Zajíc

Co obraz zobrazuje

Na světlém, nažloutlém papíře sedí polní zajíc natočený mírně doprava. Má přitažené přední tlapky, vztyčené dlouhé uši a tmavé oko, které jako by sledovalo diváka. Zvíře je zachycené v klidu, ale působí, jako by mohlo každou chvíli vyskočit. Žádné prostředí kolem není, jen jemný šedý stín pod tělem, který zajíce usazuje na plochu. Srst je namalovaná tisíci drobných tahů v různých směrech, od teple hnědé po šedou a bílou. Pod zajícem je letopočet 1502 a Dürerův monogram AD. Albertina dílo řadí ke kresbám, technicky jde o akvarel kombinovaný s krycími barvami a bělobou. Podle muzea je cenné hlavně mimořádně věrným zachycením zvířete. Dürer se v letech kolem roku 1500 soustavně věnoval studiu přírody a o rok později vznikl i jeho Velký kus drnu.

Oko a vousy

V oku zajíce je vidět odraz okenního rámu. Albertina uvádí, že jde o okna Dürerovy dílny. Část badatelů v tom vidí důkaz, že zvíře maloval ve dílně, jiní upozorňují, že takový odlesk Dürer používal i jinde, aby oči oživil.

Uši

Uši jsou namalované tenkými tahy po směru srsti, s tmavými špičkami a světlým vnitřkem. U pravého ucha jsou podle katalogového záznamu Albertiny vidět stopy přípravné kresby.

Tlapky a stín

Přední tlapky s drobnými drápky a měkký šedý stín jsou jediné, co zajíce spojuje s podložkou. Díky nim působí, jako by seděl přímo na listu papíru, ne v nějaké krajině.

Letopočet a monogram

Pod zajícem je velký letopočet 1502 a monogram AD. Výrazný podpis naznačuje, že Dürer list nepovažoval jen za pomocnou studii, ale za samostatné dílo.

Příběh vzniku

Dürer namaloval Zajíce v roce 1502 ve své dílně v Norimberku. V té době se intenzivně věnoval studiu přírody: kreslil a maloval zvířata, rostliny a krajinu s přesností, jaká v tehdejší evropské malbě neměla obdoby. Postupoval od hnědých podmaleb k jemným světlým a tmavým tahům štětcem, které vytvářejí iluzi jednotlivých chlupů. Detaily, jako vousy a lesk v oku, přidal až nakonec. Zda maloval živého zajíce v dílně, nebo kombinoval pozorování v přírodě s uhynulým zvířetem, se neví.

List zůstal v Dürerově dílně až do jeho smrti v roce 1528. Pak ho získal norimberský sběratel Willibald Imhoff a v roce 1588 ho od Imhoffů koupil císař Rudolf II. Zajíc tak patřil do slavných rudolfínských sbírek v Praze. Později se dostal do císařské dvorní knihovny ve Vídni.

Do Albertiny se list dostal v roce 1796. Vévoda Albert Sasko-Těšínský a arcivévodkyně Marie Kristina tehdy vyměnili zdvojené grafiky ze své sbírky za soubor 530 kreseb z dvorní knihovny a Zajíc byl jednou z nich. Albertina dnes uvádí, že původ listu lze bez přerušení sledovat až do Dürerovy dílny. Muzeum ho považuje za jedno z nejdůležitějších děl své sbírky a pro jeho citlivost na světlo ho ukazuje jen jednou za několik let.

Proč je tak slavný

Věrnost, jaká neměla obdoby

Podle Albertiny je zajíc dodnes ceněn pro mimořádně realistické zobrazení. Srst, oko i vousy jsou namalované tak přesně, že se list stal vzorem přírodní studie.

Kopírován už za Dürerova života

Albertina připomíná, že Zajíc platil za „zázrak pozorování“ a byl hojně kopírován už v Dürerově době. Kopie vytvářel například Hans Hoffmann po Dürerově smrti.

Vzácná příležitost ho vidět

Papír je citlivý na světlo, a tak se originál vystavuje jen výjimečně. Každá výstava Zajíce se proto stává událostí, na kterou lidé jezdí do Vídně.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je prostá: jediné zvíře uprostřed prázdného listu, natočené šikmo, takže hlava míří doprava a tělo dozadu doleva. Diagonála dodává klidné pozici napětí. Hlavní hmotu tvoří střední hnědé tóny, nejtmavší místa jsou v oku a na špičkách uší a nejsvětlejší bílé chlupy na hrudi a vousy. Prázdné okolí nechává vyniknout strukturu srsti a měkký stín zvíře uzemňuje. Pro vlastní malbu si z toho vezměte hlavně postup od plochy k detailu, práci se směrem tahu a odvahu nechat pozadí prázdné.

Paleta

• Teplý papír
  #E5D8C6
• Světlá šedohnědá
  #C3B6A4
• Šedá stínu
  #B3A798
• Šedá umbra
  #88745E
• Hnědá srsti
  #695745
• Tmavá umbra
  #3A2E24

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Nejdřív plocha, pak chlupy

Celé zvíře nebo předmět podmalujte zředěnou střední barvou. Až zaschne, přidávejte tenkým štětcem krátké tahy, tmavé ve stínu a světlé na osvětlené straně.

Tah po směru růstu

Srst, peří nebo trávu malujte vždy ve směru, kterým rostou. I jednobarevná plocha pak získá tvar a objem.

Odlesk oživí oko

Do oka zvířete nebo postavy dejte nakonec jednu malou čistě bílou tečku. Pohled tím okamžitě ožije.

Chci namalovat svého zajíce

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Zajíc patří do sbírky Albertiny, Albertinaplatz 1, Vídeň. Originál je většinu času uložený v depozitáři, protože papír je citlivý na světlo a teplotu. Podle ORF byl do roku 2019 vystaven jen asi desetkrát. Naposledy ho Albertina ukázala na jubilejní výstavě ke 250 letům muzea Sammeln für die Zukunft (19. 6.–11. 10. 2026).

Další vystavení zatím ohlášené není. Sledujte program výstav na oficiálním webu Albertiny, kde koupíte i vstupenky. Albertina je jedno z nejbližších světových muzeí od Prahy, takže i bez Zajíce stojí za návštěvu.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Dürerovu Růžencovou slavnost (1506) vlastní Národní galerie Praha, od září 2026 ale prochází několikaletým restaurováním. Kde vidět další díla, najdete na stránce Albrecht Dürer.

Zajímavosti a mýty

• Zajíc byl v Praze. Císař Rudolf II. ho získal v roce 1588 do svých sbírek a z rudolfínské Prahy později putoval do Vídně.
• Omyl: originál v Albertině není trvale k vidění. Muzeum ho vystavuje jen výjimečně, většinu času je list v depozitáři.
• Německý název Feldhase znamená polní zajíc. Česky se dílo uvádí jako Zajíc i Mladý zajíc, podle anglického Young Hare.
• Zajíce nakreslil Dürer i do slavné rytiny Adam a Eva z roku 1504, tam je ale malý a schovaný za Evinýma nohama.

Další díla autora

• 
  Autoportrét v kožichu

  1500 · Alte Pinakothek, Mnichov
• 
  Velký kus drnu

  1503 · Albertina, Vídeň
• 
  Růžencová slavnost

  1506 · Národní galerie Praha, Praha
• 
  Adam a Eva

  1507 · Museo del Prado, Madrid

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Zahrada pozemských rozkoší

  Hieronymus Bosch · cca 1490–1510 · severská renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Ambasadoři

  Hans Holbein mladší · 1533 · severská renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Babylonská věž

  Pieter Bruegel starší · 1563 · severská renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Arnolfiniho svatba

  Jan van Eyck · 1434 · severská renesance