Persistence paměti

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje pustou krajinu za šera. V popředí leží hnědá rovina, v dálce se táhne klidné moře a vpravo nad ním svítí zlatavé skalní útesy. Obloha přechází od světlé u obzoru k tmavší modré nahoře. Na tomto jevišti jsou rozmístěné tři měkké kapesní hodinky, které visí a splývají jako rozteklý sýr. Jedny přepadají přes hranu hranatého bloku vlevo, druhé visí na větvi suchého stromu, který z bloku vyrůstá, třetí leží přes podivnou bledou postavu uprostřed. Čtvrté hodinky v levém dolním rohu jsou zavřené, oranžové a pevné, pokrývají je mravenci. Muzeum MoMA popisuje scénu jako bezútěšnou nekonečnou krajinu ze snu, ve které tvrdé předměty nevysvětlitelně měknou. Dalí podle vlastních slov maloval s posedlou přesností, aby zmatek působil co nejvěrohodněji. Obraz si můžete prohlédnout na webu MoMA, reprodukci tu kvůli autorským právům neuvádíme.

Příběh vzniku

Dalí vstoupil na uměleckou scénu v roce 1929, kdy se připojil k surrealistům v Paříži, a od té doby byl stále na očích veřejnosti. Rok před vznikem obrazu zformuloval svou paranoicko-kritickou metodu: záměrně v sobě vyvolával halucinační představy a pak je maloval s maximální přesností. MoMA připomíná jeho výrok, že rozdíl mezi ním a šílencem je v tom, že on šílený není.

Persistence paměti vznikla v roce 1931. Dalí tehdy rozvíjel svou teorii měkkého a tvrdého, která v jeho myšlení hrála hlavní roli. Měkké hodinky se často vykládají jako ohlas Einsteinovy teorie relativity. Když se ho na to později zeptal chemik Ilja Prigogine, Dalí odpověděl, že ho nenapadla fyzika, ale camembert, který se rozpouštěl na slunci.

Obraz měří jen 24,1 × 33 cm, tedy o málo víc než list papíru A4. Poprvé ho vystavil newyorský galerista Julien Levy v roce 1932 a prodal ho za 250 dolarů. V roce 1934 ho anonymní dárce věnoval Museum of Modern Art v New Yorku. Odtud pochází i inventární číslo 162.1934, ve kterém je rok příchodu do sbírky. Muzeum ho vlastní dodnes.

K motivu se Dalí vrátil po více než dvaceti letech. Obraz Dezintegrace persistence paměti z roku 1954 ukazuje stejnou krajinu rozpadlou na menší části a řadu pravoúhlých kvádrů. Visí v Dalího muzeu v St. Petersburgu na Floridě. V pozdějších letech Dalí motiv měkkých hodinek opakoval také v grafikách a sochách.

Proč je tak slavný

Obraz, který shrnuje surrealismus

Sen, paměť, rozklad a přesná malba nesmyslu: všechny hlavní myšlenky surrealismu se vejdou na malé plátno. Proto se obraz uvádí jako jedno z nejznámějších děl celého hnutí.

Motiv, který zná každý

Roztékající se hodinky se staly zkratkou pro Dalího i pro surrealismus. Obraz má i lidové názvy Tekoucí hodiny nebo Měkké hodinky a jeho motiv se objevuje v reklamě, karikatuře i na plakátech.

Malíř jako showman

Dalí o obraze rád vyprávěl a jeho výroky o camembertu času se šířily stejně rychle jako obraz sám. Persistence paměti tak pomohla vytvořit jeho veřejnou postavu provokatéra.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na nízkém horizontu a velké prázdné ploše. Předměty jsou rozmístěné v pásu vpředu, za nimi je jen rovina, moře a nebe, takže krajina působí nekonečně. Útesy vpravo a strom vlevo tvoří svislé opory, mezi kterými se rozkládají měkké tvary. Ostré světlo zprava vrhá tvrdé stíny, které kontrastují s měkkostí hodinek. Pro vlastní malbu se z obrazu dá vzít hlavně hra protikladů: pevné proti měkkému, ostré proti rozmazanému a přesná technika pro nereálný námět. Paleta níže je jen orientační, barvy samotné chráněné nejsou.

Paleta

• Tmavá hnědá (popředí)
  #3B2A1E
• Zlatavá okrová (útesy)
  #C9A15A
• Oranžová (hodinky)
  #D9822B
• Modrošedá (moře)
  #5E7F8C
• Světlá modř (obloha)
  #9DB8C8
• Bledá žlutá (obzor)
  #E3D6A4

Paleta je jen orientační odhad hlavních tónů, nebyla odečtena z reprodukce. Skutečné barvy si porovnejte s obrazem na webu MoMA.

Přesně malovaný nesmysl

Když malujete něco nemožného, malujte to co nejpečlivěji: stíny, odlesky, ostré obrysy. Divák pak neskutečnosti uvěří.

Měkké proti tvrdému

Postavte vedle sebe předmět s ostrými hranami a tvar, který se prohýbá nebo splývá. Kontrast obou udělá z běžného zátiší záhadu.

Nízký horizont, velký prostor

Položte linii obzoru do spodní třetiny a nechte nad ní hodně klidné oblohy. Předměty v popředí pak působí osaměle a výrazně.

Chci namalovat svoji Persistenci paměti

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Persistence paměti visí v Museum of Modern Art (MoMA), 11 West 53 Street, New York. K 23. 10. 2026 je podle webu muzea vystavená v 5. patře v sále 517 (Alfred H. Barr, Jr. Galleries). Ve stejném patře je i Hvězdná noc Vincenta van Gogha. Počítejte s tím, že obraz je opravdu malý a kolem bývá hodně lidí.

Vstupenky kupte předem na oficiálním webu MoMA a vyhněte se přeprodejcům. Před cestou si na webu muzea ověřte, že obraz není zapůjčený.

Nejbližší dílo autora od Prahy: obraz Záhada touhy (1929) ve sbírce Pinakothek der Moderne v Mnichově. Vystavení si ověřte u galerie. Více na stránce Dalího díla naživo.

Zajímavosti a mýty

• Mýtus: Persistence paměti je velké plátno. Obraz měří jen 24,1 × 33 cm a mnohé návštěvníky MoMA jeho malá velikost překvapí.
• Mýtus: měkké hodinky ilustrují Einsteinovu teorii relativity. Dalí to sám popřel a jako inspiraci uvedl camembert rozteklý na slunci.
• Při první výstavě v galerii Juliena Levyho v roce 1932 se obraz prodal za 250 dolarů. O dva roky později už patřil MoMA.
• Bledá bytost uprostřed má podle některých výkladů předobraz v ráji na Boschově Zahradě pozemských rozkoší, kterou Dalí znal a studoval.

Další díla autora

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Měkká konstrukce s vařenými fazolemi

  1936 · Philadelphia Museum of Art
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Narcisova proměna

  1937 · Tate Modern, Londýn
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Záhada touhy

  1929 · Pinakothek der Moderne, Mnichov
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Kristus svatého Jana od Kříže

  1951 · Kelvingrove Art Gallery and Museum, Glasgow

Podobné obrazy

• Chráněné dílo, bez obrázku
  Zrada obrazů (Toto není dýmka)

  René Magritte · 1929 · surrealismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Spící

  Toyen · 1937 · surrealismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Slon Celebes

  Max Ernst · 1921 · surrealismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Roláže a koláže

  Jiří Kolář · 1937–2002 · koláž a vizuální poezie