Glazura: co to je a jak funguje
Keramika · Pojmy
Glazura je tenký sklovitý povlak na povrchu keramiky: jemně namleté minerální suroviny rozmíchané ve vodě, které se při výpalu roztaví ve sklo. Uzavře póry hlíny, takže nádoba nepropouští vodu, a zároveň dodá povrchu barvu, lesk nebo mat.[1][2]
Redakce ArtMoment · aktualizováno 29. 10. 2026
Z čeho se glazura skládá
Glazury jsou křemičitany. Sklo v nich tvoří oxid křemičitý, taviva (oxidy sodíku, draslíku nebo vápníku) snižují teplotu tání a oxid hlinitý taveninu zahušťuje, aby při výpalu nestekla z výrobku.[1][2]
Barvu dodávají oxidy kovů, například oxid železa nebo uhličitan mědi či kobaltu. Neprůhlednou bílou glazuru dělá oxid cínu nebo zirkonu.[2]
Glazura je jedním ze základních pojmů keramického slovníku, kde najdete i další výrazy z dílny.
Zážitek s ArtMoment · od 2 490 Kč
ArtCeramics – výroba keramiky
Jak glazura mění hrubý střep v hladký povrch, uvidíte nejlépe na vlastním výrobku. Na ArtCeramics za zhruba tři hodiny vytvoříte ve spolupráci s keramickým studiem ŠLIKR originální hrnek a talíř a jako snídaňový set si je odnesete domů.
Jak se glazura nanáší a vypaluje
- Výrobek se nejdřív vypálí přežahem, asi při 850 °C. Zpevní, ale zůstane porézní, takže glazuru nasaje.[1]
- Glazura se namele na jemný prášek a rozmíchá ve vodě. Nanáší se namáčením, poléváním, štětcem nebo stříkáním.[1][2]
- Dno se nechává bez glazury nebo se chrání voskem, aby se výrobek při výpalu nepřipekl k pecní desce.[2]
- Při ostrém výpalu nad 1 050 °C se voda odpaří a glazura se roztaví v kompaktní sklovitý povlak.[1]
Existuje i jednožárová cesta, kdy se glazura nanese na nevypálený výrobek a hlína s glazurou dozrají v jednom výpalu. Běžnější je ale postup se dvěma výpaly popsaný výše.[2]
Druhy glazur
- Popelová glazura z popela dřeva nebo rostlin, tradiční ve východní Asii.[2]
- Živcová glazura používá se na porcelán.[2]
- Olovnatá glazura lesklá a průhledná, taví se už kolem 800 °C.[2]
- Solná glazura vzniká vhozením kuchyňské soli do pece, dnes se používá málo.[2]
- Cínová glazura olovnatá glazura zakalená oxidem cínu do neprůhledné bílé.[2][1]
Glazovanou keramiku znali už ve starém Egyptě a Mezopotámii. Nejstarší známá glazovaná keramika, fajáns, pochází z Egypta z doby kolem 3300 let před naším letopočtem.[1]
Glazura a nádobí
Ze špatně namíchané nebo nedostatečně vypálené glazury se může do kyselých potravin a nápojů, jako je džus nebo káva, uvolňovat olovo či kadmium. Renomovaní výrobci dodržují normy, riziko se týká hlavně starožitné a řemeslné keramiky s olovnatou glazurou.[2]
Souvisí
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi glazurou a engobou?
Glazura se při výpalu roztaví ve sklo a uzavře povrch. Engoba je jílový povlak, který mění hlavně barvu povrchu a sklovitou vrstvu nevytvoří.
Proč se keramika glazuje až po prvním výpalu?
Po přežahu je střep pevný a přitom porézní, takže glazuru rovnoměrně nasaje. Jednožárové glazování existuje, ale běžné je dvoužárové.
Musí být glazované celé dno?
Ne. Dno se obvykle nechává bez glazury nebo se chrání voskem, jinak by se výrobek při výpalu přitavil k pecní desce.
Je glazovaná keramika bezpečná na jídlo?
Výrobky od renomovaných výrobců splňují normy. Opatrnost se doporučuje u starožitné a řemeslné keramiky s olovnatou glazurou, hlavně u kyselých potravin.
Termíny ArtCeramics
Nejbližší termíny napříč městy, vyberte si svoje.
Mohlo by vás zajímat
Zážitek
- ArtCeramics – výroba keramiky
- Dárkový poukaz na ArtCeramics
- ArtCeramics pro firmy a týmy
- ArtCeramics na rozlučku se svobodou