Adriena Šimotová

Život v kostce

Válečné mládí a studium (1926–1953)

Adriena Šimotová se narodila 6. 8. 1926 v Praze. V letech 1942–1945 studovala na pražské Střední grafické škole a válka ji podle vlastních slov hluboce poznamenala. V letech 1945–1950 pokračovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Josefa Kaplického, u kterého zůstala i jako aspirantka do roku 1953. Na škole poznala malíře a grafika Jiřího Johna, za kterého se v roce 1953 provdala. Jejich syn Martin se narodil v roce 1959.

Barevná malba a skupina UB 12 (1960–1972)

Spolu s manželem stála u vzniku skupiny UB 12, české obdoby hnutí nová figurace, a od roku 1960 byla její členkou. Sama říkala, že ji s ostatními členy spojovalo spíš přátelství než společný program. V 60. letech malovala temperou lyrické obrazy plné světla a barev, nejdřív figury a krajiny, pak stále víc jen lidskou postavu. Z té doby pocházejí obrazy Balkony (1959) a Zrcadlo (1962). Vystavovala v pražské Galerii Václava Špály a na bienále v São Paulu, v roce 1970 získala zlatou medaili na bienále ve Florencii. Po srpnu 1968 a hlavně po smrti Jiřího Johna v roce 1972 její barvy vybledly. Malbu postupně opustila a začala pracovat s textilem a s prostorem.

Papír, perforace a otisky (1973–1990)

V 70. letech vznikaly textilní koláže a první papírové objekty. V roce 1979 dostala velkou cenu na grafickém bienále v Lublani. V 80. letech se hlavním materiálem stal papír. Mačkala ho, vrstvila, prořezávala a perforovala drobnými otvory, takže tvary postav vznikaly i ze světla, které jimi prochází. Vznikla díla Podpírání (1984), Návrat ztraceného syna II (1985) nebo Důlek (1986). Vyvinula také vlastní techniku otisků: otiskovala na papír dlaně, chodidla i celé tělo. Oficiálně vystavovat mohla jen málo, uznání získávala hlavně v zahraničí, například v Tokiu, Paříži a Stockholmu. V roce 1990 dostala Herderovu cenu a o rok později francouzský Řád umění a literatury.

Vrstvení vzpomínek a pozdní tvorba (1991–2014)

V letech 1991–1998 a znovu v roce 2003 učila na Mezinárodní letní akademii v Salcburku. Po smrti syna Martina v roce 1994 se v jejím díle objevily podoby zemřelých blízkých a motivy samoty a ztráty, například v cyklu Vytrácení podob (1997). Ve stejném roce vydala knihu textů a básní Hlava k listování a dostala Medaili Za zásluhy. V roce 2001 jí Národní galerie Praha uspořádala velkou retrospektivu ve Veletržním paláci. Pro gotický kostel sv. Anny na Starém Městě, dnes Pražskou křižovatku, vytvořila v roce 2004 Extatickou postavu. Od roku 2008 byla upoutaná na invalidní vozík, přesto pracovala dál; kreslila třeba dlouhou tyčkou na papír položený na podlaze. V roce 2011 vystavovala nové práce v Galerii Rudolfinum. Zemřela 19. 5. 2014 v Praze ve věku 87 let. O její odkaz a dílo Jiřího Johna pečuje nadační fond založený v roce 2014.

Jak malovala

Šimotová začínala jako malířka a v 60. letech pracovala hlavně s temperou ve světlých, zářivých tónech. Její lyrická malba měla blízko k informelu a postavy v ní splývají s prostorem kolem. Od 70. let ji víc než štětec zajímal materiál. Papír a látku nebrala jako podklad pro malbu, ale jako hlavní stavební prvek. Perforace (drobné otvory prorážené do papíru) kreslily obrys postavy světlem. Vrstvy průsvitného papíru zavěšené za sebou vytvářely hloubku bez perspektivy. Frotáž (otisk povrchu přenesený přetíráním papíru tužkou nebo barvou) jí umožnila zaznamenat skutečné tělo místo kresby podle oka. Při práci se často dotýkala papíru celým tělem; sama říkala, že měla pocit, že do díla musí vstoupit celá. V pozdní tvorbě převládají světlé, bílé a průsvitné vrstvy papíru. Na rozdíl od většiny malířů své generace tak opustila klasický obraz na plátně a vytvořila vlastní řeč mezi kresbou, grafikou a objektem.

Co se od Šimotové naučit: 4 tipy pro akryl

• Otiskněte vlastní rukuNaneste na dlaň tenkou vrstvu akrylu a přitiskněte ji na plátno nebo papír. Otisk přidá do obrazu skutečnou stopu těla, kterou štětcem nenamalujete.
• Málo barvy, víc účinkuNechte většinu plochy bílou nebo světlou a použijte jednu výraznou barvu jen na pár místech. Akcent pak přitáhne pohled mnohem víc než plně vybarvený obraz.
• Malujte ve vrstváchPřes zaschlou vrstvu naneste velmi ředěný, průsvitný akryl. Spodní tvary zůstanou prosvítat a obraz získá hloubku, jako by se díval přes závoj.
• Zkuste jiný materiálNalepte na plátno kousek látky nebo zmačkaného papíru a přemalujte ho. Struktura materiálu vytvoří stíny a reliéf, který by se jinak maloval těžko.

Chci malovat jako Adriena Šimotová

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Šimotová zemřela v roce 2014, její díla jsou proto chráněna autorským právem a obrázky jejích prací tu neukazujeme. Výběr uvádí ověřená díla z různých období, od temper z 60. let po pozdní instalace. Přesné umístění jednotlivých prací galerie neuvádějí vždy, proto u nich sbírku neuvádíme.

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Balkony

  1959 · raná malba temperou
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Zrcadlo

  1962 · figurální malba z období UB 12
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Podpírání

  1984 · práce s papírem
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Návrat ztraceného syna II

  1985 · perforovaný a vrstvený papír
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Vytrácení podob

  1997 · pozdní tvorba s motivy ztráty a vzpomínky
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Extatická postava

  2004 · součást oltáře v kostele sv. Anny (Pražská křižovatka), Praha

Kde vidět její obrazy naživo

Díla Adrieny Šimotové mají ve sbírkách hlavně české galerie, ze zahraničních například Centre Pompidou v Paříži. Tabulka uvádí instituce, u kterých je její tvorba ve sbírce doložená. Papírové práce jsou citlivé na světlo a vystavují se jen po omezenou dobu, proto si aktuální expozici vždy ověřte.

K 100. výročí jejího narození uspořádalo Museum Kampa v roce 2026 výstavu Milá Adrieno…, postavenou na sbírce Medy Mládkové. Výstava je podle dostupných údajů už ukončená.

Zajímavosti

• Za války hrála při prvním náletu na klavír Beethovenovu Patetickou sonátu. Podle vlastních vzpomínek ji pak už nikdy nedokázala zahrát.
• Textilní koláže, které v roce 1976 vznikly pro plánovanou výstavu v New Yorku, se tam kvůli technickým potížím nedostaly. V depozitáři zůstaly zhruba padesát let a ukázalo je až Museum Kampa v roce 2026.
• Její tvorba bývá označována za feministickou. Sama Šimotová se k feminismu nikdy nehlásila.
• Ve vysokém věku, kdy už byla na invalidním vozíku, kreslila dlouhou tyčkou na velké archy papíru rozložené po podlaze.
• Režisér Jaroslav Brabec o ní v roce 1996 natočil dokument v cyklu GENUS. Objevila se také ve filmu Olgy Sommerové Moje 20. století (2005).

Související malíři

• Bez obrázku
  Zdeněk Sýkora

  🇨🇿 1920–2011 · abstrakce
• Bez obrázku
  Kamil Lhoták

  🇨🇿 1912–1990 · Skupina 42
• Bez obrázku
  Tamara de Lempicka

  🇵🇱 1894–1980 · art deco
• Bez obrázku
  Georgia O'Keeffe

  🇺🇸 1887–1986 · americký modernismus