Urbinská Venuše
Obraz · 1538 · olej na plátně
Venere di Urbino (angl. Venus of Urbino)
Urbinská Venuše je Tizianova olejomalba ležící nahé ženy, kterou roku 1538 koupil budoucí vévoda z Urbina; visí v galerii Uffizi ve Florencii.

Co obraz zobrazuje
Na lůžku s rudou matrací a zmačkaným bílým prostěradlem leží nahá mladá žena. Opírá se o polštáře, hlavu má mírně skloněnou a dívá se přímo na diváka. V pravé ruce drží kytičku růží, levou rukou si zakrývá klín. Dlouhé zlatavé vlasy jí padají na rameno. Levou polovinu obrazu uzavírá tmavý zelený závěs, takže postava vystupuje ze stínu do světla. Pravá polovina se otevírá do hloubky místnosti benátského paláce: dlaždicová podlaha, za oknem sloupek a strom pod večerní oblohou a u stěny dvě služebné, které se skloněné probírají v malované svatební truhle. U nohou ženy spí stočený pejsek. Uffizi obraz vykládá jako nevěstu, která se chystá obléknout na obřad zvaný v Benátkách toccamano, kdy dívka podáním ruky stvrzovala souhlas se sňatkem. Kvůli citlivosti italských pravidel zobrazujeme jen malý náhled, detaily proto popisujeme slovy.
Pohled a růže
Žena se dívá přímo na diváka, sebevědomě a bez studu. V pravé ruce drží růže, které jsou podle Uffizi znakem Venuše a symbolem rozkoše i stálosti lásky. Tím se obraz liší od starších Venuší, které spí nebo se odvracejí.
Spící pejsek
Stočený pejsek u nohou lůžka je podle Uffizi odkazem na manželskou věrnost. Stejný psík se objevuje i na Tizianově portrétu Eleonory Gonzagy, matky vévody z Urbina, který visí rovněž v Uffizi.
Služebné u truhly
V pozadí jedna služebná hledá něco v truhle, druhá už má přes rameno přehozené zlatomodré svatební šaty. Truhly zvané cassone sloužily k ukládání nevěstiny výbavy, proto bývá scéna spojována se sňatkem.
Myrta na okně
Na parapetu okna stojí květináč s myrtou. Uffizi připomíná, že myrta je tradiční rostlina bohyně Venuše a další narážka na stálost v lásce.
Příběh vzniku
Tizian, nejslavnější malíř benátské renesance, na obraze pracoval nejspíš už od poloviny 30. let 16. století. V prosinci 1534 psal do Říma, že maluje obraz ženy pro kardinála Ippolita de' Medici. Kardinál ale v srpnu 1535 zemřel a plátno zůstalo v malířově dílně. Tam ho v roce 1538 uviděl Guidobaldo II. della Rovere, syn vévody z Urbina, který přijel do Benátek kvůli vlastnímu portrétu. Podle dochovaného dopisu z roku 1538 obraz „nahé ženy“ koupil přímo od Tiziana a bál se, aby ho malíř neprodal někomu jinému. Ještě téhož roku zdědil vévodství Urbino, a odtud pochází název obrazu.
Kdo je ležící žena, se neví. Část odborníků v obraze vidí oslavu manželství, jiní portrét benátské kurtizány. Pózu Tizian převzal ze Spící Venuše připisované Giorgionovi, která je dnes v Drážďanech. Bohyni ale přenesl z krajiny do měšťanského interiéru a nechal ji dívat se přímo na diváka.
Do Florencie se obraz dostal díky sňatku. Poslední dědička rodu della Rovere Vittoria se provdala za toskánského velkovévodu Ferdinanda II. Medicejského a Venuše byla součástí jejího věna. Do Uffizi se obraz dostal v roce 1736. Dlouho visel v osmiboké síni Tribuna vedle antické sochy Medicejské Venuše, kde mohli návštěvníci srovnávat idealizovanou antickou krásu se smyslnou malbou.
Proč je tak slavný
Vzor ležícího ženského aktu
Tizian ustálil typ ležící nahé ženy, ke kterému se malíři vraceli celá staletí. Přímou inspirací se stal například pro Manetovu Olympii z roku 1863.
Malba kůže a látek
Uffizi oceňuje Tizianovu schopnost vystihnout měkkost kůže i materiál prostěradla, sametu a brokátu. Teplá pleť na bílém plátně dává obrazu jeho sílu.
Obraz, který budil pohoršení
Spisovatel Mark Twain ho v cestopise Tulák v cizině (1880) označil za nejneslušnější obraz světa. Ironicky přitom kritizoval pokrytectví, s jakým se nahota tolerovala v galeriích, ale ne v literatuře.
Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu
Obraz je rozdělený svislou hranou závěsu na dvě poloviny. Vlevo je tmavá, uzavřená plocha a světlá postava, vpravo otevřený prostor s malými figurami v dálce. Tělo ženy vede oko dlouhou diagonálou od hlavy vlevo nahoře k chodidlům vpravo. Barevně stojí obraz na kontrastu teplé pleti, bílého prostěradla, sytě červené matrace a tmavé zeleně. Červená se pak ozývá v šatech služebné v pozadí a propojuje obě poloviny. Do vlastní malby si můžete vzít dělení plochy na tmavou a světlou část, dlouhou diagonálu hlavního motivu a opakování jedné výrazné barvy na dvou místech obrazu.
Paleta
- Teplá pleť
#AF945D - Krémová bílá
#DAD6AE - Hluboká karmínová
#581216 - Tmavá zeleň závěsu
#131A15 - Olivová okrová
#716941 - Hnědá růží
#7B4E33
Barvy jsou orientačně odečtené z malé digitální reprodukce a od originálu se mohou výrazně lišit.
Rozdělte plochu na tmu a světlo
Zkuste plátno rozdělit svislou nebo šikmou linií na tmavou a světlou část. Hlavní motiv dejte do světla před tmavé pozadí, druhá polovina může ukazovat hloubku.
Jedna barva na dvou místech
Sytou barvu, třeba červenou, nepoužijte jen jednou. Zopakujte ji v menším měřítku jinde na obraze a oko bude mezi oběma místy přecházet.
Teplé na studeném
Teplé tóny, třeba pleť nebo ovoce, položte na chladnější bílou nebo šedou plochu. Kontrast teploty barev udělá víc než ostré obrysy.
Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný dílem Urbinská Venuše
Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.
Jak ho vidět naživo
Urbinská Venuše visí v Galleria degli Uffizi, Piazzale degli Uffizi 6, Florencie. Podle webu galerie je k 23. 10. 2026 vystavená v sále D22 věnovaném Tizianovi a Urbinské Venuši, v nových sálech benátské malby 16. století.
Uffizi patří k nejnavštěvovanějším muzeím Itálie. Vstupenky s časem vstupu si rezervujte předem na oficiálním webu Uffizi, ne u přeprodejců. Na webu galerie si před cestou ověřte, zda obraz není zapůjčený na výstavu; v minulosti cestoval například do Madridu, Tokia nebo Benátek.
Nejbližší dílo autora od Prahy: Tizianovu Toaletu mladé ženy má Obrazárna Pražského hradu a obraz Apollón a Marsyas Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Vystavení si ověřte u správců sbírek. Další místa najdete na stránce Tizianovy obrazy naživo.
Zajímavosti a mýty
- Název je zavádějící. Obraz v Urbinu nevznikl ani tam dnes nevisí, jméno dostal podle kupce, který se v roce 1538 stal vévodou z Urbina.
- Venuše možná není bohyně. Žena nemá žádné atributy bohyně a odborníci se přou, zda jde o nevěstu, kurtizánu, nebo ideál krásy.
- Pejsek u nohou lůžka je stejný jako na Tizianově portrétu Eleonory Gonzagy, matky prvního majitele. Oba obrazy visí v Uffizi.
- Jak slavný obraz byl už v 18. století, ukazuje malba Johanna Zoffanyho Tribuna v Uffizi ze 70. let 18. století, kde Venuše stojí na čestném místě v popředí.
Časté otázky
Kdo namaloval Urbinskou Venuši?
Urbinskou Venuši namaloval benátský renesanční malíř Tizian (Tiziano Vecellio). Obraz byl hotový nejpozději v roce 1538, kdy ho koupil Guidobaldo II. della Rovere.
Kde je Urbinská Venuše?
Urbinská Venuše visí v galerii Uffizi ve Florencii, kde je od roku 1736. K 23. 10. 2026 je vystavená v sále D22.
Kdy vznikla Urbinská Venuše?
Urbinská Venuše je datována rokem 1538, kdy ji Tizian prodal. Práce na ní mohla začít už v polovině 30. let 16. století.
Co znamená Urbinská Venuše?
Galerie Uffizi obraz vykládá jako nevěstu před svatebním obřadem; pes symbolizuje věrnost a růže a myrta lásku. Jiní odborníci v ní vidí portrét kurtizány nebo jen ideál ženské krásy.
Jak velká je Urbinská Venuše?
Obraz měří podle galerie Uffizi 119 × 165 cm. Je malovaný olejem na plátně.
Kolik stojí Urbinská Venuše?
Urbinská Venuše není na prodej. Patří italskému státu a galerii Uffizi, a cenu proto nelze určit.
Další díla autora
1516–1518 · Santa Maria Gloriosa dei Frari, Benátky
1548 · Museo del Prado, Madrid
1520–1523 · The National Gallery, Londýn
pozdní dílo · Arcibiskupský zámek Kroměříž, Kroměříž
Podobné obrazy
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouPoslední soudMichelangelo Buonarroti · 1536–1541 · renesance
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouRaffael (Raffaello Sanzio) · 1512–1513 · renesance
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouLeonardo da Vinci · 1503–1519 · renesance
- Obrázek doplníme s vlastní stránkouSandro Botticelli · cca 1484–1486 · renesance
Zdroje a licence
- Galleria degli Uffizi: Venus of Urbino (popis díla, sál, inventář)
- Wikidata: Urbinská Venuše (Q727875)
- Wikipedie (anglicky): Venus of Urbino
- Wikipedie (česky): Urbinská Venuše
- The National Gallery, Londýn: Titian (životopis)
Obrázky a licence
Urbinská Venuše, Tizian, 1538. Galleria degli Uffizi, Florencie (inv. 1890 č. 1437). Náhled max. 400 px (italská státní sbírka, bez výřezů). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tiziano's_Venere_di_Urbino_(from_The_History_BLog).jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).
Náhledy dalších děl: viz zdroje na stránce Tizian (Wikimedia Commons, PD-Art; italské sbírky jen náhled).
Na malířských večerech ArtMoment Urbinskou Venuši ani její motivy nemalujeme. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.