Keramický slovník: pojmy od A do Z

Keramika · Slovník

Keramický slovník vysvětluje odborné pojmy z výroby keramiky, od přípravy hlíny přes tvarování a sušení až po výpal a glazuru. Keramika vzniká vypálením tvarované hlíny a většinou prochází dvěma výpaly, prvním přežahem a druhým ostrým výpalem, při kterém se roztaví glazura.[1][2]

B–G
H–K
M–R
Otázky
Termíny

Redakce ArtMoment · aktualizováno 29. 10. 2026

B–G

Biskvit: Keramika vypálená bez glazury na teplotu, při které střep ztvrdne, ale ještě neslinuje. Zůstává nasákavý, a proto na něm dobře drží glazura.[3][4]
Engoba: Bílý nebo barevný jílový povlak, který se nanáší většinou na výrobek v kožené tvrdosti. Obsahuje méně jílu než běžný šlikr a více taviv, aby se při výpalu spojil s povrchem.[4] Více o pojmu
Fajáns: Keramika s měkčím střepem a bílou glazurou, pojmenovaná podle italského města Faenza, kde se vyráběla od 15. století.[2][5]
Glazování: Nanášení glazury na vypálený střep máčením, štětcem nebo stříkáním. Dno, které bude stát na desce v peci, se nechává čisté.[3][4] Více o pojmu
Glazura: Tenký sklovitý povlak na povrchu keramiky. Vzniká z jemně namletých minerálních surovin rozmíchaných ve vodě, které se při výpalu roztaví.[2][3] Více o pojmu

ArtMomentArtCeramicsvýroba keramiky

Zážitek s ArtMoment · od 2 490 Kč

ArtCeramics – výroba keramiky

Pojmy jako kožená tvrdost nebo glazura nejlépe pochopíte, když hlínu držíte v rukou. Na ArtCeramics za zhruba tři hodiny vytvoříte ve spolupráci s keramickým studiem ŠLIKR originální hrnek a talíř a jako snídaňový set si je odnesete domů.

Vybrat termín Darovat poukaz

H–K

Hlína (jíl): Zvětralá hornina s tak jemnými částicemi, že je plastická. Chemicky jde o hydratovaný křemičitan hlinitý.[3] Více o pojmu
Hnětení: Propracování hlíny rukama, podobné hnětení těsta. Vytlačí z ní vzduch a sjednotí vlhkost i strukturu, takže se hlína lépe tvaruje.[3][4]
Hrnčina: Keramika pálená při nízkých teplotách, kdy střep neslinuje. Bývá červená nebo okrová, porézní a méně pevná než kamenina nebo porcelán.[3][4] Více o pojmu
Hrnčířský kruh: Otáčivý kotouč, na kterém se z plastické hlíny točí nádoby. Používá se od 5. tisíciletí před naším letopočtem.[3][5] Více o pojmu
Kamenina: Keramika pálená vysokým žárem, s hutným, málo nebo vůbec nenasákavým střepem, který nepropouští světlo. V Evropě se rozšířila od 16. století.[4][5] Více o pojmu
Kaolin: Čistý jíl, kterému se říká také porcelánová hlína. Používá se do keramických hmot i glazur a vypaluje se do čistě bílé.[3]
Keramická pec: Pec ze žáruvzdorných a izolačních materiálů, například šamotových cihel, ve které se keramika vypaluje.[3][4] Více o pojmu
Kintsugi: Tradiční japonská oprava rozbité keramiky. Střepy se slepí a spoje se pokryjí lakem urushi a zlatým práškem, takže oprava zůstane viditelná. V Japonsku byla oblíbená v 16. století.[6] Více o pojmu
Kožená tvrdost: Stav při sušení, kdy hlína ztratila většinu vody, dá se zvednout bez deformace, ale ještě jde řezat, spojovat a hladit. V této fázi se třeba přidává ucho k hrnku.[3][4] Více o pojmu

M–R

Majolika: Keramika s neprůhlednou bílou glazurou, zdobená barevným malováním. Název odkazuje na Mallorku, odkud se od konce 14. století vyvážela.[4][5] Více o pojmu
Nasákavost: Schopnost materiálu nasát vodu. U hrnčiny je vysoká, slinutá kamenina a porcelán jsou téměř nenasákavé.[3]
Neriage: Japonská technika, při které se na hrnčířském kruhu točí z několika vrstev různobarevné hlíny, takže vzniknou spirálovité vzory. V Anglii se jí říká agateware.[7] Více o pojmu
Nerikomi: Japonská technika ruční tvorby z barevných hlín, původně vtlačováním plátů do formy. Vzor prochází celou hmotou, nejde jen o povrchový dekor.[7] Více o pojmu
Nožka: Prstencová podstava nádoby, která se obvykle vytočí nebo vyřeže z přebytečné hlíny na dně.[3]
Ostrý výpal: Druhý, glazurový výpal, při kterém se glazura roztaví ve sklovitý povlak. Probíhá při teplotách nad 1 050 °C, výrazně výš než přežah.[2][3] Více o pojmu
Oxidační výpal: Výpal s dostatkem kyslíku pro úplné spalování. Typický je pro elektrické pece.[3][4]
Pálicí pomůcky: Žáruvzdorné desky a podpěry, na kterých keramika stojí během výpalu v peci.[3]
Plasticita: Vlastnost hlíny, díky které ji lze tvarovat a natahovat, aniž by praskala nebo se bortila.[3][4]
Plátování: Ruční stavba z plochých plátů hlíny vyválených válečkem, které se k sobě spojují.[3] Více o pojmu
Porcelán: Bílá, velmi hutná a nenasákavá keramika, často průsvitná, která při poklepu zvoní. V Evropě se tvrdý porcelán vyrábí od roku 1710 v saské Míšni.[3][4][5] Více o pojmu
Přežah: První výpal keramiky, obvykle na 850–900 °C. Výrobek zpevní pro další práci, ale zůstane porézní, aby nasál glazuru.[1] Více o pojmu
Raku: Technika, při které se výrobek vyjme z pece rozžhavený, ve chvíli kdy je glazura roztavená, a vloží se do nádoby s pilinami nebo papírem. Vznikají kovové a kouřové efekty; raku je pórovité a hodí se jen na dekorativní předměty.[4] Více o pojmu
Redukční výpal: Výpal s nedostatkem kyslíku, který mění barvu hlíny i glazur. Měď tak například vybarví glazuru do červena místo do zelena.[3][4]

S–Ž

Sgrafito: Dekor vyškrábaný přes vrstvu barevné engoby nebo glazury, kterým prosvítá kontrastní barva střepu.[3] Více o pojmu
Slinutí: Stav, kdy výpalem střep zhutní natolik, že je pevný, tvrdý a nepropouští vodu. O takové kamenině nebo porcelánu se říká, že je zralý.[4]
Smršťování: Zmenšování hlíny při sušení i výpalu.[3] Více o pojmu
Stahování glazury: Vada, kdy se glazura při výpalu oddělí od střepu a zůstanou po ní neglazovaná místa.[3]
Šamot: Pálený keramický materiál podrcený na zrna, který se přidává do hlíny. Snižuje smrštění při sušení i výpalu, zvyšuje stabilitu v peci a dodává hmotě strukturu.[4][3] Více o pojmu
Šlikr: Hlína rozmíchaná ve vodě do tekuté kaše. Nanáší se jako povlak na vlhký výrobek a jako licí hmota se nalévá do forem.[3][4] Více o pojmu
Tavivo: Složka glazury nebo hmoty, která snižuje teplotu tání, třeba oxidy draslíku, sodíku nebo vápníku.[3][4]
Teplotní šok: Pnutí při náhlé změně teploty, kdy se části výrobku roztahují různě rychle. Keramika je křehká, takže při příliš rychlém chladnutí může prasknout.[4]
Terakota: Italsky pálená hlína: červeně se vypalující hrnčina, většinou neglazovaná a se šamotem. Používá se na sochy, dlaždice a květináče.[4][3]
Terra sigillata: Jemná červenohnědá keramika římského původu, vyráběná od 1. století př. n. l. v Arezzu. Hladký povrch bez glazury jí dává tenká vrstva jemného železitého jílu.[8] Více o pojmu
Vinutí z válečků: Ruční stavba nádoby z dlouhých hliněných válečků kladených na sebe. Spoje se buď zahladí, nebo zůstanou vidět.[3][4] Více o pojmu
Vlasové trhlinky: Síť drobných prasklin v glazuře, která prochází až ke střepu. Když nejsou záměrným dekorem, berou se jako vada.[3]
Výdrž na teplotě: Udržení pece na konečné teplotě po určitou dobu. Glazura se tak lépe rozteče a zacelí drobné vady, střep dozraje.[4]
Žároměrky: Malé jehlánky z keramických směsí, které se ohnou a taví při přesně dané teplotě. Podle nich se pozná, kdy je výpal hotový.[3][4]
Žáruvzdornost: Odolnost materiálu vůči vysokým teplotám bez deformace a tavení. Žáruvzdorné jsou například pecní desky a šamotové cihly.[3][4]

Glazura vs. engobaKdy použít glazuru a kdy engobu.
Keramika vs. porcelánČím se liší běžná keramika od porcelánu.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi přežahem a ostrým výpalem?

Přežah je první výpal, obvykle kolem 850–900 °C, po kterém je výrobek pevný, ale stále nasákavý. Ostrý výpal přichází po nanesení glazury a probíhá při vyšší teplotě, kdy se glazura roztaví ve sklovitý povlak.

Co znamená kožená tvrdost?

Je to fáze sušení, kdy hlína ztratila většinu vody a drží tvar, ale ještě jde řezat a spojovat. Právě tehdy se k hrnkům přidávají ucha nebo se vytáčí nožka.

Jaký je rozdíl mezi engobou a glazurou?

Engoba je jílový povlak, který se nanáší obvykle na nevypálený výrobek a dodá mu barvu. Glazura je sklovina, která se při výpalu roztaví v lesklý nebo matný povlak.

Proč se do hlíny přidává šamot?

Zrna páleného materiálu snižují smrštění při sušení a výpalu a zvyšují stabilitu výrobku v peci. Hmota je pak hrubší a lépe drží tvar.

Co je rozdíl mezi hrnčinou, kameninou a porcelánem?

Liší se hlavně teplotou výpalu a hutností střepu. Hrnčina se pálí nízko a zůstává porézní, kamenina a porcelán se pálí vysokým žárem a slinou; porcelán je navíc bílý a často průsvitný.

Keramický slovník: pojmy od A do Z