá matně a rovnoměrně, takže plochy budou působit klidně a dekorativně.
• Kontura jako ve vitrážiAž barvy zaschnou, obtáhněte hranice tvarů tmavomodrou nebo hnědou linkou. Podobně jako olovo ve vitráži oddělí jednotlivé barvy a celý obraz zpřehlední.
• Barva podle náladyNebojte se namalovat louku červeně nebo nebe zlatě, když tím vyjádříte atmosféru. Gauguin volil barvy podle toho, co chtěl obrazem říct, ne podle toho, co viděl.
• Malujte zpamětiProhlédněte si motiv, třeba zátiší nebo krajinu na fotografii, pak ho odložte a malujte zpaměti. Paměť sama vynechá podrobnosti a na plátně zůstanou jen hlavní tvary a barvy.

Chci malovat jako Paul Gauguin

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Gauguin namaloval své nejznámější obrazy v Bretani a v Polynésii. Výběr začíná dílem, o kterém na ArtMoment připravujeme samostatnou stránku. Všechna díla jsou volné dílo, obrázky pocházejí z Wikimedia Commons.

• 
  Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

  1897–1898 · Museum of Fine Arts, Boston
• 
  Zjevení po kázání

  1888 · Scottish National Gallery, Edinburgh
• 
  Tahitské ženy

  1891 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Ia Orana Maria

  1891 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Arearea

  1892 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Bonjour Monsieur Gauguin

  1889 · Národní galerie Praha

Kde vidět jeho obrazy naživo

Gauguinovy obrazy mají muzea v Evropě i v Americe a velký soubor tahitských pláten je také v ruských sbírkách. Tabulka uvádí galerie s ověřeným dílem, stav jsme kontrolovali na webech galerií 21. 10. 2026. Před cestou si vystavení ověřte na webu galerie.

Nejblíž Praze: dva Gauguinovy obrazy ve sbírce Národní galerie Praha. Její online katalog je teď mimo provoz, proto si vystavení ve Veletržním paláci ověřte u galerie. Musée d’Orsay v Paříži od 10. 3. 2026 do léta 2028 přestavuje vstupní prostory, podmínky vstupu si před návštěvou zkontrolujte na jeho webu.

Zajímavosti

• Než se stal malířem, pracoval Gauguin přes deset let na pařížské burze. Z výdělků kupoval obrazy impresionistů a podporoval tak i svého učitele Pissarra.
• V roce 1887 pracoval Gauguin jako dělník na francouzské stavbě Panamského průplavu. Chtěl si koupit půdu na ostrově Taboga, na tu ale neměl, a tak odplul na Martinik.
• Po návratu z Tahiti v roce 1893 sdílel Gauguin pařížský ateliér s Alfonsem Muchou v ulici Grande Chaumière. Dochovala se fotografie, na které v Muchově ateliéru pózuje pro jednu z jeho ilustrací.
• Ia Orana Maria, první velký obraz z Tahiti, vychází podle Metropolitního muzea z fotografie reliéfu z jávského chrámu Borobudur. Na Tahiti si Gauguin vzal i fotografii Manetovy Olympie.
• Na Gauguinově hrobě v Atuoně stojí bronzový odlitek jeho keramické sochy Oviri, jejíž název znamená v tahitštině „divoch“. Originál je od roku 1987 v Musée d’Orsay.

Související malíři

• Bez obrázku
  Paul Cézanne

  🇫🇷 1839–1906 · postimpresionismus
• Bez obrázku
  Vincent van Gogh

  🇳🇱 1853–1890 · postimpresionismus
• Bez obrázku
  Henri de Toulouse-Lautrec

  🇫🇷 1864–1901 · postimpresionismus
• Bez obrázku
  Edgar Degas

  🇫🇷 1834–1917 · impresionismus