Urbinská Venuše

Obraz · 1538 · olej na plátně

Venere di Urbino (angl. Venus of Urbino)

Tizian · 1538

Urbinská Venuše je Tizianova olejomalba ležící nahé ženy, kterou roku 1538 koupil budoucí vévoda z Urbina; visí v galerii Uffizi ve Florencii.

Urbinská Venuše od Tiziana, 1538 – nahá žena leží na bílém prostěradle a dívá se na diváka, v ruce drží růže, u nohou spí pejsek, v pozadí dvě služebné u truhly, malý náhled
Tizian, Urbinská Venuše, 1538. Galleria degli Uffizi, Florencie. Malý náhled (italská státní sbírka). Prohlédnout obraz ve vysokém rozlišení na webu galerie

Co obraz zobrazuje

Na lůžku s rudou matrací a zmačkaným bílým prostěradlem leží nahá mladá žena. Opírá se o polštáře, hlavu má mírně skloněnou a dívá se přímo na diváka. V pravé ruce drží kytičku růží, levou rukou si zakrývá klín. Dlouhé zlatavé vlasy jí padají na rameno. Levou polovinu obrazu uzavírá tmavý zelený závěs, takže postava vystupuje ze stínu do světla. Pravá polovina se otevírá do hloubky místnosti benátského paláce: dlaždicová podlaha, za oknem sloupek a strom pod večerní oblohou a u stěny dvě služebné, které se skloněné probírají v malované svatební truhle. U nohou ženy spí stočený pejsek. Uffizi obraz vykládá jako nevěstu, která se chystá obléknout na obřad zvaný v Benátkách toccamano, kdy dívka podáním ruky stvrzovala souhlas se sňatkem. Kvůli citlivosti italských pravidel zobrazujeme jen malý náhled, detaily proto popisujeme slovy.

Pohled a růže

Žena se dívá přímo na diváka, sebevědomě a bez studu. V pravé ruce drží růže, které jsou podle Uffizi znakem Venuše a symbolem rozkoše i stálosti lásky. Tím se obraz liší od starších Venuší, které spí nebo se odvracejí.

Spící pejsek

Stočený pejsek u nohou lůžka je podle Uffizi odkazem na manželskou věrnost. Stejný psík se objevuje i na Tizianově portrétu Eleonory Gonzagy, matky vévody z Urbina, který visí rovněž v Uffizi.

Služebné u truhly

V pozadí jedna služebná hledá něco v truhle, druhá už má přes rameno přehozené zlatomodré svatební šaty. Truhly zvané cassone sloužily k ukládání nevěstiny výbavy, proto bývá scéna spojována se sňatkem.

Myrta na okně

Na parapetu okna stojí květináč s myrtou. Uffizi připomíná, že myrta je tradiční rostlina bohyně Venuše a další narážka na stálost v lásce.

Příběh vzniku

Tizian, nejslavnější malíř benátské renesance, na obraze pracoval nejspíš už od poloviny 30. let 16. století. V prosinci 1534 psal do Říma, že maluje obraz ženy pro kardinála Ippolita de' Medici. Kardinál ale v srpnu 1535 zemřel a plátno zůstalo v malířově dílně. Tam ho v roce 1538 uviděl Guidobaldo II. della Rovere, syn vévody z Urbina, který přijel do Benátek kvůli vlastnímu portrétu. Podle dochovaného dopisu z roku 1538 obraz „nahé ženy“ koupil přímo od Tiziana a bál se, aby ho malíř neprodal někomu jinému. Ještě téhož roku zdědil vévodství Urbino, a odtud pochází název obrazu.

Kdo je ležící žena, se neví. Část odborníků v obraze vidí oslavu manželství, jiní portrét benátské kurtizány. Pózu Tizian převzal ze Spící Venuše připisované Giorgionovi, která je dnes v Drážďanech. Bohyni ale přenesl z krajiny do měšťanského interiéru a nechal ji dívat se přímo na diváka.

Do Florencie se obraz dostal díky sňatku. Poslední dědička rodu della Rovere Vittoria se provdala za toskánského velkovévodu Ferdinanda II. Medicejského a Venuše byla součástí jejího věna. Do Uffizi se obraz dostal v roce 1736. Dlouho visel v osmiboké síni Tribuna vedle antické sochy Medicejské Venuše, kde mohli návštěvníci srovnávat idealizovanou antickou krásu se smyslnou malbou.

Proč je tak slavný

Vzor ležícího ženského aktu

Tizian ustálil typ ležící nahé ženy, ke kterému se malíři vraceli celá staletí. Přímou inspirací se stal například pro Manetovu Olympii z roku 1863.

Malba kůže a látek

Uffizi oceňuje Tizianovu schopnost vystihnout měkkost kůže i materiál prostěradla, sametu a brokátu. Teplá pleť na bílém plátně dává obrazu jeho sílu.

Obraz, který budil pohoršení

Spisovatel Mark Twain ho v cestopise Tulák v cizině (1880) označil za nejneslušnější obraz světa. Ironicky přitom kritizoval pokrytectví, s jakým se nahota tolerovala v galeriích, ale ne v literatuře.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Obraz je rozdělený svislou hranou závěsu na dvě poloviny. Vlevo je tmavá, uzavřená plocha a světlá postava, vpravo otevřený prostor s malými figurami v dálce. Tělo ženy vede oko dlouhou diagonálou od hlavy vlevo nahoře k chodidlům vpravo. Barevně stojí obraz na kontrastu teplé pleti, bílého prostěradla, sytě červené matrace a tmavé zeleně. Červená se pak ozývá v šatech služebné v pozadí a propojuje obě poloviny. Do vlastní malby si můžete vzít dělení plochy na tmavou a světlou část, dlouhou diagonálu hlavního motivu a opakování jedné výrazné barvy na dvou místech obrazu.

Paleta

  • Teplá pleť
    #AF945D
  • Krémová bílá
    #DAD6AE
  • Hluboká karmínová
    #581216
  • Tmavá zeleň závěsu
    #131A15
  • Olivová okrová
    #716941
  • Hnědá růží
    #7B4E33

Barvy jsou orientačně odečtené z malé digitální reprodukce a od originálu se mohou výrazně lišit.

Rozdělte plochu na tmu a světlo

Zkuste plátno rozdělit svislou nebo šikmou linií na tmavou a světlou část. Hlavní motiv dejte do světla před tmavé pozadí, druhá polovina může ukazovat hloubku.

Jedna barva na dvou místech

Sytou barvu, třeba červenou, nepoužijte jen jednou. Zopakujte ji v menším měřítku jinde na obraze a oko bude mezi oběma místy přecházet.

Teplé na studeném

Teplé tóny, třeba pleť nebo ovoce, položte na chladnější bílou nebo šedou plochu. Kontrast teploty barev udělá víc než ostré obrysy.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný dílem Urbinská Venuše

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Urbinská Venuše visí v Galleria degli Uffizi, Piazzale degli Uffizi 6, Florencie. Podle webu galerie je k 23. 10. 2026 vystavená v sále D22 věnovaném Tizianovi a Urbinské Venuši, v nových sálech benátské malby 16. století.

Uffizi patří k nejnavštěvovanějším muzeím Itálie. Vstupenky s časem vstupu si rezervujte předem na oficiálním webu Uffizi, ne u přeprodejců. Na webu galerie si před cestou ověřte, zda obraz není zapůjčený na výstavu; v minulosti cestoval například do Madridu, Tokia nebo Benátek.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Tizianovu Toaletu mladé ženy má Obrazárna Pražského hradu a obraz Apollón a Marsyas Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Vystavení si ověřte u správců sbírek. Další místa najdete na stránce Tizianovy obrazy naživo.

Zajímavosti a mýty

  • Název je zavádějící. Obraz v Urbinu nevznikl ani tam dnes nevisí, jméno dostal podle kupce, který se v roce 1538 stal vévodou z Urbina.
  • Venuše možná není bohyně. Žena nemá žádné atributy bohyně a odborníci se přou, zda jde o nevěstu, kurtizánu, nebo ideál krásy.
  • Pejsek u nohou lůžka je stejný jako na Tizianově portrétu Eleonory Gonzagy, matky prvního majitele. Oba obrazy visí v Uffizi.
  • Jak slavný obraz byl už v 18. století, ukazuje malba Johanna Zoffanyho Tribuna v Uffizi ze 70. let 18. století, kde Venuše stojí na čestném místě v popředí.

Časté otázky

Kdo namaloval Urbinskou Venuši?

Urbinskou Venuši namaloval benátský renesanční malíř Tizian (Tiziano Vecellio). Obraz byl hotový nejpozději v roce 1538, kdy ho koupil Guidobaldo II. della Rovere.

Kde je Urbinská Venuše?

Urbinská Venuše visí v galerii Uffizi ve Florencii, kde je od roku 1736. K 23. 10. 2026 je vystavená v sále D22.

Kdy vznikla Urbinská Venuše?

Urbinská Venuše je datována rokem 1538, kdy ji Tizian prodal. Práce na ní mohla začít už v polovině 30. let 16. století.

Co znamená Urbinská Venuše?

Galerie Uffizi obraz vykládá jako nevěstu před svatebním obřadem; pes symbolizuje věrnost a růže a myrta lásku. Jiní odborníci v ní vidí portrét kurtizány nebo jen ideál ženské krásy.

Jak velká je Urbinská Venuše?

Obraz měří podle galerie Uffizi 119 × 165 cm. Je malovaný olejem na plátně.

Kolik stojí Urbinská Venuše?

Urbinská Venuše není na prodej. Patří italskému státu a galerii Uffizi, a cenu proto nelze určit.

Další díla autora

Podobné obrazy

  • Obrázek doplníme s vlastní stránkou
    Poslední soud
    Michelangelo Buonarroti · 1536–1541 · renesance
  • Obrázek doplníme s vlastní stránkou
    Raffael (Raffaello Sanzio) · 1512–1513 · renesance
  • Obrázek doplníme s vlastní stránkou
    Leonardo da Vinci · 1503–1519 · renesance
  • Obrázek doplníme s vlastní stránkou
    Sandro Botticelli · cca 1484–1486 · renesance

Zdroje a licence

  1. Galleria degli Uffizi: Venus of Urbino (popis díla, sál, inventář)
  2. Wikidata: Urbinská Venuše (Q727875)
  3. Wikipedie (anglicky): Venus of Urbino
  4. Wikipedie (česky): Urbinská Venuše
  5. The National Gallery, Londýn: Titian (životopis)

Obrázky a licence

Urbinská Venuše, Tizian, 1538. Galleria degli Uffizi, Florencie (inv. 1890 č. 1437). Náhled max. 400 px (italská státní sbírka, bez výřezů). Zdroj: Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tiziano's_Venere_di_Urbino_(from_The_History_BLog).jpg. Licence: PD-Art (PD-old-100).

Náhledy dalších děl: viz zdroje na stránce Tizian (Wikimedia Commons, PD-Art; italské sbírky jen náhled).

Na malířských večerech ArtMoment Urbinskou Venuši ani její motivy nemalujeme. Každý maluje obraz podle předlohy, kterou si vybere – máme až 50 předloh.