Antonín Slavíček

Život v kostce

Praha, Mnichov a Mařákova škola (1870–1898)

Antonín Slavíček se narodil 16. 5. 1870 v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce pražských vysokých škol technických, a Pavlíny rozené Mildnerové. Oba rodiče zemřeli brzy. Na reálném gymnáziu ve Spálené ulici ho kreslení učil malíř Emil Jan Lauffer. Strýc, děkan ve Staré Boleslavi, mu v roce 1886 zaplatil studijní cestu do Mnichova. Od roku 1887 studoval na pražské Akademii v krajinářské škole Julia Mařáka. Studium několikrát přerušil, na čas dokonce odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V roce 1893 poprvé vystavil obrazy na výstavě Umělecké besedy. Dne 12. 4. 1895 se oženil s Bohumilou Brynychovou, která pak často stojí jako postava v jeho krajinách. S Mařákovými žáky jezdil malovat do plenéru (do přírody) na Okoř, do Liboce nebo do Bechyně a k jeho okruhu patřil i mladší Otakar Lebeda.

Mánes a vlastní rukopis (1898–1903)

V roce 1898 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a s ním pravidelně vystavoval doma i v cizině. Rozechvělý rukopis je patrný už na Břízové náladě z roku 1897 a kolem roku 1898 Slavíček definitivně přešel od tlumených náladových krajin k malbě rychlou barevnou skvrnou. Po smrti Julia Mařáka v říjnu 1899 krátce vedl jeho ateliér, o profesuru se ucházel, ale nezískal ji a krajinářskou školu na Akademii zrušili. V roce 1902 pobýval v Hostišově, kam ho pozval spisovatel a novinář Jan Herben. V letech 1903–1905 vedl spolu se sochařem Ladislavem Šalounem a malířem Vladimírem Županským vlastní soukromou malířskou školu.

Kameničky (1903–1907)

Na podzim 1903 mu spisovatel Karel Václav Rais doporučil Kameničky u Hlinska na Vysočině. Slavíček bydlel nejdřív na faře u děkana Jana Selichara, potom ve výměnkářském stavení, a do kraje se pravidelně vracel. Za ním sem jezdili přátelé, například malíři Bohuslav Dvořák a Otakar Nejedlý nebo rodina historika Jaroslava Golla. Vznikla tu jeho nejznámější krajina U nás v Kameničkách (1904) s vysokou oblohou a stromy zrcadlenými v tůni. Ve stejném roce 1903 se seznámil se sběratelem Augustem Švagrovským, jehož sbírka později obsahovala kolem šedesáti Slavíčkových obrazů.

Praha a konec (1905–1910)

Od poloviny prvního desetiletí maloval stále víc Prahu: nábřeží, mosty, parky a ulice, které mizely s přestavbou města, například Eliščin most (1906). Zajímal se i o průmysl: v roce 1909 navštívil kladenské železárny a namaloval interiér hutní haly plný kouře a žhavého světla. Bydlel s rodinou na Letné, kde měl i ateliér. V roce 1907 cestoval do Paříže a teprve tam poprvé viděl naživo obrazy francouzských impresionistů. V roce 1908 namaloval monumentální Pohled na Prahu z Letné a Pohled na Prahu od Ládví pro jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory. V květnu 1909 si v Dubrovníku, kam doprovázel nemocnou manželku, zlomil ruku. Dne 10. 8. 1909 ho při koupání v říčce Zdobnici u Německé Rybné postihla mrtvice a ochrnul na pravou polovinu těla. Zkoušel malovat levou rukou, ale výsledky ho zklamaly. Zemřel 1. 2. 1910 v Praze ve věku 39 let, když dobrovolně ukončil svůj život. Pohřben je na Olšanských hřbitovech. Jeho syn Jan Slavíček se také stal malířem.

Jak maloval

Slavíček maloval olejem na plátně a na lepence, některé obrazy temperou. Vyšel z náladového realismu Mařákovy školy, ale kolem roku 1898 začal plochy skládat z rychlých barevných skvrn a krátkých neklidných tahů, které vyvolávají dojem pohybu větru, vody a světla. Obrys a kresbu potlačil, tvar staví přímo barvou. Typické je pro něj střídání světla a stínu: na obrazech z Kameniček leží přes louky stíny mraků a obloha často zabírá víc než polovinu plochy. Rád maloval vodní hladinu, ve které se zrcadlí stromy a nebe. Ve městě ho lákalo deštivé a zimní počasí, mokrá dlažba a sníh, které dovolily zachytit odlesky. Od francouzských impresionistů se lišil tím, že jejich obrazy poznal naživo až v roce 1907; svůj rukopis si vytvořil hlavně malováním přímo v krajině. Pracoval v různých formátech, od malých studií na dřevěných deskách, kterým sám říkal „prkénka“, po plátna širší než tři metry.

Co se od Slavíčka naučit: 4 tipy pro akryl

• Malujte skvrnou, ne obrysemNekreslete motiv nejdřív tužkou. Položte na plátno rovnou barevné plochy plochým štětcem a tvar stromu nebo domu nechte vzniknout z několika skvrn vedle sebe.
• Vysoká oblohaZkuste posunout horizont do spodní třetiny plátna a nechat obloze víc místa. Mraky malujte rychle a v několika odstínech modré, šedé a bílé, obraz tím získá prostor a náladu.
• Zrcadlení ve voděOdraz stromů ve vodě namalujte stejnými barvami jako stromy, jen o kousek tmavší a vodorovnými tahy. Pár světlých čárek přes odraz pak udělá z plochy hladinu.
• Stín má barvuStíny mraků na louce nemalujte černou ani šedou. Použijte tmavší modrozelenou nebo fialovou a vedle ní nechte zářit světlou žlutozelenou. Kontrast světla a stínu krajinu rozpohybuje.

Chci malovat jako Antonín Slavíček

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Slavíček vytvořil stovky krajin, studií a pohledů na Prahu. Nejvíc jeho obrazů mají Národní galerie Praha a Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Výběr ukazuje vrcholná díla z Kameniček a z Prahy. U pražských obrazů stojí za to všímat si počasí: Slavíček rád maloval město v dešti, ve sněhu nebo za zamračeného dne, kdy se světlo láme v kalužích a na mokré dlažbě.

• 
  U nás v Kameničkách

  1904 · Národní galerie Praha
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Pohled na Prahu z Letné

  1908 · Národní galerie Praha
• 
  Eliščin most

  1906 · Národní galerie Praha
• 
  Pohled k Troji

  1908 · Národní galerie Praha
• 
  Břízová nálada

  1897 · Národní galerie Praha
• 
  Železárny na Kladně

  1909 · Národní galerie Praha

Kde vidět jeho obrazy naživo

Nejvíc Slavíčkových obrazů je v Česku. Online sbírka Národní galerie byla při ověření 23. 10. 2026 mimo provoz, proto u jejích děl uvádíme „ve sbírce“. Před návštěvou si aktuální expozici ověřte na webu galerie.

Nejblíž Praze: Národní galerie Praha ve Veletržním paláci v Holešovicích, ve čtvrti, kde Slavíček v posledních letech života bydlel a maloval.

Zajímavosti

• Do Kameniček ho přivedl spisovatel Karel Václav Rais. Jeho kniha o zdejším kraji přilákala i další umělce a obec dnes provozuje Slavíčkovu galerii.
• Obrazy francouzských impresionistů, kteří mu byli vzorem, viděl naživo až v roce 1907 během cesty do Paříže. Svůj rukopis si do té doby vytvořil sám v české krajině.
• Pohled na Prahu z Letné měří 185,5 × 390 cm. Národní galerie ho řadí ke klíčovým dílům české moderny.
• Sběratel August Švagrovský, se kterým se Slavíček seznámil v roce 1903, odkázal v roce 1910 svou sbírku Roudnici nad Labem. Vznikla tak třetí nejstarší galerie v Česku.
• Vdova Bohumila se po jeho smrti provdala za malíře Herberta Masaryka, syna pozdějšího prezidenta T. G. Masaryka a Slavíčkova žáka.

Související malíři

• Bez obrázku
  Otakar Lebeda

  🇨🇿 1877–1901 · impresionismus
• Bez obrázku
  Mary Cassatt

  🇺🇸 1844–1926 · impresionismus
• Bez obrázku
  Claude Monet

  🇫🇷 1840–1926 · impresionismus
• Bez obrázku
  Pierre-Auguste Renoir

  🇫🇷 1841–1919 · impresionismus