Melancholie a tajemství ulice

Co obraz zobrazuje

Obraz ukazuje prázdnou ulici mezi dvěma dlouhými budovami s podloubím. Ostré stíny rozdělují plátno na dvě poloviny. Levá budova je zalitá ostrým světlem, pravá leží ve stínu a její stín zakrývá i spodní část ulice. Dlažba je žlutá, obloha zelenomodrá a obě plochy se potkávají v úzké mezeře mezi domy zhruba v horní třetině obrazu. Vlevo dole běží slunnou ulicí malá dívka a žene před sebou obruč. Vidíme ji jen jako tmavou siluetu. Nahoře na konci ulice padá na zem dlouhý stín postavy, kterou zakrývá pravá budova. Vpravo dole ve stínu stojí prázdný nákladní vagon s otevřenými dveřmi. Kromě dívky v obraze nikdo není.

Příběh vzniku

Giorgio de Chirico se narodil v roce 1888 v řeckém Volu italským rodičům a studoval v Aténách a Mnichově. V letech 1911–1915 žil v Paříži, kde vznikla většina jeho nejznámějších obrazů. Tehdejšímu stylu se říká metafyzická malba (pittura metafisica): prázdná náměstí a ulice s podloubím, sochy, vlaky a dlouhé stíny, uspořádané tak, aby obyčejné věci působily záhadně. Toto období de Chiricovy tvorby se obvykle datuje zhruba do let 1909–1919.

Melancholie a tajemství ulice vznikla v Paříži v roce 1914. Ve stejném roce namaloval i obrazy Píseň lásky a Nádraží Montparnasse, které dnes vlastní Museum of Modern Art v New Yorku. Velký vliv na něj měla architektura italských měst Turína a Florencie. Jejich podloubí a pravidelná náměstí v něm podle vlastních slov vyvolávala „metafyzický“ pocit, jako by za obyčejnými věcmi bylo ukryté tajemství. Podloubí v obraze schovávají tmu, silný kontrast světla a stínu zdůrazňuje prázdnotu a nepřítomnost lidí.

Obraz dnes patří soukromému sběrateli a veřejně se nevystavuje. De Chirico se k námětu později vracel. Kolem roku 1925 namaloval obraz podobného vzhledu, který je v Hamburger Kunsthalle. Kolem roku 1960 vznikla další verze s názvem Melancholie a tajemství ulice, dívka s obručí, kterou malíř datoval zpětně do roku 1948. Podloubí v ní jsou menší, stín postavy nemá ruce, vagon nemá kola a kolem leží zavazadla. De Chirico podle encyklopedických zdrojů vytvářel zpětně datované kopie svých raných obrazů, takzvaná autofalza. Dělal to zčásti kvůli výdělku a zčásti z hořkosti, že kritici dávali přednost jeho rané tvorbě.

Proč je tak slavný

Obraz jako sen

Prázdná ulice, ostré stíny a nevysvětlitelné předměty působí jako scéna ze snu. Proto se obraz stal vzorem pro surrealisty, kteří de Chirica považovali za svého předchůdce.

Vliv na další malíře

Prázdné prostory a stíny z de Chiricových obrazů převzal mimo jiné Max Ernst, jehož Slon Celebes z roku 1921 bývá řazen k dílům „v de Chiricově tradici“.

Všechny poznávací znaky najednou

Podloubí, dlouhé stíny, vlak a nelogická perspektiva bývají uváděny jako typické prvky de Chiricovy malby. V tomto obraze se sešly téměř všechny, navíc s nezapomenutelnou siluetou dívky.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Obraz stojí na silné úhlopříčce: světlá budova vlevo a tmavý stín vpravo se setkávají v klínu, který vede pohled hluboko do ulice. Žlutá dlažba zabírá většinu spodní poloviny a obloha je jen úzký pruh nahoře, takže prostor působí stísněně. Jediná postava je malá a umístěná na okraji, což zvyšuje dojem prázdnoty. Pro vlastní malbu si můžete vzít práci s velkými plochami světla a stínu, nízký počet barev a záměrně malou postavu ve velkém prostoru. Paleta je orientační a barvy samotné chráněné nejsou.

Paleta

• Okrová žlutá
  #D2A54A
• Lomená bílá
  #E8E1CC
• Zelenomodrá
  #4C7F7A
• Tmavá hnědočerná
  #2B2420
• Šedohnědá
  #7A6B5A
• Cihlová červená
  #9C4A33

Barvy jsou orientačně odečtené z reprodukcí v literatuře a od originálu se mohou lišit. Obraz je v soukromé sbírce.

Stín jako tvar

Namalujte stín jako samostatnou plochu s ostrou hranou, ne jako rozmazaný přechod. Obraz získá dramatické polední světlo.

Malá postava, velký prostor

Do rozlehlé krajiny nebo ulice umístěte jen jednu malou postavu. Prázdný prostor kolem ní začne vyprávět vlastní příběh.

Perspektiva nemusí sedět

Zkuste dvě části obrazu vést k různým úběžníkům. Prostor bude působit zvláštně a snově, přesně jako u de Chirica.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný dílem Melancholie a tajemství ulice

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Melancholie a tajemství ulice je v soukromé sbírce a veřejně vystavená není. Jinou de Chiricovu tvorbu z metafyzického období ale uvidíte v několika muzeích. Museum of Modern Art v New Yorku vlastní Píseň lásky a Nádraží Montparnasse, obojí z roku 1914. Londýnská Tate Modern má obraz Nejistota básníka z roku 1913. Návštěvu MoMA si naplánujte na oficiálním webu muzea a vystavení konkrétního díla si ověřte v jeho online sbírce.

Nejbližší dílo autora od Prahy: mnichovská Pinakothek der Moderne vlastní jednu z verzí Znepokojivých múz z roku 1917. Zda je obraz právě vystavený, si ověřte na webu muzea. Další tipy najdete na stránce Giorgio de Chirico.

Zajímavosti a mýty

• Dívka s obručí se v jiném de Chiricově obraze neobjevuje. Je to jediný výskyt tohoto motivu v jeho díle.
• De Chirico své rané obrazy později sám opakoval a některé kopie zpětně datoval. Verze s dívkou s obručí z doby kolem roku 1960 nese datum 1948.
• Zdroje se liší v rozměrech: anglická Wikipedie a Wikidata uvádějí 87,5 × 71,5 cm, francouzská Wikipedie 87 × 71,5 cm. Obraz je v soukromé sbírce, takže údaj nelze ověřit u muzea.
• Prázdný vagon z obrazu se vrací v de Chiricově plátně Úzkost z odjezdu, namalovaném ve stejném roce 1914.

Další díla autora

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Píseň lásky

  1914 · MoMA, New York · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Nádraží Montparnasse (Melancholie odjezdu)

  1914 · MoMA, New York · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Nejistota básníka

  1913 · Tate Modern, Londýn · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Znepokojivé múzy

  1917 · Pinakothek der Moderne, Mnichov · Web muzea

Podobné obrazy

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Slon Celebes

  Max Ernst · 1921 · surrealismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Zrada obrazů (Toto není dýmka)

  René Magritte · 1929 · surrealismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Persistence paměti

  Salvador Dalí · 1931 · surrealismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Roláže a koláže

  Jiří Kolář · 1937–2002 · koláž a vizuální poezie