Jan van Eyck

Život v kostce

Původ, o kterém víme málo (do 1425)

Kdy a kde se Jan van Eyck narodil, prameny přesně neuvádějí. Odhaduje se rok kolem 1390 a městečko Maaseik v dnešní belgické provincii Limburk, od kterého má nejspíš i jméno. Malovat se pravděpodobně učil u staršího bratra Huberta, který zemřel v roce 1426. Malíři byli i mladší bratr Lambert a možná sestra Markéta. První písemná zmínka o Janovi pochází z let 1422–1424 z Haagu, kde pracoval jako dvorní malíř hraběte Jana Bavorského a měl už vlastní pomocníky. Uměl latinsky a do nápisů na obrazech používal řecká a hebrejská písmena, což bylo u malíře té doby neobvyklé.

Malíř a diplomat burgundského vévody (1425–1432)

Po smrti hraběte v roce 1425 vstoupil do služeb burgundského vévody Filipa Dobrého. Dvorní plat mu umožnil malovat bez tlaku zakázek a vévoda ho posílal i na tajné diplomatické cesty. Nejlépe doložená je cesta do Portugalska v roce 1428: Van Eyck tam měl namalovat portrét princezny Isabely, aby vévoda věděl, jak jeho budoucí nevěsta vypadá. Svatba se konala o Vánocích 1429. Koncem 20. let se usadil v Bruggách, kde žil až do smrti. Po návratu dokončil Gentský oltář, který začal jeho bratr Hubert. Objednal ho gentský měšťan Joos Vijd se svou ženou Elisabeth Borluut. Na dnes ztraceném nápisu na rámu stálo, že dílo začal Hubert, „větší než kdokoli jiný“, a dokončil ho Jan, „druhý v umění“. Oltář byl slavnostně vysvěcen 6. 5. 1432 v dnešní katedrále sv. Bavona v Gentu; téhož dne tam pokřtili syna vévody Filipa a Isabely. Hlavní scénu tvoří Klanění Beránkovi, ke kterému ze všech stran přicházejí zástupy světců, poutníků a rytířů.

Vrchol v Bruggách (1432–1439)

Kolem roku 1432 se oženil s Margaretou, o patnáct let mladší ženou, a koupil si v Bruggách dům. V roce 1433 namaloval Portrét muže v červeném turbanu, možná vlastní podobiznu, a poprvé na rám napsal heslo „ALS ICH KAN“ (Jak nejlépe umím), slovní hříčku na své jméno. V roce 1434 vznikla Arnolfiniho svatba, portrét bohatého páru v pokoji, kterou londýnská National Gallery koupila v roce 1842. Pokoj na obraze vypadá úplně věrohodně, ale podle galerie při bližším pohledu nesedí: na lustr by nebylo dost místa a chybí krb. Každá věc v místnosti je pečlivě vybraná, aby ukázala bohatství a postavení páru. Za vrchol jeho tvorby se považují léta 1434–1436, kdy vznikly Madona kancléře Rolina (dnes v Louvru) a Madona kanovníka van der Paele pro brugský kostel sv. Donatiana. V roce 1439 namaloval portrét své ženy Margarety. Rámy pro něj byly součástí díla: na Madoně kanovníka van der Paele je jméno malíře přímo na rámu, což bylo v 15. století velmi neobvyklé. Dnes je mu s jistotou připisováno asi 20 obrazů, všechny datované mezi lety 1432 a 1439, a deset z nich nese jeho heslo.

Smrt a pověst vynálezce olejomalby (1441)

Jan van Eyck zemřel 9. 7. 1441 v Bruggách a byl pohřben u kostela sv. Donatiana. Vévoda Filip vyplatil vdově dar ve výši jeho ročního platu. Dílnu po něm vedl bratr Lambert a dokončil některé rozpracované obrazy. Van Eyckova pověst rostla i po jeho smrti: o Gentský oltář se během staletí několikrát přetahovaly armády. Po Francouzské revoluci ho odvezli do Paříže a vystavili v Louvru, do Gentu se vrátil v roce 1815 po bitvě u Waterloo. Albrecht Dürer si oltář prohlédl během své nizozemské cesty v letech 1520–1521. Italský životopisec Giorgio Vasari o sto let později napsal, že Van Eyck vynalezl olejomalbu. To dnes historici považují za zjednodušení: olej se používal už dřív, Van Eyck ale jeho možnosti dovedl tak daleko, že ovlivnil celé raně nizozemské malířství. Z nizozemské tradice, kterou spoluzaložil, později vyrostli i Hieronymus Bosch a Pieter Bruegel starší.

Jak maloval

Van Eyck maloval olejovými barvami na dubové desky s hladkým světlým podkladem. Barvu nanášel v mnoha tenkých, průsvitných vrstvách, kterým se říká lazury. Světlo prochází každou vrstvou, odráží se od bílého podkladu a barvy proto svítí jako barevné sklo. Protože olej schne pomalu, mohl jednotlivé tóny jemně slévat a vymodelovat i nepatrné přechody na tváři nebo látce. Zachycoval věci s neobvyklou přesností: lesk kovu, odlesky v perlách, chlupy kožešiny, vrásky a strniště na tváři. Na Madoně kanovníka van der Paele se v brnění sv. Jiří zrcadlí okolní scéna. Prostor buduje světlem, které dopadá z okna a jemně se rozptyluje po místnosti. Typickým motivem je drobné vypouklé zrcadlo nebo lesklý předmět, v němž je vidět i to, co stojí mimo obraz.

Co se od van Eycka naučit: 4 tipy pro akryl

• Barvu vrstvěte lazurouSmíchejte akryl s lazurovacím médiem nebo vodou, aby byl průsvitný, a naneste ho přes zaschlou světlejší vrstvu. Několik tenkých vrstev dá hlubší a zářivější barvu než jedna silná.
• Jeden zdroj světla z oknaRozhodněte, kde je okno, a podle toho malujte světlé a stinné strany všech předmětů. Když světlo přichází z jednoho směru, obraz působí klidně a prostorově.
• Odlesky až nakonecLesk na kovu, skle nebo v oku dejte až úplně nakonec malou tečkou téměř bílé barvy. Pár drobných odlesků udělá z ploché věci lesklou.
• Detail podle skutečnostiPostavte si na stůl jednu skutečnou věc, třeba pomeranč nebo konvici, a malujte ji podle pohledu, ne zpaměti. Van Eyck takhle namaloval pomeranče na okenním parapetu v Arnolfiniho svatbě.

Chci malovat jako Jan van Eyck

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Dochovaných van Eyckových obrazů je jen asi dvacet a většinou jsou malé. Výběr začíná díly, o kterých na ArtMoment chystáme samostatnou stránku. Nejblíž od Prahy je Drážďanský triptych.

• 
  Arnolfiniho svatba

  1434 · The National Gallery, Londýn
• 
  Gentský oltář

  s Hubertem van Eyckem, dokončen 1432 · katedrála sv. Bavona, Gent
• 
  Madona kanovníka van der Paele

  1436 · Groeningemuseum, Bruggy
• 
  Portrét Margarety van Eyck

  1439 · Groeningemuseum, Bruggy
• 
  Drážďanský triptych

  1437 · Gemäldegalerie Alte Meister, Drážďany
• 
  Portrét kardinála Niccola Albergatiho

  kolem 1438 · Kunsthistorisches Museum, Vídeň

Kde vidět jeho obrazy naživo

Van Eyckových obrazů je málo a jsou rozptýlené po Evropě a USA. Tabulka uvádí galerie s ověřeným dílem; stav jsme kontrolovali 21. 10. 2026. Před cestou si aktuální expozici ověřte na webu galerie.

Nejblíž od Prahy je Drážďanský triptych, malý cestovní oltářík, který se dá prohlédnout zblízka. Kdo chce vidět Gentský oltář, počítejte do jara 2027 s tím, že několik panelů je mimo katedrálu v restaurátorské dílně.

Zajímavosti

• Nad zrcadlem v Arnolfiniho svatbě je latinský podpis „Johannes de eyck fuit hic 1434“ (Jan van Eyck tu byl). Ve vypouklém zrcadle jsou vidět dva muži ve dveřích, jeden z nich možná malíř.
• Heslo „ALS ICH KAN“ (Jak nejlépe umím) psal Van Eyck řeckými písmeny a je to slovní hříčka: „ich“ zní podobně jako „Eyck“.
• Mýtus: Van Eyck nevynalezl olejomalbu, jak tvrdil Giorgio Vasari. Olej se znal už dřív, Van Eyck ale techniku vrstvení průsvitných lazur dovedl na novou úroveň.
• Gentský oltář byl podle historika umění Noaha Charneyho obětí sedmi krádeží. Panel Spravedliví soudci ukradený v roce 1934 se dodnes nenašel a v oltáři ho nahrazuje kopie.
• Totožnost páru na Arnolfiniho svatbě není jistá: National Gallery obraz vede jako portrét „Giovanniho(?) Arnolfiniho a jeho ženy“, tedy s otazníkem.

Související malíři

• Bez obrázku
  Hieronymus Bosch

  🇳🇱 cca 1450–1516 · severská renesance
• Bez obrázku
  Albrecht Dürer

  🇩🇪 1471–1528 · severská renesance
• Bez obrázku
  Lucas Cranach starší

  🇩🇪 1472–1553 · severská renesance
• Bez obrázku
  Hans Holbein mladší

  🇩🇪 1497–1498–1543 · severská renesance