Zmrtvýchvstání Krista

Co obraz zobrazuje

Deska zachycuje okamžik vzkříšení. Uprostřed stojí Kristus v sytě červeném plášti, který mu splývá z ramen a odhaluje ránu v boku. Pravou rukou žehná, v levé drží vysokou žerď s křížem a praporcem. Za hlavou má zlatou svatozář. Stojí před kamenným sarkofágem, který je zavřený a zapečetěný: na víku jsou vidět kovové kruhy a voskové pečeti. Kristus se podle výkladu odborné literatury nad hrobem vznáší, jako by neměl tělesnou váhu. Kolem hrobu leží a sedí strážci v kroužkových zbrojích a přilbách, někteří ještě spí, jiní se překvapeně probouzejí a zvedají hlavy. Pozadí tvoří šerá skalnatá krajina se stromy a nad ní červené nebe posázené zlatými hvězdami, které nahrazuje noční oblohu. Zářivá červeň Kristova pláště kontrastuje s tmavou krajinou a šedým kamenem hrobu.

Kristus a jeho světlo

Kristova tvář je klidná a soustředěná, modelovaná jemnými průsvitnými vrstvami. Světlo jako by z postavy vycházelo, ne na ni dopadalo. Zlatá svatozář a kříž na žerdi se odrážejí proti červené obloze.

Probuzený strážce

Strážce v červeném vlevo dole se právě probudil a hledí vzhůru. Tváře vojáků jsou realistické, až ošklivé, a stojí v kontrastu s idealizovanou tváří Krista. Tak malíř odlišuje svět lidí a svět božský.

Zapečetěný hrob a vržený stín

Hrob je zavřený a pečetě neporušené: zázrak se stal, aniž by kdo hrob otevřel. Mistr podle literatury patří k prvním malířům, kteří zobrazili vržený stín. Stín za Kristem připomíná, že byl i člověkem.

Červené nebe se hvězdami

Místo zlatého pozadí použil malíř na vnější straně oltáře červené nebe se zlatými hvězdami. Nahrazuje noční oblohu a sjednocuje všechny pašijové desky. Krajina se skalami a stromy je měkčí a bližší skutečnosti než u starších malířů.

Příběh vzniku

Deska je součástí Třeboňského oltáře, rozměrného oltářního retáblu pro kostel svatého Jiljí při augustiniánském klášteře v Třeboni. Klášter založili bratři z rodu Rožmberků v roce 1367 jako rodové pohřebiště. Malíře, kterého podle tohoto díla nazýváme Mistr třeboňského oltáře, podle literatury doporučil augustiniánům pravděpodobně pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Mistr zřejmě vyšel z dílny Mistra Theodorika a pracoval v Praze. O zasvěcení oltáře se zachoval záznam z roku 1378, samotné desky se datují kolem roku 1380.

Z oltáře se zachovala tři oboustranně malovaná křídla. Na přední, všední straně jsou pašijové výjevy s červeným pozadím: Kristus na hoře Olivetské, Kladení do hrobu a Zmrtvýchvstání. Na zadní straně jsou trojice světců a světic na zlatém pozadí; za Zmrtvýchvstáním stojí apoštolové Jakub Mladší, Bartoloměj a Filip. Čtvrté křídlo a střední část chybějí, badatelé navrhují několik rekonstrukcí s Ukřižováním uprostřed.

V roce 1730 byl oltář rozebrán a desky se rozptýlily do menších kostelů v okolí. Zmrtvýchvstání a Olivetskou horu objevil v roce 1843 J. A. Beck v kostele ve Svaté Majdaleně u Třeboně, o jejich záchranu se zasloužil Jan Erazim Wocel. V roce 1872 je koupili hrabě A. Kaunic a K. Schäffner pro Obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění, ze které vznikla Národní galerie. Třetí deska se do státních sbírek dostala v roce 1921 z kaple v Domaníně.

Proč je tak slavný

Vrchol gotické malby

Třeboňský oltář patří k nejvýznamnějším dílům evropské gotické deskové malby. Technika jeho malby představuje podle odborné literatury vrchol evropské malby konce 14. století.

Na počátku krásného slohu

Měkké světlo, idealizované tváře a odhmotněné postavy předznamenávají krásný sloh, českou podobu mezinárodní gotiky, která ovlivnila umění v širokém evropském okolí.

Jeden z prvních vržených stínů

Stín za Kristem je drobnost, která má velký význam. Mistr třeboňského oltáře patří k prvním malířům, kteří vržený stín zachytili, a jeho Zmrtvýchvstání se tak objevuje v dějinách malby.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Na ostatních deskách oltáře vede kompozici výrazná úhlopříčka skal nebo hrobu. Ve Zmrtvýchvstání ji malíř záměrně utlumil, aby vynikla svislá postava Krista. Ta je největší a nejsvětlejší a zabírá skoro celou výšku desky. Šikmo položený hrob vytváří hloubku, strážci kolem něj rámují spodní část. Hlavní barevný akcent, červený plášť, malíř zopakoval na nebi a na oděvu strážce, a obraz tak drží pohromadě. Pro vlastní malbu si můžete vzít tři věci: jednu hlavní svislou postavu proti klidnějšímu okolí, sytý barevný podklad místo bílého a opakování hlavní barvy na dvou nebo třech místech.

Paleta

• Rumělková červeň
  #9A1F16
• Tmavá krapová
  #3D2522
• Kamenná šedá
  #8D846F
• Světlá slonovinová
  #BCB294
• Skalní šedozelená
  #48463D
• Zlatá okrová
  #C9A24A

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Sytý barevný podklad

Zkuste pozadí místo bílé zalít jednou sytou barvou, třeba tmavě červenou. Světlé tvary před ní budou zářit jako na nočním jevišti.

Lazura přes světlo

Na zaschlou světlou vrstvu přetáhněte velmi řídkou barvu smíchanou s médiem. Vznikne průzračný tón, který krycí barvou nenamícháte.

Opakujte hlavní barvu

Hlavní barvu obrazu použijte ještě na dvou dalších místech, menších a slabších. Obraz bude působit jednotně a oko se po něm bude pohybovat.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný Třeboňským oltářem

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Desky Třeboňského oltáře vystavuje Národní galerie Praha v Klášteře sv. Anežky České, U Milosrdných 17, Praha 1, ve stálé expozici Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550. Desky jsou malované z obou stran, proto si prohlédněte i jejich zadní stranu se světci. Vstupenky a aktuální informace najdete na oficiálním webu Národní galerie Praha. Online sbírka galerie byla 23. 10. 2026 mimo provoz, vystavení si před návštěvou ověřte.

Ve stejné expozici najdete i Vyšebrodský cyklus a desky Mistra Theodorika z Karlštejna. Další díla autora, například Madonu roudnickou, uvidíte rovněž v Národní galerii. Více na stránce Mistr třeboňského oltáře.

Zajímavosti a mýty

• Záměna: Národní galerie má dvě různá gotická Zmrtvýchvstání. Starší, s Kristem v bílém plášti, patří do Vyšebrodského cyklu z let kolem 1345–1350.
• Desky Třeboňského oltáře jsou malované z obou stran. Na zadní straně Zmrtvýchvstání stojí apoštolové Jakub Mladší, Bartoloměj a Filip.
• Po rozebrání oltáře v roce 1730 skončily desky v malých venkovských kostelích. Zmrtvýchvstání se našlo až v roce 1843 ve Svaté Majdaleně u Třeboně.
• Jméno malíře neznáme. Pokus ztotožnit ho s třeboňským kanovníkem a malířem Michalem z listiny z roku 1404 zůstává jen hypotézou.

Další díla autora

• 
  Kristus na hoře Olivetské

  kolem 1380 · Národní galerie Praha
• 
  Kladení Krista do hrobu

  kolem 1380 · Národní galerie Praha
• 
  Madona roudnická

  kolem 1385–1390 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Deskové obrazy kaple sv. Kříže na Karlštejně

  Mistr Theodorik · kolem 1360–1365 · gotika
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vyšebrodský cyklus

  Mistr vyšebrodského oltáře · kolem 1345–1350 · gotika
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Oplakávání Krista

  Giotto di Bondone · 1303–1305 · protorenesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Gentský oltář

  Jan van Eyck · 1432 · severská renesance