Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje slunečné nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte na Seině, na severozápadním okraji Paříže. Na travnatém břehu pod stromy odpočívá, sedí a prochází se několik desítek lidí. Vpředu vlevo leží v trávě muž s dýmkou, vedle něj sedí žena s knihou a pán v cylindru s hůlkou. Vpravo stojí strnule z profilu elegantní dvojice, dáma v šatech s vycpávkou vzadu drží na vodítku opičku. Uprostřed se do obrazu dívá holčička v bílém a za ní jde žena se slunečníkem. Na řece plují plachetnice, veslice a parník. Postavy působí ztuhle a obrysy mají geometricky zjednodušené, takže scéna připomíná spíš vlys než momentku. Celý povrch je pokrytý drobnými tečkami a čárkami čistých barev. Zblízka se rozpadá na barevné body, z dálky se spojí v trávu, stíny a světlo.

Dvojice v cylindru a se slunečníkem

Pán v cylindru a dáma s tmavým slunečníkem stojí na pravém okraji jako ploché siluety. Jejich tuhé profily dobře ukazují, jak Seurat postavy zjednodušoval. Dvojice patří k nejvýraznějším postavám obrazu.

Holčička v bílém

Malá holčička v bílých šatech stojí uprostřed obrazu na slunci a jako jedna z mála postav se dívá přímo na diváka. Vedle ní kráčí žena se slunečníkem. Bílá šatů je složená z teček různých odstínů.

Řeka a plachetnice

Vlevo se otevírá pohled na Seinu s plachetnicí a veslaři. Na břehu stojí žena s rybářským prutem. Hladina je namalovaná vodorovnými tahy modré, bílé a fialové, které se střídají s odrazy.

Pes a tečky v trávě

Černý pes čenichá v zastíněné trávě. Na tomto místě je dobře vidět Seuratova technika: tráva není jedna zelená, ale směs zelených, žlutých, modrých a oranžových bodů, které se v oku slijí.

Opička a mopslík

U nohou dámy vpravo poskakuje opička na vodítku a k ní běží malý pes s mašlí. Podle Art Institute patří opička k postavám, které Seurat doplnil až při druhé fázi práce.

Příběh vzniku

Georges Seurat začal na obraze pracovat v roce 1884, kdy mu bylo 24 let. Podle Art Institute mu předcházela řada menších olejových skic, kreseb a několik větších pláten, na kterých si ověřoval krajinu i rozmístění postav. Závěrečnou celkovou studii dnes vlastní Metropolitní muzeum v New Yorku. Samotné plátno maloval ve dvou etapách, zhruba od května 1884 do března 1885 a od října 1885 do května 1886. Při druhé etapě některé postavy zvětšil, jiné přidal a teprve tehdy přešel k tečkám téměř stejné velikosti.

Seurat vycházel z dobových teorií barev, mimo jiné od chemika Michela Eugèna Chevreula. Barvy na paletě nemíchal, ale kladl je vedle sebe v malých bodech, aby se smíchaly až v oku diváka. Sám tomu říkal divizionismus, dnes se používá název pointilismus. Art Institute uvádí, že chtěl namalovat moderní život stejně vznešeně jako antický řecký vlys.

Poprvé obraz vystavil v květnu 1886 na osmé a poslední výstavě impresionistů v Paříži, v srpnu téhož roku na Salonu nezávislých a v únoru 1887 v Bruselu. V letech 1888–1889 plátno znovu napnul a po okraji namaloval pás teček, který tvoří přechod k rámu. Po malířově smrti v roce 1891 zůstal obraz v rodině. V roce 1900 ho Seuratův bratr prodal za 800 franků, v roce 1924 ho koupili chicagští sběratelé Frederic Clay a Helen Birch Bartlettovi a v roce 1926 ho darovali Art Institute of Chicago.

Proč je tak slavný

Zakládající dílo neoimpresionismu

Obraz bývá uváděn jako hlavní příklad pointilismu. Po výstavě v roce 1886 byl Seurat brán jako vůdčí osobnost nového směru, ke kterému se přidali Paul Signac a další.

Malba jako vědecký pokus

Seurat malbu stavěl na dobových poznatcích o vnímání barev. Obraz tak zajímá malíře i lidi, kteří se zabývají optikou, a muzeum jeho barvy dlouhodobě zkoumá.

Hvězda filmu a muzikálu

Ve filmu Volný den Ferrise Buellera (1986) se na obraz zblízka dívá jedna z postav, scéna se natáčela přímo v Art Institute. Obraz se stal i námětem muzikálu Stephena Sondheima Sunday in the Park with George (1984).

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je postavená na přísném řádu. Diagonála břehu vede od levého dolního rohu k horizontu, stíny stromů rozdělují trávu na světlé a tmavé pásy a svislé siluety postav se opakují v pravidelných rozestupech jako sloupy. Seurat většinu postav ukazuje z profilu nebo zepředu, téměř bez pohybu, takže obraz působí klidně a slavnostně. Největší postava stojí vpravo, ta nejmenší v dálce, a díky tomu vzniká hloubka i bez výrazné perspektivy. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít tři věci: rytmus opakovaných svislic, střídání světlých a stinných pásů a míchání barvy vedle sebe místo na paletě.

Paleta

• Žlutozelená slunná tráva
  #9C9A4E
• Tmavá zeleň stínu
  #3F4A3C
• Šedomodrá vody
  #8694A1
• Oranžová slunečníku
  #C0603A
• Fialová šeď šatů
  #524B5C
• Teplá růžová
  #C4A39A

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce. Zinková žluť, kterou Seurat použil na osvětlenou trávu, podle studií časem ztmavla do hnědé, originál byl tedy kdysi jasnější.

Míchejte barvu na plátně

Zkuste na menší ploše klást vedle sebe krátké tečky dvou barev, třeba žluté a modré. Z dálky vznikne zelená, která je živější než namíchaná na paletě.

Opakujte svislice

Rozmístěte do krajiny několik svislých tvarů, stromy, postavy nebo sloupy, v podobných rozestupech. Obraz získá rytmus a klid.

Stín jako pás

Vržený stín nemalujte jen pod předměty, ale nechte ho přejít přes celou plochu jako pás. Střídání světla a stínu dodá rovné ploše hloubku.

Chci namalovat své nedělní odpoledne u vody

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Obraz visí v Art Institute of Chicago, 111 South Michigan Avenue, Chicago. K 23. 10. 2026 je podle webu muzea vystavený v sále 240. Art Institute ho za celou dobu zapůjčilo jen jednou, v roce 1958 na výstavu do New Yorku, a proto je velmi pravděpodobné, že ho na místě najdete.

Vstupenky kupte na oficiálním webu Art Institute a vyhněte se přeprodejcům. Plátno je široké přes tři metry, takže si ho prohlédněte zblízka i z druhé strany sálu, abyste viděli, jak se tečky slévají.

Nejbližší dílo autora od Prahy: obraz „Maria“ v Honfleuru (1886) má ve sbírce Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další díla najdete na stránce obrazy Georgese Seurata naživo.

Zajímavosti a mýty

• Častý omyl: obraz bývá nazýván „Sunday in the Park“ podle muzikálu, jeho skutečný název ale zní Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte.
• Pás teček po obvodu obrazu je součástí malby. Seurat ho přidal v letech 1888–1889, tedy dva roky po prvním vystavení.
• Jedinou zápůjčku v roce 1958 provázel požár v Museum of Modern Art v New Yorku. Obraz se podařilo zachránit do sousedního Whitney Museum.
• Seuratův bratr prodal obraz v roce 1900 za 800 franků, Bartlettovi za něj v roce 1924 zaplatili 20 000 dolarů.
• Ostrov La Grande Jatte leží na Seině mezi Neuilly-sur-Seine a Levallois-Perret, kousek od dnešní čtvrti La Défense.

Další díla autora

• 
  Koupání v Asnières

  1884 · National Gallery, Londýn
• 
  Cirkusová přehlídka

  1887–1888 · Metropolitan Museum of Art, New York
• 
  Cirkus

  1891 · Musée d'Orsay, Paříž
• 
  „Maria“ v Honfleuru

  1886 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Bar ve Folies-Bergère

  Édouard Manet · 1882 · realismus / impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Hora Sainte-Victoire

  Paul Cézanne · kolem 1887 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Slunečnice

  Vincent van Gogh · 1888 · postimpresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Snídaně veslařů

  Pierre-Auguste Renoir · 1880–1881 · impresionismus