Mona Lisa

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje mladou ženu do pasu, v životní velikosti. Sedí na židli s oblým opěradlem, tělo má natočené do tří čtvrtin a hlavu obrací k divákovi. Ruce má položené přes sebe na opěrce. Za ní je nízká balustráda, na jejímž okraji jsou vidět patky dvou sloupků, takže sedí v otevřené lodžii. Za zábradlím se otevírá rozlehlá krajina s horami, řekami a cestami, která se v dálce rozplývá v namodralém oparu. Žena nemá žádné šperky. Na sobě má tmavé šaty a přes ramena průsvitný závoj, další jemný závoj jí kryje vlasy. Obličej i ruce jsou modelované velmi jemnými přechody světla a stínu. Dnešní nažloutlý tón obrazu způsobují podle Louvru zestárlé vrstvy laku, které změnily i modrou oblohu do zelena.

Úsměv a oči

Koutky úst i oči jsou namalované tak jemnými přechody, že výraz nelze přesně přečíst. Louvre to vykládá jako vědomou volbu: úsměv má diváka přivítat a naznačit vnitřní rozpoložení, aniž by prozradil jeho příčinu. Jméno Giocondo navíc italsky znamená „veselý“.

Založené ruce

Pravá ruka leží volně přes levou na opěrce židle. Podle Louvru Leonardo převzal motiv rukou z vlámských portrétů, ale udělal z něj přirozené zakončení pootočení těla. Ruce dokládají, jak dobře znal anatomii.

Krajina vlevo

Vlevo od postavy se mezi skalami vine cesta. Barvy směrem do dálky slábnou a modrají, což je vzdušná perspektiva. Louvre vyvrací často opakované tvrzení, že horizont je vlevo a vpravo v jiné výšce; vodní hladina pokračuje za horami.

Most vpravo

Vpravo za ramenem vede přes řeku most o několika obloucích. Je to jediná výrazná stavba v jinak divoké krajině a spojuje lidský svět s přírodou, kterou Leonardo pečlivě studoval.

Vyšívaný výstřih

Okraj výstřihu zdobí jemná výšivka z propletených smyček. Podle Louvru měla Lisa na sobě módní a nákladný florentský oděv, který dnes kvůli ztmavlému laku působí střídmě. Tmavý tón šatů proto neznamená smutek, jak se někdy tvrdí.

Příběh vzniku

Žena na obraze je podle Louvru Lisa Gherardini (1479–1542) z Florencie. V roce 1495 se provdala za obchodníka s hedvábím Francesca del Giocondo a měla s ním šest dětí. Malíř a životopisec Giorgio Vasari v roce 1550 napsal, že portrét objednal její manžel. Že na něm Leonardo pracoval už v říjnu 1503, dokládá poznámka florentského úředníka Agostina Vespucciho na okraji knihy, kterou v roce 2005 objevili v knihovně v Heidelbergu.

Leonardo obraz manželům nikdy nepředal. Pracoval na něm léta, vozil ho s sebou a v roce 1516 si ho vzal do Francie. Část krajiny vpravo dole zůstala nedokončená. Král František I. podle dokladu z roku 1518 zaplatil Leonardovu žáku Salaiovi vysokou částku za několik obrazů a Mona Lisa se tak stala součástí francouzské královské sbírky. Z ní později přešla do Louvru. Rok před tím, v říjnu 1517, viděl obraz v Leonardově domě kardinál Luigi d’Aragona. Jeho tajemník zapsal, že jde o portrét jisté florentské dámy, malovaný na přání Giuliana de’ Medici. Louvre tento rozpor s Vasariho verzí vysvětluje tím, že Leonardo na obraze pracoval pro více mecenášů postupně.

Dne 21. 8. 1911 obraz z Louvru ukradl Vincenzo Peruggia, sklenář, který v muzeu dříve pracoval. Mona Lisa se našla v roce 1913 v Itálii a vrátila se do Paříže. Výjimečně cestovala v roce 1963 do USA a v roce 1974 do Japonska a Moskvy. Od té doby kvůli křehkosti Louvre neopouští. V roce 1956 ji poškodil kámen, který po ní hodil návštěvník; rozbil sklo a lehce poškodil levý loket.

Proč je tak slavný

Sfumato a úsměv

Leonardo tu dovedl techniku tenkých olejových lazur k dokonalosti. Obrysy se rozplývají a tvář působí živě. Louvre obraz označuje za vrchol jeho práce s olejem.

Krádež v roce 1911

Podle Louvru ze zmizení a návratu obrazu v letech 1911–1913 vzešla jeho celosvětová popularita, mnohem širší než mezi znalci umění.

Kopie a parodie

Kopie Mony Lisy vznikaly už v 16. století a dnes jich je známo přes sto. Motiv pak bezpočtukrát převzali umělci, karikaturisté i reklama.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Postava tvoří pevný tvar podobný pyramidě: základnu dávají založené ruce, vrchol hlava. Tělo je natočené, hlava se obrací k divákovi a tento pohyb dělá z jinak klidného portrétu setkání. Za postavou se otvírá krajina, jejíž horizont leží zhruba ve výši očí. Tmavá postava proti světlejšímu pozadí vynikne i bez ostrých obrysů. Pro vlastní malbu je užitečné hlavně to, jak málo prostředků stačí: jeden pevný tvar postavy, jemné přechody místo linek a krajina, která do dálky bledne a modrá.

Paleta

• Teplý okr (pleť)
  #D2AA53
• Světlý okr (světla)
  #E7C76A
• Zelenkavá šeď (dálka)
  #95965E
• Olivová (krajina)
  #606A49
• Siena pálená (rukávy)
  #93662F
• Tmavá hnědofialová (šaty)
  #231724

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce. Dnešní nažloutlý tón obrazu způsobuje zestárlý lak, původní barvy byly chladnější.

Měkký přechod místo obrysu

U tváře, láhve nebo jablka nekreslete ostrou hranu mezi světlem a stínem. Položte mezitón a vlhkou barvu jemně rozetřete suchým štětcem.

Postava proti světlu

Postavte tmavší hlavní motiv proti světlejšímu pozadí. Tvar vynikne sám a nemusíte ho obtahovat linkou.

Dálka je modrá a bledá

Krajinu v pozadí malujte světlejšími a modřejšími tóny než popředí a s menším detailem. Obraz tím získá hloubku.

Jak ho vidět naživo

Mona Lisa visí v Musée du Louvre v Paříži, v křídle Denon v 1. patře, v sále 711 (Salle des États), za ochranným sklem. Ve vedlejší Velké galerii (sál 710) jsou Leonardovy obrazy Madona ve skalách a Svatá Anna samotřetí.

Louvre doporučuje rezervovat si vstup na konkrétní časový úsek předem, a to i při bezplatném vstupu. V některých obdobích je rezervace povinná pro všechny, například od 17. 10. do 1. 11. 2026. Vstupenky kupujte jen na oficiálním webu Louvru; muzeum samo varuje před falešnými weby a pouličními prodejci.

V roce 2025 francouzská vláda oznámila přestavbu Louvru, při které má Mona Lisa později dostat samostatný sál. Než se tak stane, ověřte si umístění na webu muzea.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Madona s karafiátem v mnichovské Staré pinakotéce (Alte Pinakothek), vystavená v sále IV. Další Leonardova díla najdete na stránce Leonardo da Vinci.

Zajímavosti a mýty

• Mýtus: Mona Lisa nemá obočí. Na dnešním obraze obočí ani řasy téměř nevidíme. Vasari je v roce 1550 popsal podrobně, ale Louvre upozorňuje, že obraz nikdy neviděl.
• Mýtus: obraz byl po stranách oříznut. Podle Louvru deska nikdy zmenšena nebyla; dokládají to nenamalované okraje a hřebínek barvy na jejich hranách.
• Mýtus: v obraze je ukryté tajemství. Louvre představu skrytého kódu označuje za nesmyslný mýtus, který vznikl až v 19. století z nadšených literárních popisů.
• Deska z topolového dřeva je prasklá: trhlina dlouhá 11 cm vede od horního okraje až k čelu. Na zadní straně ji kdysi zajistili dvěma motýlkovými spojkami.
• Francouzi obrazu říkají La Joconde, Italové La Gioconda. Obě jména vycházejí z příjmení manžela, Giocondo. „Mona“ je zkrácené „madonna“, tedy paní.

Další díla autora

• 
  Poslední večeře

  1495–1498 · Santa Maria delle Grazie, Milán
• 
  Dáma s hranostajem

  kolem 1490 · Muzeum Czartoryských, Krakov
• 
  Madona ve skalách

  kolem 1483–1494 · Louvre, Paříž

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Stvoření Adama

  Michelangelo Buonarroti · cca 1508–1512 · renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Athénská škola

  Raffael (Raffaello Sanzio) · 1509–1511 · renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Zrození Venuše

  Sandro Botticelli · cca 1484–1486 · renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Venuše Urbinská

  Tizian (Tiziano Vecellio) · 1538 · renesance