Giorgio de Chirico

Život v kostce

Dětství v Řecku a studia v Mnichově (1888–1909)

Giorgio de Chirico se narodil 10. 7. 1888 ve Volu v řecké Thesálii. Rodiče byli Italové, otec Evaristo byl inženýr a v Řecku řídil stavbu železnic. Mladší bratr Andrea se později proslavil jako spisovatel, skladatel a malíř pod jménem Alberto Savinio. Od roku 1900 se Giorgio učil kreslit a malovat na polytechnice v Athénách. V roce 1905 otec zemřel a rodina se přestěhovala do Mnichova, kde de Chirico studoval na Akademii výtvarných umění. Zaujaly ho obrazy symbolistů Arnolda Böcklina a Maxe Klingera a četl filozofy Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera. Jeho rané obrazy jsou ještě v duchu Böcklina.

Metafyzická náměstí (1909–1918)

V roce 1909 se vrátil do Itálie, krátce žil v Miláně a pak ve Florencii. Tam po silném zážitku na náměstí Santa Croce namaloval obraz Záhada podzimního odpoledne, který se považuje za první z jeho metafyzických náměstí. Hluboce na něj zapůsobil také Turín s arkádami a věžemi. V roce 1911 odjel za bratrem do Paříže. O rok později vystavil tři obrazy na Podzimním salonu a jeho práce si všimli Pablo Picasso a básník Guillaume Apollinaire, který se stal jeho zastáncem. Vznikly obrazy jako Červená věž, Ariadna, Melancholie a tajemství ulice a Píseň lásky. Za první světové války se v roce 1915 vrátil do Itálie a narukoval. Sloužil ve Ferraře, kde se seznámil s malířem Carlem Carràem. Spolu s ním a s bratrem rozvíjel metafyzickou malbu (pittura metafisica).

Návrat ke klasice a spory se surrealisty (1919–1935)

V roce 1919 publikoval v římském časopise Valori plastici článek o návratu k řemeslu. Začal studovat techniku starých mistrů, jako byli Raffael nebo Signorelli, a moderní umění veřejně kritizoval. Surrealisté v čele s Andrém Bretonem přitom jeho starší obrazy obdivovali a v roce 1924 ho v Paříži přijali mezi sebe. Jeho nové práce ale odmítali a ke konci 20. let se definitivně rozešli. V roce 1925 se oženil s ruskou baletkou Raissou Gurjevič. V roce 1929 vydal francouzsky psaný román Hebdomeros a navrhl scénu pro balet Sergeje Ďagileva. Roku 1930 poznal Isabellu Pakszwer, která s ním zůstala do konce života.

Řím a pozdní tvorba (1936–1978)

V letech 1936–1938 žil v New Yorku. Od konce 30. let maloval v barokizujícím stylu podle Rubense a dalších starých mistrů. V roce 1948 se usadil v Římě v bytě s ateliérem na náměstí Piazza di Spagna, kde žil a pracoval posledních 30 let. Kritici dál dávali přednost jeho ranému dílu, a tak se k metafyzickým motivům vracel v nových verzích a některé obrazy dokonce antedatoval, tedy opatřil dřívějším datem. Zároveň označoval řadu obrazů, které mu byly připisovány, za padělky. V roce 1974 byl zvolen do francouzské Akademie krásných umění. Zemřel 20. 11. 1978 v Římě ve věku 90 let. Od roku 1992 jsou jeho ostatky v římském kostele San Francesco a Ripa.

Odkaz

De Chiricova metafyzická malba z let 1910–1918 se stala jedním z hlavních zdrojů surrealismu. Ke svému dluhu vůči němu se hlásili Max Ernst, Salvador Dalí i René Magritte, kterého reprodukce Písně lásky podle jeho vlastních slov dojala k slzám. Jeho opuštěná města ovlivnila malíře Giorgia Morandiho a Paula Delvauxe, filmového režiséra Michelangela Antonioniho a podle dostupných pramenů i Andyho Warhola. V jeho bývalém římském bytě je dnes Casa-museo, kterou spravuje Nadace Giorgia a Isy de Chirico. Ta vlastní přes 600 jeho děl.

Jak maloval

De Chirico maloval olejem na plátně a v metafyzickém období pracoval s jednoduchými plochami bez výrazného rukopisu. Barvy jsou čisté a tlumené: okrová a cihlová dlažba, bílé fasády, zelenomodrá nebo tmavě zelená obloha. Typické je ostré odpolední světlo a protáhlé černé stíny, které často nepadají jedním směrem, protože obraz nemá jeden zdroj světla. Perspektivu záměrně narušoval. Dvě budovy na jednom obraze mohou mít různé úběžníky (body, do kterých se sbíhají linie), takže prostor působí nejistě a stísněně. Do takto postavené scény vkládal opakující se motivy: arkády, věže, antické sochy, vlak v dálce, krejčovské figuríny, později i sušenky a mapy z výloh ve Ferraře. Nesouvisející předměty stavěl vedle sebe, například antickou hlavu, gumovou rukavici a míč na Písni lásky. Po roce 1919 se vrátil k tradiční technice, maloval temperou i olejem podle starých mistrů a studoval malířské traktáty.

Co se od de Chirica naučit: 4 tipy pro akryl

• Dlouhé stíny pozdního odpoledneZvolte nízké světlo z jedné strany a namalujte stíny dvakrát až třikrát delší než předměty. Stíny vyplňte jednolitou tmavou barvou bez přechodů, aby působily ostře a výrazně.
• Prázdný prostor jako hlavní motivNechte většinu plátna prázdnou: náměstí, ulici nebo pokoj bez lidí. Jeden malý předmět nebo postava v dálce pak přitáhne pozornost a vytvoří napětí.
• Perspektiva, která úplně nesedíNarýsujte tužkou dvě budovy, každou s jiným úběžníkem. Výsledek bude působit jako sen. Pomůže vám pravítko a tenká lepicí páska na čisté hrany.
• Omezená paleta tří tónůVystačte si s okrovou, cihlově červenou a tmavou zelenomodrou, k tomu bílá a černá. Málo barev dá obrazu jednotnou, klidnou atmosféru.

Chci malovat jako Giorgio de Chirico

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Giorgio de Chirico zemřel v roce 1978, jeho díla jsou proto chráněna autorským právem do konce roku 2048 a jejich obrázky na této stránce neukazujeme. Každé dílo si můžete prohlédnout na webu galerie, která ho vlastní. Výběr začíná dílem, o kterém na ArtMoment chystáme samostatnou stránku.

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Melancholie a tajemství ulice

  1914 · soukromá sbírka, veřejně nepřístupné
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Píseň lásky

  1914 · Museum of Modern Art, New York · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Červená věž

  1913 · Peggy Guggenheim Collection, Benátky · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Ariadna

  1913 · Metropolitan Museum of Art, New York · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Nejistota básníka

  1913 · Tate, Londýn · Prohlédnout na webu galerie
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Nádraží Montparnasse (Melancholie odjezdu)

  1914 · Museum of Modern Art, New York · Prohlédnout na webu galerie

Kde vidět jeho obrazy naživo

Nejvíc de Chiricových metafyzických obrazů mají muzea v New Yorku, další jsou v Londýně, Benátkách a Římě. Stav vystavení jsme ověřovali na webech galerií 21. 10. 2026. Expozice se mění, před cestou si ji vždy ověřte.

Nejblíž Praze: mnichovská Pinakothek der Moderne vlastní jednu z verzí Znepokojivých múz z roku 1917. Zda je obraz právě vystavený, si ověřte na webu muzea.

Zajímavosti

• Gumová rukavice na obraze Píseň lásky je skutečný předmět z obchodu. Apollinaire v červenci 1914 zaznamenal, že si de Chirico koupil růžovou gumovou rukavici.
• Malíř Yves Tanguy podle vlastních slov uviděl v roce 1922 de Chiricův obraz ve výloze obchodníka s uměním a na místě se rozhodl, že bude malovat, i když předtím nikdy nedržel štětec.
• De Chirico některé své obrazy opatřoval dřívějším datem, než kdy vznikly. Metropolitní muzeum to uvádí u jeho Autoportrétu z let 1912–1913.
• Jeho obraz Věštec z roku 1915 je na obalu alba Misterioso jazzového pianisty Theloniuse Monka z roku 1958.
• Bratři de Chiricové byli oba umělci. Mladší Andrea si v roce 1914 zvolil pseudonym Alberto Savinio a psal, skládal hudbu i maloval.

Související malíři

• Bez obrázku
  René Magritte

  🇧🇪 1898–1967 · surrealismus
• Bez obrázku
  Max Ernst

  🇩🇪 1891–1976 · surrealismus
• Bez obrázku
  Joan Miró

  🇪🇸 1893–1983 · surrealismus
• Bez obrázku
  Toyen (Marie Čermínová)

  🇨🇿 1902–1980 · surrealismus