Gustave Courbet

Život v kostce

Z Ornans do Louvru (1819–1848)

Jean Désiré Gustave Courbet se narodil 10. 6. 1819 v Ornans ve Franche-Comté na východě Francie, v zámožné statkářské rodině. Doma panovaly republikánské názory a jeho prvními modely byly sestry Zoé, Zélie a Juliette. Do Paříže přišel na přelomu let 1839 a 1840. Akademická výuka ho nebavila, a tak se učil hlavně sám: v Louvru kopíroval nizozemské, španělské a benátské mistry. První léta maloval romantické autoportréty, v nichž se stylizoval do různých rolí. Patří k nim Autoportrét s černým psem, který Salon přijal v roce 1844, a Zoufalec, na němž si mladý malíř drží hlavu v rukou. Cesty do Belgie a Nizozemska v letech 1846–1847 ho přesvědčily, že malíř má jako Rembrandt a Hals zobrazovat život kolem sebe.

Skandál realismu (1849–1855)

Na Salonu v roce 1849 získal zlatou medaili za obraz Odpoledne v Ornans, který koupil stát. Medaile mu na několik let zajistila, že jeho obrazy nemusela posuzovat porota. Za rok poslal na Salon tři velká plátna z rodného kraje, mezi nimi Tlouklce kamene a Pohřeb v Ornans. Pohřeb měří přes tři metry na výšku a skoro sedm metrů na šířku a zachycuje obyčejné venkovany v životní velikosti, jakou dosud dostávali jen hrdinové dějin a náboženských výjevů. Kritici mu vyčítali ošklivost a pařížské publikum bylo pobouřené. Mecenášem se mu stal sběratel Alfred Bruyas z Montpellier, kterého Courbet navštívil v roce 1854 a zachytil na obraze Dobrý den, pane Courbete. Když porota Světové výstavy v roce 1855 odmítla jeho Ateliér malíře, postavil si vedle výstaviště vlastní Pavilon realismu a ukázal v něm přes čtyřicet obrazů. Do katalogu napsal text, který se dnes označuje jako Realistický manifest.

Krajiny, akty a moře (1856–1870)

V dalších letech maloval méně politické náměty: krajiny kolem Ornans, lesní potoky, lovecké scény, zátiší a akty. Na Salonu v roce 1857 vyvolaly pohoršení Slečny na břehu Seiny, protože ženy na nich odpočívají v trávě ve spodním prádle. Akt Žena s papouškem z roku 1866 zase kritici odsoudili pro nevkus. Na normandském pobřeží maloval v letech 1859–1869 vlny a útesy a v roce 1865 se tam setkal s Claudem Monetem a Jamesem Whistlerem. V roce 1870 mu Napoleon III. udělil Řád čestné legie a Courbet ho veřejně odmítl.

Komuna, vězení a exil (1871–1877)

Za Pařížské komuny na jaře 1871 vedl Federaci umělců a byl zvolen do vedení města. Po porážce Komuny ho zatkli a soud ho odsoudil k šesti měsícům vězení, protože ho vinil ze stržení Vendômského sloupu. Ve vězení Sainte-Pélagie mohl malovat, ale bez modelů, a vznikla tam řada zátiší s ovocem a květinami. V roce 1873 mu stát přikázal zaplatit obnovu sloupu. Aby se vyhnul bankrotu, odešel do Švýcarska, kde maloval jezero Léman a hory a vystavoval na místních výstavách. Splátky ve výši 10 000 franků ročně měl začít platit 1. 1. 1878. Den předtím, 31. 12. 1877, zemřel v La Tour-de-Peilz na nemoc jater ve věku 58 let.

Jak maloval

Courbet chtěl malovat jen to, co viděl na vlastní oči. Historické a mytologické náměty odmítal, protože podle něj malíř nemůže zobrazit jiné století než to své. Jeho realismus se ale neprojevuje uhlazeným povrchem. Barvu nanášel hrubě a hustě, takže z obrazu je cítit váha a hustota věcí: skály, kmenů, látek i lidských těl. National Gallery v Londýně uvádí, že hojně používal paletový nůž, tedy malířskou špachtli, a vytvářel s ním silné pastózní vrstvy (impasto, tlustá vrstva barvy, která drží stopu nástroje). Metropolitní muzeum popisuje, jak špachtlí a štětcem zároveň maloval vápencové skály a pěnící vodu u pramene řeky Loue. Kompozice jeho velkých pláten bývají prosté: postavy stojí vedle sebe jako na skupinové fotografii, bez divadelních gest. Obyčejným lidem přitom dával formát, který byl vyhrazen králům a světcům. Krajiny maloval v tlumených zemitých tónech, se sytými zelenými a hnědými plochami, do kterých posazoval světlé akcenty vody a oblohy.

Courbetova nezávislost ovlivnila celou další generaci. V roce 1861 krátce vedl vlastní ateliér, do kterého chodilo kolem třiceti žáků, mezi nimi Henri Fantin-Latour. Mladí impresionisté a Édouard Manet v něm viděli vzor umělce, který se nebojí jít proti Salonu. K jeho odkazu se hlásili i němečtí realisté z okruhu Wilhelma Leibla a Paul Cézanne. Básník Guillaume Apollinaire, mluvčí kubistů, ho v roce 1913 nazval otcem nových malířů.

Co se od Courbeta naučit: 4 tipy pro akryl

• Zkuste malířskou špachtliNaberte na špachtli neředěný akryl a roztáhněte ho po plátně jako máslo po chlebu. Skvěle se tak malují skály, kůra stromů nebo zvlněná voda. Hrany vrstvy zachytí světlo a plocha ožije.
• Malujte to, co znáteCourbet celý život maloval kraj, kde vyrůstal. Vyberte si motiv, který dobře znáte z vlastního okolí: kus zahrady, ulici, oblíbenou cestu. Budete vědět, co je na něm podstatné.
• Dejte věcem váhuTmavé a husté barvy nechte dole a ve stínech, světlo pokládejte navrch v silnější vrstvě. Kontrast tenké a tlusté barvy dodá předmětům objem a pocit, že skutečně něco váží.
• Bez přikrášleníNesnažte se motiv vylepšit. Popraskaná zeď, rozbahněná cesta nebo nepravidelný kámen dodají obrazu pravdivost. Přesně tohle Courbet na plátně hledal.

Chci malovat jako Gustave Courbet

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Hlavní velká plátna Courbeta má pařížské Musée d’Orsay. Další jeho obrazy najdete v muzeích po celém světě, tři z nich i v Národní galerii Praha.

• 
  Pohřeb v Ornans

  1849–1850 · Musée d’Orsay, Paříž
• 
  Ateliér malíře

  1854–1855 · Musée d’Orsay, Paříž
• 
  Dobrý den, pane Courbete

  1854 · Musée Fabre, Montpellier
• 
  Žena s papouškem

  1866 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Tlouklci kamene

  1849–1850 · zničeno v roce 1945, dříve Drážďany
• 
  Žena s kvítím na klobouku

  1857 · Národní galerie Praha

Kde vidět jeho obrazy naživo

Tabulka uvádí galerie s ověřeným konkrétním dílem; údaje jsme kontrolovali 21. 10. 2026. Nejblíž máte Courbeta přímo v Praze. Před cestou si vystavení vždy ověřte na webu galerie.

Nejblíž Praze: Národní galerie Praha má ve sbírce tři Courbetovy obrazy. Online katalog NG byl při ověření nedostupný, proto si aktuální vystavení ověřte přímo u galerie.

Zajímavosti

• Obraz Tlouklci kamene, který Courbet proslavil, už neexistuje. Shořel v únoru 1945, když byl převážen z Drážďan do pevnosti Königstein a vůz zasáhlo bombardování.
• Courbet zemřel 31. 12. 1877, den předtím, než měl zaplatit první splátku za obnovu Vendômského sloupu. Splácet měl podle rozhodnutí státu 33 let.
• Autoportrét Zoufalec byl dlouho v soukromých rukou. Od roku 2025 ho jako dlouhodobou zápůjčku od Qatar Museums vystavuje pařížské Musée d’Orsay.
• Na Monetově velké Snídani v trávě z let 1865–1866 je zachycen i Courbet. Obraz se dochoval jen ve fragmentech, které dnes vystavuje Musée d’Orsay.
• Podle Metropolitního muzea nosil Paul Cézanne v peněžence malou fotografii Courbetovy Ženy s papouškem. Manet začal vlastní verzi stejného námětu ještě v roce 1866.

Související malíři

• Bez obrázku
  Jean-François Millet

  🇫🇷 1814–1875 · realismus
• Bez obrázku
  Winslow Homer

  🇺🇸 1836–1910 · realismus
• Bez obrázku
  Ilja Repin

  1844–1930 · realismus
• Bez obrázku
  Édouard Manet

  🇫🇷 1832–1883 · realismus / impresionismus