Hodina tance

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje konec baletní hodiny ve zkušebním sále pařížské Opery. Prostorná místnost má světle zelené stěny, mramorované pilastry a vysoké dveře, kterými prosvítá okno. Podlaha z prken se táhne šikmo do hloubky. Uprostřed stojí starý baletní mistr v šedém obleku, opírá se o dlouhou hůl a sleduje jednu z žákyň. Kolem něj jsou rozestavené desítky mladých tanečnic v bílých tylových sukních s barevnými mašlemi. Některé ještě cvičí, jiné odpočívají, protahují se, upravují si vlasy nebo se drbou na zádech. V popředí stojí zády k divákovi dvě dívky u klavíru. V pozadí vpravo čekají matky. Podle Musée d'Orsay zajímaly Degase víc než představení samotné právě tyto chvíle, kdy soustředění povolí a tělo si po námaze odpočine.

Baletní mistr Jules Perrot

Starý pán s holí je portrét Julese Perrota, slavného tanečníka a choreografa romantického baletu. Hůl nesloužila jen k opoře, baletní mistr jí podle muzea udával rytmus o podlahu.

Tanečnice zezadu

Dívka se zelenou mašlí a červenou květinou ve vlasech stojí s rukama v bok zády k divákovi. Degas ji ořízl a postavil do popředí, jako by se divák díval přes její rameno.

Konvička a pejsek

Vlevo dole stojí zelená konev. Podlaha se podle Musée d’Orsay vlhčila, aby tanečnice neklouzaly. Mezi nohama baletky vykukuje malý pejsek a na konvi je podpis malíře.

Protahování u klavíru

Tanečnice na klavíru zaklání hlavu a drbe se na zádech. Takové všední pohyby Degas vyhledával a kreslil si je předem ve skicách.

Matky v pozadí

V pravém rohu stojí v tmavých šatech matky, které na své dcery čekají. Malé tanečnice se protahují s rukama v bok. Sál tím působí jako skutečné místo plné lidí.

Příběh vzniku

Edgar Degas (1834–1917) chodil do pařížské Opery nejen do hlediště. Přes známého hudebníka z orchestru se dostal i do zákulisí a do zkušeben. Tehdy ještě Opera sídlila v ulici Le Peletier, v budově, kterou v roce 1873 zničil požár. Od 70. let 19. století až do konce života byly baletky jeho nejčastějším tématem.

Hodina tance vznikala v letech 1873–1876, tak ji datuje Musée d'Orsay. Degas obrazy z té doby nedatoval, a proto se odborníci v přesném roce rozcházejí. Sál na obraze je vymyšlený a vychází ze zkušeben staré Opery. Postavy si Degas připravil v ateliéru podle kreseb. Na baletního mistra mu stál Jules Perrot, v té době kolem šedesáti let. Metropolitan Museum of Art v New Yorku vlastní příbuzný obraz Taneční třída z roku 1874 se stejným mistrem. Podle Met jsou tato dvě plátna nejambicióznější obrazy, které Degas tanci věnoval.

Obraz koupil sběratel hrabě Isaac de Camondo. Po jeho smrti přešel v roce 1911 jako součást jeho odkazu do francouzských národních sbírek. Dnes ho vlastní Musée d'Orsay, kam se v roce 1986 přestěhovaly sbírky umění 19. století.

Proč je tak slavný

Zákulisí místo jeviště

Degas neukazuje dokonalé představení, ale únavu, čekání a dřinu. Baletky se tím stávají skutečnými lidmi, ne kulisou.

Odvážná kompozice

Šikmý pohled shora, oříznuté postavy a prázdná podlaha uprostřed působí jako momentka. Ve skutečnosti je vše pečlivě promyšlené v ateliéru.

Malíř baletek

Tanečnice se staly Degasovým poznávacím znamením. Hodina tance patří k obrazům, podle kterých si ho lidé pamatují dodnes.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je postavená na diagonále. Prkna podlahy vedou oko z levého dolního rohu do pravého zadního koutu sálu. Postavy nejsou v jedné řadě, ale v uvolněném oblouku kolem baletního mistra, který stojí mírně vpravo od středu. Popředí patří dvěma dívkám zezadu, takže divák je jako host v sále. Velkou část plochy zabírá prázdná podlaha, která dává scéně vzduch. Barevně obraz drží pohromadě šedozelená stěna a bílý tyl, oživené několika jasnými akcenty: zelenou, modrou a červenou mašlí. Pro vlastní malbu si můžete vzít tři věci: vést prostor šikmou linií, nechat volné místo a omezit sytou barvu na pár drobností.

Paleta

• Šedozelená stěny
  #9A9C7A
• Bílá tylu
  #E8E4DA
• Šedohnědá podlahy
  #8C7D63
• Smaragdová mašle
  #2F5E43
• Světle modrá mašle
  #8DB3D6
• Rumělková červená
  #B8402F

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Veďte prostor diagonálou

Nechte podlahu, cestu nebo stůl běžet šikmo z rohu plátna do hloubky. Obraz získá prostor a pohyb bez složité perspektivy.

Ořízněte postavu v popředí

Dejte velkou postavu nebo předmět k okraji a část nechte za rámem. Divák bude mít pocit, že stojí přímo ve scéně.

Šetřete sytou barvou

Většinu plochy namalujte tlumenými tóny a jen pár malých míst ozvláštněte čistou zelenou, modrou nebo červenou. Oko je najde samo.

Chci namalovat svoji taneční scénu

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Hodina tance patří Musée d'Orsay v Paříži (Esplanade Valéry Giscard d'Estaing). Obraz je ve stálé sbírce muzea. Konkrétní sál a aktuální vystavení si před návštěvou ověřte na webu muzea, protože díla se stěhují i zapůjčují. Ve stejném muzeu najdete i Degasův Absint.

Vstupenky kupujte jen na oficiálním prodejním webu muzea a vyhněte se přeprodejcům.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Národní galerie Praha vlastní Degasovu Podobiznu Lorenza Paganse (1882). Vystavení si ověřte u galerie. Další místa najdete na stránce kde vidět obrazy Degase.

Zajímavosti a mýty

• Baletní mistr na obraze je skutečná osoba: Jules Perrot, slavný tanečník a choreograf romantického baletu.
• Básník Paul Valéry napsal, že Degas je jedním z mála malířů, kteří dali podlaze její skutečnou důležitost. Pro tanečnice je podlaha hlavním pracovním nástrojem.
• Sál na obraze neexistoval. Degas ho složil podle zkušeben staré pařížské Opery v ulici Le Peletier, která v roce 1873 vyhořela.
• Metropolitan Museum of Art v New Yorku má příbuzný obraz Taneční třída (1874) se stejným baletním mistrem.
• Přesné datování je sporné. Musée d’Orsay uvádí roky 1873–1876, starší zdroje i roky 1871–1874.

Další díla autora

• 
  Absint

  1875–1876 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Taneční třída

  1874 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Orchestr opery

  kolem 1870 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Rodina Bellelliových

  1858–1869 · Musée d'Orsay, Paříž

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Imprese, východ slunce

  Claude Monet · 1872 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Ples v Moulin de la Galette

  Pierre-Auguste Renoir · 1876 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Pařížská ulice, deštivý den

  Gustave Caillebotte · 1877 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Břízová nálada

  Antonín Slavíček · 1897 · impresionismus