Jakub Schikaneder

Život v kostce

Pražský rodák z divadelní rodiny (1855–1878)

Jakub Schikaneder se narodil 27. 2. 1855 v Praze na Starém Městě. Otec, celní úředník Karl Friedrich Schikaneder, pocházel z Vídně, matka Leokadie byla Pražanka. Rod měl umělecké kořeny: malířův praděd Urban Schikaneder byl starším bratrem Emanuela Schikanedera, autora libreta Mozartovy Kouzelné flétny. V patnácti letech, v roce 1870, začal Jakub studovat na pražské Akademii, mimo jiné u Antonína Lhoty. Spolužáky mu byli Mikoláš Aleš a František Ženíšek. Akademii dokončil v roce 1878 a o rok později ho časopis Květy označil za nejnadanějšího z akademiků.

Paříž, Mnichov a Národní divadlo (1878–1885)

Po roční vojenské službě odjel do Paříže a potom pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u Gabriela von Maxe, pražského rodáka a malíře duchovních a melancholických námětů. Max ho vedl k hlubším tématům a k vnímání sociálních rozporů doby. Na počátku 80. let navrhl Schikaneder spolu s Emanuelem Krescencem Liškou vlysy do královské lóže Národního divadla s výjevy z doby Přemyslovců, Karla IV. a Rudolfa II. Návrhy byly provedeny, ale po požáru divadla v roce 1881 je nahradily práce Václava Brožíka. V Mnichově a v Praze vznikaly jeho první velké realistické obrazy o lidech na okraji společnosti. V roce 1884 se oženil s Emílií Nevolovou. Jejich jediný syn zemřel jako novorozenec. Hodně cestoval, mimo jiné do Nizozemska, Švýcarska, Itálie, Francie a Německa, a jeho kresby otiskovaly časopisy Světozor, Ruch a Zlatá Praha.

Profesor a malíř nálad (1885–1922)

V roce 1885 se stal asistentem Františka Ženíška na pražské Uměleckoprůmyslové škole a v roce 1894 tam byl jmenován profesorem v ateliéru dekorativní malby. Učil až do roku 1922. Do roku 1900 maloval hlavně ženy v těžkých životních situacích. Patří sem Smutná cesta (1886), Na Dušičky (1888) a Vražda v domě (1890), jeho nejznámější obraz. Velké plátno ukazuje dvůr staroměstského domu, kde sousedé stojí nad mrtvou mladou ženou. Samotný čin není vidět, divák vnímá jen ticho a strnulost přihlížejících. Po roce 1900 se obrátil k tichým večerním a zimním scénám staré Prahy, nábřeží Vltavy, zákoutím a ztemnělým interiérům. Nešlo o přesné veduty, spíš o náladu mizejícího města. V roce 1913 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění.

Témata se v jeho díle opakují: podzim a zima, pražská zákoutí, nábřeží Vltavy v podvečerním světle nebo v mlze, osamělá postava ženy u okna či u zábradlí. Obrazy jako Sníh (1899), Večerní ulice (1906) nebo V podvečer na Hradčanech zachycují město ztichlé a téměř prázdné. Schikaneder spolupracoval také s architektem Antonínem Wiehlem na výzdobě domu v pražské Sadové ulici, který se nedochoval.

Helgoland a zapomnění (1922–1924)

Po odchodu z Uměleckoprůmyslové školy opakovaně jezdil na ostrov Helgoland v Severním moři a maloval přímořské scény. Zemřel 15. 11. 1924 v Praze ve věku 69 let a je pohřben na Vinohradském hřbitově. Ve 20. století, kdy českému umění vládla avantgarda, na něj veřejnost skoro zapomněla. Znovu ho objevila velká retrospektiva Národní galerie Praha ve Valdštejnské jízdárně v letech 1998–1999.

Jak maloval

Schikaneder maloval olejem, později i pastelem a uhlem. V raných realistických obrazech kreslil pečlivě a barvu kladl hutně. Postavy stojí v šedém, zatažené světle a barevnost je bledá a smutná. Od 90. let ho víc zajímalo světlo a atmosféra než děj. Typická je pro něj mlha, soumrak, rozsvícené lampy a sníh, často s jedinou postavou viděnou zezadu. Barvy na plátně jemně slévá v drobných tazích, takže obrysy měknou a obraz působí jako zahalený oparem. Tak vzniká pocit ticha a samoty. Ve večerních scénách staví proti sobě studenou modrošedou oblohu a teplé žluté světlo lamp a oken. Wikipedie (EN) zmiňuje jako inspiraci pro práci se světlem nizozemskou barokní malbu, zejména Rembrandta. Interiéry tlumí do tmy, ze které vystupuje jen okno nebo postava u lože. V pozdních mořských obrazech z Helgolandu je paleta světlejší a malba volnější.

Co se od Schikanedera naučit: 4 tipy pro akryl

• Mlha jednou vrstvouNa zaschlý obraz přetáhněte velmi zředěnou bílou nebo světle šedou lazuru (průsvitnou vrstvu). Vzdálené tvary zjemní a obraz dostane hloubku a vzduch.
• Studená a tepláCelek namalujte v modrošedých tónech a jen na pár místech použijte teplou žlutou nebo oranžovou, třeba okno nebo lampu. Malé teplé světlo v chladném obraze přitáhne pohled.
• Postava zezaduZkuste do krajiny nebo ulice dát jednu malou postavu otočenou zády. Divák se dívá spolu s ní a obraz získá náladu i příběh bez jediného detailu tváře.
• Měkké okrajeHranice tvarů v pozadí rozmažte suchým štětcem, ostré nechte jen v popředí. Oko si tak samo odvodí, co je blízko a co se ztrácí v dálce.

Chci malovat jako Jakub Schikaneder

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Mnoho Schikanederových obrazů se ztratilo, nejvýznamnější díla ale patří Národní galerii Praha. Výběr ukazuje realistické obrazy z 80. let i pozdější mlhavé scény z Prahy.

• 
  Vražda v domě

  1890 · olej na plátně, 203 × 321 cm · Národní galerie Praha
• 
  Na Dušičky

  1888 · olej na plátně, 139,5 × 220 cm · Národní galerie Praha
• 
  Sníh

  1899 · olej na plátně, 116 × 181 cm · Národní galerie Praha
• 
  Večerní ulice

  1906 · olej na plátně · Národní galerie Praha
• 
  V podvečer na Hradčanech

  kolem 1909–1911 · olej na plátně, 86,5 × 107,5 cm · Národní galerie Praha

Kde vidět jeho obrazy naživo

Nejdůležitější Schikanederovy obrazy jsou v Národní galerii Praha. Stav jsme ověřovali 23. 10. 2026. Online sbírka Národní galerie je dočasně mimo provoz. Wikidata u obrazu Vražda v domě uvádí jako umístění Veletržní palác, kde NG vystavuje umění 19. století.

Řada Schikanederových obrazů je v soukromých sbírkách a objevuje se jen na aukcích a výstavách. Jeho hrob najdete na Vinohradském hřbitově v Praze.

Zajímavosti

• Malířův praděd Urban Schikaneder byl starším bratrem Emanuela Schikanedera, autora libreta Mozartovy opery Kouzelná flétna.
• Vlysy, které navrhl s Emanuelem Krescencem Liškou do královské lóže Národního divadla, nahradily po požáru v roce 1881 práce Václava Brožíka.
• Vražda v domě měří 203 × 321 cm. Skupina obyvatel staroměstského domu na něm stojí nad mrtvou mladou ženou, samotný čin ale obraz neukazuje.
• Po odchodu do penze jezdil opakovaně malovat na německý ostrov Helgoland v Severním moři.
• Českou veřejností byl dlouho téměř zapomenut. Znovu ho objevila až výstava Národní galerie Praha v letech 1998–1999.

Související malíři

• Bez obrázku
  Ilja Repin

  1844–1930 · realismus
• Bez obrázku
  Luděk Marold

  🇨🇿 1865–1898 · realismus
• Bez obrázku
  Winslow Homer

  🇺🇸 1836–1910 · realismus
• Bez obrázku
  Antonín Chittussi

  🇨🇿 1847–1891 · realismus