Eugène Delacroix

Život v kostce

Dětství a ateliér Guérina (1798–1821)

Ferdinand Victor Eugène Delacroix se narodil 26. 4. 1798 v Charenton-Saint-Maurice u Paříže, dnešním Saint-Maurice. Jeho otec Charles Delacroix byl ministrem zahraničí a později prefektem v Marseille a Bordeaux, kde zemřel, když bylo Eugènovi šest let. Matka Victoire, dcera královského ebenisty Jean-Françoise Oebena, zemřela v roce 1814 a šestnáctiletý Eugène zůstal sirotkem. Studoval na lyceu Louis-le-Grand a v roce 1815 nastoupil s pomocí strýce, malíře Henriho Riesenera, do ateliéru Pierra-Narcisse Guérina. Velký vliv na něj měl o něco starší Théodore Géricault, kterému dokonce stál modelem pro obraz Vor Medúzy.

Salon a první skandály (1822–1829)

Ve 24 letech vystavil na pařížském Salonu v roce 1822 obraz Dantova bárka (Dante a Vergilius v pekle). Stát ho ještě během výstavy koupil za 2 000 franků a kritika si mladého malíře hned všimla. Na Salonu v roce 1824 následoval velký obraz Masakr na Chiu o krutostech řecké války za nezávislost. Delacroix v něm podle dobových svědectví přemaloval nebe poté, co viděl obrazy Johna Constabla. Léto 1825 strávil v Anglii. Spolu se spisovateli Victorem Hugem a Alexandrem Dumasem nebo skladatelem Hectorem Berliozem patřil ke generaci, které se začalo říkat romantici. V Louvru přitom pečlivě studoval Raffaela, Michelangela, Tiziana, Rubense a Poussina. V roce 1827 vystavil Smrt Sardanapalovu podle Byronovy tragédie: vířivá kompozice a síla barev rozdělily kritiku a z Delacroixe udělaly hlavu romantické školy.

Svoboda, Maroko a velké výzdoby (1830–1855)

Červencová revoluce roku 1830 ho inspirovala k obrazu Svoboda vede lid, který maloval od září do prosince 1830 a vystavil na Salonu 1831. Stát ho koupil, ale po nepokojích v roce 1832 ho vrátil malíři a veřejně byl v Louvru vystaven až od roku 1874. Postava ženy s trikolorou v něm spojuje antickou alegorii svobody s pařížany z barikád a chlapec s pistolemi bývá vykládán jako předobraz Gavroche z Hugových Bídníků. V roce 2024 představil Louvre obraz po rozsáhlém restaurování. V lednu 1832 doprovázel Delacroix diplomatickou misi hraběte de Mornay do Maroka. Barvy, světlo a oděvy, které tam viděl, ho inspirovaly po zbytek života; podle Musée Delacroix z nich vzniklo přes 72 obrazů s marockými náměty. Od roku 1834 dostával velké zakázky na nástěnné malby v Paříži: v Bourbonském paláci, v knihovně Lucemburského paláce, na stropě Apollónovy galerie v Louvru a od roku 1849 v kapli Svatých andělů v kostele Saint-Sulpice. Na Světové výstavě 1855 měl vlastní výstavu s více než třiceti obrazy podle svého výběru, vedle Ingrese a Horace Verneta, a byl tak uznán za jednoho z největších francouzských malířů své doby.

Poslední léta na rue de Furstemberg (1857–1863)

V lednu 1857 byl až na sedmý pokus zvolen do Akademie krásných umění. V prosinci téhož roku se přestěhoval do bytu s ateliérem a zahradou na rue de Furstemberg, aby měl blízko do Saint-Sulpice, kde výzdobu dokončil v roce 1861. O domácnost se mu starala věrná hospodyně Jenny Le Guillou. Zemřel ve svém bytě 13. 8. 1863 ve věku 65 let a je pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Celý život si vedl deník, který je dodnes důležitým pramenem k dějinám malby 19. století.

Jak maloval

Delacroix stavěl obraz hlavně z barvy, ne z obrysu. Tím se lišil od svého soupeře Jeana-Augusta-Dominiqua Ingrese a celé klasicistní školy Jacquese-Louise Davida, kde rozhodovala přesná kresba. Inspiroval ho Rubens a benátští malíři, jako byl Tizian. Barvu nanášel viditelnými, pohyblivými tahy a rád kladl vedle sebe barvy doplňkové (barvy naproti sobě v barevném kruhu, například červenou a zelenou), aby se navzájem rozzářily. Stíny nemaloval černou ani hnědou, ale míchal do nich barevné odstíny. Od roku 1825 vytvářel také litografie (tisky z kamene) k Shakespearovým hrám a ke Goethovu Faustovi. Kompozice jeho velkých obrazů jsou plné pohybu a diagonál: postavy se zvedají, padají, víří. Volil dramatické náměty z literatury, historie a současnosti. Jeho práce s barvou a světlem později silně ovlivnila impresionisty a postimpresionisty; Vincent van Gogh si například namaloval vlastní verzi jeho Piety. Velkým zdrojem inspirace pro něj byla hudba. Přátelil se se skladatelem Frédéricem Chopinem a namaloval jeho dvojportrét se spisovatelkou George Sandovou. Plátno bylo po malířově smrti rozřezáno a Chopinova část dnes visí v Louvru.

Co se od Delacroixe naučit: 4 tipy pro akryl

• Doplňkové barvy vedle sebePoložte vedle sebe dvě barvy z protilehlých stran barevného kruhu, například červenou a zelenou nebo oranžovou a modrou. Obě budou zářit víc, než kdybyste je použili samostatně.
• Barevné stínyStíny nemíchejte s černou. Ztmavte barvu jejím doplňkem nebo přidejte modrou či fialovou. Stín zůstane živý a obraz nebude působit špinavě.
• Diagonála dodá pohybPostavte hlavní tvary obrazu na šikmou linii, která vede z jednoho rohu do druhého. I klidný motiv pak získá napětí a oko se bude po plátně pohybovat.
• Odvážný tah štětcemNebojte se nechat stopy štětce viditelné. Naneste barvu rychlým, jistým tahem a dál ji nerozmazávejte. Energie tahu se přenese do celého obrazu.

Chci malovat jako Eugène Delacroix

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Většinu nejslavnějších Delacroixových pláten vlastní Louvre, kde visí v sále Mollien věnovaném francouzskému romantismu. Výběr začíná dílem, o kterém na ArtMoment najdete samostatnou stránku.

• 
  Svoboda vede lid

  1830 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Dantova bárka

  1822 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Masakr na Chiu

  1824 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Smrt Sardanapalova

  1827 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Alžírské ženy v jejich příbytku

  1834 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Portrét Frédérica Chopina

  1838 · Musée du Louvre, Paříž

Kde vidět jeho obrazy naživo

Delacroixova díla najdete hlavně v Paříži, a to nejen v muzeích, ale i v kostelech. Tabulka uvádí galerie, kde je ověřené konkrétní dílo. Stav expozice jsme kontrolovali na webech galerií 21. 10. 2026. Před cestou si ho vždy ověřte na webu galerie.

Nejblíž Praze: obraz Jezdec napadený jaguárem z roku 1855 ve sbírce Národní galerie Praha. Online katalog NG jsme pro ověření vystavení neměli k dispozici, proto si ho ověřte přímo u galerie. V Paříži stojí za návštěvu i kaple Svatých andělů v kostele Saint-Sulpice s Delacroixovými nástěnnými malbami.

Zajímavosti

• Delacroix stál modelem svému příteli Théodoru Géricaultovi pro obraz Vor Medúzy, který dnes visí v Louvru nedaleko jeho vlastních děl.
• Obraz Svoboda vede lid stát v roce 1831 koupil, ale kvůli politickému napětí ho vrátil malíři. Do Louvru se dostal natrvalo až v roce 1874.
• Před cestou do Maroka v roce 1832 byl Delacroix v cizině jen jednou, v létě 1825 v Anglii. Z Maroka si přivezl skicáře a předměty, ze kterých čerpal až do smrti.
• Do Akademie krásných umění se dostal až na sedmý pokus, v lednu 1857, kdy mu bylo 58 let.
• Jeho poslední byt a ateliér na pařížské rue de Furstemberg je dnes Musée national Eugène-Delacroix, které patří pod Louvre.

Související malíři

• Bez obrázku
  Josef Mánes

  🇨🇿 1820–1871 · romantismus
• Bez obrázku
  William Turner (J. M. W. Turner)

  🇬🇧 1775–1851 · romantismus
• Bez obrázku
  Théodore Géricault

  🇫🇷 1791–1824 · romantismus
• Bez obrázku
  Caspar David Friedrich

  🇩🇪 1774–1840 · romantismus