Poslední večeře

Co obraz zobrazuje

Malba zabírá celou severní stěnu refektáře, tedy jídelny dominikánského kláštera. Za dlouhým stolem s bílým ubrusem sedí Kristus a dvanáct apoštolů, všichni na jedné straně stolu, aby žádný z nich nebyl k divákovi zády. Leonardo zachytil okamžik, kdy Kristus oznámil, že ho jeden z učedníků zradí. Apoštolové na to reagují údivem, zděšením i hněvem a jejich gesta se šíří od středu ke krajům jako vlna. Sedí ve čtyřech skupinách po třech. Kristus uprostřed zůstává klidný, s rukama rozprostřenýma po stole. Místnost na obraze navazuje na skutečný refektář: stropní trámy a tapiserie na bočních stěnách vedou oko k oknům v pozadí, za kterými je vidět krajina. Nad malbou jsou tři lunety (půlkruhová pole) s erby rodu Sforzů. Muzeum upozorňuje, že dnešní podoba je jen slabou připomínkou původního díla, protože velká část barvy se během staletí ztratila.

Příběh vzniku

Leonardo přišel do Milána v roce 1482 a na dvoře vévody Ludovica Sforzy, zvaného il Moro, zůstal až do roku 1499. Ludovico chtěl z kostela Santa Maria delle Grazie udělat místo oslavy svého rodu a rodinnou hrobku. Přestavbu závěru kostela svěřil architektovi Donatu Bramantovi a výzdobu refektáře Leonardovi, od kterého objednal Krista při poslední večeři s dvanácti apoštoly. Na protější stěně jídelny už byla od roku 1495 freska Ukřižování od Donata Montorfana.

Podle muzea vznikala malba mezi rokem 1494 a začátkem roku 1498, ve sbírkových údajích uvádí roky 1495–1498. Přesný začátek prací neznáme, protože se archiv kláštera z té doby nedochoval. Leonardo nepoužil tradiční fresku, při níž se maluje rychle do mokré omítky a nic se nedá opravit. Na zeď nanesl bílou podkladovou vrstvu a maloval na ni temperou s vaječným žloutkem, podobně jako na dřevěnou desku. Mohl tak pracovat pomalu, vracet se k hotovým místům a dosáhnout sytých tónů a jemného světla.

Právě tato technika se malbě stala osudnou. Barva se se zdí dobře nespojila a začala se loupat už několik let po dokončení. V roce 1517 zaznamenal kanovník Antonio de Beatis, že malba začíná chátrat, Vasari v roce 1568 psal o rozmazané skvrně a kardinál Federico Borromeo v roce 1625 o odpadávajících šupinkách barvy. Od začátku 18. století proběhlo nejméně devět pokusů o restaurování, které malbu často spíš přemalovaly. Dne 15. 8. 1943 zasáhlo refektář spojenecké bombardování, malbu ale ochránily pytle s pískem.

Poslední velké restaurování vedla Pinin Brambilla Barcilon od konce 70. let do roku 1999. Poprvé se snažila odkrýt jen to, co namaloval Leonardo, a odstranit pozdější přemalby. Od té doby se v refektáři hlídá vlhkost i prach a dovnitř smějí jen malé skupiny. Od roku 1980 jsou kostel, klášter a malba na seznamu světového dědictví UNESCO.

Proč je tak slavný

Drama zachycené v jednom okamžiku

Leonardo chtěl podle muzea zobrazit „pohyby duše“ skrze postoje, gesta a výrazy tváří. Každý z dvanácti apoštolů reaguje na Kristova slova jinak, a scéna proto působí jako zastavený film.

Perspektiva a kompozice

Malovaný prostor pokračuje do skutečné místnosti a všechny linie vedou ke Kristově hlavě. Skupiny po třech a trojúhelník Kristovy postavy dávají velké ploše jasný řád.

Příběh přežití a nekonečné citace

Malba přečkala chátrání, přemalby i bombardování a dodnes je na původním místě. Kopírovali ji Leonardovi žáci, parodovali ji umělci a Andy Warhol podle ní vytvořil sérii obrazů, svou poslední před smrtí.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na přísné symetrii a středové perspektivě. Kristus je přesně v ose a v úběžníku, kam se sbíhají linie stropu a stěn. Dlouhý stůl tvoří silnou vodorovnou linku přes celou šířku a postavy nad ní jsou rozdělené do rytmu 3 + 3 + Kristus + 3 + 3. Klid středu kontrastuje s pohybem po stranách. Barevně převládají teplé hnědé a okrové tóny, ze kterých vystupují červené a modré oděvy. Pro vlastní malbu se hodí hlavně tři principy: dát hlavní motiv do místa, kam vedou linky, seskupovat prvky do trojic a hlavní postavu podložit světlým pozadím.

Paleta

• Tmavá umbra
  #423122
• Teplá hnědá
  #5F4935
• Šedohnědá
  #675B52
• Cihlově červená (oděvy)
  #985D48
• Šedobéžová (stěny)
  #988778
• Světlá šedá (ubrus)
  #B7ABA3

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce. Původní barvy byly sytější, velká část malby se nedochovala.

Linky vedou k hlavnímu motivu

Načrtněte si úběžník přesně tam, kde má být to nejdůležitější. Hrany stolu, cesty nebo oken nechte mířit k němu a oko diváka tam dojde samo.

Seskupujte do trojic

Když malujete víc předmětů nebo postav, rozdělte je do malých skupin po třech. Obraz působí živě, a přitom zůstává přehledný.

Světlo za hlavním motivem

Za hlavní postavu nebo předmět dejte nejsvětlejší plochu obrazu, třeba okno nebo oblohu. Tmavý obrys proti světlu vynikne bez dalších detailů.

Chci namalovat svoji Poslední večeři

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Poslední večeře je na původním místě v refektáři kláštera Santa Maria delle Grazie, dnes Museo del Cenacolo Vinciano, Piazza di Santa Maria delle Grazie 2, Milán. Od 3. 12. 2024 muzeum spravuje Pinacoteca di Brera. Na protější stěně refektáře uvidíte i fresku Ukřižování od Donata Montorfana.

Rezervace je povinná pro všechny druhy vstupenek. Muzeum je uvolňuje vždy na tři měsíce dopředu a mizí rychle, proto termín hlídejte na oficiálním webu Cenacolo Vinciano. Kvůli ochraně malby trvá prohlídka 15 minut a v sále je najednou nejvýš 40 lidí.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Madona s karafiátem (kolem 1475) v mnichovské Alte Pinakothek. Další díla najdete na stránce Leonardova díla naživo.

Zajímavosti a mýty

• Mýtus: Poslední večeře je freska. Leonardo ve skutečnosti maloval temperou na suchou omítku, což je hlavní důvod, proč se malba začala tak brzy rozpadat.
• Mýtus: vedle Krista sedí Máří Magdaléna, jak tvrdí román Šifra mistra Leonarda. Historici umění postavu shodně považují za apoštola Jana, kterého Leonardo maloval jako mladíka s jemnými rysy.
• Mozaikovou kopii Poslední večeře v životní velikosti dal vyrobit Napoleon. Od poloviny 19. století visí v minoritském kostele ve Vídni.
• Podle Vasariho si převor kláštera stěžoval, že Leonardo s malbou otálí. Malíř prý odpověděl, že hledá tvář pro Jidáše, a když nenajde lepší, použije převorovu. Jde o anekdotu, ne o doložený fakt.

Další díla autora

• 
  Mona Lisa

  1503–1519 · Louvre, Paříž
• 
  Dáma s hranostajem

  kolem 1490 · Muzeum Czartoryských, Krakov
• 
  Madona ve skalách

  kolem 1483–1494 · Louvre, Paříž
• 
  Madona s karafiátem

  kolem 1475 · Alte Pinakothek, Mnichov

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Zrození Venuše

  Sandro Botticelli · cca 1484–1486 · renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Stvoření Adama

  Michelangelo Buonarroti · cca 1508–1512 · renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Athénská škola

  Raffael (Raffaello Sanzio) · 1509–1511 · renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Venuše Urbinská

  Tizian (Tiziano Vecellio) · 1538 · renesance