Judita stíná Holoferna

Co obraz zobrazuje

Obraz zachycuje vrchol příběhu ze starozákonní knihy Judit. Mladá vdova Judita z obleženého města Betúlie přišla do tábora asyrského vojevůdce Holoferna, předstírala, že chce uzavřít spojenectví, a on ji pozval na hostinu. Když usnul opilý na lůžku, Judita ho jeho vlastním mečem zabila a osvobodila tak své město. Malířka zachytila právě tuto chvíli. Holofernes leží na posteli hlavou k divákovi a brání se. Služebná Abra mu drží paži a tiskne ho k lůžku. Judita mu levou rukou drží hlavu za vlasy a pravou vede meč do krku. Krev stéká po bílém prostěradle a stříká až na Juditiny šaty. Scéna je osvětlená ostrým světlem zleva a pozadí zůstává černé. Galerie Uffizi popisuje celkový dojem jako silný a děsivý zároveň.

Příběh vzniku

Artemisia Gentileschi namalovala tento námět poprvé kolem let 1612–1613. Ta verze je dnes v Museo di Capodimonte v Neapoli. Druhá, florentská verze z doby kolem roku 1620 má podobnou kompozici, ale propracovanější detaily a výraznější práci se světlem a stínem. Podle anglické Wikipedie ji objednal toskánský velkovévoda Cosimo II. Medicejský, pro kterého malířka ve Florencii pracovala. Ve Florencii žila zhruba sedm let a v roce 1616 se jako první žena stala členkou florentské Akademie kreslířských umění.

Podle galerie Uffizi obraz dokončila až v Římě, kam se po letech ve Florencii vrátila. Tam znovu viděla Caravaggiova díla, jejichž ostré světlo a postavy podle živých modelů ji silně ovlivnily. Námět sám zpracoval i Caravaggio o dvacet let dříve. Jeho Judita stíná Holoferna z doby kolem roku 1599 visí v Římě v Palazzo Barberini.

Ve Florencii obraz podle galerie vyvolal rozpaky. Jeho syrovost se nelíbila a plátno nesměli vystavit v galerii mezi ostatními díly. Velkovévoda Cosimo II. zemřel v roce 1621, krátce po dokončení obrazu, a malířka pak dlouho nemohla dostat dohodnutou odměnu. Vymohla ji až s pomocí svého přítele, astronoma Galilea Galileiho. Dnes obraz visí v Uffizi v sále D29 nazvaném „Caravaggio a Artemisia“, vedle děl malíře, který ji inspiroval.

Proč je tak slavný

Krutá scéna bez přikrášlení

Málokterý barokní obraz ukazuje násilí tak přímo. Krev, napjaté svaly a zápas tří těl dělají z biblického příběhu scénu, kterou si divák zapamatuje.

Malířka v mužském světě

Galerie Uffizi obraz představuje i jako příběh ženy, která se v době ovládané muži prosadila jako profesionální malířka a pracovala pro dvory v Římě, Florencii, Neapoli i Anglii.

Obraz, o kterém se vedou spory

Část historiček umění, například Mary Garrardová, spojuje násilí na obraze s malířčiným znásilněním a soudním procesem z roku 1612. Jiné, jako Griselda Pollocková, upozorňují, že takový výklad zužuje její dílo na jedinou životní událost.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice stojí na trojúhelníku. Jeho vrchol tvoří hlava služebné, strany vedou po pažích obou žen dolů k Holofernově hlavě. Všechny paže se sbíhají do jednoho bodu, a právě tam se odehrává děj. Kolem je tma, takže oko nemá kam utéct. Světlé plochy jsou jen tři: bílé prostěradlo, Juditiny zlaté šaty a tváře. Pro vlastní malbu si z obrazu můžete vzít hlavně to, jak silně může působit malý počet světlých ploch na tmavém pozadí.

Paleta

• Modročerná
  #120E16
• Zlatá okrová
  #C79A4E
• Karmínová červená
  #7A1A1C
• Tělová siena
  #B07A52
• Teplá bílá
  #EDE6D2
• Tmavá umbra
  #3A2A22

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Všechny linie do jednoho bodu

Rozmístěte tvary tak, aby jejich hrany mířily k jednomu místu obrazu. Paže, větve nebo okraje stínů pak samy vedou oko k hlavnímu motivu.

Tři světla na tmavém

Na tmavém podkladu vyberte nejvýš tři světlé plochy a ostatní nechte ve stínu. Obraz bude působit soustředěně a dramaticky.

Bílá jako reflektor

Velká bílá plocha, třeba ubrus nebo oblak, odráží světlo do okolí. Namalujte ji teplou bílou s trochou okru, ne čistou bílou z tuby.

Chci namalovat vlastní obraz inspirovaný dílem Judita stíná Holoferna

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Judita stíná Holoferna visí v galerii Uffizi, Piazzale degli Uffizi, Florencie. Podle webu galerie je k 23. 10. 2026 vystavená v sále D29 „Caravaggio a Artemisia“, kde visí i díla Caravaggia a jeho následovníků. Uffizi patří k nejnavštěvovanějším muzeím Itálie, vstupenky s časem vstupu proto kupte předem na oficiálním webu galerie Uffizi a vyhněte se přeprodejcům. Před cestou si na webu galerie zkontrolujte seznam dočasně nevystavených děl a případné uzavírky.

Nejbližší dílo autorky od Prahy: obraz Zuzana a starci z roku 1649 v Moravské galerii v Brně. Další místa najdete na stránce kde vidět obrazy Artemisie Gentileschi.

Zajímavosti a mýty

• Artemisia Gentileschi namalovala Juditu stínající Holoferna nejméně dvakrát. Starší verze z doby kolem let 1612–1613 visí v Neapoli v Museo di Capodimonte.
• Florentská verze se po příchodu do Florencie nesměla vystavit v galerii, protože její syrovost se nelíbila. Dnes patří k nejznámějším dílům v Uffizi.
• Dohodnutou odměnu od Medicejských získala malířka až s pomocí Galilea Galileiho. Velkovévoda Cosimo II. zemřel v roce 1621, krátce po dokončení obrazu.
• Juditin příběh malovali i Caravaggio a malířčin otec Orazio Gentileschi. Artemisia z Caravaggiovy verze vycházela, ale děj posunula do fyzického zápasu.

Další díla autora

• 
  Zuzana a starci

  1610 · Schloss Weißenstein, Pommersfelden
• 
  Judita a její služebná

  kolem 1623–1625 · Detroit Institute of Arts
• 
  Autoportrét jako alegorie malby

  kolem 1638–1639 · Royal Collection, Spojené království
• 
  Zuzana a starci

  1649 · Moravská galerie v Brně

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Smějící se kavalír

  Frans Hals · 1624 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Tři Grácie

  Peter Paul Rubens · 1630–1635 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Anatomie doktora Tulpa

  Rembrandt van Rijn · 1632 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Povolání svatého Matouše

  Caravaggio (Michelangelo Merisi) · 1599–1600 · baroko