Lekníny

Co obraz zobrazuje

Lekníny v Orangerie nejsou jeden obraz, ale osm velkých kompozic rozvěšených po stěnách dvou oválných sálů. Na žádné z nich není horizont ani obloha. Divák se dívá přímo na hladinu rybníka v Monetově zahradě v Giverny, na které plavou ostrůvky lekníných listů a květů. Ve vodě se odrážejí mraky, světlo různých denních hodin a vrbové větve, které visí do obrazu shora. Hranice mezi tím, co plave na hladině, a tím, co se v ní jen zrcadlí, se rozpouští. Barvy přecházejí od chladných modrých a fialových ranních tónů k zlatavým a oranžovým odstínům večera. Podle muzea jsou kompozice s barvami východu slunce rozmístěné na východní straně budovy a ty s barvami západu na západní. Monet tak celý soubor pojal jako jeden den nad vodou, který divák obejde dokola.

Odraz zapadajícího slunce

Na kompozici Západ slunce zabírá velkou část plochy žlutooranžový odraz slunce. Monet ho namaloval dlouhými svislými tahy, které zároveň působí jako rákosí u kraje vody. Samotné slunce na obraze není, vidíme jen jeho světlo na hladině.

Ostrůvky leknínů

Lekníny jsou jen několik krátkých vodorovných tahů zelené, modré a růžové. Zblízka se rozpadají na skvrny barvy, z odstupu se skládají do listů ležících na vodě. Právě vodorovné řady leknínů dávají hladině perspektivu a hloubku.

Obloha ve vodě

Horní část obrazu tvoří šedofialový odraz večerní oblohy a tmavé svislé odrazy stromů. Obloha je tak v obraze přítomná, jen obráceně a ve vodě. Tento posun pohledu z krajiny na samotnou hladinu je pro pozdní Lekníny typický.

Příběh vzniku

Rybník s lekníny si Monet nechal vyhloubit v zahradě v Giverny v 90. letech 19. století. Podle Art Institute of Chicago ho maloval přes dvacet pět let a namaloval na tento motiv kolem 250 obrazů. Musée de l’Orangerie uvádí téměř 300 obrazů, z nich přes 40 velkého formátu. Nejdřív maloval celý rybník i s japonským mostkem a břehy, později už jen výřezy hladiny.

Myšlenku obrazů, které by obepínaly celou místnost, nosil Monet v hlavě od konce 90. let. Pustil se do ní ale až v roce 1914, ve 74 letech a krátce po smrti syna Jeana. V roce 1916 si pro obří plátna postavil nový ateliér se střešními okny. Den po příměří, 12. 11. 1918, napsal svému příteli, politikovi Georgesi Clemenceauovi, že chce státu darovat dva dekorativní panely jako pomník míru. Clemenceau ho přesvědčil, aby dar rozšířil na celý soubor.

Smlouva o daru byla podepsána 12. 4. 1922. Monet ale panely stále přemalovával a některé zničil. Zhoršoval se mu zrak kvůli šedému zákalu, který si nechal v roce 1923 operovat. Obrazy si u sebe nechal až do smrti 5. 12. 1926. Sály v Orangerie, navržené podle jeho přání s architektem Camillem Lefèvrem, se otevřely v roce 1927, několik měsíců po malířově smrti.

Veřejnost o Lekníny dlouho nestála. Impresionismus tehdy působil zastarale a muzeum před ně občas stavělo dočasné stěny pro jiné výstavy. V roce 1944 poškodilo bombardování střechu druhého sálu a jednu z kompozic. Zájem se vrátil v 50. letech, kdy malíř André Masson nazval sály „Sixtinskou kaplí impresionismu“ a kdy MoMA v New Yorku koupilo jeden z velkých obrazů z Monetova ateliéru. Při renovaci v roce 2006 dostaly sály zpět denní světlo shora, které úpravy v 60. letech zakryly.

Proč je tak slavný

Obraz, do kterého se vstupuje

Osm kompozic dlouhých dohromady 91 metrů obklopuje diváka ze všech stran. Muzeum píše o myšlence prostředí, kterou Monet předběhl dobu a ze které čerpá umění dodnes.

Příběh daru za mír

Monet nabídl obrazy státu den po skončení první světové války jako pomník míru. Pracoval na nich přes deset let, přes válku, smrt blízkých i nemoc očí.

Most k abstraktní malbě

Hladina bez horizontu, kde žádná část obrazu nepřevažuje, oslovila po válce americké abstraktní malíře. Kritik Clement Greenberg v pozdních Leknínech viděl předchůdce jejich celoplošné malby.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice Leknínů nemá jedno těžiště. Oko neví, kam se dívat nejdřív, a bloudí po ploše od jednoho ostrůvku leknínů k druhému. Pevnou strukturu dávají jen dva směry: vodorovné řady listů, které ukazují, že hladina leží, a svislé odrazy stromů a vrbových větví, které ji protínají. Barvy jsou namíchané hlavně z modré, fialové a zelené a teplé tóny přicházejí jen tam, kde se ve vodě odráží slunce. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít celý výřez hladiny bez horizontu, střídání vodorovných a svislých tahů a jednu teplou barvu, která obraz rozsvítí.

Paleta

• Zlatavá okrová
  #A38353
• Olivově žlutá
  #9B8E47
• Šedá zeleň
  #6D7162
• Kouřová fialová
  #615749
• Tmavá hnědozelená
  #5A4D40
• Tlumená olivová
  #685A3D

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce kompozice Západ slunce a od originálu se mohou lišit. Na originálech v Orangerie působí modré a fialové tóny výrazněji.

Malujte jen hladinu

Vynechte břeh i oblohu a namalujte jen výřez vodní plochy. Obloha se do obrazu vrátí sama jako odraz. Obraz tím získá klid a neobvyklý pohled shora.

Vodorovně a svisle

Plovoucí listy pokládejte krátkými vodorovnými tahy, odrazy stromů dlouhými svislými. Dva směry tahu stačí, aby oko poznalo, co leží na vodě a co se v ní jen zrcadlí.

Jedno teplé místo

Celou plochu držte v chladných modrých a zelených tónech a na jedno místo položte teplou žlutou nebo oranžovou. Tam se oko zastaví jako první.

Chci namalovat svoje Lekníny

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Lekníny visí v Musée de l’Orangerie v Tuilerijských zahradách u náměstí Concorde v Paříži. Osm kompozic je trvale instalovaných ve dvou oválných sálech v přízemí, kam podle Monetova přání padá denní světlo střešními okny. Barvy proto vypadají jinak za slunečného a jinak za zataženého dne.

Muzeum kvůli velkému zájmu výslovně doporučuje rezervovat si čas vstupu předem. Vstupenky kupujte jen na oficiální pokladně Orangerie, muzeum upozorňuje na falešné prodejní weby. Před cestou si na webu muzea ověřte otevření, při nepříznivém počasí se může měnit vstup ze zahrad.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Národní galerie Praha má ve sbírce Monetovy Dámy v květinách (1875), vystavení si ověřte u galerie. Jistě vystavené Monetovy obrazy najdete ve vídeňském Horním Belvederu. Přehled najdete na stránce kde vidět obrazy Clauda Moneta.

Zajímavosti a mýty

• Slovo nymphéa (leknín) pochází podle Orangerie z řeckého numphé, nymfa. Antický mýtus vypráví o nymfě, která zemřela z lásky k Héraklovi a proměnila se v tuto květinu.
• Lekníny v Orangerie nejsou jediné. Další obrazy z cyklu mají muzea po celém světě, například Art Institute of Chicago vystavuje Lekníny z roku 1906 v sále 243.
• Velké panely nevznikaly jen u rybníka. Za války je Monet podle muzea maloval střídavě venku, když přálo počasí, a v obřím ateliéru se střešními okny.
• Celý soubor v Orangerie pokrývá podle muzea asi 200 m² a patří k největším malířským dílům první poloviny 20. století.

Další díla autora

• 
  Imprese, východ slunce

  1872 · Musée Marmottan Monet, Paříž
• 
  Žena se slunečníkem

  1875 · National Gallery of Art, Washington
• 
  Nádraží Saint-Lazare

  1877 · Musée d’Orsay, Paříž
• 
  Stohy (konec léta)

  1890–1891 · Art Institute of Chicago

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Pohled na Prahu z Letné

  Antonín Slavíček · 1908 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Snídaně veslařů

  Pierre-Auguste Renoir · 1880–1881 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Pařížská ulice, deštivý den

  Gustave Caillebotte · 1877 · impresionismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Absint

  Edgar Degas · 1875–1876 · impresionismus