Ples v Moulin de la Galette

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje nedělní odpoledne v zahradě tanečního lokálu Moulin de la Galette na pařížském Montmartru. Pod akáty a girlandami lampionů se tísní desítky lidí. Vlevo v popředí tančí dvojice, žena v růžových šatech a muž v tmavém obleku. Vpravo sedí u stolu se sklenicemi a lahví skupina mladých mužů ve slaměných kloboucích a s nimi dvě dívky, jedna v pruhovaných modrorůžových šatech. V pozadí se valí tančící dav a mezi hlavami prosvítají kloboučky, cylindry a slaměné klobouky. Sluneční světlo prosakuje listím a dopadá na oblečení, tváře i zem v podobě světlých skvrn. Obrysy se v tomto světle rozpouštějí a barvy se mísí. Musée d'Orsay o obraze píše, že Renoir chtěl především zachytit rozjařenou atmosféru lidového podniku na kopci Montmartre.

Lampiony a zahrada

Nad hlavami tanečníků visí řady kulatých lampionů a lustrů. Renoir tu podle Musée d’Orsay pracuje s kombinací denního a umělého světla. Lampiony jsou namalované jen několika bílými a modrými skvrnami.

Dívky na lavičce

Uprostřed sedí dívka v modrorůžových pruhovaných šatech a za ní se naklání druhá mladá žena. Podle vzpomínek Renoirova přítele Georgese Rivièra pózovala Estelle, sestra modelky Jeanne. Šaty jsou namalované krátkými pruhy barvy.

Tančící dvojice

Vlevo se točí páry. Dívka v růžovém se ohlíží přes rameno, kolem tančí další dvojice. Podle Rivièra je mezi tanečníky kubánský malíř Pedro Vidal de Solares, který tančí s modelkou Margot.

Stůl se sklenicemi

Vpravo sedí u stolu Renoirovi přátelé, malíři a spisovatelé, ve slaměných kloboucích. Sklenice a lahev jsou namalované několika průsvitnými tahy, ve kterých se odráží světlo zahrady.

Příběh vzniku

Moulin de la Galette byl taneční lokál u větrného mlýna na Montmartru. V neděli odpoledne sem chodili tancovat, pít a jíst placky (galettes) dělníci, švadlenky i malíři z okolí. Renoir se tu podle vzpomínek svého přítele Georgese Rivièra rozhodl malovat v květnu 1876. Aby to měl blízko, pronajal si ateliér se zahradou v ulici Cortot. V domě č. 12 dnes sídlí Musée de Montmartre a podle muzea tam Renoir namaloval i obraz Houpačka. Podle Rivièra maloval přímo na místě a nebylo to snadné, protože vítr plátno neustále odnášel.

Modelem stáli hlavně Renoirovi přátelé a dívky z Montmartru. Obraz vystavil v roce 1877 na třetí výstavě impresionistů v Paříži. Část kritiky mu vyčítala, že se tvary v mihotavém světle rozpadají. Plátno koupil přítel a mecenáš impresionistů, malíř Gustave Caillebotte, nejpozději v dubnu 1879. Caillebotte zemřel v roce 1894 a svou sbírku odkázal státu. V roce 1896 obraz přešel do Musée du Luxembourg, v roce 1929 do Louvru, v roce 1947 do galerie Jeu de Paume a od roku 1986 patří Musée d'Orsay.

Renoir namaloval i menší verzi obrazu (78 × 114 cm). Která z obou vznikla dřív, se neví. Menší verze je v soukromé sbírce a 17. 5. 1990 se v aukční síni Sotheby’s v New Yorku prodala za 78,1 milionu dolarů japonskému sběrateli Ryoei Saitovi.

Proč je tak slavný

Světlo prosvítající listím

Sluneční skvrny na oblečení a tvářích jsou podpisem impresionismu. Obraz ukazuje, jak se světlo dá namalovat čistě barvou, bez tmavých stínů.

Velký formát pro obyčejnou neděli

Musée d'Orsay zdůrazňuje, že Renoir zvolil velké plátno, jaké se tehdy používalo pro historické scény, a dal na ně všední zábavu Pařížanů. To byla odvážná ambice.

Rekordní aukce menší verze

Menší verze obrazu se v roce 1990 prodala za 78,1 milionu dolarů a podle Guinnessovy knihy rekordů jde o nejdražší Renoirův obraz prodaný v aukci.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je hustá a na první pohled chaotická, ale drží ji několik os. Diagonála lavice a stolu vede pohled z pravého dolního rohu do středu obrazu, kde tančí dav. Postavy vpředu jsou velké a uříznuté okrajem obrazu, jako by divák stál mezi nimi. Hlavní roli hraje světlo: Renoir rozmístil po celé ploše světlé skvrny, které spojují popředí s pozadím. Dominuje modrá v různých odstínech, od tmavých kabátů po stíny na zemi, a proti ní stojí teplé růžové a žluté tóny pleti, šatů a klobouků. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít tři věci: malovat stíny modře a fialově místo černé, rozházet světlé body po celé ploše a nechat okraje motivu otevřené.

Paleta

• Tmavá pruská modř
  #1E2F45
• Šedomodrá stínů
  #71817F
• Světlá růžová
  #DDC5AD
• Slámově žlutá
  #C9B060
• Sytá zeleň listí
  #2E5A3A
• Teplá bílá světla
  #E8E4D8

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Stíny bez černé

Stíny na zemi a oblečení malujte modrou nebo fialovou místo černé. Celý obraz zůstane světlý a vzdušný.

Světlé skvrny všude

Na hotovou plochu položte několik malých skvrn téměř bílé barvy, na zem, rukávy i klobouky. Vznikne dojem slunce prosvítajícího listím.

Uříznutý okraj

Nechte okrajem plátna uříznout část postavy nebo předmětu. Obraz pak působí jako výřez ze skutečné scény, ne jako aranžmá.

Chci namalovat svůj ples pod širým nebem

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Ples v Moulin de la Galette patří Musée d'Orsay v Paříži (Esplanade Valéry Giscard d'Estaing). K 23. 10. 2026 ale podle webu muzea v sále není: je zapůjčený na výstavu Renoir and Love (Renoir a láska), kterou National Gallery v Londýně pořádá od 3. 10. 2026 do 31. 1. 2027. Výstava pak pokračuje do Museum of Fine Arts v Bostonu (20. 2. – 13. 6. 2027); zda tam obraz poputuje také, jsme neověřili. Před cestou do Paříže si proto na webu muzea ověřte, kdy se vrátí do expozice.

Vstupenky do Musée d'Orsay kupujte jen na oficiálním prodejním webu muzea, do National Gallery na jejím oficiálním webu. Ve stejném muzeu visí i Renoirova Houpačka (1876) namalovaná ve stejné době.

Nejbližší dílo autora od Prahy: velký obraz Milenci (1875) ve sbírce Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další místa najdete na stránce kde vidět obrazy Renoira.

Zajímavosti a mýty

• Název Moulin de la Galette odkazuje na větrný mlýn a placky (galettes), které se v lokálu podávaly.
• Renoir obraz podepsal a datoval vpravo dole: „Renoir 76.“ Rok vzniku tak není sporný, na rozdíl od otázky, která ze dvou verzí vznikla dřív.
• Pro Spojené království je výstava v roce 2026 premiérou: National Gallery uvádí, že obraz se tam ukazuje poprvé.
• Ryoei Saito, kupec menší verze, prohlásil v roce 1991, že si obraz nechá spálit s sebou. Po jeho finančních potížích ho ale banky prodaly dalšímu soukromému sběrateli.
• Zahrady za muzeem v ulici Cortot dnes nesou Renoirovo jméno a jsou přístupné veřejnosti.

Další díla autora

• 
  Snídaně veslařů

  1880–1881 · The Phillips Collection, Washington
• 
  Houpačka

  1876 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  Lóže

  1874 · The Courtauld, Londýn
• 
  Milenci

  1875 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Pařížská ulice, deštivý den

  Gustave Caillebotte · 1877 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Žena se slunečníkem

  Claude Monet · 1875 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Absint

  Edgar Degas · 1875–1876 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Břízová nálada

  Antonín Slavíček · 1897 · impresionismus