Kompozice s červenou, modrou a žlutou

Co obraz zobrazuje

Malé čtvercové plátno rozdělují silné černé linky na sedm obdélníků různé velikosti. Největší plochu zabírá sytě červený čtverec vpravo nahoře, který pokrývá zhruba polovinu obrazu. Vlevo dole je menší modrý obdélník a v pravém dolním rohu drobný žlutý obdélníček. Ostatní pole jsou bílá nebo světle šedá. Linky jsou jen vodorovné a svislé, nikde se neobjeví šikmá čára ani křivka. Některé končí před okrajem plátna, jiné k němu dobíhají, takže mřížka působí otevřeně. Vlevo dole na modré ploše je monogram PM a letopočet 30. Na reprodukci jsou dobře vidět tahy štětce a jemné praskliny v bílé barvě, obraz tedy není tak hladký, jak se na první pohled zdá.

Modrý obdélník

Modrá plocha vlevo dole je mnohem menší než červená, ale je tmavší a sytější, takže proti ní obstojí. Zblízka je vidět struktura plátna a tahy štětce.

Žlutý roh

Nejmenší barevné pole je žluté a schovává se v pravém dolním rohu. I tak malá plocha stačí, aby vyvážila velkou červenou nad ní a modrou na opačné straně.

Bílá s prasklinami

Bílá pole nejsou prázdné plátno. Je na nich vidět tah štětce a časem v nich vznikla síť jemných prasklin, takzvaná krakeláž.

Křížení linek

Černé linky mají různou šířku a v místě křížení se překrývají. Zblízka je vidět, že hrany nejsou dokonale ostré, linky jsou malované ručně.

Příběh vzniku

Piet Mondrian žil v roce 1930 v Paříži. Od konce 10. let rozvíjel styl, který nazval neoplasticismus: obraz skládal jen z vodorovných a svislých linek, tří základních barev a bílé, šedé a černé. Teorii zveřejňoval v časopise De Stijl, který v roce 1917 založil s Theem van Doesburgem. Kolem roku 1920 se ustálil jeho typický styl s černou mřížkou a barevnými obdélníky.

Cesta k tomuto obrazu byla postupná. V prvních mřížkových obrazech kolem roku 1919 byly linky tenké a šedé a k okraji plátna se vytrácely, barevných polí bylo hodně a byla malá. Na přelomu let 1920 a 1921 se linky zesílily a zčernaly, pole se zvětšila a přibylo bílé. Obraz z roku 1930 stojí na vrcholu tohoto vývoje. Ve 30. letech pak Mondrian dál zjednodušoval, používal tenčí a zdvojené linky a barevných ploch ubývalo. V roce 1938 kvůli nástupu fašismu opustil Paříž a přes Londýn odjel do New Yorku, kde v roce 1944 zemřel.

Podle Kunsthausu Zürich namaloval Mondrian tento obraz na přání curyšského architekta Alfreda Rotha. Na zadní straně plátna je ručně psané věnování „mému drahému příteli a kolegovi Alfredu Rothovi“, datované v Paříži 30. 1. 1930. Mondrian v něm napsal: „Počítat jen se vztahy, tvořit je a hledat jejich rovnováhu v umění i v životě, to je dnešní krásná práce.“

Kompozici pak Mondrian podle katalogu svého díla několikrát zopakoval. Každou další verzi zvětšil o pět centimetrů, šířku černých linek ale neměnil. Proto existuje více obrazů s podobným názvem i rozvržením a v literatuře se tento někdy uvádí také jako Composition II in Red, Blue, and Yellow.

Alfred Roth měl obraz u sebe až do roku 1987. Tehdy ho daroval Zürcher Kunstgesellschaft, spolku, který provozuje Kunsthaus Zürich. Muzeum ho od té doby vede pod inventárním číslem 1987/0028.

Proč je tak slavný

Abstrakce zredukovaná na minimum

Tři barvy, bílá, černá a pravé úhly. Obraz ukazuje Mondrianův program v nejčistší podobě a stal se jedním z nejznámějších obrazů geometrické abstrakce.

Vzor, který znají i lidé mimo umění

Černá mřížka s barevnými poli se přenesla do módy, designu a reklamy. Známé jsou například šaty Yvese Saint Laurenta z kolekce podzim/zima 1965, inspirované Mondrianovými obrazy.

Rovnováha bez souměrnosti

Obraz není souměrný, a přesto působí vyrovnaně. Velká červená plocha je vyvážená malými poli modré a žluté v opačných rozích.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na nesouměrné rovnováze. Velký červený čtverec je posunutý do pravého horního rohu a jeho váhu vyvažují dvě malé plochy v dolních rozích: tmavá modrá vlevo a světlá žlutá vpravo. Černé linky dělí plátno na nestejně velká pole, takže oko nikde nenajde střed a stále se pohybuje. Bílá není pozadí, ale rovnocenná plocha. Pro vlastní malbu si z toho vezměte hlavně dvě věci: omezenou paletu a odvahu dát největší barevnou plochu mimo střed.

Paleta

• Kadmiová červená
  #DD2B1E
• Kobaltová modř
  #035897
• Citronová žluť
  #EBC83A
• Titanová bílá
  #EAE9EA
• Světle šedá
  #D3D2CE
• Hnědočerná
  #1F1A19

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Největší plocha mimo střed

Hlavní barevnou plochu posuňte k okraji nebo do rohu. Na opačnou stranu dejte jednu dvě malé plochy silné barvy. Obraz bude v rovnováze, a přitom živý.

Zkoušejte rozvržení páskou

Malířskou páskou si na plátně vyznačte linky a několikrát je přelepte, než najdete rozvržení, které se vám líbí. Páska vám zároveň dá rovné hrany.

Bílou malujte ve vrstvách

Bílé plochy nenechávejte jako holé plátno. Naneste dvě až tři vrstvy tahy různým směrem a klidně je lehce odstiňte do šedé.

Chci namalovat svoji Kompozici s červenou, modrou a žlutou

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Kompozice s červenou, modrou a žlutou patří do sbírky Kunsthaus Zürich, Heimplatz 1, Curych. Online katalog muzea u ní neuvádí, zda je právě vystavená, před cestou si to proto ověřte přímo u muzea.

Informace o vstupném a návštěvě najdete na oficiálním webu Kunsthausu.

Nejbližší díla autora od Prahy: Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen (K20) v Düsseldorfu má čtyři Mondrianovy obrazy, mimo jiné Kompozici se žlutou z téhož roku 1930. Vystavení si ověřte u galerie. Další sbírky najdete na stránce obrazy Pieta Mondriana.

Zajímavosti a mýty

• Na zadní straně obrazu je Mondrianovo vlastnoruční věnování architektu Alfredu Rothovi, datované v Paříži 30. 1. 1930.
• Mondrian kompozici zopakoval v dalších verzích. Každou zvětšil o pět centimetrů, šířku černých linek ale zachoval.
• Obraz měří jen 45 × 45 cm, jeho strana je tedy kratší než půl metru.
• Nejvíc Mondrianových obrazů na světě má Kunstmuseum Den Haag v Haagu, včetně posledního nedokončeného díla Victory Boogie Woogie.

Další díla autora

• 
  Broadway Boogie Woogie

  1942–1943 · Museum of Modern Art, New York
• 
  Šedý strom

  1911 · Kunstmuseum Den Haag
• 
  Večer (Červený strom)

  1908–1910 · Kunstmuseum Den Haag
• 
  Kompozice 10 v černé a bílé

  1915 · Kröller-Müller Museum, Otterlo

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Povídání o pejskovi a kočičce

  Josef Čapek · 1929 · kubismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Durman / Bílý květ č. 1

  Georgia O’Keeffe · 1932 · americký modernismus
• Chráněné dílo, bez obrázku
  Guernica

  Pablo Picasso · 1937 · kubismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Kompozice VIII

  Vasilij Kandinskij (Wassily Kandinsky) · 1923 · abstrakce