Velká vlna u Kanagawy

Co obraz zobrazuje

Grafika zachycuje rozbouřené moře u Kanagawy, nedaleko dnešní Jokohamy. Levou polovinu listu vyplňuje obří vlna, jejíž hřeben se láme v bílou pěnu rozstříknutou do tvaru drápů. Pod ní se ve vodě zmítají tři úzké veslice s veslaři přikrčenými na dně lodí. V dálce, přímo pod zakřiveným hřbetem vlny, stojí malá zasněžená hora Fudži. Metropolitan Museum upozorňuje, že Hokusai si pohrál s perspektivou: nejvyšší hora Japonska tu vypadá jako nízký trojúhelník schovaný v prohlubni vlny. Nebe je světlé, s pár obláčky, a od moře ho odděluje tmavý pruh u obzoru. Celý list je postavený na několika odstínech modré, od tmavé po skoro bílou, doplněných světle žlutým papírem. Vlevo nahoře je v obdélníku název série a obrazu, vedle něj Hokusaiův podpis.

Hřeben vlny

Hřeben vlny se trhá na desítky malých cípů pěny, které připomínají prsty nebo drápy. Bývají vykládány jako hrozba přírody vůči člověku, někdy i jako odkaz na Hokusaiovy strašidelné motivy. Menší vlnky pod hřebenem opakují tvar velké vlny.

Hora Fudži

Fudži je hlavní postavou celé série, tady ale působí skoro nenápadně. Je namalovaná stejnou modrou a bílou jako vlna, takže se s ní tvarem i barvou spojuje. Na první pohled ji lze snadno přehlédnout.

Loďky s veslaři

Lodě jsou rychlé veslice, které podle popisů díla vozily ryby na trhy v Edu. Veslaři se drží vesel a krčí se na dně lodi. Jejich drobné postavy ukazují, jak obrovská vlna je.

Název a podpis

V kartuši vlevo nahoře je název série Fugaku sandžúrokkei (Třicet šest pohledů na horu Fudži) a obrazu Kanagawa oki nami ura. Vedle stojí podpis „Hokusai aratame Iitsu hitsu“, tedy štětcem Iitsua, dříve Hokusaie.

Příběh vzniku

Hokusai začal sérii Třicet šest pohledů na horu Fudži připravovat kolem roku 1830, kdy mu bylo zhruba sedmdesát let. Podle Art Institute of Chicago série upevnila oblibu krajinných tisků, které se do té doby v japonské grafice tolik neprodávaly. V každém listu je hlavní postavou hora Fudži, jednou zblízka, jindy jako malý tvar v dálce, za různého počasí a v různých ročních obdobích.

Japonský barevný dřevořez byl dílem několika lidí. Umělec navrhl kresbu, řezbář podle ní vyřezal dřevěné štočky, tiskař na ně nanášel barvy a ručně je otiskoval na papír a nakladatel celé vydání financoval a prodával. Velká vlna proto neexistuje jako jediný originál, ale v mnoha otiscích. Pozdější otisky se liší od prvních, protože se štočky opotřebovaly. Art Institute of Chicago u svých tří otisků uvádí, že jsou pozdější než první stav.

Novinkou série bylo hojné použití pruské (berlínské) modři, dovážené evropské barvy, která byla na rozdíl od tradičního indiga stálejší. Metropolitan Museum píše, že Hokusai se proslavil právě krajinami v paletě indiga a dovážené pruské modři.

Po otevření Japonska ve druhé polovině 19. století se japonské grafiky dostaly ve velkém do Evropy a Ameriky. Otisky Velké vlny skončily v soukromých sbírkách a odtud v muzeích. Otisk v Metropolitan Museum pochází ze sbírky H. O. Havemeyera a muzeu ho odkázala jeho manželka v roce 1929. Vídeňské MAK má otisk ve své velké sbírce japonských dřevořezů.

Proč je tak slavný

Odvážná kompozice

Obří vlna v popředí a malá hora v dálce vytvářejí silný kontrast měřítek. Metropolitan Museum píše, že právě díky kompozici patří list k symbolům světového umění.

Vliv na Evropu

Japonské grafiky ovlivnily impresionisty a celou módu japonismu. Podle Metropolitan Museum Velká vlna inspirovala skladatele Clauda Debussyho při psaní orchestrálního díla Moře (La Mer).

Obraz na bankovce i v telefonu

Od července 2024 je Velká vlna na rubu nové japonské bankovky v hodnotě 1 000 jenů. Její siluetu připomíná i emoji vlny 🌊 v systémech Apple.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Celá kompozice stojí na křivkách. Velká vlna vlevo tvoří oblouk, který se stáčí do spirály, a menší vlny vpravo jeho tvar opakují. Proti dynamickým obloukům stojí jediný klidný a pevný tvar, trojúhelník hory Fudži. Velikosti jsou záměrně obrácené: nejbližší vlna je obří, nejvyšší hora maličká, a právě to dává obrazu napětí. Barevně stačí modrá v několika odstínech, bílá a teplá krémová barva papíru. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít kontrast velkého a malého, opakování jednoho tvaru v různých velikostech a omezenou paletu jedné barvy.

Paleta

• Pruská modř
  #326489
• Tmavá indigová
  #294867
• Šedomodrá
  #3F5B73
• Světle šedomodrá
  #9AA9A9
• Světlá šedozelená
  #B8BBA7
• Krémová (papír)
  #F4E0BD

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce otisku v Metropolitan Museum. Každý otisk má podle stáří a stavu papíru trochu jiné odstíny.

Jedna barva v pěti odstínech

Namíchejte si z jedné modré pět odstínů od skoro bílé po tmavou a malujte jen s nimi. Obraz bude působit soudržně a vyniknou tvary.

Velké blízko, malé daleko

Dejte do popředí něco obřího a hlavní motiv nechte v dálce malý. Kontrast měřítek vytvoří hloubku i napětí i u jednoduchého námětu.

Tvar, který se opakuje

Vyberte si jeden tvar, třeba oblouk vlny, a opakujte ho v různých velikostech po celém plátně. Vznikne rytmus, který oko vede obrazem.

Chci namalovat svoji Velkou vlnu

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Velkou vlnu najdete ve sbírkách řady muzeí, mimo jiné v Metropolitan Museum of Art v New Yorku, v British Museum v Londýně, v Art Institute of Chicago, v Rijksmuseu v Amsterdamu a v Tokijském národním muzeu. Dřevořezy jsou citlivé na světlo, a proto je muzea vystavují jen krátce a střídají je. K 23. 10. 2026 není otisk v Metropolitan Museum ani v Art Institute of Chicago podle jejich webů vystavený.

Před cestou si proto na webu konkrétního muzea ověřte, jestli je grafika právě k vidění. Informace o návštěvě Met najdete na oficiálním webu muzea.

Nejblíž Praze: otisk Velké vlny má ve sbírce vídeňské muzeum MAK (Museum für angewandte Kunst, inv. KI 10988). Vystavení si ověřte u muzea na jeho webu. Další Hokusaiova díla představuje stránka Katsušika Hokusai.

Zajímavosti a mýty

• Velká vlna není malba, ale barevný dřevořez. Existuje proto ve více otiscích a žádný z nich není jediným originálem.
• Vlna bývá často označována za tsunami. Rozbory díla ji ale většinou vykládají spíš jako obří osamělou vlnu na rozbouřeném moři.
• Podpis „Hokusai aratame Iitsu hitsu“ znamená „štětcem Iitsua, dříve Hokusaie“. Jméno Iitsu používal Hokusai zhruba od roku 1820.
• Japonský název Kanagawa oki nami ura doslova znamená „Pod vlnou na moři u Kanagawy“. V češtině se používá i název Velká vlna u pobřeží Kanagawy.

Další díla autora

• 
  Jižní vítr, jasné nebe (Červená Fudži)

  kolem 1830–1832 · Metropolitan Museum, New York
• 
  Bouře pod vrcholem hory

  kolem 1830–1832 · Metropolitan Museum, New York
• 
  Kohouti

  1838 · Metropolitan Museum, New York
• 
  Černý Šóki

  1849 · Metropolitan Museum, New York

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Svoboda vede lid

  Eugène Delacroix · 1830 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Bojová loď Téméraire

  William Turner (J. M. W. Turner) · 1839 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vůz se senem

  John Constable · 1821 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Saturn požírá svého syna

  Francisco Goya · 1819–1823 · romantismus