Jiří Kolář

Život v kostce

Protivín, Kladno a truhlářské řemeslo (1914–1940)

Jiří Kolář se narodil 24. 9. 1914 v Protivíně v rodině pekaře a švadleny a mládí prožil na Kladně. Od sedmi let pomáhal v pekárně a vyučil se truhlářem. Ve 30. letech vystřídal řadu zaměstnání, pracoval jako pomocník na stavbě, hlídač nebo číšník a často žil jen z podpory v nezaměstnanosti. V šestnácti objevil moderní poezii a začal psát. Už v roce 1937 vystavil své první koláže v divadle E. F. Buriana. Básník František Halas mu v roce 1941 vydal první sbírku Křestný list a seznámil ho s teoretikem Jindřichem Chalupeckým.

Skupina 42 a zákazy (1941–1958)

V roce 1942 založil s Chalupeckým Skupinu 42, ke které patřili malíři Kamil Lhoták, František Gross nebo Jan Kotík a básníci Ivan Blatný a Jiřina Hauková. Kolářovy texty se staly manifestem její estetiky. V roce 1949 se oženil s Bělou Helclovou, pozdější fotografkou a výtvarnicí Bělou Kolářovou. Po roce 1948 byl označen za reakcionáře a v roce 1952 ho Státní bezpečnost zatkla kvůli rukopisu sbírky Prométheova játra. Strávil devět měsíců ve vazbě a propustila ho amnestie. Podporoval přátele z okruhu výtvarníků i spisovatelů: kupoval díla mladých umělců a v roce 1956 věnoval honorář na vydání první knihy Bohumila Hrabala. Grafikovi Vladimíru Boudníkovi postupně odkoupil kolem 90 grafik a zprostředkoval mu první výstavy v zahraničí. Už v roce 1956 vydal strojopisný almanach Život je všude, ve kterém debutovali mimo jiné Josef Škvorecký, Václav Havel a Bohumil Hrabal.

Od slov ke koláži (1959–1979)

Koncem 50. let se rozešel s literaturou a začal tvořit takzvanou evidentní poezii, básně bez psaného slova, a z ní přešel ke kolážím. Na počátku 60. let během krátké doby vymyslel většinu svých technik, od roláže po chiasmáž, a v roce 1962 je ukázal v Klubu umělců Mánes. Od roku 1963 vystavoval v zahraničí, například na documentě v Kasselu v roce 1968, na bienále v São Paulu v roce 1969, kde získal cenu, a opakovaně v Guggenheimově muzeu v New Yorku. Od roku 1964 vytvářel také předmětnou poezii, kompozice skutečných předmětů řazené podle zákonitostí básně; podnětem byla podle jeho slov návštěva muzea v Osvětimi. Díky zájmu zahraničních sběratelů byl od poloviny 60. let finančně nezávislý a v roce 1968 založil vlastní Cenu Jiřího Koláře pro výtvarníky. Za normalizace podporoval samizdatovou Edici Petlice a patřil k prvním signatářům Charty 77.

Paříž a návrat (1980–2002)

V roce 1979 získal stipendium v Západním Berlíně a v roce 1980 přesídlil na pozvání Centre Georges Pompidou do Paříže. Když mu úřady odmítly prodloužit pobyt, zůstal ve Francii a v roce 1984 získal francouzské občanství. V Paříži založil čtvrtletník Revue K věnovaný českému a slovenskému umění v exilu. Po roce 1989 se s manželkou do Prahy vracel, Národní galerie mu v roce 1993 uspořádala retrospektivu a v roce 1990 spoluzaložil Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce. V posledních letech ho omezovaly zdravotní potíže. Zemřel 11. 8. 2002 v Praze ve věku 87 let.

Jak maloval

Kolář nemaloval štětcem. Jeho materiálem byly reprodukce obrazů, stránky z časopisů, mapy, noty, jízdní řády nebo text v Braillově písmu, které stříhal skalpelem a znovu skládal. Barvu do obrazu nevnášel pigmentem, ale výběrem potištěného papíru. Vytvořil přes 120 různých druhů koláže a pro mnohé vymyslel vlastní jména. Roláž vzniká tak, že dvě nebo více reprodukcí rozstříhá na proužky a ty pak podle pevného pravidla prostřídá vedle sebe; z dvou známých obrazů tak vznikne třetí. Podobně vznikly chiasmáž, proláž nebo stratifie. Muchláž (francouzsky froissage) pracuje se zmačkaným papírem: inspirací byl podle Koláře plakát, přes který přejel nákladní vůz. K roláži ho zase přivedla reprodukce v časopise Uppercase z roku 1959. Od válečných let si vystřihoval obrázky ze starých časopisů jako Světozor nebo Zlatá Praha a tento „městský obrazový folklór“ mu sloužil jako zásobárna motivů. Od roku 1963 lepil koláže i na trojrozměrné předměty, třeba jablka, sloupy nebo valchu. Častým tématem je rozhovor s dějinami umění: Kolář konfrontoval renesanční a moderní malbu a vracel staré mistry do nových souvislostí.

Co se od Koláře naučit: 4 tipy pro akryl

• Malujte v pruzíchRozdělte plátno tužkou na svislé pruhy a v každém druhém změňte barvu nebo motiv. Obraz se rozkmitá podobně jako Kolářova roláž.
• Papír pod barvouNalepte na plátno akrylovým médiem pár útržků novin nebo not a přemalujte je lazurou. Písmo prosvítá a dodá ploše strukturu.
• Dva světy v jednomSpojte na jednom plátně dvě zcela odlišné krajiny, třeba moře nahoře a město dole. Kontrast vytvoří nečekaný příběh.
• Pravidlo před nápademStanovte si předem jednoduché pravidlo, například jen tři barvy a jen svislé tahy. Omezení vás donutí k objevům.

Chci malovat jako Jiří Kolář

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Kolář zemřel v roce 2002, jeho díla jsou proto chráněna autorským právem do konce roku 2072 a jejich obrázky tu neukazujeme. U děl ve veřejných sbírkách odkazujeme na katalogový záznam galerie.

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Páté kolo u vozu

  1970, koláž a chiasmáž na dřevě · Moravská galerie, Brno · Katalogový záznam
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Mechanismus I (Jízdní řád)

  1964, koláž a chiasmáž na lepence · Moravská galerie, Brno · Katalogový záznam
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Bez názvu (Madona kancléře Rolina)

  před 1965, koláž · Galerie moderního umění v Hradci Králové · Katalogový záznam
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Bez názvu (Holandská přísloví)

  1964, koláž · Galerie moderního umění v Hradci Králové · Katalogový záznam
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Pocta Georgesi Braqueovi

  1982 · Metropolitan Museum of Art, New York
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Prométheova játra

  1950 · sbírka básní, kvůli které byl v roce 1952 zatčen; oficiálně vyšla až v roce 1990

Kde vidět jeho obrazy naživo

Největší soubor Kolářových prací je v Praze. Další koláže mají krajské galerie i muzea v zahraničí. Sbírky jsme ověřovali 23. 10. 2026. Koláže na papíře se kvůli citlivosti na světlo vystavují střídavě, vystavení konkrétního díla si proto ověřte u galerie.

Nejblíž Praze: Museum Kampa na Malé Straně, které spravuje největší soubor Kolářových koláží v Česku. Kolářova díla mají také Centre Georges Pompidou v Paříži nebo Metropolitan Museum of Art v New Yorku.

Zajímavosti

• Kolář vytvořil přes 120 metodicky odlišných druhů koláže. Mnohé techniky pojmenoval sám a popsal je ve Slovníku metod.
• Jako učeň truhláře přišel o prst. Truhlařinu se vyučil u souseda, protože v době hospodářské krize tiskárny nepřijímaly učně sazečů.
• Za sbírku básní Prométheova játra strávil v letech 1952–1953 devět měsíců ve vazbě. Kniha oficiálně vyšla v Československu až v roce 1990.
• Kolářův stůl v pražské kavárně Slavia byl místem setkávání básníků a výtvarníků, chodil k němu i Václav Havel.
• V roce 1990 spoluzaložil s Václavem Havlem a Theodorem Pištěkem Cenu Jindřicha Chalupeckého, která se dodnes uděluje mladým výtvarníkům.

Související malíři

• Bez obrázku
  Mikuláš Medek

  🇨🇿 1926–1974 · surrealismus
• Bez obrázku
  Salvador Dalí

  🇪🇸 1904–1989 · surrealismus
• Bez obrázku
  Toyen (Marie Čermínová)

  🇨🇿 1902–1980 · surrealismus
• Bez obrázku
  Joan Miró

  🇪🇸 1893–1983 · surrealismus