Ofélie

Co obraz zobrazuje

Obraz zobrazuje scénu ze Shakespearova Hamleta. Mladá Ofélie, která po vraždě svého otce Polonia přišla žalem o rozum, spadla při trhání květin do potoka. Millais ji ukazuje ve chvíli, kdy ještě plyne na hladině. Leží na zádech, ruce má rozpažené dlaněmi vzhůru, ústa pootevřená, jako by zpívala. Těžké stříbrem vyšívané šaty se rozprostírají po vodě. Kolem ní plují utržené květy. Potok lemuje hustá zeleň: nad Ofélií se sklání vrba, na březích roste rákos, kopřivy, keř s bílými květy a vpravo nahoře purpurové kyprejové klasy. Každý list a stéblo jsou namalované ostře a s botanickou přesností. Tate zdůrazňuje, že výjev v divadle nikdy není vidět: o Oféliině smrti jen vypráví královna Gertruda jejímu bratru Laertovi. Obraz má nahoře zaoblený tvar, který odpovídá tvaru rámu.

Ofélie v potoce

Pootevřená ústa a rozpažené ruce odpovídají Shakespearovu textu, podle kterého Ofélie zpívala a svého nebezpečí si nebyla vědoma. Póza bývá srovnávána se zobrazeními světců a mučedníků.

Květiny na hladině

Květy na hladině mají podle Tate symbolický význam: mák smrt, sedmikrásky nevinnost a macešky marnou lásku. Výrazný červený mák přitom Shakespeare ve scéně nezmiňuje, přidal ho Millais.

Vrba a kopřivy

Nad vodou se sklání vrba, ze které Ofélie spadla. Podle Tate je vrba symbolem opuštěné lásky a kopřivy, které se jí proplétají větvemi, znamenají bolest.

Keř s bílými květy

Pravou horní část zaplňuje keř s bílými květy planých růží. Na tomto místě je dobře vidět, jak Millais maloval přírodu: každý list zvlášť, v plném světle a bez rozmazávání do dálky.

Příběh vzniku

Millais byl spoluzakladatelem Prerafaelitského bratrstva, skupiny mladých malířů, kteří chtěli malovat přírodu co nejpravdivěji a s péčí o každý detail. Ofélii maloval ve dvou fázích a na dvou místech. Krajinu namaloval venku u říčky Hogsmill u Ewellu v hrabství Surrey, kde podle dochovaných údajů pracoval v roce 1851 asi pět měsíců, až jedenáct hodin denně. V té době se venku běžně dělaly jen skici, celý obraz v přírodě dokončovali právě prerafaelité. Když se na podzim zhoršilo počasí, nechal si Millais na břehu postavit přístřešek ze slámy.

Postavu Ofélie domaloval až potom ve svém ateliéru na Gower Street v Londýně. Modelem mu stála Elizabeth Siddallová, pozdější manželka malíře Danteho Gabriela Rossettiho. Ležela oblečená ve vaně plné vody, kterou zespodu ohřívaly olejové lampy. Jednou lampy zhasly, Millais si toho při práci nevšiml a Siddallová se vážně nachladila. Její otec pak po malíři požadoval úhradu účtu za lékaře. Starožitné vyšívané šaty pro Ofélii koupil Millais z druhé ruky za čtyři libry.

Obchodník s uměním Henry Farrer obraz koupil 10. 12. 1851, ještě před dokončením. Na výstavě Královské akademie v roce 1852 sklidil smíšené reakce: kritici v The Times se pohoršovali, že Ofélii „namočil“ do zarostlé strouhy. Kritik John Ruskin, velký zastánce prerafaelitů, sice chválil dokonalé provedení, ale nechápal, proč malíř pro tragickou scénu zvolil obyčejnou zahradní krajinu v Surrey. Teprve později se Ofélie zařadila mezi nejobdivovanější obrazy poloviny 19. století, právě pro svou krásu a přesnost zachycené přírody. Obraz později získal sběratel Henry Tate a v roce 1894 ho daroval státu jako součást své sbírky pro nově vznikající galerii, dnešní Tate Britain.

Proč je tak slavný

Příroda jako nikdy předtím

Obraz byl už ve své době považován za jednu z nejpřesnějších a nejpečlivějších studií přírody, jaké kdy vznikly. Tate ho řadí k nejoblíbenějším prerafaelitským dílům své sbírky.

Příběh modelky ve vaně

Historka o Elizabeth Siddallové ve vaně s vyhaslými lampami patří k nejznámějším příběhům dějin umění a dodává obrazu lidský rozměr.

Inspirace filmu i hudby

Obraz posloužil jako předloha pro Oféliinu smrt v Hamletovi Laurence Oliviera (1948) a v roce 2025 na něj odkázala i Taylor Swift.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je vodorovná a klidná. Postava leží v dolní polovině obrazu jako jedna dlouhá světlá linie, kterou zleva rámují svislé stonky rákosu a shora šikmo skloněný kmen vrby. Všechno ostatní je hustá síť zelených tónů od žlutavé po skoro černou. Nejsvětlejší je obličej, ruce a stříbrné šaty, nejsytější barvou drobné červené tečky máku. Millais nanášel barvy na bílý podklad, a proto zelené i červené září. Pro vlastní malbu si vezměte světlý podklad pod čisté barvy, bohatství odstínů jedné barvy a malý doplňkový akcent, třeba červenou v zelené.

Paleta

• Svěží travní zeleň
  #42641B
• Tmavá zeleň listí
  #3A4924
• Olivová
  #6D7139
• Temná voda
  #171C18
• Šedostříbrná šatů
  #917C5C
• Maková červená
  #802B16

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Bílý podklad pro sytost

Natřete plátno nejdřív bílou a nechte zaschnout. Zelené a červené tóny pak budou zářit víc, než kdybyste malovali na šedý nebo hnědý podklad.

Jedna barva v deseti odstínech

Namíchejte si z jedné barvy, třeba zelené, aspoň pět odstínů přidáním žluté, modré, bílé a hnědé. Střídejte je v ploše a krajina získá hloubku.

Malá tečka doplňkové barvy

Do převážně zeleného obrazu dejte pár malých červených teček, třeba květy. Doplňková barva oživí celou plochu a oko se k ní bude vracet.

Chci namalovat svoji Ofélii

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Ofélie visí v Tate Britain, Millbank, Londýn. Podle webu Tate je k 23. 10. 2026 vystavená ve stálé expozici Historic and Modern British Art, v části Beauty as Protest: 1845–1905 věnované prerafaelitům a jejich současníkům. Poblíž visí i Millaisův obraz Kristus v domě svých rodičů a díla Danteho Gabriela Rossettiho.

Praktické informace o návštěvě najdete na oficiálním webu Tate Britain. Obraz se občas zapůjčuje na výstavy v zahraničí, proto si před cestou ověřte, že je na místě.

Obraz Millaise v českých sbírkách jsme neověřili. Další galerie s jeho díly najdete na stránce obrazy Johna Everetta Millaise.

Zajímavosti a mýty

• Kousek od Millaise maloval ve stejné době u Hogsmillu i jeho přítel a spoluzakladatel bratrstva William Holman Hunt.
• Scénu z obrazu v divadle neuvidíte. Shakespeare Oféliinu smrt na jeviště nepostavil, jen o ní ve 4. dějství vypráví královna Gertruda.
• Krajina v pozadí je skutečná. Je to břeh říčky Hogsmill v Surrey, kde Millais maloval celé měsíce venku.
• Šaty z obrazu stály čtyři libry. Millais je koupil z druhé ruky a v dopise je popsal jako nádherné starodávné šaty vyšívané stříbrem.

Další díla autora

• 
  Kristus v domě svých rodičů

  1849–1850 · Tate Britain, Londýn
• 
  Mariana

  1851 · Tate Britain, Londýn
• 
  Slepá dívka

  1854–1856 · Birmingham Museum and Art Gallery, Birmingham
• 
  Podzimní listí

  1855–1856 · Manchester Art Gallery, Manchester

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Paní ze Shalottu

  John William Waterhouse · 1888 · prerafaelité
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Josefina

  Josef Mánes · 1855 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Déšť, pára a rychlost

  William Turner (J. M. W. Turner) · 1844 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Únos hercegovinské ženy

  Jaroslav Čermák · 1861 · romantismus