Saturn požírá svého syna

Co obraz zobrazuje

Z černého pozadí se vynořuje obrovská postava s dlouhými šedými vlasy. Klečí nebo se krčí, takže se sotva vejde do úzkého svislého formátu. Oči má vytřeštěné, ústa doširoka otevřená. V rukou svírá lidské tělo, kterému už chybí hlava a část paže, a chystá se k dalšímu sousta. Prsty se zarývají do zad oběti a z ran teče červená krev. Světlé jsou jen tři věci: bledé tělo oběti, klouby prstů a obličej s očima. Zbytek postavy splývá s temnotou. Malba je rychlá, hrubá a místy jen naznačená. Výjev bývá spojován s římským mýtem o Saturnovi (řeckém Kronovi), který požíral své děti, aby ho žádné z nich nesvrhlo. Goya však obrazu název nedal, a jeho význam je proto sporný.

Tvář s vytřeštěnýma očima

Oči jsou bílé kruhy s tmavými zornicemi, ústa černá díra. Postava působí spíš vyděšeně a šíleně než krutě. Právě tím se Goyův Saturn liší od starších zobrazení stejného mýtu.

Ruce a oběť

Nejsvětlejší místa obrazu jsou klouby prstů a tělo oběti. Mýty obvykle popisují, že Saturn děti polykal vcelku. Goya místo toho ukázal roztrhané tělo, které podle některých historiků umění nepřipomíná dítě, ale dospělého.

Postava mizící ve tmě

Nohy a trup jsou namalované jen několika tahy hnědé a šedé a postupně mizí v černi. Obraz nemá prostor ani krajinu, jen postavu a tmu, což zesiluje tíživý dojem.

Příběh vzniku

V únoru 1819 koupil dvaasedmdesátiletý Goya dvoupatrový dům na břehu řeky Manzanares u Madridu. Říkalo se mu Quinta del Sordo, Dům hluchého, podle dřívějšího majitele; hluchý byl ovšem i Goya sám, od nemoci v roce 1792. Na stěny obou hlavních místností namaloval čtrnáct velkých maleb, kterým se dnes říká černé malby. Maloval je smíšenou technikou přímo na omítku a tapety, bez objednávky a pro vlastní potřebu. Saturn visel v přízemí, v místnosti, která bývá označována jako jídelna, vlevo od okna na zadní stěně. Napravo od okna byla Judita a Holofernes.

V roce 1823 dům přenechal vnukovi Marianovi, v roce 1824 odešel do Francie, kde v roce 1828 zemřel. Dům mezitím vystřídal několik majitelů. V roce 1874 ho získal francouzský bankéř baron Émile d’Erlanger. Malby na zdech už byly po padesáti letech poškozené, a tak je ještě téhož roku nechal pod vedením Salvadora Martíneze Cubellse, restaurátora Prada, sejmout a přenést na plátno. Při tak náročném zákroku se část detailů pravděpodobně ztratila a malby bylo nutné restaurovat.

Baron chtěl obrazy prodat a v roce 1878 je vystavil na světové výstavě v Paříži. Kupce nenašel, a v roce 1881 proto celý soubor daroval španělskému státu. Od té doby patří muzeu Prado. Názvy, pod kterými černé malby známe, pocházejí od jiných lidí; poprvé je soupisem zachytil Goyův přítel Antonio Brugada v roce 1828.

Proč je tak slavný

Obraz, který nikdo neměl vidět

Goya ho maloval pro sebe na stěnu domu, bez názvu a bez vysvětlení. Divák tak hledí do soukromého světa malíře v posledních letech jeho života.

Mýtus jako šílenství

Starší zobrazení mýtu ukazovala Saturna jako rozvážného vládce. Goya z něj udělal vyděšenou bytost v zajetí vlastního činu, namalovanou rychle, zkratkovitě a téměř jen v černé a hnědé.

Mnoho výkladů

Obraz bývá čten jako alegorie času, který vše pohltí, jako obraz Španělska požírajícího vlastní děti ve válkách, nebo jako výraz Goyova strachu ze stáří a šílenství.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Postava zaplňuje úzký svislý formát od horního okraje až dolů a nemá kolem sebe žádný prostor. Tím působí obrovsky a stísněně zároveň. Světlo dopadá jen na střed: obličej, ruce a tělo oběti tvoří svislou osu, kolem které se vše ostatní ztrácí ve tmě. Paleta je velmi omezená: černá, hnědé a okrové zemité tóny, šedá a jediný sytý akcent červené. Pro vlastní malbu si můžete vzít práci s tmavým podkladem, ze kterého světlé tvary vystupují, a s omezenou paletou, ve které jedna výrazná barva unese celý obraz.

Paleta

• Hluboká černá
  #03050C
• Tmavá šedohnědá
  #252427
• Surová umbra
  #584A31
• Okrová hnědá
  #6F5528
• Bledá tělová
  #A99C60
• Krevní červená
  #9A2A1C

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Začněte na tmavém podkladu

Natřete plátno tmavou hnědou nebo černou a světlé tvary stavějte až na ní. Obraz získá hloubku a dramatické světlo skoro sám.

Tři tóny a jeden akcent

Zkuste obraz namalovat jen tmavým, středním a světlým tónem jedné barvy a přidejte jedinou výraznou barvu. Uvidíte, kolik toho omezená paleta unese.

Rychlé tahy místo detailů

Okraje postav a předmětů nechte rozmazané a nedokončené. Ostrý detail si nechte jen na místo, kam se má divák dívat.

Chci namalovat svůj vlastní temný obraz

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Saturn požírá svého syna patří do sbírky Museo Nacional del Prado v Madridu spolu se všemi ostatními černými malbami a Goyovým Třetím květnem 1808. Prado má největší soubor Goyových obrazů na světě. Web muzea automatickou kontrolu blokuje, proto si aktuální vystavení ověřte přímo na oficiálních stránkách Prada, kde koupíte i vstupenky.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Portrét Dona Miguela de Lardizábal z roku 1815 vlastní Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další místa najdete na stránce kde vidět Goyovy obrazy.

Zajímavosti a mýty

• Goya obrazu nedal název. Pojmenování Saturn i ostatní názvy černých maleb vznikly až po jeho smrti.
• Obraz není olejomalba na plátně, ale původně nástěnná malba. Na plátno ho přenesli až kolem roku 1874, přes padesát let po vzniku.
• Podobný námět namaloval už Peter Paul Rubens. Jeho Saturn je klidný a vypočítavý, Goyův působí šíleně.
• Goya se k tématu vracel. Kresbu Saturna požírajícího děti nakreslil křídou už kolem let 1796–1797.
• Historik umění Fred Licht upozornil, že postavě chybí Saturnovy tradiční atributy, kosa a přesýpací hodiny, a tradiční název proto může být zavádějící.

Další díla autora

• 
  Třetí květen 1808

  1814 · Museo del Prado, Madrid
• 
  Nahá Maja

  kolem 1797–1800 · Museo del Prado, Madrid
• 
  Rodina Karla IV.

  1800 · Museo del Prado, Madrid
• 
  Portrét Dona Miguela de Lardizábal

  1815 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vor Medúzy

  Théodore Géricault · 1818–1819 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Poutník nad mořem mlhy

  Caspar David Friedrich · cca 1817 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vůz se senem

  John Constable · 1821 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Svoboda vede lid

  Eugène Delacroix · 1830 · romantismus