Josefina

Co obraz zobrazuje

Obraz ukazuje mladou ženu do pasu, natočenou mírně doprava. Dívá se přímo na diváka a lehce se usmívá. Dlouhé kudrnaté vlasy barvy kaštanu jí padají přes ramena a pravou rukou si jeden pramen přidržuje u krku. Bílá košile s nabíranou krajkou jí sklouzla z ramen, takže má odhalená ramena i hruď. Spodní část postavy zahaluje těžká olivově zelená látka. Pozadí je téměř černé, bez jakéhokoli prostředí, takže světlá pleť vystupuje z tmy jako na jevišti. Mánes ženu nezasadil do žádného příběhu ani děje. Celý obraz stojí jen na tváři, gestu ruky a kontrastu světlé pleti s tmavým pozadím.

Tvář a pohled

Žena se dívá přímo z obrazu a koutky úst má jen lehce zvednuté. Tvář je modelovaná jemnými přechody světla bez ostrých stínů. Právě tichý úsměv a přímý pohled vedly tisk ke srovnání s Monou Lisou.

Gesto ruky

Pravá ruka si u krku přidržuje pramen vlasů. Gesto je zároveň nevinné i důvěrné. Česká Wikipedie uvádí, že jemné gesto ruky a bílá pleť mohly mít předobraz v Hellichově podobizně Boženy Němcové.

Zelená drapérie

Spodní okraj obrazu vyplňuje olivově zelená látka v širokých záhybech. Mánes ji maloval volněji než tvář, viditelnými tahy štětce. Zelená je jediná výrazná barva obrazu a doplňuje teplé tóny pleti a vlasů.

Krajka košile

Nabíraný okraj bílé košile je namalovaný hustou světlou barvou a drobnými tahy, které napodobují krajku. Bílá je nejsvětlejší místo obrazu a odděluje pleť od zelené látky.

Příběh vzniku

Josef Mánes namaloval Josefinu v roce 1855, v době, kdy žil v Praze a hodně portrétoval. Obraz nebyl zakázkou. Podle české Wikipedie i Národní galerie Praha zůstal až do malířovy smrti v roce 1871 v jeho ateliéru a Mánes ho nikdy neprodal.

Kdo byla žena na obraze, nevíme. Česká televize při výstavě v roce 2023 shrnula hlavní dohady: modelem mohla být moravská herečka, benátská operní pěvkyně, nebo služka Františka Šťovíčková, se kterou měl Mánes nemanželskou dceru. Ta se narodila v roce 1850 a jmenovala se právě Josefina. Mánesova rodina sňatek se služkou nepřipustila a sestra Amálie Františku propustila ze služby. Obraz ale také může zobrazovat ideál ženské krásy. Česká Wikipedie upozorňuje, že stejný typ tváře se v Mánesově díle opakuje, a proto jde spíš o idealizovaný portrét než o podobiznu konkrétní ženy.

Po malířově smrti se Josefina stala jedním z jeho nejznámějších obrazů. Tisk ji nazýval „českou Giocondou“, tedy českou Monou Lisou. Dnes ji vlastní Národní galerie Praha pod inventárním číslem O 16236.

V roce 2023 byla Josefina vystavená na velké výstavě Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda ve Valdštejnské jízdárně (31. 3.–16. 7. 2023). Restaurátoři obraz před výstavou zkoumali v infračerveném světle. Kurátorka Veronika Hulíková upozornila, že infračervená reflektografie odkryla podkresbu, například jak byl původně navržený účes.

Proč je tak slavný

Záhada modelu

Totožnost ženy není známá a dohady sahají od herečky po matku malířovy dcery. Nevyřešené tajemství drží obraz v povědomí stejně jako u Mony Lisy.

Smyslný portrét bez zakázky

Odhalená hruď, rozpuštěné vlasy a přímý pohled dělají z Josefiny velmi osobní obraz. Nevznikl na objednávku a Mánes ho veřejně nevystavoval.

Portrét, který malíř neprodal

Josefina neopustila ateliér až do roku 1871. Že si ji Mánes celý život nechal, se dodnes vykládá jako znak osobního vztahu k obrazu.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je jednoduchá a klasická. Postava zabírá většinu plochy a je posunutá mírně doleva od středu, tvář leží v horní třetině obrazu. Pozadí je téměř černé a nic v něm neruší, světlo dopadá zleva shora na čelo, rameno a hruď. Pohled diváka vede od tváře přes ruku ve vlasech dolů k bílé krajce a zelené látce. Teplé tóny pleti a vlasů vyvažuje jedna studenější barva, olivová zeleň. Pro vlastní malbu si můžete vzít práci s tmavým jednolitým pozadím, jemné přechody světla na hlavním motivu a jednu doplňkovou barvu.

Paleta

• Hluboká černohnědá
  #1B1515
• Světlá pleťová
  #D1B196
• Kaštanová hnědá
  #63472D
• Teplá tělová
  #A48268
• Olivová zeleň
  #554726
• Růžová rtů
  #A15346

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Tmavé pozadí bez detailů

Pozadí natřete jednou sytou tmavou barvou. Světlý motiv před ním vystoupí dopředu a obraz působí klidně a soustředěně.

Měkké přechody světla

Na kulatých tvarech, jako je tvář nebo jablko, míchejte světlou a stínovou barvu přímo na plátně, dokud je mokrá. Ostré hrany vynechte.

Jedna doplňková barva

K teplým tónům hnědé a okrové přidejte jednu studenější barvu, třeba olivovou zeleň. Obraz tím dostane rovnováhu bez pestrosti.

Chci namalovat svoji Josefinu

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Josefina patří do sbírky Národní galerie Praha. Umění 19. století galerie vystavuje ve Veletržním paláci (Dukelských hrdinů 47, Praha 7) v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století. Online sbírka galerie byla 23. 10. 2026 dočasně mimo provoz a aktuální vystavení obrazu se nám nepodařilo ověřit. Před návštěvou se proto informujte na webu galerie nebo na pokladně.

Vstupenky kupte na oficiálním webu Národní galerie. Originál Mánesovy kalendářní desky Staroměstského orloje je v Muzeu Prahy. Další jeho díla najdete na stránce obrazy Josefa Mánesa.

Zajímavosti a mýty

• Josefině se přezdívá „česká Gioconda“. Přezdívku jí dal tisk podle tajemného úsměvu a nejasné totožnosti modelu, stejně jako u Mony Lisy.
• Název obrazu se shoduje se jménem Mánesovy dcery Josefiny, která se narodila v roce 1850. V roce 1855 jí bylo pět let, portrét tedy nezobrazuje ji.
• Infračervený průzkum před výstavou v roce 2023 ukázal pod barvou podkresbu a původně jinak navržený účes.
• Mánes své obrazy téměř nevystavoval a široká veřejnost je poznala až po jeho smrti v roce 1871.

Další díla autora

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Kalendářní deska Staroměstského orloje

  1865–1866 · Muzeum Prahy
• 
  Švadlenka

  1858 · Národní galerie Praha
• 
  Podobizna Luisy Bělské

  1857 · Národní galerie Praha
• 
  V létě (Červené paraplíčko)

  1855 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Únos hercegovinské ženy

  Jaroslav Čermák · 1861 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Déšť, pára a rychlost

  William Turner (J. M. W. Turner) · 1844 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem

  Mikoláš Aleš · 1878 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Svoboda vede lid

  Eugène Delacroix · 1830 · romantismus