Jean-Auguste-Dominique Ingres

Život v kostce

Syn malíře z Montaubanu (1780–1806)

Jean-Auguste-Dominique Ingres se narodil 29. 8. 1780 v Montaubanu na jihozápadě Francie. Otec Joseph byl všestranný řemeslník a umělec: maloval miniatury, sochal, zdobil stavby a hrál na housle. Od něj se syn naučil kreslit i hrát. Pravidelnou školu kvůli revoluci nedokončil a v roce 1791 nastoupil na akademii v Toulouse. Učitel Guillaume-Joseph Roques ho tam přivedl k obdivu k Raffaelovi, který mu vydržel celý život. Jako dospívající zároveň hrál druhé housle v toulouském orchestru. V srpnu 1797 odešel do Paříže do ateliéru Jacquese-Louise Davida, tehdy nejvlivnějšího malíře Francie. V roce 1801 získal Římskou cenu, nejvyšší ocenění akademie, za obraz Agamemnonovi poslové u Achilla. Na stipendijní pobyt v Římě ale kvůli nedostatku státních peněz odjel až v září 1806.

Dlouhá léta v Itálii (1806–1824)

Krátce po jeho odjezdu ukázal pařížský Salon jeho portréty a Napoleona na císařském trůnu. Kritici je odsoudili jako strnulé a „gotické“, tedy jako návrat o staletí zpět. Ingres zůstal v Itálii osmnáct let, nejprve v Římě a od roku 1820 ve Florencii. V roce 1813 se oženil s Madeleine Chapellovou, kterou před svatbou znal jen z dopisů. Po pádu Napoleona přišel o hlavní mecenáše. Neapolská královna Caroline Murat si v roce 1814 objednala Velkou odalisku, ale zaplatit už nestihla. Na Salonu v roce 1819 se kritici obrazu vysmívali, že žena má o tři obratle víc, než by měla. Ingres se v té době živil hlavně rychlými portréty kreslenými tužkou, o které stáli zámožní cestovatelé v Římě. Takových kreseb vytvořil podle odhadů kolem pěti set a dnes patří k jeho nejceněnějším dílům.

Uznání a druhý Řím (1824–1841)

Zlom přinesl Salon v roce 1824. Ingres na něm vystavil oltářní obraz Slib Ludvíka XIII. pro katedrálu v Montaubanu, malovaný jako pocta Raffaelovi, a stal se uznávanou hlavou klasicistní školy. V roce 1825 dostal Řád čestné legie a byl zvolen do Akademie krásných umění. Na stejném Salonu vystavil Eugène Delacroix romantický obraz Masakr na Chiu a dva malíři se stali symboly soupeřících táborů. V roce 1833 sklidil úspěch portrét vydavatele Louise-Françoise Bertina. O rok později ale kritika ostře přijala Umučení svatého Symforiána, na kterém pracoval deset let. Ingres se urazil, přestal obesílat Salon a odjel do Říma, kde v letech 1835–1841 vedl Francouzskou akademii ve Ville Medici.

Slavný stařec v Paříži (1841–1867)

Od roku 1841 žil Ingres znovu v Paříži, učil na École des Beaux-Arts a maloval portréty dam z vyšší společnosti. V roce 1849 mu zemřela manželka. O tři roky později se jako dvaasedmdesátiletý oženil podruhé, s Delphine Ramelovou. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1855 dostal vlastní retrospektivu a v roce 1862 byl jmenován senátorem. Téhož roku dokončil obraz Turecké lázně a do podpisu připsal, že mu je 82 let. Zemřel 14. 1. 1867 v Paříži na zápal plic ve věku 86 let a pohřben je na hřbitově Père-Lachaise. Obrazy, přes čtyři tisíce kreseb a své housle odkázal rodnému Montaubanu, kde je dnes vystavuje Musée Ingres Bourdelle.

Jak maloval

Pro Ingrese byla základem všeho kresba. Barvu považoval jen za doplněk obrysu a k jeho často citovaným výrokům patří, že kresba je poctivostí umění. Malbu stavěl na čisté, plynulé linii, kterou tvary obtáhl jako sochař. Viditelné tahy štětce nesnášel, a povrch jeho obrazů je proto hladký jako porcelán. Barvy používal spíš místní (lokální, tedy vlastní barvu předmětu bez odlesků okolí) a modeloval je jen jemnými polotóny. Kvůli krásné křivce si dovolil deformovat tělo: protáhl záda, posunul rameno nebo zjednodušil kloub. U portrétů kombinoval téměř fotograficky přesné látky, šperky a krajky s idealizovaným, uhlazeným obličejem. Inspiraci hledal u Raffaela, na antických vázách a v renesančních obrazech, které tehdy plnily Louvre. Pracoval pomalu, obrazy často seškraboval a přemalovával a ke stejným námětům se vracel celá desetiletí. Venuši vynořující se z moře začal v roce 1808 a dokončil ji až o čtyřicet let později.

Jeho styl se od mládí téměř neměnil, a proto ho romantici považovali za strážce staré akademické školy. Přesto se k němu hlásili i malíři, kteří akademii odmítali. Edgar Degas se školil u Ingresova žáka Louise Lamotha a později jeho obrazy sbíral. Pro malíře 20. století byly zajímavé hlavně Ingresovy svévolné deformace těla a ploché, dekorativní plochy. Turecké lázně se objevují na výstavách o tom, co si z Louvru bral Pablo Picasso, a Ingresův vliv se připomíná také u Henriho Matisse. Výstavu Picasso, Ingres uspořádalo v roce 2004 pařížské Musée national Picasso společně s muzeem v Montaubanu.

Co se od Ingrese naučit: 4 tipy pro akryl

• Začněte čistou liniíNež vezmete štětec s barvou, nakreslete motiv tužkou nebo tenkou linkou zředěné barvy a dolaďte obrys. Když sedí kresba, barva se pak klade mnohem snáz a obraz drží pohromadě.
• Hledejte plynulou křivkuIngres kvůli kráse linie klidně protáhl záda nebo paži. Zkuste u svého motivu zvýraznit jednu dlouhou, měkkou křivku, třeba stonek, kopec nebo obrys postavy, a podřiďte jí zbytek kompozice.
• Hladký přechod místo tahůAkryl rychle schne, proto pracujte po menších plochách. Dvě sousední barvy položte vedle sebe a ještě za vlhka je setřete širokým měkkým štětcem. Vznikne jemný přechod bez viditelných tahů.
• Detail jen tam, kde má býtVyberte jedno místo, kam má oko dopadnout, a tam pracujte nejpečlivěji, třeba se vzorem látky nebo lesk šperku. Okolní plochy nechte klidné a jednoduché, detail pak vynikne.

Chci malovat jako Jean-Auguste-Dominique Ingres

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Nejvíc Ingresových hlavních obrazů má pařížský Louvre. Výběr začíná dílem, kterému na ArtMoment věnujeme samostatnou stránku.

• 
  Velká odaliska

  1814 · Louvre, Paříž
• 
  Turecké lázně

  1862 · Louvre, Paříž
• 
  Portrét Louise-Françoise Bertina

  1832 · Louvre, Paříž
• 
  Valpinçonská koupající se

  1808 · Louvre, Paříž
• 
  Madame Moitessier

  1856 · National Gallery, Londýn
• 
  Princezna de Broglie

  1851–1853 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Napoleon I. na císařském trůnu

  1806 · Musée de l’Armée, Paříž

Kde vidět jeho obrazy naživo

Tabulka uvádí galerie s ověřeným konkrétním dílem; stav vystavení jsme kontrolovali na webech galerií 21. 10. 2026. Před cestou si vystavení vždy ověřte na webu galerie.

V českých veřejných sbírkách jsme Ingresův obraz nedohledali. Nejvíc jeho děl na jednom místě uvidíte v pařížském Louvru.

Zajímavosti

• Francouzské rčení „mít Ingresovy housle“ (violon d’Ingres) znamená mít vážně pěstovaného koníčka. Ingres hrál na housle od dětství a jako dospívající hrál v orchestru v Toulouse.
• Kritik po Salonu v roce 1819 napsal, že Velká odaliska má o tři obratle navíc. Protažená záda přitom Ingres zvolil záměrně kvůli plynulé křivce těla.
• Turecké lázně byly původně obdélníkové. Podle Louvru je Ingres po roce 1859 předělal do kruhového tvaru (tonda) a dokončil je v roce 1862 ve věku 82 let.
• Vlastní portréty nepovažoval za hlavní práci a chtěl být malířem historických výjevů. Dnes se za jeho největší odkaz pokládají právě portréty a portrétní kresby.
• Portrét Madame Moitessier mu trval dvanáct let. Podle National Gallery z obrazu mezitím zmizela malá dcera a dáma dostala nové šaty podle změněné módy.

Související malíři

• Bez obrázku
  Jacques-Louis David

  🇫🇷 1748–1825 · klasicismus
• Bez obrázku
  Joshua Reynolds

  🇬🇧 1723–1792 · klasicismus
• Bez obrázku
  Nicolas Poussin

  🇫🇷 1594–1665 · klasicismus
• Bez obrázku
  Eugène Delacroix

  🇫🇷 1798–1863 · romantismus