Vražda v domě

Co obraz zobrazuje

Velké plátno ukazuje dvůr starého pražského domu s oprýskanými zdmi, dřevěnými dveřmi a dlažbou z kočičích hlav. Uprostřed dvora leží na zádech mladá žena v bílé košili a tmavé sukni, přes nohy má přehozenou červenou látku a pod hlavou krev. Kolem ní se v půlkruhu shlukli sousedé: staré ženy v šátcích, muži v pracovních kabátech, děvčátko v modrých šatech. Každý reaguje jinak, někdo ukazuje, jiný se mračí, další jen nehnutě zírá. Kdo ženu zabil a jak, obraz neříká. Samotný čin divák nevidí, zbyla jen chvíle po něm. Barvy jsou tlumené, šedé a hnědé, světlejší jsou jen zdi vpravo, ženina košile a oranžově zářící okno v pozadí.

Mrtvá dívka na dlažbě

Žena leží s rozhozenýma rukama na mokré dlažbě. Bílá košile a sytě červená látka jsou nejjasnější barvy obrazu, takže k nim oko míří jako první, i když postava leží daleko od středu.

Skupina sousedů

Levou část obrazu zaplňují obyvatelé domu. Schikaneder každému dal jiný výraz a postoj, od zvědavosti po apatii. Podle textu Kudy z nudy právě tato škála emocí diváky vedla k dohadům, kdo z přítomných mohl být vrahem.

Muž, který ukazuje

Muž v tmavém kabátě natahuje paži k mrtvé, jako by vysvětloval, co se stalo. Vedle něj stojí žena v bílé zástěře a čepci se sepjatýma rukama. Gesto ukazování je jediný výrazný pohyb celé scény.

Okno s teplým světlem

V hloubce dvora svítí oranžové okno a ze dveří vedle se vyklání mladý muž. Teplé světlo uprostřed chladných šedých zdí dává scéně hloubku a ukazuje, že dům žije dál svým životem.

Děvčátko zády k divákovi

Nejmenší postava, holčička v modrých šatech, stojí k divákovi zády a dívá se na mrtvou zblízka. Dítě uprostřed tragédie zesiluje sociální vyznění obrazu, který je o bídě stejně jako o zločinu.

Příběh vzniku

Jakub Schikaneder začal na obraze pracovat v roce 1889. Tehdy už učil na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde působil od roku 1885 jako asistent Františka Ženíška. Plátno dokončil v roce 1890 a podepsal ho v levém dolním rohu. Anglická Wikipedie uvádí rozmezí let 1887–1890 a spojuje obraz s vlivem jeho mnichovského učitele Gabriela von Maxe.

Scénu umístil na dvůr domu na konci Špitálské uličky v bývalém Židovském městě, které dobře znal. Po smrti otce v roce 1871 se matka s Jakubem a jeho bratrem přestěhovala na okraj ghetta, na roh Dušní a Masařské ulice. Dům z obrazu později zmizel při asanaci na přelomu 19. a 20. století. Obraz tak zachycuje i podobu Prahy, která už neexistuje.

Plátno je přes dva metry vysoké a přes tři metry široké. Takové rozměry tehdy patřily velkým historickým výjevům, ne příběhům chudých lidí z pražských dvorků. Schikaneder obraz vystavil na mezinárodní výstavě v Berlíně a na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1891. Česká televize píše, že vyvolal velkou senzaci. Návštěvníci před ním diskutovali o příčině smrti a hledali mezi postavami vraha. Jiní zvažovali, zda nejde o sebevraždu skokem z okna.

Dnes obraz vlastní Národní galerie Praha (inv. č. O 5736). Wikidata uvádí jako jeho umístění Veletržní palác, kde galerie vystavuje umění 19. století v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století.

Proč je tak slavný

Detektivka bez rozuzlení

Obraz ukazuje chvíli po činu a nic neprozrazuje. Diváci od roku 1891 hádají, kdo dívku zabil a zda vůbec šlo o vraždu, a právě nejasnost dělá z plátna příběh.

Bída ve velkém formátu

Schikaneder dal tragédii chudých lidí rozměr přes tři metry, jaký tehdy patřil historické malbě. Tím postavil všední neštěstí na roveň velkým dějinným scénám.

Obraz zmizelé Prahy

Dvůr ze Špitálské uličky zanikl při asanaci Židovského města. Obraz je tak i svědectvím o podobě staré Prahy, kterou dnes známe jen z maleb a fotografií.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je postavená jako divadelní scéna. Diváci obrazu stojí v půlkruhu vlevo, oběť leží vpravo dole, mezi nimi zůstává prázdná šedá dlažba. Ta prázdnota vytváří napětí, protože nikdo k mrtvé nepřistoupil. Pohled vede natažená paže muže v tmavém kabátě a pak dlažba, která se ke ležící postavě zužuje. Celý obraz je laděný do šedých, hnědých a téměř černých tónů a jen několik míst svítí: bílá košile, červená látka, oranžové okno. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít práci s prázdným prostorem mezi postavami a jedním silným barevným akcentem v jinak tlumeném obraze.

Paleta

• Světlá šedá omítka
  #ADA497
• Teplá hnědošedá
  #7B7369
• Šedá dlažba
  #726A62
• Tmavá umbra
  #3D281F
• Téměř černá
  #201E1B
• Tlumená krvavě červená
  #56211C

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Nechte mezi postavami místo

Mezi dva motivy nechte kus prázdné plochy, třeba cestu nebo podlahu. Prázdný prostor vytváří napětí a divák si vztah mezi nimi domyslí sám.

Jeden výrazný akcent

Celý obraz namalujte v tlumených šedých a hnědých tónech a jen jednu malou plochu udělejte sytě červenou. Oko se k ní bude vracet.

Teplé světlo v chladné ploše

Do tmavé zdi nebo večerní ulice namalujte jedno oranžové okno. Teplý bod v chladném okolí přidá hloubku a dojem, že za zdí někdo žije.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný dílem Vražda v domě

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Vražda v domě patří do sbírky Národní galerie Praha. Podle Wikidat je umístěná ve Veletržním paláci (Dukelských hrdinů 47, Praha 7), kde galerie představuje umění 19. a počátku 20. století v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století. Online sbírka galerie byla 23. 10. 2026 dočasně mimo provoz, aktuální vystavení proto před návštěvou ověřte na webu galerie nebo na pokladně.

Vstupenky kupte na oficiálním webu Národní galerie. Ve Veletržním paláci najdete i další díla Schikanedera, například obraz Na Dušičky. Víc o autorovi a jeho tichých pražských zákoutích je na stránce Jakub Schikaneder.

Zajímavosti a mýty

• Diváci na výstavě v roce 1891 hledali mezi postavami vraha. Obraz ale nic neprozrazuje a otázka, kdo dívku zabil, zůstává bez odpovědi.
• Plátno měří 203 × 321 cm. Česká televize ho popisuje jako dílo, které rozměrem a námětem nemá v českém malířství obdoby.
• Dům, na jehož dvoře se scéna odehrává, stál v Židovském městě poblíž místa, kde Schikaneder jako mladík bydlel. Zanikl při asanaci ghetta.
• Schikaneder obraz podepsal a datoval v levém dolním rohu nápisem „J Schikaneder 1890.“, i když na něm podle ČT24 pracoval už od roku 1889.

Další díla autora

• 
  Na Dušičky

  1888 · Národní galerie Praha
• 
  Sníh

  1899 · Národní galerie Praha
• 
  Večerní ulice

  1906
• 
  V podvečer na Hradčanech

  kolem 1909–1911

Podobné obrazy

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Bitva u Lipan (panorama)

  Luděk Marold · 1898 · realismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Sběračky klasů

  Jean-François Millet · 1857 · realismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Madame X

  John Singer Sargent · 1883–1884 · realismus / portrét
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Bar ve Folies-Bergère

  Édouard Manet · 1882 · realismus / impresionismus