Roční doby

Co obraz zobrazuje

Série tvoří čtyři vysoké úzké obrazy, které se věšely vedle sebe. Na každém sedí nebo stojí mladá žena v přírodě a představuje jedno roční období. Nejde o portréty skutečných lidí, ale o alegorie (postavy, které zosobňují nějakou myšlenku). Mucha jim dal podobu víl a každé přiřadil jinou náladu: podle Muchovy nadace je jaro nevinné, léto smyslné, podzim plodný a zima mrazivá. Dohromady tvoří obraz koloběhu přírody.

Ženy jsou namalované jemnou linkou a světlými plochami bez stínů. Pozadí tvoří stromy, větve a květy, které se vlní kolem postav a prolínají se s jejich vlasy a šaty. Každé panó má vlastní barevný klíč: jaro je zelenobílé, léto modré a růžové, podzim žlutooranžový a zima chladně zelená a bílá. Obrazy nemají text ani reklamu. Byly určené k ozdobě bytu, nikoli na plakátovací plochy.

Jaro

Světlovlasá dívka v průsvitných bílých šatech stojí pod kvetoucím stromem. Ve vlasech má bílé květy a drží lyru vyrobenou z větve, na které sedí tři ptáčci.

Léto

Tmavovlasá žena má ve vlasech rudé vlčí máky. Opírá se o vinnou révu a bosé nohy má ve vodě. Za ní je jasně modré letní nebe.

Podzim

Žena s dlouhými ryšavými vlasy nosí věnec z chryzantém. Sedí mezi podzimním listím a sklízí hrozny z obtěžkané révy.

Zima

Žena zahalená do světle zeleného pláště se tiskne k zasněženému keři. V dlaních zahřívá malého ptáčka. Muchova nadace v jednoduché ploché kompozici vidí vliv japonského dřevořezu.

Příběh vzniku

Alfons Mucha se v Paříži proslavil na začátku roku 1895 plakátem Gismonda pro Sarah Bernhardtovou. Krátce nato podepsal výhradní smlouvu s pařížským tiskařem a vydavatelem F. Champenoisem. Ten tiskl nejen reklamní plakáty, ale i tzv. dekorativní panó. Byly to velké barevné litografie bez textu, které vycházely ve velkých nákladech a sloužily k výzdobě bytů.

Roční doby z roku 1896 byly Muchovou první sérií panó. Námět nebyl nový: roční období zosobňovali už staří mistři a Champenois sám vydával podobné série od jiných autorů. Mucha ale podle Muchovy nadace dal starému tématu nový život, když postavy pojal jako víly v krajině. Série se stala jednou z jeho nejprodávanějších.

Champenois si proto u Muchy objednal na stejné téma nejméně další dvě série, v letech 1897 a 1900. Dochovaly se i návrhy pro další dvě série. Po úspěchu Ročních dob vytvořil Mucha další cykly panó, například Čtyři umění (1898), Denní doby (1899), Drahokamy (1900) nebo Měsíc a hvězdy (1902). Tisky Ročních dob z roku 1896 dnes mají muzea v Evropě i v Americe; v Praze je vystavuje Muchovo muzeum.

Proč je tak slavný

Umění na zeď

Panó vycházela ve velkých nákladech a byla určená k výzdobě domova. Muchův styl se tak dostal z pařížských ulic i do bytů.

Muchova první série

Roční doby otevřely řadu cyklů, ve kterých Mucha rozvíjel stejný princip: ženská postava, příroda a ornament. Série se prodávala tak dobře, že vznikly další verze.

Téma, ke kterému se vracel

Úspěch Ročních dob vedl k dalším dvěma sériím na stejné téma v letech 1897 a 1900 a k řadě nových cyklů panó, od Čtyř umění po Měsíc a hvězdy.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Každé panó stojí na svislé postavě, kterou rámují větve a květy. Obrys postavy je jasný a ostrý, plochy uvnitř jsou světlé a bez výrazných stínů. Pozadí hraje stejně důležitou roli jako postava, protože se do ní vlévá. Barevně je každé panó postavené na dvou až třech hlavních tónech. Série ukazuje i to, jak z jednoho principu udělat cyklus: stejný formát, podobná póza a jiná barva pro každý díl.

Paleta

• Světlá jarní zelená
  #C4D6A2
• Krémová
  #F9ECDB
• Nebeská modř
  #B3BDAD
• Teplá broskvová
  #EABF8D
• Rezavě hnědá
  #8B675D
• Šalvějová šeď
  #CAC9B7

Barvy jsou orientačně odečtené z digitálních reprodukcí a od originálů se mohou lišit.

Jedno téma, čtyři plátna

Zkuste namalovat malou sérii: stejný motiv, třeba strom nebo vázu, čtyřikrát v jiné barevné náladě. Série působí silněji než jeden obraz.

Barva podle nálady

Každému obrazu určete jednu hlavní barvu a k ní jen jednu až dvě doplňkové. Chladná paleta působí klidně, teplá radostně.

Rám z přírody

Hlavní motiv obklopte větvemi, listy nebo květy, které se kolem něj stáčejí. Pozadí se tím propojí s motivem a obraz bude celistvý.

Chci namalovat svoje Roční doby

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Roční doby vyšly ve více tiscích, proto je mají různé sbírky. V Praze je uvidíte v Muchově muzeu v Kaunickém paláci, Panská 7, Praha 1. Jeho expozice dekorativních panó podle webu muzea Roční doby zahrnuje. Vstupenky kupte na oficiálním webu Muchova muzea.

Tisky ze série 1896 má mimo jiné Chrysler Museum of Art v americkém Norfolku, mladší série z let 1897 a 1900 vlastní Art Institute of Chicago a londýnské Victoria and Albert Museum. Papírové litografie jsou citlivé na světlo, proto je sbírky vystavují jen po omezenou dobu. Před cestou si vystavení ověřte.

Další Muchova díla v Česku najdete na stránce obrazy a plakáty Alfonse Muchy.

Zajímavosti a mýty

• Roční doby nebyly plakát, ale dekorativní panó bez textu. Byla určená k výzdobě bytu, ne na plakátovací plochy.
• Muchovo muzeum uvádí, že série patřila k nejprodávanějším sadám dekorativních panó své doby.
• Mucha zpracoval roční doby pro Champenoise nejméně třikrát: v letech 1896, 1897 a 1900. Návrhy existují pro další dvě série.
• Na panó Zima žena zahřívá v dlaních ptáčka a další tři ptáci ji podle popisu Muchovy nadace žárlivě pozorují.

Další díla autora

• 
  Gismonda

  1894 · plakát, barevná litografie
• 
  Zvěrokruh

  1896 · barevná litografie
• 
  Slovanská epopej

  1910–1928 · zámek Moravský Krumlov
• 
  Muchova vitráž v katedrále sv. Víta

  1931 · katedrála sv. Víta, Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Polibek

  Gustav Klimt · 1907–1908 · secese
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Splynutí duší

  Max Švabinský · 1896 · symbolismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Černé jezero

  Jan Preisler · 1904 · symbolismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Údolí smutku

  Jan Zrzavý · 1908 · symbolismus / modernismus