Olympia

Co obraz zobrazuje

Na obraze leží mladá nahá žena na bílém lůžku s nadýchanými polštáři a pod sebou má rozprostřený světlý šál s vyšívanými květy. Opírá se o loket, levou ruku má položenou na stehně a dívá se klidně přímo na diváka. Ve vlasech má květ, na krku úzkou černou stuhu, na zápěstí náramek a na noze jen jeden pantoflíček, druhý už jí sklouzl. Za lůžkem stojí černošská služebná ve světlých šatech a podává jí velkou kytici zabalenou v papíře. Na pravém okraji lůžka se hrbí černá kočka se vztyčeným ocasem. Pozadí je tmavé, tvořené závěsem a zdí. Světlo dopadá zepředu a tvrdě, takže tělo působí téměř ploše a bez stínů. Musée d'Orsay popisuje obraz jako přepracování tradičního ženského aktu do chladné, všední současnosti.

Pohled a stuha na krku

Olympia hledí přímo na diváka, sebevědomě a bez rozpaků. Květ ve vlasech, perlová náušnice a černá stužka kolem krku jsou jediné ozdoby. Podle Musée d’Orsay ji tento „vypočítavý“ pohled odlišil od idealizovaných Venuší.

Služebná s kyticí

Služebná přináší kytici, podle výkladů zřejmě dar od návštěvníka. Pózovala pro ni žena jménem Laure. Její postava dlouho stála stranou zájmu, Musée d’Orsay ji ale v roce 2019 zařadilo do výstavy Černý model. Od Géricaulta k Matissovi.

Černá kočka

Na místě, kde u Tizianovy Urbinské Venuše spí věrný psík, stojí naježená černá kočka. Téměř splývá s pozadím, vidět jsou hlavně oči. Bývá vykládána jako narážka na noční život a smyslnost.

Pantoflíček a šál

Jeden pantoflíček Olympii zůstal na noze, druhý spadl. Světlý šál s květovaným vzorem a krémové prostěradlo jsou namalované širokými plochami bílých a béžových tónů, ve kterých Manet rozehrál jemné rozdíly teplých a studených bílých.

Příběh vzniku

Manet Olympii namaloval v roce 1863, tedy ve stejném roce jako Snídani v trávě, a vlevo dole ji podepsal „Ed. Manet 1863“. Pózovala mu devatenáctiletá Victorine Meurentová, která pro něj stála modelem i u Snídaně. Obraz dva roky nevystavoval a teprve v roce 1865 ho poslal na pařížský Salon, kde ho porota přijala.

Podle Musée d'Orsay Manet navazoval na slavné předlohy: na Tizianovu Urbinskou Venuši, Goyovu Nahou Maju a na motiv odalisky se služebnou, který malovali Ingres a další. Jeho žena ale není bohyně ani orientální odaliska. Diváci i kritici v ní poznali současnou pařížskou kurtizánu a jméno Olympia bylo tehdy s tímto prostředím spojováno. Reakce byla prudká, kritici psali o „odalisce se žlutým břichem“. Novinář Antonin Proust později vzpomínal, že plátno uchránila před zničením jen opatření správy výstavy. Obraz hájila malá skupina přátel v čele s Émilem Zolou.

Olympia se neprodala a zůstala v majetku malíře, po jeho smrti v roce 1883 jeho vdovy Suzanne. Když se v roce 1888 objevila zpráva, že ji vdova může prodat do zahraničí, uspořádal Claude Monet veřejnou sbírku. Přispělo na ni skoro sto lidí, mezi nimi Degas, Pissarro, Renoir a Rodin. V roce 1890 stát obraz přijal jako dar a vystavil ho v Musée du Luxembourg. Do Louvru se Olympia dostala v roce 1907, v roce 1947 přešla do galerie Jeu de Paume a od roku 1986 visí v Musée d'Orsay.

Proč je tak slavný

Akt bez mytologie

Manet vzal klasický akt ležící ženy a místo bohyně namaloval skutečnou ženu své doby. Tím zpochybnil základ akademické tradice a otevřel cestu modernímu malířství.

Pohled, který se díváka ptá

Přímý pohled Olympie mění diváka z nezúčastněného pozorovatele v účastníka scény. Kritici i historici umění o něm píší dodnes a vracejí se i k postavě služebné.

Obraz, který koupili přátelé pro národ

Sbírka, kterou zorganizoval Claude Monet, vynesla do Louvru dílo, jež kdysi pobuřovalo Salon. Na Olympii pak odpovídali Cézanne, Magritte i řada současných umělců.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je postavená na dlouhé vodorovné ose lůžka a ženského těla, kterou vyvažují svislé tvary služebné a tmavého pozadí. Hlavní kontrast je tonální: světlé tělo a prostěradla na jedné straně, téměř černé pozadí, pleť služebné a kočka na straně druhé. Manet téměř vynechává stínování, tělo modeluje jen tenkou obrysovou linkou a mírnými změnami tónu. Malá místa sytější barvy, květ ve vlasech, kytice a šál, se rozprostírají po celé ploše a oživují jinak střídmou paletu. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít tři věci: postavit kompozici na jedné výrazné vodorovnici, pracovat s kontrastem světlé a tmavé plochy a vyzkoušet si, kolik odstínů se dá najít v bílé.

Paleta

• Krémová bílá
  #E3DCC6
• Teplá světlá pleť
  #C9BC96
• Béžová šálu
  #A8A07A
• Hnědočerná pozadí
  #1C1A17
• Tmavá zelenočerná
  #1B231F
• Starorůžová květu
  #C9918A

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Hledejte odstíny bílé

Namalujte bílou látku nebo plochu pomocí tří až čtyř bílých: jedné do žluta, jedné do modra a jedné do šeda. Plocha ožije bez jediného výrazného stínu.

Jedna dlouhá vodorovnice

Postavte motiv na jednu výraznou vodorovnou linii přes celou šířku plátna a vyvažte ji jedním svislým prvkem na kraji. Kompozice bude klidná a čitelná.

Světlé na tmavém

Když chcete, aby motiv vystoupil, ztmavte místo kolem něj až k černé. Kontrast udělá víc než podrobné stínování.

Chci namalovat svoji Olympii

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Olympia visí v Musée d'Orsay v Paříži (Esplanade Valéry Giscard d'Estaing). K 23. 10. 2026 je podle webu muzea vystavená v přízemí v sále 14. Ve stejném muzeu, v sále 18, visí i Manetova Snídaně v trávě, takže oba skandální obrazy z roku 1863 uvidíte během jedné návštěvy.

Musée d'Orsay do léta 2028 upravuje vstupní prostory, proto si před návštěvou ověřte podmínky vstupu. Vstupenky s časem vstupu kupujte jen na oficiálním prodejním webu muzea; muzeum samo varuje před falešnými weby.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Podobizna Antonina Prousta (1855–1856) ve sbírce Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další místa najdete na stránce kde vidět obrazy Maneta.

Zajímavosti a mýty

• Obraz i s rámem váží podle Musée d’Orsay 120 kg a rám měří 177,5 × 239 cm.
• Mimo Paříž Olympia putovala jen výjimečně: v roce 2013 do Benátek vedle Tizianovy Urbinské Venuše, v roce 2016 do Moskvy a Petrohradu a v letech 2023–2024 do Metropolitního muzea v New Yorku.
• Jméno Olympia obrazu podle tradice vybral Manetův přítel, kritik Zacharie Astruc, jehož verše doprovázely obraz v katalogu Salonu 1865.
• Monetova sbírka vynesla přes 18 500 franků. Émile Zola, jinak Manetův zastánce, se k ní nepřidal.
• Victorine Meurentová, která Olympii pózovala, se sama stala malířkou a vystavovala na pařížském Salonu.

Další díla autora

• 
  Snídaně v trávě

  1863 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Bar ve Folies-Bergère

  1882 · Courtauld Gallery, Londýn
• 
  Balkon

  1868–1869 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Podobizna Antonina Prousta

  1855–1856 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Sběračky klasů

  Jean-François Millet · 1857 · realismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Whistlerova matka

  James McNeill Whistler · 1871 · tonalismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Imprese, východ slunce

  Claude Monet · 1872 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Taneční hodina

  Edgar Degas · 1873–1876 · impresionismus