Zahrada pozemských rozkoší

Co obraz zobrazuje

Zahrada pozemských rozkoší je triptych, tedy obraz ze tří částí. Když jsou křídla zavřená, je na nich v šedých tónech (grisaille) průhledná koule se Zemí na počátku stvoření, ještě bez lidí a zvířat, a v levém horním rohu drobný Bůh Stvořitel. Po otevření se objeví tři barevné scény, které se čtou zleva doprava. Levé křídlo ukazuje ráj, ve kterém Bůh přivádí Evu k Adamovi, kolem jsou zvířata včetně žirafy a slona a uprostřed růžová fontána. Střední deska, podle které má obraz dnešní název, je obrovská zahrada plná nahých mužů a žen, kteří si hrají, koupou se, jezdí na zvířatech a pojídají obří jahody a třešně. V pozadí stojí fantastické fontány a modrá koule uprostřed jezera. Pravé křídlo je noční peklo s hořícími městy, mučivými hudebními nástroji, stromovým mužem a ptačím netvorem na trůnu. Levé křídlo a střední deska sdílejí stejný horizont, takže scény na sebe navazují.

Bůh přivádí Evu k Adamovi

Na levém křídle drží Bůh v růžovém plášti Evu za zápěstí a žehná jí. Adam se právě probouzí a hledí na ni. Výjev se tradičně vykládá jako spojení prvních lidí v ráji.

Zvířata ráje

Za fontánou v ráji chodí žirafa, slon a další zvířata, která byla pro tehdejší Evropany exotická. Podle novějších výzkumů je Bosch znal z cestopisů a jejich ilustrací.

Kavalkáda kolem jezírka

Uprostřed střední desky krouží kolem kulatého jezírka průvod nahých mužů na koních, oslech, jednorožcích a velbloudech. V jezírku se koupou ženy. Scéna bývá vykládána jako hra přitažlivosti mezi oběma pohlavími.

Fontány a modrá koule

V horní části střední desky stojí kolem jezera čtyři fantastické stavby z růžových a modrých tvarů, uprostřed modrá koule. Připomínají fontány, rostliny i drahokamy a nedají se přiřadit k žádné skutečné architektuře.

Stromový muž v pekle

Středem pekla je stromový muž, jehož trup tvoří rozbitá vaječná skořápka podepřená kmeny. Na hlavě nese kruh s démony a dudami. Historik umění Hans Belting v jeho tváři viděl možný Boschův autoportrét.

Příběh vzniku

O okolnostech vzniku nevíme skoro nic. Obraz není datovaný a jeho objednavatel není doložen. Prado triptych datuje kolem let 1490–1500, jiné prameny uvádějí rozmezí až do roku 1510. Dendrochronologie, tedy datování podle letokruhů, určila, že dub na desky byl pokácen v letech 1460–1466. Obraz tedy nemohl vzniknout dřív.

Poprvé je dílo doloženo v roce 1517, rok po malířově smrti. Italský kanovník Antonio de Beatis ho tehdy viděl v paláci hrabat Nasavských v Bruselu a popsal „podivné věci“, moře, nebe, lesy a lidi vylézající z mušlí. Objednavatelem byl proto nejspíš Engelbert II. Nasavský nebo jeho nástupce Jindřich III. Nasavský. Protože triptych nemá ústřední náboženský výjev, většina badatelů soudí, že nebyl určen pro kostel.

Po Jindřichově smrti zdědil obraz Vilém Oranžský. V roce 1568 ho zabavil vévoda z Alby a odvezl do Španělska. Král Filip II. triptych koupil v dražbě v roce 1591 a 8. 7. 1593 ho daroval klášteru El Escorial u Madridu. Tam ho nazývali „obraz s planikou“ podle plodů jahodníkového stromu na střední desce, španělští autoři mu také říkali Chlípnost.

V Escorialu zůstal obraz přes tři sta let. Do Museo del Prado se dostal ve 30. letech 20. století, prameny uvádějí rok 1933 i 1939. Dnešní název Zahrada pozemských rozkoší je moderní, nizozemsky se dílo nazývá De tuin der lusten.

Proč je tak slavný

Fantazie bez obdoby

Obří ovoce, ptáci větší než lidé, stavby z krystalů a démoni z hudebních nástrojů. Takový svět nikdo před Boschem nenamaloval a výklady se o něj vedou dodnes.

Záhada významu

Je to varování před hříchem, nebo obraz ráje, o který lidstvo přišlo? Historici umění se ve výkladu střední desky rozcházejí už víc než sto let.

Předchůdce surrealismu

Na začátku 20. století Boschovo dílo nadchlo surrealisty. Joan Miró i Salvador Dalí znali Zahradu z Prada a pokládali Bosche za svého předchůdce.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Každá ze tří částí má vlastní náladu, ale všechny drží pohromadě společný vysoký horizont. Krajina se tak rozkládá jako při pohledu z kopce a vejde se do ní obrovské množství drobných postav a příběhů. Oko nemá jeden hlavní bod, ale putuje po ploše od jedné scény k další. Barvy se mění zleva doprava: svěží zeleň a modř ráje, pastelová růžová a modrá zahrady a téměř černé peklo s ohnivými záblesky. Pro vlastní malbu si z toho můžete vzít vysoký horizont, vyprávění ve více částech a změnu nálady čistě pomocí barev.

Paleta

• Svěží travní zeleň
  #8C8647
• Šedavá modř (koule a jezera)
  #568798
• Pudrově růžová (fontány)
  #A17E73
• Okrová
  #AF9B61
• Rezavě hnědá
  #7B4031
• Téměř černá (peklo)
  #16120C

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce a od originálu se mohou lišit.

Vysoký horizont

Posuňte linii horizontu do horní čtvrtiny plátna. Získáte velkou plochu krajiny, do které se vejde spousta drobných postav a detailů.

Příběh ve třech částech

Rozdělte plátno na tři pole nebo použijte tři malá plátna vedle sebe. Vlevo začátek, uprostřed hlavní scéna, vpravo konec.

Nálada barvou

Stejný motiv namalujte jednou ve světlých zelených a růžových tónech a podruhé v tmavých s ohnivými akcenty. Uvidíte, jak barva sama mění náladu obrazu.

Chci namalovat svoji Zahradu pozemských rozkoší

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Zahrada pozemských rozkoší visí v Museo del Prado na Paseo del Prado v Madridu, v sále s dalšími Boschovými obrazy. Prado vlastní například i triptych Vůz se senem a desku Sedm smrtelných hříchů. Před obrazem bývá hodně lidí a jeho drobné detaily se vyplatí prohlížet zblízka, proto počítejte s časem.

Vstupenky a aktuální informace najdete na oficiálním webu Prada. Kupujte je předem a jen na webu muzea, ne u přeprodejců.

Nejbližší dílo autora od Prahy: triptych Poslední soud ve sbírce vídeňské Akademie výtvarných umění. Ve Vídni má Boschovo Nesení kříže také Kunsthistorisches Museum. Vystavení si u obou ověřte. Další místa najdete na stránce kde vidět obrazy Hieronyma Bosche.

Zajímavosti a mýty

• Bosch obraz nepojmenoval. Současný název je moderní, v 16. století se mu říkalo podle jahodníkového stromu (madroño) nebo prostě Chlípnost.
• Na zavřených křídlech je latinský nápis z 33. žalmu o tom, že Bůh promluvil a svět vznikl. Odkazuje na stvoření světa, které je tam namalované.
• Podle dendrochronologie pocházejí dubová prkna z let 1460–1466. Dřevo se před malováním obvykle několik let sušilo.
• Triptych bývá označován za oltář. Poprvé je ale doložen v paláci Nasavských v Bruselu, tedy v soukromém sídle, a pro kostel podle většiny badatelů určen nebyl.

Další díla autora

• 
  Vůz se senem

  Museo del Prado, Madrid (Bosch nebo dílna)
• 
  Pokušení svatého Antonína

  kolem 1501 · Museu Nacional de Arte Antiga, Lisabon
• 
  Poslední soud

  kolem 1506 · Akademie výtvarných umění, Vídeň
• 
  Loď bláznů

  kolem 1500 · Louvre, Paříž

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Autoportrét v kožichu

  Albrecht Dürer · 1500 · severská renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Ambasadoři

  Hans Holbein mladší · 1533 · severská renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Arnolfiniho svatba

  Jan van Eyck · 1434 · severská renesance
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Babylonská věž

  Pieter Bruegel starší · 1563 · severská renesance